fruitbueno komentáře u knih

Je neskutečná škoda, že To nedostalo trochu větší redaktorskou a ediční péči. Více než polovinu knihy totiž tvoří vata, balast a nadbytečnosti, které naprosto devalvují děj a pracně budovanou atmosféru. Výsledný čtenářský zážitek nezlepší bohužel ani naprosto fantastické postavy, jejich minulost, přítomnost, povaha, charaktery se autorovi neskutečně povedly, ani propracované dějové propojování minulosti a přítomnosti. V jednu chvíli jsem si připadala až skoro jako u četby nějakého iniciačního románu. To mě na jednu stranu napínalo jako kšandy, na straně druhé to vždy spolehlivě kazilo autorovo grafomanství. Velká škoda.

8 04.04.2023

Osmý život je naprosto fantastický. Užívala jsem si každou jednu vteřinu s touto rozsahem i "duší" obrovskou ságou. Všechny postavy, veskrze různě silné gruzínské ženy, byly tak lidské, tak dokonale vykreslené a tak jedna druhé podobné, že se mi jen těžko o čtenářském zážitku mluví.

8 18.02.2023

Doupě odhalí každému z nás něco úplně jiného, autorka připravila vskutku mistrné dílo, které je navíc psané formálně dokonale. Pro mě je to nejvíc výpověď o samotě člověka i lidstva jako takového. Rámec, který navíc text dostal posledním dnem děje, tedy 11. zářím 2001, to pro mě vlastně jen uzavírá a potvrzuje. Tři paralelní příběhy jsou svědectvím samoty, která tíží, bolí, která člověka nutí utíkat. Každé z postav jsem rozuměla, autorka je vykreslila empaticky, s citem, porozuměním. Text ve mně bude ještě dlouho rezonovat, autorku řadím do oblíbených a budu dále doporučovat.

8 02.02.2023

Výborně napsaný a poměrně přesvědčivý román. Trochu mi bohužel vadily všechny tři hlavní hrdinky, svou netečností, neživotností a pasivitou...

8 15.08.2022

Kniha se mi dostala do rukou přesně v době, kdy se tady u nás Evropě znovu začala přepisovat historie. Životice jsou nelehké čtení, není příjemné číst o tom, jak je lidstvo nepoučitelné. Jak se dějiny opakují znova a znova. Autorčin svědomitý přístup a zaujetí oceňuji. Zdejší region je specifický, drsný a nebylo tomu jinak ani za války. Náročné čtení, které určitě nebude pro každého. Chválím taky překrásnou výpravu knihy.

8 25.03.2022

Viktorie Hanišová se Dlouhou tratí zařazuje do seznamu oblíbených autorů. Jak povídky nevyhledávám, u těch jejích jsem nemohla dýchat, potily se mi ruce a bylo mi tak svíravě na hrudi, že jsem asi dvakrát knihu před spaním musela okamžitě odložit. Jít na dřeň na tak maličkém prostoru autorka ovládá tak bravurně, že mě bude mrazit ještě za dlouho.

8 19.01.2021

Jedna z těch vzácných knih, kde není ani jedno slovo navíc. Text o tom, že doma nemusí být doma, o vykořenění jedné generace, pocitu nikam nepatřit. V některých ohledech až neskutečně aktuální kniha, ač píše o poválečných časech.

8 25.10.2020

Ve třetím díle zaklínačské ságy se toho oproti povídek opravdu moc neděje. O to víc jsem si užívala "zákulisí", rozvíjející se příběh Ciri, její vztah s Geraltem a Yeneffer i rozvoj jejích schopností. Autor nabídl také obsáhlou politickou linku, která čtenáře podrobně seznámila s pozadím celého děje. Jediným dechem pět hvězd a těším se na další díl.

8 26.06.2020

Je to strašné, příběh samotný zase vynikající, ale když já už se nemůžu dočkat, až konečně odhalí tu krysu Waalera! :D

8 03.02.2020

Pominu-li onu náboženskou pasáž v úvodu, byla jsem osudy malého Pí uchvácena. Boj o holý život ve vodách Tichého oceánu mě zcela pohltil, autorova závěrečná pasáž ("vyšetřování" japonskými komisaři) pak doslova srazil do kolen. Román je tak mnohovrstevný, tak vypravěčsky různorodý a tak otevřený, že záleží na každém čtenáři, jak k němu přistoupí a jak ho budu číst.

8 22.08.2019

Naprosto chápu, proč se na knihu v knihovně stojí fronta... Je mimořádně čtivá, akční, nabitá místopisnými údaji, takže každé srdce Ostraváka zaplesá. Historická linka je mimořádně zajímavá, bohužel v mém případě jednoznačně přebila zájem o tu současnou. Autor volil poměrně nešťastné členění na opravdu kraťoučké kapitoly, které ale držely vysoké tempo vyprávění. Jeho zálibu ve vyměšování hlavní hrdinky už popsali jiní, musím uznat, že jsem se nad tím pozastavila taky.

8 14.03.2019

Bez váhání dávám plný počet bodů a nad knihou nahlas jásám. Jen máloco mě dokáže v těchto dnech odtrhnout od světa Harryho Pottera, který si po letech připomínám v Čtenářské výzvě. Malince se to povedlo na sto procent a na dva večery mi zaměstnala ruce, oči a hlavně hlavu. Mistrná studie opuštěné křehké dětské duše, kterou přes veškerou snahu nezachrání vůbec nic a člověk jen s děsem sleduje, jak se tato zkušenost posouvá dál z Malinky na Jaromírka. Nemůžu opomenout celou linku Iny (i Alice), které problém nahlížely zase trochu odjinud. Surový příběh uchopila autorka suverénně, čtenářsky naprosto dokonale a zůstane ve mně ještě opravdu hodně dlouho.

8 19.02.2019

Neskutečně depresivní příběh osamocené ženy zachycený opět neskutečným jazykem, tentokrát syrovým, jadrným, kořeněným tu a tam nadávkou. Anna Bolavá má talent.

8 21.01.2019

Musím bez mučení přiznat, že jsem se knihou spíše protrápila. Nesedl mi styl, kterým je kniha psána, dlouhé popisné pasáže bez přímých řečí, hodně údajů a faktických věcí. Neříkám, že děj je nezajímavý, jen jsem bohužel čekala něco úplně jiného.

8 29.03.2018

Na četbu Laskavých bohyň musí mít člověk tři zásadní věci: čas, klid a žaludek. Mnohovrstevný román inspirovaný skutečnými reáliemi a přesto fiktivní vyprávění musí zasáhnout nutně každého, kdo žije, chodí po této zemi a dýchá. Nacistická mašinérie jedoucí ve stylu "Já nic, já muzikant, já plním rozkazy, já za nic nezodpovídám" se prolíná s drsně patologickou osobní rovinou vypravěče. Nabité informacemi, zvrácenostmi a bizarnostmi k prasknutí. Dvěma písmeny: Uf!

8 03.07.2017

Patrik Hartl vytvořil lehce neuvěřitelný generační román, který mě mimořádně bavil. Překvapila mě otevřenost a humor, s jakým na své postavy nahlíží, a také lehkost pera - kniha se čte doslova sama.

8 26.07.2016

Někde ke konci knihy autor napsal něco, čím mě úplně odrovnal (jako by nestačila celá kniha, že?): hlavním posláním bylo demytizovat stav lékařský (chirurgický) a ukázat tuto "kastu" jako obyčejné lidi, kteří neví, tápou, bojí se a pochybují - o moderním světě, medicíně a hlavně o sobě. Tichý dech je kniha, která nutně musí zajímat každého, komu není jedno svět, ve kterém žije. Brutální podmínky, střízlivé komentáře a hlavně nepřenosná zkušenost, kterou Jan Trachta zažil, jsou opravdu z jiného světa a já za ně děkuji.

8 30.07.2015

Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Útlá rozsahem, velká obsahem. Nádherná, úsměvná a prostě skvělá Poláčkova vzpomínka, na které mrazí o to víc, že ji psal těsně před nuceným odchodem do Osvětimi.

8 12.05.2015

Někde jsem kdysi četla, že pravda přináší bolest, lež ovšem utrpení. Příběh Bernarda Marese je až téměř neuvěřitelný. Že pravdivý, o tom ovšem nepochybuju ani pět minut, protože život píše neskutečné zápletky. To, jak se do jeho příběhu promítala současnost a zkušenosti autora, mě na rozdíl od jiných čtenářů spíše bavilo. Ukazuje to šíři života v opravdu pestré paletě, přesně takový, jaký doopravdy je.

7 29.10.2024

Třeskutě vtipné čtení. Princi Ládíkovi zobu z rukou a raduji se úplně z každého jeho cestopisu. Turecko a Izrael nevyjímaje. Skvělé, opravdu.

7 31.03.2024