grillica komentáře u knih

Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih, po které ráda sáhnu kdykoli. Nedokážu ani vyjádřit ten smutek, radost, dojetí, které mě pokaždé přepadnou při četbě tohoto neuvěřitelně citlivě napsaného příběhu... Dětská čistá přátelství můžeme dětem jen závidět. Každý by měl mít spřízněnou duši.

5 26.11.2016

Paráda! Druhý Rudiš po Grandhotelu, mě ty krátký úderný texty tolik baví! V Grandhotelu se neustále opakuje "k tomu se ještě dostanu", tady to bylo "to je jinej příběh". Přečteno za noc, respektive dočteno ráno. Paneláky, Vandam, Lucka i Mrazák, všechno, i ten konec, boží! Chystám se na Konec punku v Helsinkách, snad to bude taky tak skvělý.

5 06.09.2016

fleischman je honimír. stupid. meteorolog. třicetiletý sirotek. chudáček a panic. ale k tomu se ještě dostanu. potřebuju nutně další rudišovu knihu, protože jsem opravdu unešená jeho vypravěčským umem. mraky, ještěd, příběh, ty postavy...! má to všechno. deset bodů z pěti.

5 25.06.2015

Nějak nevím co říct. Nápad je určitě super a hlavní hrdinové jsou sympatičtí, ale přijde mi to jako trochu vyplácáný potenciál.. Opravdu mi citelně chyběl bohatší jazyk, víc fantazie při popisu jednotlivých událostí, nebo těch magických věcí... nebo prostě něco navíc, nevím úplně jak to popsat. Ale věřím, že dětem by se právě pro tu jednoduchost (a nechci aby tohle slovo vyznělo tak negativně jak to asi vyznělo:))) mohla hodně líbit. Já se ke konci musela trošku nutit, abych knihu dočetla.

5 27.02.2015

Příjemná, čtivá, letní, nostalgická kniha. Mě to bavilo, jo je to oddechovka, předvídatelná, ale taková milá.. Mám ráda "lehčí" i "těžší" příběhy o rodině, vztazích, sourozencích. Sestrách. Navíc jsem po delší době zhltla knihu za jeden den. A zajímalo by mě, kdy se konečně podívám do Provence, protože už mě láká tak dlouho..

4 19.05.2022

Nerada dočítám knihy, které mě spíš otravují. Škoda času.. Nechala jsem se nalákat slibnou obálkou i názvem. Maloměšťáctví, závist, hloupost - tohle prostě nemám ráda, a hrdinové byli takovými trapnými prototypy, až jsem se styděla. Nebavila mě ani ta zápletka, taková ta snaha být vtipný nebo efektní za každou cenu, brrr.

4 06.12.2020

Krásná, dojemná, silná a neskutečně cenná kniha. Láska k Dorotce prostupuje vyprávěním obou rodičů. Cítím tam tu něhu a jemnost dívenky, která dělá mnoha lidem radost, přestože je to s ní náročné, jak si málokdo dovede představit. Jsem strašně vděčná za takové knihy, osudy, příběhy a takové lidi, jako jsou Petr a Petra Třešňákovi.. Díky!

4 04.05.2020

Autoři: Bezruč, Březina, Čech, Čarek, Čelakovský, Dyk, Erben, Halas, Hálek, Hora, Hrubín, Kollár, Mácha, Němcová, Neruda, Nezval, Seifert, Sládek, Stehlík, Toman, Vrchlický, Wolker.

Ze zadní části přebalu: Vyšly jako další serie nejkrásnějších českých básní v lístkové edici, kterou řídí a vydává Marie Marková, Hodonín, Masarykovo nám. 15. Vytiskly Tiskové podniky Rovnost.
_
Soubor básní uspořádán jako antologie, obsahuje 30 básní, které jsou určeny všem, kdož lnou s úctou a láskou k vrcholným plodům české poesie. Účelem jejich jest básnictví zpopularisovati přiblížiti lidu a překlenouti tu dálku, která dosud se rozprostírá mezi básníkem a čtenářem. Ve zvláštní úpravě, na sličných blanketech rozlétají se nejkrásnější české básně po osvobozených zemích československých.
_
Stane-li se kterákoliv z těchto básní onou "střelnou modlitbičkou vyššího stupně", jak to praví ve svém úvodě Miloslav Novotný, bude to ta největší odměna, kteoru vydavatelka lístkové edice "České básně všem lidu", mohla chtít.

4 15.01.2020

Nedočteno.. Překombinované, opravdu ne uvěřitelné, nezajímavé, stoletý stařík v sukních a zabalen do historických pseudo-událostí. Škoda času číst dál. A ty pravopisné chyby, už přede mnou někdo pěkně prohnal červenou tužku a já se jen musela držet, abych taky neškrtala. Ale to se s knihama z knihovny nedělá!

Musím se přiznat, že jsem po knize sáhla náhodou, a to kvůli Elišce Podzimkové, na jejíž pražskou výstavu o Malém princi jsem se v tu dobu chystala (mimochodem do 31.1. Vnitroblok, běžte, běžte! Díky ní a mistrovské audioknize Viktora Preisse jsem toho blonďatýho prcka znovu objevila). Je to moc milá kniha, veskrze (někdy až příliš) pozitivní, příjemná, vtipná a opravdu nostalgická. Plná rodinných detailů, postaviček s jejich typickými řečmi, oblečením, zlozvyky a kvalitami... Každá rodina má svoje pohnuté osudy, zábavné historky, předávaná moudra i mýty o seznámení babičky s dědečkem. Kniha se mi líbila natolik, že jsem si po měsících přemítání a váhání začala nahrubo sepisovat všechno, co vím o naší rodině, co mi kdo vyprávěl, jsou to ucelené části i výkřiky, matné vzpomínky.. Třeba taky jednou něco podobného napíšu!

4 06.01.2020

To je kniha, čéče! O pražském metru pro kluky, holky a dospělé (nejen šotouše), které baví nápadité dětské knihy plné krásných, pečlivých a originálních ilustrací. Baví mě vyprávěcí linka a setkávání Karla s dědečkem, čéče, zkrátka všechny detaily. Těší mě prohlížet si knihu jen tak, snažím se šetřit každou stránkou co to jde, ale asi mi to moc dlouho nevydrží. Hezký dárek (jsem si nadělila)!

4 12.12.2019

Posbíraná svědectví z nacistických koncentráků, sovětských gulagů a komunistických lágrů, neuvěřitelné životní osudy, kdy sotva jste se oklepali z koncentráku a zjistili, že celou rodinu zavraždili, komunisti vás zavřeli na patnáct let pro protistátní podvratnou činnost. Kolektivizace a děsivý zdecimování venkova, estébácký praktiky, zničení mnoha rodin, umučení a utýrání stovek lidí. Zlovůle, úskoky a odporné lži. Potupa, výsměch, ponížení. Komunisti byli a jsou hnusná sebranka. Budete se chtít vztekat, budete přestávat ve čtení, bude se vám svírat žaludek zhnusením a údivem a zděšením, bude vám z toho stručně řečeno na blití. Do toho se vám celou dobu bude honit hlavou, že tohle se opravdu dělo, není to tak dávno a, nevím co je horší, vyberte si dle libosti: děsivá spousta lidí poúnorové události dodnes zlehčuje či dokonce úplně popírá, stále volí komunisty protože "nejsou zvyklí převlékat kabát", nebo za ně dokonce kandidují všude možně (a nechodí místo toho kanálama). Co se týče práce, co odvedli autoři, komu naslouchali, jak pohnuté méně známé osudy přiblížili a doplnili o fakta a své postřehy; musela to být neskutečná práce a já smekám a děkuji. Post Bellum, Paměť národa a navíc Radioservis jsou tím více moji hrdinové všedního dne.

4 15.01.2019

V recenzi na iliteratura.cz Markéta Musilová hovoří o nemilosrdných povídkách. A tak tomu skutečně je. Jsou to takové malé romány, sondy do situací, při kterých se ošíváte a je vám trochu nepříjemně; o to víc se zakusujete do dalších a dalších stránek, přestože podivný pocit zůstává. Nejvíc mě zaujala hned první povídka, která dala název celému souboru. Počet nýtů, tun materiálu, mrtvých a uběhnutých minut, reportáž mě pohltila. Stejně tak absurdní Zelený rytíř, začínající typicky rodinnými nervózními Vánocemi bez většího očekávání, ale tenhle dojem je okamžitě a násilně přerušen nezvaným hostem... Bezesporu jedna z nejlepších povídkových knih, které jsem četla.

4 08.12.2018

Kniha mě nepřesvědčila. Nebylo to jen z důvodu, že jsem ji dočetla téměř ihned po Žízni po životě: https://www.databazeknih.cz/knihy/zizen-po-zivote-6319. Je pravda, že jsem se v Žízni dověděla, jak (snad) ve skutečnosti život Van Gogha probíhal, asi proto mě čtení nebavilo. Postava Margeurite mě z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu otravovala, nudila. Konec mi přišel i na alternativní příběh přitažený za vlasy.

4 26.02.2018

Tuhle cestopisnou fantastickou nádheru, proloženou neskutečně vtipnými básničkami, skvělými ilustracemi a faktografickými okénky jsem zhltla za dva dny a pořád nemám dost. Strašně se mi líbilo, že v knize nejsou žádné fotky, přesto je popis Ládíkova putování natolik barvitý a konkrétní, že máte všechno jako na dlani. Smála jsem se, hodně, a nahlas. Nejradši bych si ještě dneska večer sbalila bágl a šla, kam by mě nohy nesly. Díky za super zážitek, princi.

4 07.05.2017

Ještě včera jsem se trochu rozčilovala, že to těm hlavním hrdinům nějak nevěřím, co všechno vědí a jak se vyjadřují a že se vyjadřují tak nějak všichni stejným jazykem, což je přece blbost, a přemýšlela jsem, zda je to způsobeno překladem nebo ne.. Zapůsobila na mě určitě reálná událost - potopení lodi - a tedy autorčin doslov a poděkování mnohem víc, než celý smyšlený příběh. Škoda, ale tak četlo se to nějak samo (když jsem nepřemýšlela nad tím, jak toporné mi to někdy přišlo..). Krátké výpovědi čtyř hlavních postav, ve kterých se snadno zorientujete. Dávám tři hvězdy, protože bych si knihu už nepřečetla, ale zaslouží si, abych se od ní odpíchla dál, k jiným knihám o potopení lodi Wilhelm Gustloff, k jiným knihám o druhé světové válce obecně.

4 12.02.2017

opet jsem musela zasnout nad uzasnym vypravecskym umem valji styblove. oba romany jsou pomerne smutne az depresivni. hlavnim tematem "mne soudila noc" jsou nelegalni potraty a kam az to muze zajit, v "dopisu klare" se manzel vyznava sve zene a ctenari tak popisuje jejich zivot pred, behem a po jedne nestastne udalosti.. tak jsem se vzila do hlavni postavy, ze mi za nej bylo ouzko a citila jsem se provinile.. dal nebudu spoilovat a urcite doporucim k precteni.

4 22.07.2015

Po Fulghumově Třetím přání (prvním díle) zatoužíte cestovat, navštívit Krétu a Francii, ochutnávat místní speciality, mít svého vlastního Svědka. Po přečtení tohoto -nezdá se!- útlého díla vám začnou brnět nohy touhou po tanci... Poměrně krátkým příběhem - vlastně příběhy - z tančírny Century v Seattlu prolétnete za krátkou chvíli. Ovšem postavy a jejich životní příběhy jsou předneseny natolik výstižně, že větších slovních výlevů aní není třeba.. Spolu s poetickými ilustracemi od malířky Willow Bader jsou osudy (ne)tanečníků jedním krásným literárním dílem. U podobných knih lituji, že je nikdy nemůžu přečíst tak jako poprvé.

4 23.03.2015

Kdo se zabývá výchovou a komu je tento přístup sympatický, neobjeví v knize nic světoborného. Potvrdila jsem si, že být línou mámou je super pro všechny zúčastněné a líbí se mi shrnutý přístup, jak děti přirozeně vést k samostatnosti: nejdříve ukázat, pak pomoct, dělat spolu a pak si to děti vyzkouší a osvojí sami. Také se mi líbily praktické a konkrétní příklady situací a konverzací s dětmi. Neladila jsem s přístupem autorky k vedení dětí ke spaní v samostatné postýlce - k tomu si každé dítě dojde také samo a za mě je přirozenější a i línější společné spaní.

3 10.06.2024

Každou knihu, každý příběh, přibližující skutečné pohnuté osudy, čtu s velkým zaujetím. Chtěla jsem nejdříve napsat "čtu ráda", ale to není úplně výstižné. Protože bych samozřejmě byla radši, kdyby se takové věci vůbec neděly... To, co zažívala Libuše Gottwaldová se svojí macechou, je opravdu hnusné. Takoví lidé jsou těžce zranění a svou bolest posílají dál. Čtenářům přeji klid a pozornost na čtení, není to oddechovka, ale i tak jsem příběh slupla raz dva, přestože čtení bylo někdy dost bolestivé. Klaním se Libuši, že svůj příběh takto otevřeně sepsala, protože to vůbec není jen tak. Chce to velkou odvahu a sílu. Přeji autorce už jen vše dobré, lásku a milující lidi kolem sebe.
PS: Děkuji za recept na pomazánku s pórkem, mňam!

3 14.11.2023