fruitbueno komentáře u knih

Po Marii a Hodinkách s vodotryskem třetí setkání s Alexandrem Klimentem a jednoznačně nejlepší jeho text!

11.01.2016

Číst o zvěrstvech, které se děly za války a nepropadnout dojetí a obdivu je skoro nemožné. Český rodák Oskar Schindler, ať už byla jeho motivace jakákoli, má ode mě palec hore...

07.01.2016

Čtení na dvě hodiny bych charakterizovala jako příjemné, s tempem příběhu, který se žene kupředu nesmírnou rychlostí. Román pro ženy v nejpravějším slova smyslu.

06.01.2016

Ač mě kniha na konci poměrně dost dojala, celkový dojem je průměrný. Silný křesťanský podtext není můj šálek čaje. Nicméně autor je zručný a umí vybudovat atmosféru z mála.

30.11.2015

Knihu trápí stejné neduhy jako první díl. Děj naprosto předvídatelný, ba dokonce přes kopírák stejný jako u první části. Postavy jsou vyloženě napřesdržku (hlavní hrdinku jsem nesnášela prakticky od dítěte) a jejich dialogy ještě skoro horší. Asi je to můj problém - červená není a nebude ta pravá barva mojí knihovny.

04.10.2015

Matko Louiso, nikdy více. Hvězda za čtivost, mínus čtyři za blbost. Romány pro ženy nejsou pro mě, když už to pochopím!!?

22.09.2015

Překrásná kniha. Málokdy se stává, že nemám víc slov.

13.09.2015

S velkým politováním po 210 stranách oznamuji, že knihu musím odložit a zůstane nedočtena. Do čtení se musím nutit a nestojí to za to. Příběh neplynul, vypravěč se věnoval všemu jen ne dějové lince a proto volám - ne-e!
P.S. Až se někdy někdo bude učit o vypravěčských perspektivách, doporučím tuto knihu. Vypravěč je vládce, který laskavého čtenáře zkouší tak dlouho (úmornými pasážemi např. o zemědělství 19. století a jinými), až to prostě onen čtenář vzdá a knihu zahodí.

Pro mě naprosto nečitelná knížka a obávám se, že vlna veder za to nemůže. Nedočtu ji ani v zimě.

Standard od Petry Soukupové. Kromě umně propracovaných charakterů na knize oceňuji zejména schopnost navnadit čtenáře k dalšímu čtení (předvídáním děje, "hypotetickými" scénáři typu "kdyby" atd.) a trefnou úderností slov, vět, odstavců, kapitol. Doporučuji!

02.07.2015

Mám za sebou víkend, kdy nemám tušení, co si o přečtených knihách myslet :) Reinerova prvotina je první z nich :):):) Děj jako takový v pořádku, ale ten závěr...?

22.06.2015

Knížka, ke které snad nemám co říct :D Blboučká hrdinka, ještě blbější (ex)manžel, rozežraný fracek syn, zápletka předvídatelná až to zabolelo - mám pokračovat?

18.06.2015

Tato kniha byla napsaná dle bezejmenné kuchařky: Uvař čtvrt kila nudy, okořeň špetkou sprostých slov, servíruj na stříbře a přežvykuj klišé všech řádů a stupňů. Úspěch zaručen, když kniha nemá příběh, je to jako když jídlu chybí sůl.

Tak trochu netradiční příběh o ryze ženském tématu, o mateřství (a jeho různých podobách). Linie Dorothy se měla stát stěžejní linkou celé knihy. Byla jímavá, zajímavá, jiná, čtivá a hlavně - uvěřitelná. Druhá, Robertina, ve mně vzbudila spíš srandu a kroucení hlavou. Bohužel je to na výsledném dojmu dost znát...

16.04.2015

S knihou jsem se trápila přes měsíc. Nedařilo se udržet pozornost, tak jsem to nakonec asi v polovině vzdala. Život je krátký na to s něčím se tak dlouho trápit!

Drogy, chlast, večírky - to je způsob, jak reagovat na rakovinu zemřelou manželku. Viz můj komentář k prvnímu dílu - kdo jsem, abych házel kamením? Stijnův australský výlet za poznáním mě bohužel až tak neoslovil...

26.02.2015

Marta a její strasti plynně navázaly na předchozí přečtenou knihu (Zapomeň, řeko, téci Věry Stiborové). Nechápejte mě zle, oceňuju svěží deníkovou formu, břitký jazyk a nevšední komentáře. Palec hore rovněž dávám za to, jak se autorka snažila zachytit ten nesnadný přechod do světa dospěláků... Ale jsem dívka z vesnice s třemi křížky na krku (pomalu, ale jistě), které, ačkoli v letech hlavní hrdinky též kalila, chlastala, blila a zevlila, momentálně celé téma nesedlo.
P.S. Ve škole jsem se jenom posmívala tomu, čemu akademici říkají "ženské psaní". Už se nesměju. Jsem v zajetí textů ženských autorek a jak po smilování prahnu po literatuře psané chlapem!

07.02.2015

Už dlouho se mi nestalo, abych u četby knížky bytostně nesnášela některou z postav. Bravo, paní Věro Stiborová, Vaši Agnes bych posranou metlou hnala pracovat na pole, až by se jí od úst prášilo!

07.02.2015

Kniha byla o fous soustředěnější než předešlí Stavitelé mostů. Ale vytýkám jí přesto prakticky stejnou věc: roztříštěnost, takovou tu snahu sedět jedním zadkem na více židlích... Jinak prima čtení.

19.01.2015

Asi budu kamenována, ale mi se to nelíbilo... Neumím přesně říct čím, ale vztah jsem si k tomuto dílku prostě nenašla.

11.01.2015