gladya komentáře u knih

Uvědomila jsem si, že i když historické romány považuju za jeden ze svých oblíbených žánrů, od paní Vaňkové jsem toho moc nečetla. Touhle knížkou jsem to chtěla napravit. A udělala jsem dobře. Bylo to příjemné počtení. Jak to tak u románu tohoto žánrů bývá, ne všechno v knize jsou nutně fakta. Zejména postavy, jak jejich charaktery a vztahy mezi nimi , budou do určité míry vždycky trochu ovlivněny subjektivním pohledem autora . Ani všechny detaily nemusejí sedět. I tak ale může být taková knížka poučením, nebo spíš inspirací pro podrobnější hledání historických faktů.
Jestli mi něco vadilo, tak jen ta červení knihovna, v tom se přidávám k jiným komentujícím.
A bylo pro mě zajímavé zjištění, jak různě můžou autoři stejné historické postavy vnímat. Mám na mysli Vondrušku a Přemyslovskou epopej. Zkrátka jsou to romány, ne učebnice historie.

11 11.03.2022

Skvělá knížka. Na jednu stranu je to až děsivé. Je tam sice i naděje a možnost řešení. Ale dokážeme se jako lidstvo změnit, aby nedošlo ke katastrofickému scénáři? Musí to udělat celý svět. Pokud nezměníme priority a myšlení, bude asi zle. Planeta to nakonec přežije, ale jak dopadnou lidé.

11 17.08.2021

Je to velmi dorá knížka. Hodnotím relativně a hvězdu dolů dávám proto, že autorka napsala ještě lepší knížky.

Tahle knížka splnila moje přání, byla jsem zvědavá, jak by dopadlo, kdyby paní Mornštajnová napsala něco úplně odlišného. I když je každá její knížka v něčem jiná, v mých očích mají něco společného. A Listopád je opravdu jiný.

Ze čtení mrazí, ona to není jedna z mnoha dystopií, k takovému světu jsme měli a asi pořád máme blíž, než bych si přála.
Je tam popsáno zacházení s odpůrci režimu. Mě ale snad ještě víc zaujal popis vymývání mozku dětem. Pokud někdo odsuzuje Magdu, měl by si uvědomit, co jí od 4 let říkali o rodičích a jaké měla informace. Jak má dítě poznat pravdu? A že lidem chyběla akce a odhodlání? Kolik lidí v historii bylo opravdu schopno a ochotno se zlu a totalitě postavit? Kolik bývá vědomých kolaborantů? A většina lidí je zpravidla pasivní, lhostejná a smířená. A procitne jen za výjimečných okolností.

Někdy to na mě působilo trochu popisně, autorka čtenářům vysvětluje, jak to chodí v fiktivním světě a maličko i jak to chodilo před listopadem 89. Chápu, je to potřeba. Přemýšlím, jestli šlo tyto informace poskytnout čtenáři jinak, nějak zakomponovat aby to vyplynulo z příběhu? Nevím, já nejsem spisovatelka. Asi to není jednoduché, na podobný problém jsem narazila u řady knih.

Další poznámku jsem napsala do diskuze.

11 20.04.2021

Nejvíc oceňuji autorovu fantazii. Smíchat postapo sci-fi a fantazy? Ve světě, který Žamboch vymyslel, jsou kyborgové biokonstrukty, umělá inteligence a superzbraně, jenže taky bohové upíři, démoni a čarodějové. Člověka napadne, jestli to nedopadne, jako když pejsek a kočička pekli dort. Ale ne, v tomto případě je výsledek velmi poživatelný.
Jen závěr byl trochu useknutý.
Kde nestačí technologie či biotechnologie, nastoupí magie. Tak to v tomhle světě funguje a tak funguje i hlavní hrdina. Jasně, je to brak, ale brak v nejlepším smyslu slova.
Posloucháno jako audiokniha.

11 17.02.2021

Dobře vím, že detektivka je pohádka pro dospělé. O geniálních detektivech s téměř superschopnostmi si myslím svoje, ale takové příběhy mě celkem baví. Jenže D. Dán dal do té pohádky skutečnou znalost prostředí a vyšetřovacích metod. To je plus. A kdo trochu sledoval situaci na Slovensku, řekne si, že Klbko zmijí není vůbec veselá pohádka, a že nejspíš víc popisuje skutečnost, než si chce člověk připustit. A to i přesto, že zdaleka ne všechno je uvěřitelné.

Ze závěru až mrazí. No, skočila jsem na špek, kterým jsou možná narážky na Slovenskou realitu. A jen Slovenskou?
Lidské a někdy smutné příběhy některých protagonistů. Jsou třešnička na dortě.
Hlášky vraždárov zábavné jako vždy.
A ještě mě napadlo, kde je vlastně v dnešním komplikovaném světě dobro a kde zlo? Když mafián z toho vychází možná líp než někteří z těch, kdo by měli dbát na zákonnost? No, úplně beznadějně to nevypadá, ti čestní existují. Jenže ta poslední věta…
Poslouchala jsem audioknihu, kdykoli to šlo, i v situacích, kdy bych jindy spíš četla nějakou knížku. Je třeba něco dodat?

11 26.01.2021

S hodnocením jsem váhala. Příběh není uvěřitelný, je tam moc náhod. Postavy taky nejsou moc reálné. O Johnově misi ani nemluvím. Jen atmosféru v nacistickém Německu si představuji podobně
Ale četlo se to dobře. A takové konce knížek si člověk někdy vysloveně přeje.

Pokud chcete pohádku s potenciálem na béčkový hollywoodský film, doporučuji. Pokud chcete věrohodný příběh z války, raději si vyberete jinou knížku.

11 11.07.2020

Jedna ze zdařilých dystopií. Líbilo se mi, jak je tam popsán princip „žába v horké vodě“. Postupné a možná nejdříve nenápadné utahování šroubů a oslabování demokracie. Až z toho vznikne totalita. Něco takového se asi nikdy nedá vyloučit. Samozřejmě, vypadalo by to jinak než v románových příbězích. Ale jen v něčem.
Hlavní hrdinka je spíš zlomená, některé její kamarádky vypadají jako silnější. Jenže zlomených, rezignujících, smířených či přisluhujících je v totalitních režimech vždy bohužel většina. Na aktivní odboj má odvahu málokdo.
Ráda bych věděla, co se s některými hrdiny stalo. Chtěla bych pokračování. Jenže to by asi bylo ke škodě.
Celkovou úroveň výrazně zvyšuje historický komentář.

Posloucháno jako audiokniha

11 03.03.2019

Nečekala jsem, že autor Vojny a míru by napsal banální příběh o "nudící se nevěrné paničce" . Anna Karenina mě ovšem i tak překvapila tím, co všechno do knížky autor zabudoval. Hlavní potíž Anny není v tom, co dělá, ale v tom, že není pokrytecká, slovníkem jejího manžela dost diskrétní.

Pozornost je věnována i dalším postavám, jejichž život se často více či méně dotýká osudu titulní hrdinky. V knížce jsou úvahy o společnosti, náboženství, ekonomii, politice i umění. Je to i o postavení ženy.

Zkrátka klenot světové litratury.

11 27.11.2018

Uf, utírám si slzy, asi s věkem stále víc podléhám "sentimentálním dojákům".
O téhle knížce platí vše , co o Medvědínu. Sonda do lidských duší a vztahů. Na mě to působilo až neskutečně pravdivě. Samozřejmě, možná tam bylo něco na efekt a styl taky nemusí sedět každému.

Docela zajímavé bylo zabroušení do místní politiky.

Pro ty, koho by odradilo, že je to o hokeji. Místo hokeje by tam mohl být skoro jakýkoli kolektivní sport, někdy možná jakýkoli sport a vlasně cokoli, co člověk dělá se zápalem a čemu dokáže hodně obětovat . Celkem málo chápu ( ale v žádném případě neodsuzuju) zarputilé fandovství. Dokonce i když mám skákat, abych dokázala, že jsem Češka, skáču docela vlažně. A přesto rozumím lidem v Medvědíně i Hed. Hlavně proto, že zdaleka nejde jen o hokej,

11 10.09.2018

Co s lidmi dělá válka? Jak trpěly děti.

Do jaké míry může člověk přežívat a nepošpinit se? Co když je postaven před morální dilemata? Jistě, kolaboranty je jednoduché a správné odsoudit, ale co ti, kdo jen měli strach a podlehli nátlaku nebo mučení.

Která ze sester byla vlastně statečnější?

A jak odlišně se chovali různí Němci?

To vše jsou otázky, které mě při čtení téhle knížky napadly.

11 01.09.2018

Nedá mi to a začnu reakcí na kritické komentáře. Ano, je to výplod rozhárané a možná trochu sebestředné puberťačky, která v těžké době řeší i hlouposti. Ano, je to rutinní popis živořícího vyššího počtu lidí. Jenže právě v tom je síla téhle knížky. Díky tomu je autentická. Copak jsme v pubertě byli jiní? Copak nás občas neštval celý svět?

Síla příběhu opravdu není v literárních kvalitách, i když na svůj věk Anna rozhodně nepsala špatně. Je zajímavé sledovat, jak se mezi 13. a 15. rokem Anna změnila.

11 03.07.2015

Mně se Sudetenland líbil víc než jiné autorovy knížky, které jsem četla, ty považuju "jen za docela dobré". Není to žánrem, fantasy mám ráda a hláškující hrdiny s magickými superschopnostmi brouzdající se potoky krve občas jako zpestření čtiva celkem můžu, v tomhle subžánru mě někteří autoři zaujmuli víc než Kotleta.
Sudetenland je pro mě zajímavější. Mám totiž ráda taky historii i alternativní historii Na téhle knížce je zajímavé, že historie je alternativní jen trochu. A autor se dotýká docela zajímavých otázek, jak hluboko se lidem a národům pod kůži vryly skutečné či domnělé křivdy z minulosti, jak nést pochybení a třeba i zločiny předků? Konec je povedený.
Posloucháno jako audiokniha.

10 11.12.2023

Takové knížky se mi hodnotí těžko. Rozhodně to není žádná velká LITERATURA. Ve stejnou dobu jsem poslouchala Zaklínače a zdál se mi uvěřitelnější, hlavně postavy. Jasně, jsou žánry, kde s uvěřitelností čtenář vůbec nepočítá, ale v téhle Hartlově knize to bylo pro mě už moc. Uznávám, lidé jsou různí a život je pestrý, ale taková koncentrace v něčem divných osobností a zvláštních vztahů mezi nimi? Možná je to tím, že se nepohybuju mezi celebritami a celebrity a výjimeční jedinci takoví opravdu jsou, kdo ví.
Když člověk přistoupí na autorovu hru, čte se to docela dobře. Jako oddechovka to špatné není.

10 15.03.2023

Rozhodně zajímavé čtení. Překvapilo mě, že knížku napsal ve více než 90 letech ( i kdyby jí nepsal sám) a má co říct. Když byl Kissinger ministr zahraníčí, byla jsem dítě. A je to jeden z 3-4 amerických ministrů zahraničí, které si vybavím hned, aniž bych musela moc vzpomínat. I to asi o něčem vypovídá.

Dnes už asi nikoho nepřekvapí, že odstranění diktátora či diktatury neznamená automaticky nastolení demokracie. Napadly mě dost zásadní otázky. Například do jaké míry má supervelmoc jako Amerika a vlastně celá západní civilizace "zodpovědnost" za dění v zemích s jinými kulturami a tradicemi a právo vnášet tam naše hodnoty? Jistě, naše hodnoty jsou přece ty správné a všelidské. Jenže jak to vidí ti z jiných kultur? Stačí se podívat třeba na Rusko a o islámskám světě nebo Číně či Indii ani nemluvím.

Jak řešit dilema mezi idealismem a pragmatismem? A pak jsou tu samozřejmě strategické zájmy.

I když vím, co je to vesfálský mír, podívám se na něj podrobněji, zda se opravdu dá považovat za základ moderního uspořádáni západního světa.

10 08.11.2022

Dobře napsané rodinné ságy mám ráda, a Osmý život (pro Brilku) je napsaný opravdu skvěle. O trochu více než sto let na osudech jedné rodiny, sto let, které rozhodně nebyly poklidné. Opět se mi ukazuje, že to, co člověk zná z historie, může v beletristickém zpracování dostat ještě větší smysl. Samozřejmě, román je fikce v Osmém životě jsou ještě navíc prvky jisté magie či jak to nazvat. Jenže i když ze známých politiků Gruzínců znám nejen generalissima, malého velkého muže (tak se jim říká v knize) a Ševarnadzeho, ale něco mi říká i jméno Gamsachurdia, najednou mi ještě lépe došlo, jak bolestný byl rozpad Sozuja něrušimovo , jak drsné to bylo v Gruzii a jiných postsovětských republikách, a v řadě z nich asi pořád je. A to ani nemluvím o Rusku.
Čtenář rýpal by mohl říct, že motiv s prokletím byl zbytečný, zdálo se mi, že Nica Brilce vypráví velmi podrobně i zážitky a pocity lidí, s kterými se ona ani Stasia nesetkala a moc o nich nevěděla. Ale to nevadí. Postavy se někdy chovaly těžko pochopitelně, někdy jim člověk rozumí. A není právě takový život? A vlastně se nakonec se pochopit dají všichni, třeba i Kosťa.

Neodpustím si jeden citát.
„Všude slyším jen o Rusku nebo Americe a Evropě nebo o čemkoli. Kdy se na sebe konečně přestaneme dívat očima nějakého poručníka? Kdy konečně pohlédneme do zrcadla bez falešné sentimentality nebo lítosti, bez toho odporného patriotismu založeného na pouhých mýtech, na ničem jiném?“
Pro jistotu, to není proti vlastenectví, opravdové vlastenectví je pozitivní, nemá v sobě nenávist k jiným národům a není to tupé národovectví.

10 20.09.2022

Tak tohle grokuju. Je trochu znát, že ta původní kratší verze vyšla poměrně dávno, v roce, kdy jsem se narodila. Vidět je to jak na zmínkách o věcech technických, tak na společenských souvislostech. Ale myšlenky rozhodně nezastaraly. To hlavní, setkání různých kultur s různou etikou (i když tady ne úplně přímo) asi nezastará nikdy. Vždyť takové střety známe i z rodné planety, co teprve kultura mimozemská.
Někomu se to možná může zdát „užvaněné“, ale mně ne. Zaznělo tam množství zajímavých myšlenek, zejména z úst Jubala. Některé jsou trochu kontroverzní, ne se všemi souhlasím a některé by dneska oprávněně neprošly. Jenže všechny stojí za zamyšlení. Některé alespoň jako výpověď o době, některé jako nadčasová výpověď o nás, lidech.
Sexuálně otevřený život Mikových stoupenců byl asi pokrytecky prudérní USA té doby docela síla. Taky jsem vyrůstala v prostředí ovlivněném křesťanskou morálkou, i když ne přímo v rodině věřících. Takže bych asi takovou komunitu nedala jako člen. Ale nijak by mě nepohoršovala její existence, když tím lidé nikomu neškodí, ať žijou jak chtějí.
Vlastně jediná věc, s kterou bych měla etický problém je likvidace nepřátel, zejména policistů. Jenže marťanská etika a její pojetí smrti je jiné.

10 28.03.2022

Hezké, ač neveselé čtení. Dávám plný počet *, i když se mi zdá, že problémů a témat, kterých se autorka dotýká, je až moc. Jeden člověk či rodina asi jen těžko prožije vše, co hlavní hrdina a jeho rodina.
Pokud někdo kritizuje jednoduchý jazyk , měl by si uvědomit, že je to vyprávění puberťáka.
Je otázka, jestli je hlavní hrdina uvěřitelný, no pokud toho člověk tolik prožije, často dospěje rychleji.

10 17.03.2022

Je to třetí knížka, kterou jsem od Weira četla. Pokud bych chtěla určit pořadí, jak se mi ty knížky líbily, byla by Artemis na třetím místě. Ale i tak hodnotím 5*. Protože se mi to moc líbilo. Příběh je tentokrát detektivka v kulisách sci-fi. I v Artemis hlavni hrdina, tady tedy hrdinka, k řešení problémů využívá vědecké poznatky. I tady hrdinka "hláškuje", v tom jsou všechny 3 autorovy knížky podobné. Přitom se v žádném případě nedá říct, že by se autor opakoval a že je to pořád to samé.
Že hlavní hrdinka není moc uvěřitelná? Nevadí, to parří k věci.

10 27.02.2022

Marně vzpomínám, kde jsem o téhle knížce vlastně dozvěděla. A přiznávám, dostala mě. Vím je to pohádka pro dospělé, drsná a smutná pohádka. Jak dopadne nebudu ani naznačovat.
Některé postavy byly naprosto dokonalé, zdaleka nejde jen o hlavní dvojici mladých milenců. Třeba se sympatičtější představitelkou nejstaršího řemesla jsem se v literatuře snad nesetkala (ani Sugar z Kvítku karmínového a bílého mi tak nepadla do oka). Cetta je na jednu stranu silná a dokáže bojovat, na druhou stranu, když je potřeba, umí být i smířená s osudem . Tak explicitní scény já osobně zrovna nemusím, přemýšlím, nakolik byly v knížce potřeba, ale celkový dojem z knížky mi nepokazily,

10 27.02.2022

Někdo Pravomila nazval český Forest Gump a něco na tom je. Tahle knížka je skvělá kombinace historie a fikce. Odehrává se i v neveselých dobách a na velmi neveselých místech, přesto není jen smutná. Jsou tam i úsměvné příhody a optimismus. Pravomil je opravdu hrdina a vlastenec. Přemýšlím, jaký má vlastenectví obsah a význam dnes, zvlášť s ohledem na to, kdo všechno se dneska vlastenectvím ohání. To jen na okraj, opravdové vlastenectví je přece pozitivní a neznamená nenávist k jiným národům a etnikům.

10 24.11.2021