Fremr komentáře u knih

Neskutečně vymakaná kniha o lidském utrpení, ve které je snad vše co tam má být. Stránky při čtení ubývají neskutečným tempem, stejně jako posádka obou lodí. Teplota padá s každou stránkou, naděje také. Je to čistokrevný terror lidské duše. Je to jedna z knih, která Vás donutí zjistit vše o téhle výpravě, která dojela na ohromné množství špatných rozhodnutí. V každé postavě se odráží pokřivenost života, kterým se civilizovaný člověk vydal. Marný, smutný, ubohý život s nevyhnutelným koncem. A všechno jednou končí. Led jednou roztaje. Nezbývá mi než říct, že to byl neskutečný zážitek, smekám před Danem Simmonsem a se slzou v oku zavírám tuhle skvělou knihu, jejíž závěr Vám zamotá hlavu a možná ve Vás nechá i kousek (bez)naděje.

21 09.03.2019

Gwendy a její skříňka plná možností, dost fajn nápad a jako velký plus beru to, že je v knize pár hezkejch ilustací.
Není to ale nic víc než delší povídka a snad cokoliv ze sbírky Čtyři po půlnoci nebo Čtyři roční doby má větší rozsah než Gwendy, délka čtení je maximálně tak 80 minut. Ale tak proč ne... Spíš je to jen trošku škoda, těšit se na to rok a pak po hodince a půl konec.

Největší kouzlo knihy je v tom, že je poklidná, děj lehce plyne, zároveň ale právě to mi nedalo spát... Víte co myslím, ty možnosti. Mít skříňku já, asi by to dopadlo hodně špatně.

S odstupem několika týdnů ale musím říct, že narozdíl od jiných Kingovo knih je tahle právě kvůli poklidnému plynutí bez nějakých výkyvů a zvratů snadno zapomenutelná. Také na to má vliv malý rozsah, tím pádem málo prostoru na rozpracování charakterů postav, zkrátka na Gwendy rychle zapomínám.

4 09.01.2019

Kniha, kterou jsem jako jednu z mála musel odložit (snažím se to nedělat). Důvod? Překlad. Přečetl jsem cca 100 stran a pak si řekl, že mám v knihovně desítky dalších knih, které můžu číst, než se trápit tím, že někdo není schopen některá slova vůbec přeložit...

Hodnocení nechám tak jak je, David Brin za to samozřejmě nemůže, ale aspoň je vidět, jak na překladu záleží. Věřím tomu, že ti co knihu odložili to možná udělali ze stejného důvodu. Škoda.

2 10.11.2018

Jsme na cestě, my všichni, dokud jsme tady. Pro někoho je kniha o ničem, pro mě je rozhodně o něčem. Moderní člověk dnešní doby nemusí myslet na tak hrozné věci, které zažívají postavy v Cestě. Ale jak dlouho ještě? Kolik máme času? To je otázka. Kdy nastane doba kdy bude mít prošlá plechovka ananasu větší cenu než lidský život? Jsou dva, otec a syn v prázdném světě, který umřel. Přesto zůstávají lidmi, těmi dobrými lidmi.

Jak se jmenují? To nepotřebuješ vědět.
Co byli zač, dokud nenastal konec? To je úplně jedno.
Proč jdou pořád dál? Netuším.
Měli byste si to přečíst? Určitě!

Tenhle rok je to již 10 let od doby co jsem Cestu četl poprvé a pořád jsou dny, kdy si na ni jen tak vzpomenu. Četl jsem ji několikrát a slyšel i audioknihu, obojí stojí za to. Styl jakým je kniha napsána je unikátní.

27 05.09.2018

Colorado Kid je Colorado Kid, tak jako život je životem.
Hodně věcí se děje a co můžeš dělat? Představ si, že najdeš chlápka-nekuřáka na pláži s balíčkem cigaret v ruce, rozkousaným masem v krku a omastkem na dlani, chlápek je navíc mrtvý a opřený o odpadkový koš. Asi tě zajímá proč je mrtvý.

King si psaní této krátké knihy prostě musel užít. Kniha o tom, že se okolo nás děje spousta věcí o kterých vůbec nevíme a o náhodách, které jsou tak nahodilé, že je snad lepší o nich nevědět. Všechno je chaos, většina dění se stejně nedá vysvětlit, život je život a přesně jak říká King v doslovu, Colorado Kidů je na celém světě spoustu.

Já jsem si to užil a žádnou teorii o tom, jak se ze živého Colorado Kida stal mrtvý Colorado Kid nemám. Nebyl by to dobrý příběh, protože bych si to musel vymyslet. Víte co, támhle si něco domyslíte, támhle něco škrtnete a už jste ve fikci nebo možná v reálném světě. Svět plný lží a polopravd, jojo, ten chlápek ví. Kniha, která se schválně tváří jako braková detektivka, ale je pravým opakem.

10 04.09.2018

Jste podnikatel, malíř, hudebník nebo spisovatel, který se potácí v bludných kruzích a topí se v pochybnostech toho co má nebo nemá dělat? Pressfield tvrdí, že musíte poznat nepřítele. Nepřítel se neschovává nikde venku, je pořád s Vámi, přímo ve Vaší duši. Je to nejhorší nepřítel jakého může každý z nás mít. Jsme to my sami. Je to ta naše stránka povahy, které máme strach se postavit, proto neděláme nic. Bojujeme proti Odporu. Je třeba nasadit všechno co máte. Tahle válka je drsná a neférová. To je celá pravda, bojuj nebo zemři svojí rukou. Nedokážu posoudit zdali mi Válka umění pomůže, to posoudí až čas, ale rozhodně můžu říct, že jsem se s ničím takovým ještě nesetkal a líbí se mi Pressfieldovo uvažování nad vnitřním blokem.

5 13.03.2018

Povedená humorná sci-fi "one man show" na Marsu. Andy dostal geniální nápad převést Robinsona na Mars a funguje to skvěle. Na humoru se mi nejvíce líbilo to, že se pořád něco sere a Mark je pozitivní (já bych to asi zabalil a hlavně by mě tak třičtvrtě toho co tam provádí ani nenapadlo). Odborné pasáže mi vůbec nevadily, je totiž úplně jedno, že jim nerozumíte, pomáhají tomu, že věříte Markovi jako postavě. Bez nich by tam mohl bejt jakejkoliv týpek a to, že je tak geniální byste mu zkrátka nevěřili. Markovi ale věříte a prostě mu musíte fandit. A k filmu... Byl jsem na premiéře v kině a tak osekanej film oproti předloze jsem už dlouho neviděl, nehledě na to, že atmosféry Marsu jsem si téměř neužil. Za mě jednoznačně kniha.

16 06.01.2018

Pro člověka, který o Jobsovi nic neví je tenhle komiks úplně k ničemu, pro někoho kdo o něm něco ví, taky, jediný kdo to může ocenit je skalní fanoušek Steva Jobse a Applu, o tom ale taky pochybuji, protože na 80 stranách se řeší pouze Jobsovo studium s Kobunem (mnichem) a to je sakra málo, nehledě na to, že kresba je velmi slabá. Komiks přečtete za 10 minut. Je to zkrátka narychlo splácaná bída jen kvůli tomu, že Jobs tenkrát zrovna umřel a všechno s jeho jménem na obálce se prodávalo.

1 06.01.2018

Carrie aneb dívka, která se nenarodila zrovna šťastně. Střední škola je prostě hnus a King to moc dobře ví, pokud se někdo vyčlení z tlupy a nebo je vyčleněn, tak to dopadne vždycky blbě. Carrie ale není obyčejná holka a i jí ten kyblík přeteče. Ta zloba je z toho doslova cítit a je mi jasný, že King to všechno do sebe na střední nasával jak houba a pak to všechno vtlačil do příběhu, který Vás prostě bude bavit. Lidi v městečku Chamberlain si to všechno zasloužili a Carrie mi bylo dost líto. Prostě jenom zmrvenej život jedný holky, protože žila vedle debilních lidí. Chtěl jsem víc, víc ničení, fandil jsem Carrie, škoda, že nemohla zlikvidovat úplně všechno. I tak to ale byla paráda. Je jasný, že se nejedná o nejlepší Kingovu knihu, ale i tak je to na první román skvělej příběh a je to prostě King, kterýho musíte přečíst už jen kvůli tomu, že právě Carrie všechno odstartovala.

10 04.01.2018

No nechal jsem se zlákat anotací. Nadhled jsem si držel odzačátku a nakonec mi z něj nezbylo vůbec nic. Kniha pojednává o člověku, který popírá sám sebe. Autor si vybral jedno z nejlákavějších témat aneb Jak se nezbláznit ze života a jít proti proudu, proti všem a být ten co je nad věcí, možná i ten kdo pochopil smysl života. Z druhé strany to zase vypadá, že Doppler je člověk co najednou nic neřeší, nechce už nad ničím "důležitým" dumat a tak chce utéct od lidského světa. Ze začátku jsem s ním i sympatizoval, s každou další stránkou ale sympatie mizely. To co je na knize dobré je snadnost čtení a možná i skrytá myšlenka toho, že život je vlastně o ničem a všichni jsme tady jen na spoustě hlíny, točíme se vesmírem a nikdo vlastně neví co má dělat, takže jakákoliv lidská činnost se zdá absurdní. Ale to jsem si možná vymyslel sám. Důvod proč hodnotím tak nízko je zkrátka to, že jsem měl pocit, že čtu jedno velké nic.

Je to stejný jako bych napsal příběh o tom, že odjedu na moře, vyseru se na všechno, na moři se budu mazlit se žralokem, budu jíst jeho kamarády a budu ležet na kusu klády celej den, nedej bože aby okolo projela loď a rušila mě z mojí pilnosti, jednou za čas si ale budu muset doplavat na pevninu pro pytlíček arašídů, bez kterejch nemůžu bejt, ten získám tak, že ho vyměním za kůži ze žraloka, kterou jsem celou dobu co jsem plaval držel v zubech. Pak se vrátím, okolo projede loď a někdo mi z ní zamává, to mě nasere, tak si řeknu, že budu muset jít do jinýho moře. To be continued...

Tak přesně takhle je napsanej Doppler, komu se to líbí, ať do toho jde, ale jestli Vás tohle nebere stejně jako mě, tak ruce pryč. Podtext tam samozřejmě nějakej je, každej si to samozřejmě může přebrat jak chce, ale to vlastně všechno že... Anotace knihy je hodně zavádějící. Mám rád absurdnost, ale asi ne takhle.

5 30.11.2017

Nechal jsem si dlouhý odstup od přečtení této knihy. Je to pár měsíců a stále na ni myslím. Sebevražda je o životě, nijak jinak se to snad ani nedá popsat. O tom co se děje když jste na tomto světě, živí, z masa a kostí. Levého smysl života byla sebevražda literární i reálná a já mu za to neskutečně děkuji. Sebevražda změnila všechno. Jedinečná kniha, která Vám vyrazí dech. Fascinující a dokonalé.

5 23.10.2017

Srub je velmi dobrá lovestory v tom nejponurejším slova smyslu. Oproti Ostrovu Sukkwan má příběh úplně jinou gradaci, v Ostrovu nás Vann šokuje, ve Srubu nás dokonale připravuje na nevyhnutelné. Obojí má něco do sebe. Asi se mi o chlup víc líbil Ostrov Sukkwan, ale i tak jsem fascinován. Jsem rád, že Vann píše o těchto věcech. Je to taková krutá a k smrti reálná terapie, že na to nezapomenu. Horor bez nadpřirozena, protože přesně takhle by to mohlo dopadnout.

6 16.10.2017

Souhrn autorova života, od jeho narození až do sbírky "Po setmění". Konečně jsem si vše přečetl v posloupné formě a jsem rád, že se našel někdo, kdo to všechno posbíral, poslepoval a vydal. Přečetl jsem za život spoustu motivačních knih, ale přečíst si to co King za svoji kariéru dokázal je prostě fascinující a hravě to strká odborné motivačky do kapsy. "O psaní" je samozřejmě lepší kniha, protože je to přímo z pera autora, ale tahle kniha určitě smysl má a já jsem si ji přečetl opravdu s chutí. I přesto, že jsem spoustu věcí již o Kingovi četl nebo slyšel jinde, stále pro mě byla tak polovina knihy plná nových informací. Hodně mě na tom bavil příběh okolo každé jeho konkrétní knihy. King má fakticky neuvěřitelnej dar vyprávět příběhy a já jsem rád, že to na hřebík stále nepověsil, i když ho to už milionkrát napadlo (ale spíš si myslím, že kecá, je na psaní závislej). A taky, že mu jeho žena vylovila z odpadkového koše jeho první knihu "Carrie". Takže vy co máte v něčem ambice a nedaří se, nebuďte zlomení, i sám King svojí první knihu vyhodil.

3 17.09.2017

Jak píše sám King v úvodu, je to bazar, bazar povídek, takže buď berte nebo nechte bejt. S povídkami to ale není jako s ostatním zbožím, protože je musíte napřed přečíst abyste zjistili jejich kvalitu. Takže samozřejmě narazíte i na ty méně zářivé kousky. Mě to ale vůbec nevadí, sbírku jsem si užil a s klidným srdcem mohu doporučit hlavně tyhle příběhy: Duna, Míle 81, Letní bouře, Nekrology, Premium Harmony a Zlý chlapeček. A jako vždy nejlepší na tom jsou samotné Kingovy popisy toho co ho ke každé povídce dovedlo. Upozorňuji, že je ve sbírce málo povídek s nadpřirozeným zlem, to oceňuji, mám radši reálný strach a to King zatraceně umí.

7 07.09.2017

Mám rád Zdeňka Svěráka, jeho smysl pro humor je jedinečný. Asi jsem ovšem neměl jako první jeho knihu číst tohle. Je to pohádka pro děti i dospělé, do které jsou zakomponované absurdity, které se dřív děly. Jo, beru to, ale trochu mě štve, že humoru je poskrovnu, alarmující to taky není, prostě je to jenom takové malé tiché šlapací království, které když přejdete tak se nic nestane.

1 04.09.2017

Dokonalé a životní dílo Chucka Palahniuka, které rve na kusy lidský svět pomocí jediného člověka, který nalezne zálibu v likvidaci. A proč tohle všechno? Kvůli bolesti, kvůli reálné fyzické i psychické bolesti, která člověka dokáže probrat ze snu, který žije a který vlastně nikdy nechtěl žít nebo spíš snít? Probíráte se do nového dne a po drsném ránu v práci si vlastně říkáte jaký to má všechno smysl? Dřete a máte pocit, že Vám život proklouzává mezi prsty a vy vůbec netušíte co máte dělat? Zjištujete, že žijete v iluzi toho co VY chcete a po čem toužíte? Opravdu to jsou děti, auta, školy, práce, hypotéka, dovolená, nábytek, důchod, manželství, peníze? Nenávidíte společnost a své okolí? Tak přesně Vám bych doporučil přečíst si Klub rváčů. Sice to Váš život pravděpodobně nezmění, ale aspoň na chvilku si z těch Vašich sraček nenaděláte do kalhot a zjistíte, že trávit život vařením mýdla z lidského tuku nebo mlácení ostatních lidských trosek ve sklepě může být taky způsob života a možná bude o dost zábavnější, veselejší a uspokojivější než ten život, který žijeme?

10 14.08.2017

Philip K. Dick v tak dokonalé formě, že mi úplně spadla čelist když jsem to četl poprvé, pak podruhé a pak ještě viděl film. Knihu budu číst zase za pár let i potřetí a jestli budu žít dlouho, tak ještě vícekrát. Temný obraz závislého člověka, společnosti, minulosti a budoucnosti zabalený do měnícího se obleku a humoru, který umí jen tento autor. Bylo mi z toho všeho nanic, zároveň jsem si užíval tu drogovou jízdu a pořád se smál... Bylo to šílený a dokonalý. Skvělý je, že díky Dickovi tvrdý drogy nikdy nezkusím, stačí mi jeho příběhy. Jedna z těch knih, která Vám toho řekne opravdu hodně i o Vás samotných a doslov to všechno dokonale podtrhne.

13 05.08.2017

Uvěřitelný příběh o tom, že tlupa vždycky musí mít vůdce. I kdyby to bylo jen pár dětí na opuštěném ostrově. Máme to každý v sobě už od dětství. Někdo hlouběji než ten druhý, ale je to tam. Je jedno co je správné a rozumné, hlavní je to, co chceme, teď a tady. Neohlížet se za sebe ani do svého nitra. Děsí nás neznámé věci, to čemu nerozumíme a nebo to čemu nevěříme. Kdyby hlavní postavy byly mladé dívky či ženy, dopadne to úplně stejně. Nedělejte si iluze. Jsme lidé, jedno jestli muži nebo ženy. Všichni se můžeme stát Páni Much, stačí jen vhodná příležitost.

11 18.06.2017

Kniha, u které je důležité kolik Vám je. Já už asi nejsem cílová skupina, která by to měla číst. Zápletka, která je svým způsobem originální bohužel dostává na frak od reality. Ono by to bylo jedno, kdyby na tom Erebos vyloženě nebyl postavený. To je to, s čím mám problém. Pasáže z Erebosu jsou ze začátku velmi poutavé a baví, protože nevíte do čeho jdete. Jak ale hra postupuje, napětí upadá a upřímně mi bylo docela jedno, jak kniha skončí. Knihu jsem si přečetl proto, že mě zajímal Erebos, jsem totiž člověk, který nahrál v různých počítačových hrách tisíce hodin a z velké části mi hry doslova sežraly dětství. Nelituji toho, ale upřímně bych byl rád, kdybych jako malej radši zažil Erebos. Ten totiž opravdu skončí, narozdíl od jiných her, které Vám doslova vezmou život (MMORPG). Jedno skvělé poselství ale kniha má a to je, že hry jsou fajn, ovšem život je o moc lepší.

2 06.04.2017

Neskutečná jízda a pro mě jeden z nejlepších románu Philipa K. Dicka. S každým dalším rokem v našem světě a stále modernějšími technologiemi a degenerovanější mladou generací mi v hlavě bliká vykřičník a vzpomínka na tuhle knihu. Can-D úžasná superdroga... v této knize je pro mě synonymem všeho co se teď děje již některé části populace v našem "reálném" světě.
Vzpomínám na scénu, kdy kolonisté na Marsu prostě kašlou na všechno, hlavně že mají Can-D a jejich nové hračky, do jejich hry, v jejich hlavě... Pořád se mi to spojuje např. s kosmetickými předměty v multiplayer hrách, kde si za reálné peníze oblíkáte Vaše virtuální postavičky. Někteří hráči pak ve virtuálu vypadají jako z kosmetického salonu, ale v realitě jako kluci z popelnice.
A co Palmer Eldritch? No, to si radši přečtěte sami. Tam už by to bylo na dlouhé přemítání o úplně všem. Tuhle knihu budu číst opakovaně ještě vícekrát, je totiž opravdu nabitá myšlenkami, úžasnými scenériemi a mnoha maličkostmi na kterých záleží.
Možná je to pro někoho ujeté a náročné, ale já jsem touto knihou nadšen. Chce to akorát hodně pozornosti a ochotu nechat se strhnout do neznámých vod.