gonegirl komentáře u knih

Tato kniha mi vyrazila dech. Příběh Hany, která se na začátku zdá jen jako nějaká potřeštěná bába, je tak silný, až z něj mrazí. V knize je ukázáno, jak může jediná hloupá chyba nebo náhoda kompletně ovlivnit životy spousty lidí. Je neuvěřitelné, čeho jsou lidé schopni, a co všechno je jeden člověk schopen snést. Hana je možná nejlepší knihou, kterou jsem na téma války zatím četla, a dala mi spoustu podnětů k zamyšlení.

35 11.07.2017

Když jsem začala knihu číst, myslela jsem, že to bude jen nějaká letní oddychovka. To jsem se ale šíleně spletla. Tato kniha v sobě nese spoustu zajímavých myšlenek.
Anna je jako každý z nás. Všichni se k něčemu upínáme, děláme nějakou činnost až do úmoru, abychom měli pocit, že jsme aspoň trochu prospěšní. Zanedbáváme sebe i své blízké a postupně už pro nás existuje jen ta činnost.
S Annou jsem prožila dva krásné emotivní večery. Trpěla jsem s ní, plakala jsem s ní, promlouvala jí do duše a modlila se za jakoukoli hloupost, která by trochu zmírnila její trápení.
Kniha v sobě nese spoustu odkazů a ač se to nezdá, nabádá k zamyšlení a nutí nás trochu popřemýšlet nad našimi životy a nad naším údělem na tomto světě.

24 02.07.2017

Se Saturninem jsem měla možnost setkat se už ve filmovém provedení, a dokonce i v Mahenově divadle v Brně. Zajímalo mě původní zpracování, a proto jsem sáhla po knize. Neudělala jsem chybu! Autor píše naprosto geniálně, jeho brilantní mysl, průpovídky a obraty jsou zkrátka kouzelné. Rozhodně stojí za přečtení.

22 28.08.2017

Klenot literatury. Bravurní vykreslení naší společnosti, jaká byla a je. Je tu zachycena lidská podstata, jak jednoduše se dá sklouznout na scestí. Přepisování historie, zákonů, pravidel. Podvrhy, vraždy, kamufláže. Všechna tahle špína, která se děla a děje...

20 15.02.2018

Co dodat? Zamilovala jsem se do tohoto příběhu. Zamilovala jsem se do pana Darceyho i do Elizabeth. Jeho čistá a upřímná láska a její inteligence a nespoutanost. Zamilovala jsem se do Viktoriánské Anglie a jejích malebných zákoutí. Nikdo neprohloupí, když si knihu přečte, a věřím, že jí mnozí budou okouzleni tak jako já.

19 09.12.2017

Miluju ho. Miluju toho ubručeného ošklivě krásného, věčně zlitého sympaťáka. Harry Hole už je dneska zkrátka POJEM.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, Harry se mnou byl, i když mě zrovna neokouzloval na stránkách. Byl se mnou v obchodě, v tramvaji, ve škole, v koupelně,... zkrátka všude.
Zápletka jako vždy neuvěřitelně propracovaná, napětí panovalo až do poslední chvíle. Měla jsem spoustu tipů na hlavního aktéra, jednou jsem se dokonce i strefila!
Člověka zaráží, že Nesbo ještě nevyplýtval všechny své nápady. Já však doufám, že jeho studna je nevyčerpatelná, a jestli tu bude nějaký HH30, s láskou a radostí si ho přečtu.

18 11.01.2018

Asi skoro jako všichni tady jsem na knihu přišla díky povinné četbě. Nemůžu ani povědět, jak mě zasáhla. Jsem vděčná za to, jak bylo vše, co se na frontě odehrávalo, popsáno bez jakéhokoli přikrášlování. Že nám někdo konečně řekl, jak to doopravdy vypadalo. Je šílené, co jsou lidi schopni dělat, nejhorší je, že ti, kdo mají všechny ty hrůzy na svědomí, si zatím pohodlně seděli ve svých vůdcovských křeslech...

18 07.05.2017

Tenoučká kniha, která mě dostala. Příběh ženy, která je vlivem války vržena z milovaného Brna do drsného prostředí zapadlé horské vesnice, kde ji ukryje její životní láska, prosťáček Joza. Jejich láska je naprosto čistá, prostá jakékoli přetvářky. Jen čiré city. A to je krásné.

16 03.09.2017

Vždy, když čtu Murakamiho, rozprostírá se ve mně náramný klid. Znepokojivý, to jistě. Ale klid. Mám pocit, jako bych se znovu setkávala se starým známým. Seděla s ním v kavárně, mluvila o kočkách, knížkách a hudbě, sdělovala mu své myšlenky, pocity, zážitky a polemizovala s ním o životě.

14 21.06.2018

Obdivuji schopnost paní Mornštajnové rozvinout do detailů celé propracované osobnosti hned několika postav se vzájemně propletenými osudy, nezamotat se do spletitých kliček české historie a vtáhnout čtenáře do příběhu tak intenzivně, že ten se najednou diví, jak kniha najednou tak rychle skončila, a touží po pokračování.
Po Haně to bylo další dílo, které toho ve mně hodně zanechalo a navnadilo mě na hlubší prozkoumání další autorčiny tvorby.

13 26.08.2018

Při čtení Hrabalových knih se mi po duši permanentně rozprostírá klid. Nahlížím do prostého života prostých lidí s jejich prostými radostmi a cítím, že jsem tam s nimi.
Doba, kdy se ženy nesměly více projevovat, přizpůsobovaly se zažitým konvencím a představám o ideální ženušce v domácnosti. Maryška se proti tomu bouřila. Chtěla být volná, jíst jako chlap, nespoutaně pohazovat hřívou svých vlasů, lozit po komínech, prohánět se s příliš krátkou sukní na kole po náměstí, provokovat sousedy vyzývavými pohledy, pít pivo,...
Možná bychom měli být všichni trochu jako Maryška...

13 08.02.2018

Myslela jsem, že už od autora nemůžu čekat víc, ale očividně jsem se spletla. Strhující!
Prokládání knihy pasážemi z pohledu vraha, retrospektiva, kdy se vrací do dětství, záhadný Asad a ještě záhadnější Rose a temná atmosféra těch nejtemnějších zločinů.
Úžasná myšlenka a ještě lépe zpracovaná.

13 29.04.2017

Nebyla jsem schopna se od knihy odtrhnout. Rvalo mi srdce, když jsem musela nedobrovolně zaklapnout její stránky, abych vystoupila z autobusu nebo se zvedla při příchodu profesorky do třídy. Mia, Holger a spousta dalších postav mě okamžitě vtáhli do děje plného zvratů a akce a já se ani na jedné straně nenudila. Když jsem se dozvěděla, že kniha má pokračování, hned jsem ji vecpala do svého seznamu "Chci si přečíst" roku 2017, který už teď praská ve švech, a už plánuju výlet do knihkupectví...

13 14.01.2017

Po čtyřech krátkých měsících plných probdělých nocí a následných rán, kdy jsem si vyčítala a současně děkovala Bohu za to, že jsem strávila celou noc s Harrym, je to najednou všechno pryč. Ty chvíle napětí, kdy jsem si kousala nehty a snažila se, kolikrát marně, maximálně podporovat postavy, které se zrovna vyskytovaly v nějaké svízelné situaci, ta opojení, když jsem pochopila, že to Harry zase zvládnul.. budou mi chybět..
Ano, zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do naprosto brilantního autora, který mi nedovolil se od knihy odtrhnout. Zamilovala jsem se do "krásně ošklivého" alkoholika, který svou důvtipností dokázal nakonec zvládnout vše, co mu život předhodil.
Nevím, jestli se s Harrym ještě někdy shledám, každopádně Nesbømu děkuji za ty krásné chvíle, které jsem při čtení "holeovek" prožila. Jste Pan s velkým P, kterého zkrátka nikdo nepřekoná...

13 26.08.2016

Přečetla jsem většinu komentářů a byla jsem docela překvapená, že má kniha tak nízké hodnocení. Ano, sice to nebyl žádný literární poklad s ohromujícím příběhem, ale dávat jí "odpad" mi přijde opravdu přehnané. Navíc si myslím, že autor nechtěl ani tak ochromit dějem, jako spíš myšlenkou. Že chtěl, aby si čtenáři uvědomili, že svého štěstí dosáhnou, i když je cesta občas trnitá.
Kniha se mi líbila, byla to taková odpolední oddychovka, kterou jsem ráda vložila mezi jiné knihy, které si člověk koupí, aby jej vtáhly do děje a sžil se s postavami.

13 14.07.2016

V této knize se toho odehrála opravdu spousta. Po několik týdnů jsem měla možnost žít s hlavními postavami, pociťovat jejich radosti i hoře a zamýšlet se nad jejich osudy.
Realismus, který mě opravdu baví. Dlouhé popisy obyčejných každodenních činností, radostí i těch méně příjemných záležitostí. Setkávání se s lidmi, kteří nám do života nic nepřinášejí, ale jen ze zvyklosti a z jakési společenské zdvořilosti s nimi udržujeme poměr. Radost z vykonávané práce jako sekání trávy, dělení se o jídlo, sbírání hub, koupání dětí,...
Přestože jsem se v některých pasážích ztrácela a občas pořádně nevnímala, o čem vlastně čtu, vyvolalo to ve mně silné pocity. Jen mě mrzí, že v závěrečné části už nemáme možnost nahlédnout do myslí pozůstalých...

12 17.03.2018

Do japonského prostředí a vypravěčského stylu jsem se zamilovala díky Murakamimu. V této knize jsem našla podobné rysy, které mě už tolikrát předtím uchvátily. Nenáročný vypravěčský styl, jednoduchá zápletka, docela obyčejný život obyčejných lidí, ale za tím vším se skrývá jakýsi hlubší smysl. Jakýsi odkaz.

12 15.08.2017

Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, proč je mi Murakami tak sympatický. V této knize jsem si to tak trochu uvědomila, i když tomu ještě pořád moc nerozumím.
Murakami je mi zkrátka blízký. Jeho upřímnost, to, že se straní mediální pozornosti, skromnost, myšlenkové pochody, vyhraněné názory, inovátorské vize. O naprosto obyčejných věcech dokáže psát, jako by to bylo jedno velké dobrodružství, a stejně tak to vypadá i v jeho životě. Z naprosto obyčejných věcí, jako běhání nebo brzké vstávání, udělá něco nadmíru důležitého co vás donutí si říct "páni, ten má ale zajímavý život!". Nabádá k akci, činorodosti, po přečtení jeho knihy máte chuť dokázat něco velkého.
Sama nevím, proč tomu tak je.

12 04.08.2017

Možná je to tím, že jsem zapřísáhlý Keplerovec, ale mě Lovec králíků rozhodně nezklamal. Od Stalkera, který u mě zatím stále vede na plné čáře, jsem se dlouho načekala, než jsem si z knihkupectví konečně vítězoslavně odnesla brožovanou "šestku".
Keplerovi prostě umí. Kniha mě vtáhla hned na začátku a prostě jsem ji nemohla odložit. Brutální scény a dobrý motiv vraha jsem ocenila, jen mi přišlo, že by konec mohl být více rozepsaný.
A že nebyly některé dějové linky dotaženy do konce? No, epilog naznačuje, že by mohly být více rozvedeny v dalším díle...

12 08.07.2017

Životy nalajnované od narození až po smrt. Zdánlivě dokonalé rodiny, vztahy, domy, kariéry,... všechno. Není nic, co by se mohlo nepředvídaně stát, na to je jejich život až příliš nudný a chirurgicky čistý. Ale najednou se tito usedlíci setkají s někým naprosto opačným, neřídícím se jejich konvencemi a nepsanými pravidly. A toto střetnutí je nadmíru zajímavé.

11 02.04.2018