fruitbueno
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Knížku jsem začala číst včera večer a na jeden zátah jsem zvládla skoro dvě třetiny. Vím, že bylo v mých silách pokračovat číst dál, ale ta emoční nálož byla taková, že to už skoro nešlo snést. Psychicky i fyzicky mi ze čtení bylo na nic. Mornštajnová umí. Atmosféra byla hutná, těžká, tísnivá. Jak už tady někdo psal, hrozné čtení, a přitom tak důležité.
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Na Neviditelného musíte mít čas a žaludek. Jedna z nejotřesnějších českých psychologických próz mi dala zabrat.
Kámen a bolest
Karel Schulz
Po knize Kámen a bolest nebudu hodně dlouho chtít číst nic tak vysilujícího, náročného a přesto v mnoha ohledech dokonalého. Strašně mi sedl Schulzův styl, opakování vět a pasáží, jakási intenzivní naléhavost sdělovaného i cit a pochopení, s jakým nahlížel na duši umělců. Hrozná škoda, že trilogii nedokončil, početla bych si doopravdy s radostí.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Vezmi kosti na vývar, uvař vývar, vyvař vývar, vyvař ten jednou vyvařený vývar znovu, vše opakuj ještě čtyřikrát... A kniha Jsou světla, která nevidíme je na světě! Grandiózní nafouknuté nic, které je důležitější, než zasluhuje, které vyvařuje stokrát čtené a stokrát prožité. Obrovské zklamání.
Zatmění
Jo Nesbø
Ne, nejsem ve vztahu k této knižní sérii úplně racionální. Ano, přečetla jsem poslední díl za dva dny. Ne, nelituju toho času. Ano, ano, ano, Harry H. mi chyběl!
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Zajímavý námět, textu by však slušelo tak o čtvrtinu zkrátit. Všichni čtenáři tuším velmi rychle pochopí, kam děj spěje a co si má hrdinka ze svého putování odnést. Nicméně Půlnoční knihovna obsahuje řadu hezkých i celkem hlubokých myšlenek na závažná témata, a proto neváhejte a přečtěte si ji.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Přidávám se k hlasům, které volají po tom, jak nečesky, ba přímo světově próza působí! Autorčin osobitý styl mě vtáhl a pouštěl jen opatrně. Milostný příběh zakázané lásky doprovázela originální práce s poetickým jazykem.
"Jestli hledáš ten okamžik, co znamená věčnost, tak jsi vedle. Žádný takový neexistuje. Proč neprožít nedokonalý život místo jednoho dokonalého okamžiku, na který pak můžeš celý život jen vzpomínat, ale nic víc doopravdy nemít?"
Krása v každém smyslu, opravdu.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Velká škoda toho pomalého rozjezdu, až zhruba od poloviny děj nabral spád a příběh se rozjel. Šikovná detektivka s pátráním v rodině, široké téma poválečné historie i zajímavé postavy. Povedené čtení!
Listopád
Alena Mornštajnová
Je mi moc líto jen průměrného hodnocení, ale do Listopádu jako by autorka ani trochu nepromítla sama sebe. Škoda, protože to knize škodí. Dystopický příběh je pochmurný, depresivní, líčí alternativní vývoj dějin opravdu bez příkras, ale pro mě bohužel i bez jakýchkoliv emocí. Mašinérie byla vykreslena do detailů. Bohužel ta špetka citu v závěru, či jejich náznak, tj. prozření hrdinky vychovávané diktaturou pro diktaturu, byla na takový text hrozně málo. Kniha obsahuje téměř výlučně kapitoly bez dialogů, je celkově hodně upovídaný, ale aniž by řekl příliš. I tak se kniha čte dobře, autorka má obrovský talent, takže ji budu sledovat i dál.
Na východ od ráje
John Steinbeck
Steinbeckova sága nabídne dnešnímu čtenáři mnohé, těžko vypíchnout to nejdůležitější, protože myslím, že pro každého to bude něco jiného. Tak už to u podobně lyricky laděných knih bývá. Já oceňuji klidné tempo, prakticky nulový děj je potlačen na úkor rozvíjení ústředního motivu viny a trestu, dobra a zla nebo složité komplexnosti nitra jednotlivých postav. Kate, Charles i Caleb jsou zachyceni v celé své složitosti, působí neuvěřitelně uvěřitelně a reálně. Zamilovala jsem si, tak jako mnozí, zejména postavu sluhy Leeho, jeho tolerantní a shovívavou moudrost, bezmeznou oddanost rodině Adama Traska a jeho celkový pohled na život či svět...
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Autorka si dala neskutečnou práci, k tomu nelze než smeknout a opravdu se poklonit. Muselo to být hrozné, hrozné a ještě jednou hrozné. Osudy postav, hlavních i epizodních, rozryla zrůdná doba strachu, paranoie, oportunismu i státem živeného zla. Těžké čtení, těžký závěr série. Stejně těžký život je i v tomto regionu. Celá trilogie je pro tento kraj mimořádně cenným počinem. Na zrůdnostech, které páchal režim, totiž doposud stojí i padá dnešek.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Z knihy sálá obrovská pokora, upřímnost, úcta a respekt k odlišnosti, kterou děti/lidé s PAS disponují, a taky neutuchající snaha pomoct, porozumět, ulehčit a bezpodmínečná láska k této náročné profesi. Martin Selner bude dle mého názoru moc dobrý člověk, soudě alespoň podle jeho textu. Mnohé řekne, mnohé sdílí, ale důležité je pro mě i to za textem, co není vidět, co čtenář jen vycítí, vytuší. Samota, vztek, únava, ale hlavně a zejména naděje, úcta k tak náročné práci, úvahy, které ji provázejí, a otázky, které si autor nepřestává klást. I takové to poctivé vyvážení mezi radostí a smutkem, svět autismu je pestrý, plný odstínů všech barev. Oceňuji i grafickou výpravu knihy, reálné citáty a hlášky dětí, kratičké blogové epizody, prostě krásná knížka.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Čtení této knihy vám navzdory závažnému tématu nezabere moc času. Kapitoly jsou krátké, děj mimořádně svižný, vše podstatné je řečeno, nic nenadbývá. Nedozvíme se mnoho o postavách, zato na tom nevelkém prostoru dokonale demonstrují zrůdnost totality Rumunska. Důležitá kniha, která rozšíří obzory a zasáhne tísnivou atmosférou doby.
Nůž
Jo Nesbø
To byl asi ten nejsmutnější příběh celé série. Harryho bolest je vepsána snad v každém písmenu. Už jsem to zmiňovala u některého z předchozích dílů, autor svým hrdinům nakládá neskutečně moc. Nůž je vynikající po všech stránkách. Dostane se vám všeho, čím vás autor oslovil už dříve: bravurní vypravěčství, v podstatě nepříliš komplikovaná zápletka, řada odboček a pak (pro mě) zdrcující a naprosto nečekané finále. Tleskám, smekám, držím se za duši a doufám, že ani já se neprobudím!
Normální lidi
Sally Rooney
Budu patřit k těm několika čtenářům, kterých se kniha dotkla, chytla, zasáhla, nechtěla pustit dlouho po dočtení. Marně totiž budu v paměti lovit, kdy jsem četla něco podobného. I když už věkem nebudu cílová skupina, nikdo mi nevymluví, že něco podobného, jako zažívali hlavní hrdinové, prožil v různé míře a podobě tak trochu každý z nás. Nejistota, nedůvěra v sebe, hledání, problémy v rodině, mezi vrstevníky a vztahy, první vztahy. Souhlasím s tím, že potenciálu má text na rozdávání, dalo by se prohloubit to i tamto, dalo by se text ještě natáhnout. Užila jsem si ten trýznivý vhled do života dvou osob do posledního. Ten pocit, kdy jste s někým jako dva magnety, si totiž dokážu živě vybavit. Magnety, které se jednou stranou přitahují, bezmezně k sobě patří, jsou jeden celek; magnety, které ale když otočíte, odtahují se, nepatří k sobě, každý je jen sám. U některých scén, kdy se Connelovi a Marianne nedařilo promluvit, vyslovit, říct, mi bylo až úzko tím, jak tohle vlastně taky znám. To občasné nepochopení, neštěstí, neschopnost mě až fyzicky bolely. Autorce tleskám, dlouho už jsem nečetla něco tak intenzivního, byť bez výrazného děje a bez složité zápletky.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Hodnotím hodně přísně, ale zastávám názor, že knihy mají vzbuzovat především emoce. Tatér z Osvětimi ve mně vzbudil akorát nezájem, celé vyprávění mi bylo jedno. Nevím, co vytknout dřív, jestli plochost postav, osekaný příběh, povrchnost celého vyprávění, nebo tu nezáživnost, nebojím se užít ani slova sterilnost. Knih o holocaustu není nikdy dost, dnešní lidé by měli znát, co bylo a co se jednoduše zase může stát. Ale je třeba psát knihy pro lidi, ne pro stroje bez emocí. Za mě obrovská škoda, potenciál Laleova příběhu určitě byl.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Hrozivé podobenství o tom, kterak si všichni nejsme rovni, které snad v žádné době nepřestane být aktuální. Orwell přeskočil svou dobu o pořádnou míli.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Ruta Sepetys o sobě tvrdí, že dokáže oslovit napříč generacemi. S potěšením jí to smělé tvrzení věřím, protože Mlčící fontány musí nutně zaujmout každého čtenáře bez ohledu na věk. Autorka se opět pustila do historického námětu, který jí tentokrát nabídlo Španělsko. Zápletka je mimořádně zajímavá, styl knihy podporuje spád děje, obsahuje opravdu hodně dialogů, postavy jsou přehledné, doprovázené citacemi z tisku či oficiálních úředních dokumentů. Naléhavost sdělení na můj vkus lehce překrývá očekávatelná milostná linka, ale i tak jde o výborné čtení.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Paní farářce tleskám i tak trochu v dobrém závidím tu bezprostřednost, aktivitu a nehynoucí touhu posouvat neustále dál sebe sama. Její vyprávění je čtivé, vtipné, protkané čirou člověčinou a je dobře, že dělá, co dělá. Člověk potřebuje víru stejně jako vzduch, je jedno, jak jí (a zda vůbec nějak) nazývá. Opravdové pohlazení po duši.
O myších a lidech
John Steinbeck
Čtení, které už nikdy nedostanu z hlavy. Příběh o osamělosti, odlišnosti, bolesti a nekonečné touze po lepším životě.
