Gabi13 komentáře u knih
Milé, já mám moc ráda pana Ebena a jeho laskavý humor. Smála jsem se a nejvíc mě bavila historka s trabantem.
Přesně můj žánr. V podstatě nic objevného, žádný sci-fi, žádné fantasy, obyčejná realita světa a skvěle popsané postavy. Psáno úsporným jazykem, spíš popisné, ale to mělo své kouzlo. Smutek nad tím, jak si ti nejbližší nedokážou mezi s sebou říct to důležité.
Uf, nádhera, tak takhle si představuji politika, státníka a vlastence. Paní Čaputová hluboce se klaním Vaší moudrosti a úctě k druhým a přeji Slovensku a Všem zemím světa, aby ve svém čele měli někoho takového jako Vy.
Červená knihovna asi není můj žánr. Vydržela jsem do půlky knihy a stejně už jsem to do konce nedotáhla. Doporučení jsem měla od svých dětí, ale ani tak jsem neměla sílu to dočíst. Na pokračování jsem se netěšila, tak jsem to zabalila.
Pro mě těžké téma. Nejsem cilovka, ale vnímám, že i mě se to týká. Vzala jsem si z knížky to, co budu potřebovat pro svojí praxi, zbytek byl pro mě složitý, ale vnímám, že je AI téma současnosti.
Skvělé, našla jsem tu básničky ke své práci s dětmi, ale i prima hry, které využiji na příměstských táborech.
Ten příběh má potenciál. Film byl pěkný, ale také mu něco chybělo. V knížce se mi moc nelíbil styl vypravování, spíš popisu. Trochu to ztrácelo napětí a někdy jsem musela přemýšlet, kdo to říká...
Opět skvělý příběh dle skutečnosti vyprávěný terapeutkou, která kus života s Jessie prožila. Je to smutné, jakých bolestí musí malé dítě prožít.
Za mě skvělé čtení. Prostě takhle přesně ten život na vesnici vnímám. Je těžký, jde hodně o soudržnost, ale na nikom nezůstane nit suchá. K tomu celá kniha napsaná nářečím, aby to mělo tu autentičnost ještě větší. Děkuji já mám takový styl psaní a příběhů ze života nejradši.
Za mě zajímavé příběhy. Někdy jsem jim nerozuměla, ale to vnímám spíš jako kulturní rozmanitost než, že by byly špatně napsané. Na léto ideální.
Koupeno na tábor a velmi dobře popsané s jasným popisem pro laika a bonus přiložené mapy zvěrokruhu
Jsem šťastná, že právě pan Pavel je naším prezidentem. Knihu jsem dočetla ve chvíli, kdy je již více jak rok naším prezidentem a jsem ráda, že jeho názory, postoje a rozhodnutí jsou stále stejná, nemění se dle toho jak se to hodí. Jeho vystupování je jasné, empaticke , diplomatické a reprezentující a jsem vděčná, že někdo takový je naším prezidentem.
Moje první setkání s panem Kunderou a mám pocit, že jsem si nemohla vybrat lépe a hlavně těším se na další knížky. Popis lásky a vztahů, všechny otázky a postoje k této křehké záležitosti mezi "nejen" lidmi mi přišel neskutečně zajímavý a nebyl to jen román, ale bylo i zamyšlení se a hledání toho co je to ta láska, jak vypadá a jak se u koho projevuje. No přišlo mi to fantastické a na pozadí komunistického Československa to mělo ještě větší rozměr.
Přečteno kvůli čtenářské výzvě a bylo to smutné čtení. Líbí se mi však nápad, příběh napsat dvěma způsoby...KDYBY se stalo tohle, nebo kdyby se nestalo toto.
Snad nejkrásnější díl. Je to tak milá knížka, která pohladí po duši. Je krásné nechat se provázet myšlenkami a soustředit se na vlastní já, oprostit se od doměnek a být tady a teď. Hlavní téma umírání zde bylo krásně popsané a nebylo vůbec smutné. Mám ráda tyto příběhy přes himalájskou kočku Jesku vyprávěné.
Je to knížka spíš pro starší děti, předškoláky. Četla jsem 3 letym a častokrát jsem musela větu poskládat jinak, nebo vyměnit slova, aby to bylo srozumitelné.
Za mě skvělá knížka. Opět jsem nadšená, jak mě obyčejný svět pohltí, pokud je skvěle psán a to tedy paní Soukupová umí. Ve spoustě místech jsem se poznávala, hlavně v těch pochybnostech, které člověk vůči druhým i sobě má.
Nepracuji v korporátu, ale to neznamená, že nemám ráda svůj čas v nějakém organizovaném rozpoložení. A protože nepracuji jen sama na sebe a je okolo mě spousta dalších kolegyň, musím být organizovaná alespoň kvůli nim a jejich práci. Tedy organizace se mě týká. V knize se mi líbila celková struktura, pěkně se to četlo a nejvíc mi dává, když je to převedeno do praktických modelů a to tu najdete.
Tak já konečně vím, proč to tam tolik miluju a každý rok se sem s rodinou vracím. Vždycky jsem si myslela, že to je tím, že si tu perfektně odpočinku, že je to na samotě a ono to tak opravdu je. Novohradské hory je prostě moje láska. Také intuitivně hledám místa, kde nikoho nepotkáme a to je nám pak jen odměnou prostá příroda, provoněná sluncem a jako by úplně zpomalená. Krásná slova jsou v tak úžasné, útlé knížce. Děkuji za otevření očí, proč já to tu vlastně tak miluju. Jak jednoduché...