gladya komentáře u knih

Komentář píšu po mnoha letech po přečtení. Ano, měli by si to přečíst všichni adoptivní rodiče a lidé uvažující o osvojení dítěte. Je tam krásně vidět, že do určité míry "rizikový podnik" rodičovství se v případě rodičovství adoptivního stává ještě mnohem rizikovějším. Je to tak z řady důvodů. V případě rodiny paní Boučkové toho bylo u adopce hodně špatně. Na všech stranách. úřadů i paní Boučkové a jejího manžela. To nemyslím jako kritiku. Jiné děti či dítě by třeba zvládla.
Adoptovat dítě není jednoduché a nemusí to dopadnout dobře. Znám několik rodin s už dospělými adoptovanými dětmi, jo a také jsem adoptivní matka, dnes už dospělého syna.

7 02.05.2024

Asimov je můj oblíbenec. A tahle knížka to jen potvrzuje. Nic na tom nemění fakt, že některé jeho knížky po těch desítkách let trochu zastaraly, vývoj společnosti a vědy samozřejmě neodpovídá tak docela tomu, jak si to představoval před desítkami let. Jenže myšlenky podle mě nezastaraly a lidé jsou pořád stejní. Zkrátka je to o lidech a sci-fi je zajímavá kulisa.
Líbilo se mi to, vzpomínala jsem na znalosti chemie, jak je to s izotopy a nezapomněla jsem to. To se mi na hard sci-fi líbí, čtenář si užije nejen to fi, ale i trochu toho sci. Samozřejmě, užívám si to jen na úrovni laika, míru vědecké správnosti si posuzovat netroufám.

Je to spíš o intrikách, akce tam moc není , což mi rozhodně nevadí.
A ta úvodní věta z anotace (a vlastně pokračování názvu) : " Ani sami bohové proti hlouposti nic nezmohou" je trefná.

7 09.04.2024

Je to Di Fulvio, jakého znám z dvou knih od něj, které jsem přečetla. Drsná pohádka, málo uvěřitelný příběh, ale když ono se to tak krásně čte, takže výhrady přísného kritika či náročného čtenáře nechávám stranou. Já totiž umím být i vděčný čtenář naivních příběhů.
V pohádkách tohoto autora si čtenář nemůže být jistý happy endem, tedy ne u všech kladných postav. Padouši jsou až skoro neuvěřitelní, vážně mě zajímá, kolik tak krutých a bezcitných lidí je. Na druhou stranu je otázka, kolik existuje tak silných lidí jako tři hlavní protagonisté, kterí svou inteligencí, odvahou a vnitřní slilou dokážou nebo aespoň zkoušejí zlu čelit.
Docela zajímavé jsou postavy některých mafiánů, kteří mají i své světlé stránky.
A pokud je pravda, že organizace jako Sociedad Israelita de Socorros Mutuos skutečně tak dlouho existovala, je to hrůza.

7 27.09.2022

Okamžitě po přečtení prvního dílu jsem koupila druhý. Asi netřeba dodávat víc . Pravda, hlavní hrdinka se minimálně jednou nezachovala zcela adekvátně svým schopnostem a zkušenostem. To mi trochu vadilo, ale takové drobné vady na kráse celkový dojem nezkazily.

7 17.08.2022

Váhala jsem, jestli se do téhle knihy pustit. Jsem totiž celkem pacifista a informace o obsahu mě spíš odradily a to, co jsem slyšela o filmu taky. Jenže když jsem četla nebo slyšela jako audioknihu asi všechna hlavní díla Heinleina i některá drobnější, řekla jsem si že bez Hvězdné pěchoty tohoto autora pořádně neznám. A tak jsem se pustila do poslechu. Rozhodně nelituji , akce a bojů tam není moc. Je tam mnohem víc úvah, filozofování, třeba i zmínka o Marxově pracovní teorii hodnoty. Je tam mnoho někdy zajímavých a někdy hodně kontroverzních myšlenek. A to se mi v tomto případě líbilo.

S většinou prezentovaných názorů mám menší či větší problém. Ale je to dobře napsané, zajímavě podané a stojí za zamyšlení. Neboli knížka se mi může líbit, i když s autorovými názory nesouhlasím. A jsou tam i názory, s kterými souhlasím. Třeba to, že autorita by měla být spojena s odpovědností. Tahle teze je pravdivá, i když Heinleinem nabízené řešení je přinejmenším diskutabilní.

Docela bych chtěla vědět víc o tom, jak žili a jaká práva mají v autorově světě neobčané. Šlo jen o volby? Jak jsou na tom s ostatními svobodami a lidskými právy?
Posloucháno jako audiokniha.

7 07.06.2022

Typická Vondruškova historická detektivka. Žádný zázrak a vrchol literatury, je to jednoduchá ale celkem čtivá a zábavná detektivka v historických kuliisách. Nic víc, nic míň. Jen těch náhod tam bylo opravdu hodně. Víc, než aby to čtenář přešel s mávnutím ruky, že k žánru to přece patří.
Hodnotím celkem vysoko, bavilo mě to.

7 15.03.2022

Opět jedna z knih, kde hodnotím celkový dojem. Nějaké mouchy by se našly, např. moc jsem nepochopila, proč autor přeskakoval v čase. Ale díky celkovému dojmu dávám plný počet hvězd.

Je to beletristické zpracování příběhu, který asi není tak dobře známý, jak by si zasloužil. Moje generace se o těchto hrdinech ve škole dozvěděla málo a konkrétně o trojici M+B+M skoro nic.
Jen těžko si asi dokážeme představit, v jakém stresu odbojáři žili. Ústřední trojice věděla, jak nepatrnou naději na přežití má. A přesto bojovali. Přinejmenším dva ze tří králů byli v jistém smyslu „kovbojové“. Jenže právě proto okupantům dokázali škodit.
Příběh byl zajímavý a vlastně i napínavý, i když čtenář ví, jak to dopadlo.
Zajímavé bylo i to, že jsem se dozvěděla o mnoha dalších hrdinech. kteří se nebáli postavit zlu.

Dopis Mašína dětem mi vehnal slzy do očí.

Posloucháno jako skvěle namluvená audiokniha.

7 28.01.2022

Tohle bylo opravdu příjemné překvapení. Čekala jsem, že se ne moc náročnou formou dozvím nějaké informace o autismu, (moje znalosti jsou skutečně na úrovni zmíněné na obálce - „ Rejnmen a Šéldn“) a že mě to asi zasáhne i emočně. To se splnilo. Jenže je tam toho víc, například humor. A hlavně je to opravdu hodně dobře napsané, mnohem líp, než jsem očekávala. Oceňuji i autorčinu otevřenost.
Vím, že já bych „jiné“ dítě či děti s takovou grácií jako autorka nezvládla. To je fakt.
Je skvělé, že dnes už víme, že autisté nejsou nevychovaní, zlí, hloupí či kdoví co ještě. Jenže cesta k tomu, abychom se naučili s nimi žít a přijmout je ještě dlouhá. Kéž by se podařilo dostat všechny na nejvyšší možnou úroveň a v rámci jejich možností je zařadit do společnosti. Ne u všech to jde lehce. Ale pozor, nejde o výkon. Ono by bohatě stačilo, kdyby autisté a postižení byli spokojení a pokud možno šťastní.
Podle vyprávění je starší autorčin syn hodně chytrý a ani ten „papírově mentálně postižený“ se mi nezdá „hloupý“, zkrátka je jiný a nevejde se do tabulek.

A nezajímavější citáty“
„Chyby jsou hnojivem duše“
„Není takový problém přijmout své postižené dítě jako přijmout společnost, která ho nepřijímá.“

Trochu odlehčím. Zatím dávám 4 *, protože přece není „normální“, aby nějaká knížka měla 100% , tedy víc, než moje nejoblíbenější knížky. Až se tady objeví další hodnocení, tu hvězdu přidám.
Tak už je tam pátá hvězda.

7 18.01.2022

Nejsem praktikující věřící. Takže se celkem pochopitelně neztotožňuji se všemi názory katolického kněze. Pravda ovšem je, že takoví představitelé církve jako pan Czendlik jsou v této instituci potřeba a jsou tam svěží vítr. V knize zaznívá řada zajímavých myšlenek pro každého, bez ohledu na vztah k víře a církvi.

S čím mám trochu problém jsou některá pro mě až příliš zobecňující tvrzení, ani ne tak o víře, ale třeba o ženách, o mužích i jiné. Je mi jasné, že takováto knížka je subjektivní pohled autora a že se autor může víc či míň stylizovat. Přiznám se, že tady se mi ta sylizace zdála až do očí bijící. Ale to může být jen můj dojem.

Knížka ovšem určitě stojí za přečtení.

7 09.12.2021

Mně se snad poslední díl ze ságy líbil nejvíc. Tak zhodnotím tak trochu celou ságu. Ne nadarmo je Zaklínač skoro klasika žánru. Jestli si někdo myslí, že když viděl seriál nebo dokonce jen hrál hru, už ví, co je Zaklínač, šeredně se plete. Nejde totiž jen o akci, boj s různými monstry (nelidskými i lidskými) případně love story. Je to tzv. fantasy s přesahem a to pořádným přesahem. Je tam magie a bojuje se meči luky apod., technologie odpovídá středověku, ale myšlení a debaty postav jsou spíš moderní. Hlavní postavy nejsou většinou černobílé, i ti „kladní“ mají chyby.

Někde jsem četla názor, že Sapkowski je lepší v povídkách, možná ano, sága má dost drobných příběhů a postav bez bezprostřední vazby k hlavní dějové lince, jenže to kvalitu nesnižuje. Je to jako když řešíme, jestli je sprinter lepší na 100 nebo 200 m a on má zlato nebo alespoň medaili na obou tratích.
Pro mě osobně by bylo možná až moc mrtvých sympatických postav, ale to je můj problém.
Závěr rozhodně není předvídatelný a dokonce se dá vyložit různě.

Byl to čtenářský zážitek. Přesto s hodnocením váhám 4 nebo 5* ? Dvě jiné knížky, které jsem od Irvinga četla, se mi totiž líbily ještě víc. Možná je to tím, že nejsem dost nábožensky a duchovně zaměřená či jak to říct. Nežiji v prostředí, kde je náboženství a příslušnost k nějaké církvi takovou součástí života, jak je popsáno v knížce. Ale pozor, je to knížka o víře a poslání, ale ne jen v náboženkém smyslu slova. A jak to tak u dobrých knih bývá, je to kniha o člověku a klade otázky.
Vím , že příběh je potřeba brát především v symbolické rovině. Proto nemá smysl řešit uvěřitelnost. Ovšem podnětů k zamyšlení tam je mnoho. Líbilo se mi, jak se ve postupně rozkrývá a rozmotává. Něco čtenáři dojde brzy, něco může být překvapivé odhalení.

7 01.07.2021

Romantika a možná červená knihovna, už vidím tu telenovelu. Ale to ale vůbec není kritika. I tenhle žánr se dá napsat dobře. Zamotané osudy, srdceryvné příběhy, láska, tajemství, to vše v téhle knížce čtenář či posluchač najde. Zajímavé bylo propojení se vznikem sochy v Krista v Riu. V příběhu z minulosti za zmínku stojí i srovnání upjatého života smetánky v Riu a uvolněnější bohémské Paříže.

Další díly si nenechám ujít, nejen proto, že asi budou zajímavé i osudy dalších sester. Jsem zvědavá, jestli se vyjasní některé záhady související s adopcí nejstarší sestry. Mám jedno podezření a zajímá mě, jestli jsem se nespletla.
Posloucháno jako audiokniha,

7 28.02.2021

Mně se to líbilo. A to jsem skoro o dvě generace starší než hlavní hrdinové na začátku příběhu. Podle mě je to částečně o hledání, kterým v nějaké podobě v mládí asi projde skoro každý. Jenže ne všechno, co prožívají hlavní hrdinové, je opravdiu normální. Zaujalo mě, jak autorka řeší potřebu zapadnout, jak důležité je pro mladé lidi, a často nejen mladé, jak je vnímá okolí. A několikrát jsem si pomyslela, jo, kdybyste dokázali komunikovat.

V hodnocení trochu přilepšuji. na čistých 5* to není.
Posloucháno jako audiokniha.

7 15.01.2021

Tahle knížka je bez debaty zajímavá. Každému je jasné, že memoáry jsou vždycky subjektivní pohled. A pokud jde o člověka „namočeného do politiky“ tím spíš. Zvlášť když paní Obamová zmiňuje úřadujícího prezidenta i jeho protikandidáta, dnes snad už zvoleného prezidenta. A možná v politice sama ještě promluví. Ostatně, být. první prezidentka a k tomu černé pleti, to je výzva hodna tak silné osobnosti. Tu subjektivnosti s dobře uvědomuji i s tím, že co se politických postojů týče, jsem jednoznačně naladěna podobně jako Obamovi.

Jeden komentující říká, že je to americké, A je to dokonale vystihující charakteristika. Tak knížka o USA hodně říká, to dobré i to špatné, ve všech oblastech. Tak jen k politice. I když má člověk představu o americkém volebním systému, docvaklo mi, jak zásadní je, že tam musí každý senátor nebo kongresman projít primárkami. Tam nestačí být loajální k vedení nějaké strany nebo ještě hůř nějakému vůdci. A na druhou stranu je to někdy skoro jako nějaká superstar, kdy forma může zastínit obsah. Tak mě napadlo, kolik našich zákonodárců by v takových primárkách obstálo? A pak je na jednu stranu skoro neuvěřitelné (pro mě), ale přitom zcela pochopitelné (když se zamyslím nad situací v USA a nejen tam), proč Trump porazil H. Clintonovou. Mimochodem to, jak se z rivalů bojujících v primárkách o demokratickou nominaci, stali blízcí spolupracovníci, mi přišlo až neuvěřitelné, ale Hilary tou ministryní byla. Podobně zajímavé bylo přátelské přebírání Bílého domu od Bushových.

A že autorka stále zdůrazňuje, že je černoška a žena a z jakého prostředí pochází? Ono to má pro její osobnost zásadní význam. Pro děti a zvlášť dívky z jejího prostředí je studium na univerzitě Břečťanové ligy těžko dostupné. A M. Obamová se s rasismem setkala.

Nedělám si o politice a politicích iluze, ale chci věřit, že Obama opravdu chtěl změnu. Co a proč se povedlo či nepovedlo, to je na dlouho debatu. Ale black lives matter ukazuje, že prezident tmavé pleti nestačí. Rasismus je pořád a je to zlo. Vím, i rasismus obrácený, černochů vůči bělochům, existuje. Dokud se bude barva pleti řešit, je to špatně. Tak malý a asi naivní povzdech na závěr. Všichni lidé bratry jsou.

7 24.11.2020

Těžko se mi hodnotí 4 nebo 5*?
Na jednu stranu jsem se nemohla odtrhnout. Je to vlastně dost smutné čtení, kdybych četla Kinga, Nesboho či nějakou jinou severskou krimi a třeba Kariku najednou, byla bych v pohodě. Z Průmyslu lži mám „depku“. Nejen že nás manipulují Rusové (asi skutečně největší hrozba), ale dělají to všichni. To ostatně autorka nezastírá. Pak by člověk byl ve stavu „nevěřit ničemu a nikomu“ a trollové splnili úkol. Jistě, PR specialisté nás stále a úspěšně o něčem přesvědčují a kdo si to nepřizná, je o to víc ovlivnitelný. Jenže někdo to dotáhl k dokonalosti a hrozí velký průšvih. Autorka skvěle ukazuje i na to, že jsou používány sofistikovanější postupy než „prosté lži a hoaxy“. A nikdo nejsme imunní.
Co bych autorce vytkla je pohrdání strýcem Karlem, to ostatně je v „naší bublině“ časté. Autorka zdůrazňuje, že strýcem Karlem nepohrdá a že inteligence a vzdělání k ochraně před manipulací nestačí. Jenže v kapitole o deprivantech sama sebe trochu popírá. Možná by stačilo text uspořádat a zdůraznit, že to je jen příklad a že to je složitější. To samé reptiliáni, chtělo by to víc to uvést jako příklad, jak můžou lidi zblbnout, jinak to postrádá smysl.
Vysloveně nesouhlasím s tím, že problém vznikl „probuzením" nevoličů.

Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Bohužel, ti co jsou nejvíc ovlivnitelní, asi tohle číst nebudou nebo to odhodí jako odpad. A my ostatní bychom se neměli kasat, že nás se to netýká, že jsme přece ti chytří, co na špek neskočí.

7 17.09.2019

Při hodnocení takových příběhů a hlavně originality člověk nesmí zapomenout na dobu vzniku, knížka rozhodně obstojí ve srovnání s novější fantazy. Není to jen tuctový příběh o učení a zrání výjimečně nadaného čaroděje. Je to víc.

Zaujaly mě tam dvě myšlenky.

1. Síla a moc by měla být provázena odpovědností a rozvahou při jejím používání.
2. Postav se čelem tomu, před čím stejně nemůžeš utéct.

7 05.06.2019

Atlasova vzpoura se zařadila mezi knížky, které jsou pro mě zásadní. Přesto, nebo možná právě proto, že s autorčinými názory tak docela nesouhlasím. Jenže jako příspěvek k debatě o směřování společnosti je to skvělé.

Pokud bych to brala jako varování před jedním z možných scénářů vývoje společnosti, je to v pořádku. Ale je tu problém. Člověk je tvor společenský a při sledování svých zájmů nutně naráží na zájmy ostatních. V ideálním „modelovém“ světě je řešení obchod. Jenže svět není ideální. Obchod by opravdu mohl vést k nejlepšímu výsledku pro všechny, jenže to musí být skutečně dobrovolný obchod a žádná ze stran by neměla mít významně navrch. Když se vlk a jehně snaží sledovat své zájmy, jak to dopadne? Jehně uteče, nebo si najme ostré rotvajlery a vlčáky jako ochranku, jinak má smůlu. Uznávám, když ochráním jehňátka, vlk pojde hlady. Takhle to ale mezi lidmi přece nefunguje. Stejně jako osobní iniciativa Atlasů je důležitá kooperace a použiji pro autorku asi téměř sprostá slova, cosi jako altruismus a solidaritu se slabými. Navíc, Atlasové nás ostatní taky potřebují. Samozřejmě, solidarita nesmí iniciativu podvazovat příliš nebo dokonce likvidovat.
Ano, A je A. Jenže když se řekne A, musí se říct i B. Bez debaty platí, že v první řadě by se měl o sebe postarat každý člověk a jeho rodina. Jenže co s těmi, kdo se o sebe postarat nemohou nebo prostě nedokážou? Já ve sledování svých zájmů občas dám něco na charitu, ne z donucení, pro dobrý pocit. Ale stačilo by spoléhat na charitu?
Literárně Atlasova vzpoura není žádný zázrak. Je to jedna z mála knížek, kterou považuji za zbytečně dlouhou. Postavy mi přijdou až moc schematické, jak stávkující a s nimi spolupracující lidé, tak bandité. Sympatický mi nebyl skoro nikdo. Pěkně popsáno je, jak někteří lidé nemají problém nechat se živit (přímo či nepřímo) těmi, kým pohrdají jako sobeckými otroky mamonu.
Johnův proslov není nic, co by oslovilo masy diváků či posluchačů, to je esej, ne promluva k lidem.
Je pravda, že lidé, kteří posunuli svět dál, byli často a možná většinou podobní jako Atlasové. Ale jsou skutečně všichni ti, kdo sledují své zájmy a jsou z ekonomického hlediska velmi úspěšní, takovými Atlasy?

Etika, kterou autorka představuje, má podle mě dost vad na kráse.

7 19.12.2018

V dnešní době takový příběh vypadá možná skoro banálně, tedy snad až na závěr. Ale je to víc. Ne náhodou tohle dílo nezapadlo .

Navíc znám osobně lidi, kteří si touhu po štěstí představují vlastně podobně jako hlavní hrdinka, samozřejmě uplynulo sto padesát let, ale v jiných podmínkách můžou mít lidé podobný přístup k životu.

7 25.11.2017

Jeden recenzent přirovnal Poslední aristokratku k literárnímu Kameňáku. A vlastně měl docela pravdu. Je to nenáročná oddechovka, která má pobavit a ne duchovně povznést. Humor je celkem jednoduchý, ale je přece jen lepší než typický kameňákovský humor. Přiznám, že občas jsem se smála nahlas.

U tohoto druhu knížek nevadí ani to, že autor občas dost přehání.

Humor je kořením života, ale zrovna Bočkova koření bych se brzy přejedla. Takže další díly zatím číst nebudu. Ale jednou na ně nejspíš náladu dostanu.

7 26.12.2016

Při hodnocení čtenář nesmí zapomenout, že je to divadelní hra. Počet postav a hloubka jejich prokreslení nutně má své limity. Proto se tak málo dozvíme o dvou dalších Harryho dětech i jiných postavách.

Není to v žádném případě plnohodnotný 8. díl HP, je to jiné, ale mně se zdá, že "duch" příběhů i hlavní rysy postav zůstaly zachovány. Zápletka Albus, Scorpius, Harry se mi vysloveně líbila.

O tom, že hrát si s časem je ošidné, bylo napsáno dost sci-fi. Časové paradoxy dají často zabrat i autorům, hlavně zachovat ději logiku. Jisté nelogičnosti a zmatenost časových skoků se dá knížce vytknout, ale celkově to vůbec není špatné.

7 19.11.2016