Grohlinka komentáře u knih
Asi mi došla slova. Co taky říct? Snad jen, doufám, že bych byla ta hodná, že bych si byla schopna uchovat lidskost i na konci světa. Vždycky si tuhle otázku kladu u podobných knih, tady možná víc než jindy.
,,Den šťastný sám o sobě. Právě tato hodina. Další už nebude. Další je právě teď. Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, pochází z bolesti. Zrodilo se ze žalu a popela.
,,Konečně byla jasná křehkost úplně všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a noc. V posledních chvílích už jde všechno stranou. Světla zhasnou a všechno zmizí. Rozhlédni se kolem sebe. Věčnost je hodně dlouhá doba. Jenže chlapec věděl svoje: že věčnost není doba vůbec žádná.
,,Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout
Les v domě, kniha, která pojímá závažné téma strašně nešťastně a neoriginálně. Z jakéhosi pro mě nepochopitelného důvodu se jedná u českých spisovatelek o poměrně častý motiv, většina ostatních ho ale zvládla podstatně lépe.
Je smutné, že události, které se v knize odehrály nejsou asi až tak ojedinělé, jak by si jeden myslel. Přesto je poměrně těžké soucítit s vypravěčkou, když ona sama žádný soucit nemá. Na druhou stranu asi nikdo neočekává, že by po prodělaných strastech měla být úplně v pořádku, a to bez jakékoli odborné pomoci. Příběh je protknutý zlem, beznadějí a ještě jednou zlem, a to je právě ten problém, všichni jsou krutí, sobečtí a zároveň jaksi hloupě naivní a díky tomu je celý příběh poměrně nerealistický a celkově je mi zatěžko mu uvěřit, .
Nejvíce mi na knize vadí špatné poselství. Jedním z ústředních motivů je falešné obvinění a zničení života tří lidí, dvou chlapců a jejich matky, což vrhá špatné světlo na vyšetřovatele, psychology a zejména oběti. O konci knihy se asi netřeba zmiňovat, byl zcela absurdní.
V šedých tónech je kniha, která by se měla číst a téma, kterým se zaobírá je tématem, na které by se nikdy nemělo zapomenout. Není to krásná kniha, je to kniha, o které by se mělo vědět. V našich končinách se hodně mluví o koncentračních táborech, hodně o tom čteme a poměrně dost z nás o nich hodně ví, není tomu tak už když přijde na otázku pracovních táborů na Sibiři a odvedení rodin z Pobaltských zemí, a tak by to rozhodně být nemělo. Díky této knize se možná více lidí dozví o tom, že zvěrstva se děla na obou stranách a není možno na to zapomínat.
Velice mi sedl autorčin styl psaní, nemá smysl to zastírat, spoustě lidem to vadí, mě krátké kapitoly naopak hrozně sedly. Je umění napsat takhle složité téma tak jednoduchým a masám přístupným způsobem.
Oceňuji neuvěřitelnou sílu, lidskost a statečnost matky, Jeleny. Vývoj vyprávěčky celého příběhu, Liny, která mi byla zpočátku nesympatická a místy jednala více než sobecky. Houževnatost malého Jonase, který nakonec vůbec nebyl malý a mnoha dalších postav, které dělaly vše, co považovaly za správné, mnohokrát myslely více na své blízké než na sebe, věřím, že stát před takovými morálními dilematy, která nám byla nastíněna, mnoho z nás by překvapilo samo sebe, jak by se nakonec zachovali. A nemůžu opomenout sovětského vojáka Nikolaje Kreckiho, kde byl nastíněn malinko i pohled z druhé strany, že možná všichni z trapitelů nebyli takovými stvůrami, jak si někdy myslíme.
"Nic jsem si nezasloužil, Lino. Člověk musí stát za tím, co je správné, a nesmí přitom čekat vděk nebo odměnu."
"Nejsme nemocní. A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.
Kniha, která mne doprovází již řadu let a troufám si říct, že se mnou bude, dokud budu žít. Kniha, která se mnou jezdí na dovolenou, která vypráví ne jeden příběh, ale mnoho příběhů. Pokud bych měla jmenovat knihu, kterou mohu číst stále dokola, je to právě tato. Má nejoblíbenější.....
,,Nestačí jenom prodlévat ve snách a zapomenout žít, to si zapamatuj.
Pořád stejně dobré, vtipné, dojemné, co říci víc, vše už bylo řečeno. Povinnost pro každého, láska na celý život.
Kdysi dávno jsem hodně četla Kinga, vlastně jsem měla období, kdy jsem nečetla nic jiného a s čistým svědomím můžu teď říct, že spousta věcí se změnila, ale mé pocity z Kingových knih nikoliv, je to jako návrat domů a je to zatraceně dobrý a uspokojivý návrat.
Vývoj postav, psychologii davu a osob v krizových situacích King prostě umí jako málokdo. A o tom to vlastně celé je. Zdá se to snadné, když to někdo umí. Ty, které máte nenávidět, nenávidíte, ty, které máte mít rádi, tak ty skutečně rádi máte a hlavně, vše dává smysl a červík hlodá, ano, takhle nějak by to skutečně mohlo vypadat.
,,Idea je jako rýma: dřív nebo později se jí vždycky někdo nakazí.
,,Litovat špatného je lepší než nic, ale sebevětší následné pokání nikdy nemůže odčinit radost, kterou člověk při svém destruktivní činu prožíval, ať už šlo o upalování mravenců nebo střílení vězňů.
Mne se tahle serie libi kazdym dilem vic a vic. Nektere veci byly lehce predvidatelne, ale jine me celkem prekvapily. Urcite se jedna a dobre vystaveny pribeh s dobrou detektivni zapletkou. Ocenuji i vyvoj postav, zejmena Josie, tady ale dostaly vice prostoru i postavy vedlejsi a na jejich pribehy a osudy jsem take velice zvedava.
Tohle bylo fakt hodne spatne.
Vystaveni sveta a magickeho systemu v tehle knize nefunguje, ale co hur, v podstate vubec neexistuje. Dozvidame se neco o fae, ze jich je spousta druhu, ze se demonu vsichni boji, ale proc a jak?? Nic neni vysvetleno, ale vubec! Lide bojuji proti fae a vsichni nenavidi “krizence”, coz predpokladam bude nase hrdinka se specialni schopnosti tykajici se mrtvych ci umirajicich, to jedine jsem vydedulovala. Doufam, ze to bude vysvětleno v dalsich dilech. Ac proste nektere veci nedavaji smysl a doslova si protireci - auta nefunguji, ale motorky ano, co, to je vtip!? Warwick nema auru, ale jeho aura se neustale oviji okolo Brexley!? A takhle bych mohla pokracovat a pokracovat.
Hlavni hrdinka je samozrejme dokonala, dokonala! Idealni vejicka pro hlavy statu, zejmena diky sve krase a ehm inteligenci. To hlavne, protoze inteligentni lidi, co hur, vycviceni vojaci, ochutnavaji nezname drogy, o kterych par vet dopredu tvrdi, ze jsou pro lidi nebezpecne. Ano, kazdy po ni touzi, samozrejme. Ona take po kazdem touzi, vzrusuje ji vse a vzdy, dokonce i nasili, ktere je na ni pachano a i to, kdyz sama nejake pacha. Vsichni jsou neustale nadrzeni a vecne soulozi, idealne s vice lidmi. Ale je dobre, ze je Brexley vycvicena, nejlepsi ze tridy, ale zbabrá vse na co sahne, prvni zapas ve tride, obe vlakove loupeze, a to jeste takovym zpusobem, ze nad tim rozum zustava stat, je to rozena bojovnice, proto dostane nakladačku od postarsi lidske zeny. Jeji povaha a interakce s ostatnimi je neuveritelna, je zla a neustale kazdemu opakuje, ze nepotrebuje nici pomoc, ale bez ni by byla davno mrtva. Boze!
Mohla bych takhle pokracovat vazne dlouho, takze chvalim za prostredi Budapeste, ale jinak tragedie.
Ruta Sepetys je sazka na jistotu, jeji pribehy Vas vtahnou do deje, dojmou, roznezni a jeste vzdelaji. Mlcici fontany to jen potvrzuji. Opet je pribeh rozclenen do mnoha kratkych kapitol, takze se kniha velmi dobre cte, postavy jsou sympaticke a vy se zzijete nejen s hlavnimi, ale i vedlejsimi postavami, kdy se o jejich osudy doopravdy zajimate. Doporucuji vsem ctenarum bez ohledu na vek. Krasne cteni, prala bych vsem ctenarum vic takovych knih.
Co na to říct? Velcí fanoušci Přátel a zejména Chandlera Binga by tuhle knihu snad ani neměli číst, protože pohled na něj už nejspíš po přečtení nikdy nebude stejný. I když, kdo by si nevšiml změn ve vzhledu Chandlera v průběhu času.
Bylo by to vlastně strašně smutné, jen kdyby měl Matthew Perry líbivější charakter. Je to ve své podstatě arogantní, promiskuitní protekční spratek.
Celá kniha je výčtem milostných eskapád, různých druhů drog a hrůzného množství alkoholu, cigaret a zdravotních obtíží, které musely dříve nebo později přijít vzhledem k Perrymu stylu života.
Kniha není nijak zvlášť dobře napsána, časovou linku není často úplně jednoduché sledovat, protože skáče v čase tam a zpět. O Přátelích a jejich protagonistech se toho zas tolik nedozvíme, což je pro mě osobně největší zklamání.
Tak tahle kniha se mi moc líbila. Neskutečně silný příběh plný odvahy, lidskosti, lásky, přátelství a humoru. Oba hrdinové jsou nejen neskutečně sympatičtí, ale jsou zdrojem obrovské inspirace. Líbil se mi malý velký přítel Tank alias Napoleon. Doporučuji, nádherná kniha a ten konec byl završením příběhu, na který budu ještě dlouho vzpomínat.
"... Člověk, který bloudí životem se zlomeným srdcem, je napůl mrtvý, což ale vůbec neznamená, že je i napůl živý. Znamená to jen, že je napůl mrtvý... a to k životu nestačí."
Úžasná, jedinečná kniha, která má něco víc, má poselství. Prosím, přečtěte si tuhle knihu a pokud si plánujete pořídit pejska, zamyslete se nad tím, odkud si ho berete a na co ho máte. A pokud máte velké srdce, dejte domov nějakému opuštěnému pejskovi a vězte, že Vám to tisíckrát vrátí. Kniha, která vznikla za velkým účelem a samozřejmě, je smutná, dojemná a taky krásná. Doporučuji, jak jen mohu, čtěte a mějte srdce i mysl otevřené, protože, jen možná, díky Vám naučí Gump žít další lidi.
P.S. Kupte si tuhle knihu, výtěžek jde na dobrou věc.
Tohle je prostě bezva, druhý díl si s prvním nezadá, v moha ohledech je ještě lepší. Pachatele jsem odhalila, což mi vždycky udělá radost. Jaroš je skvělá postava, vlastně všichni mají něco do sebe. Vykreslení doby a celé nálady ve společnosti věrohodné a autentické.
Zajímavě zpracované téma, které je samo o sobě atraktivní. Věřím, že pro někoho můžou být Marešovy názory poněkud kontroverzní, ale o to upřímněji působí, a to je důležitější.
,,Neni to nakonec takhle pokazde? Vsechno vzdycky zkazi nejaka drobna chybicka.”
Nemuzu uverit, ze o skutecnosti existence knizni predlohy pro Jursky park jsem se dozvedela teprve nedavno! Pritom zboznuju dinosaury!
Zacatek knihy me prekvapil, chvili mi trvalo se zacist, predpokladam, ze to je zpusobene odlisnosti od filmu, tudiz jsem se musela oprostit od ocekavani. Potom uz to bylo vynikajici, akcni jizda, protknuta vedeckymi poznatky, skvelymi popisy dinosauru a sameho ostrova, opravdu chvalim za filosoficke uvahy, ktere knize dodaly vetsi hloubku.
Ano, ano, vzdycky me prekvapi, kdyz spisovatele dokazou napsat priserne nesympaticke decko, skoda, ze tu prtavou holku nekouslo neco do zadku, treba by se vzpamatovala, nastesti tam nebyl jeji tatinek, coz musi byt take vykvet. Bracha to vyrovnal, skvely kluk.
,,Tahle planeta ohrozena neni. My jsme ohrozeni. Nemame moc znicit planetu - nebo ji zachranit. Ale mozna, ze najdeme silu zachranit sami sebe.”
,,Vsechny velike zmeny jsou jako smrt. Nedohlednete na druhou stranu, dokud se tam nedostanete.”
Velké překvapení. Svižná, akční historická detektivka. Skvělí vyšetřovatelé, kteří se doplňují, ale zároveň je každý z nich úplně jiný, čímž dostávají jejich konverzace i vyšetřování nový rozměr. Přiznám se, pachatele jsem neodhalila, což se mi zas tak často nestává. Velká spokojenost a rozhodně se vrhnu na další díl.
Smála jsem se i plakala. A já nedělám ani jedno nijak často. Což je asi největší poklona Robovi za jeho citlivě, troufám si říci věrohodně i láskyplně zpracovanou knihu o Terryho životě.
Jedno vím jistě, že se musím opět co nejdříve vrátit na Zeměplochu (ač teď plánuji tolik rereadingů, že mi z toho jde hlava kolem), a že už nikdy nebudou k Pod parou ani k Pastýřské koruně nijak kritická, protože je zázrak, že si je můžeme vůbec přečíst.
Děkuji za tento úžasný vhled do života i osobnosti tohoto velikána fantasy a s potěšením zjišťuji, že toho s Terrym máme společného o mnoho více, než jsem si myslela, a to toho ani tak nebylo málo. Děkuji.
,,Překážky, kterým čelil vietnamský lid během celé historie, jsou velké jako ty nejvyšší hory. Když stojíš moc blízko, nedohlédneš na jejich vrcholky. Když poodstoupíš z toku života, uvidíš je v celé jejich velikosti
Nejlepší román týkající se Vietnamu, jaký jsem zatím četla, nezvykle psaný z pohledu žen, jediný z pohledu seveřana.
Vždycky oceňuji, pokud má román přidanou hodnotu a donutí mě si zjišťovat a dohledávat popsané události i v jiných zdrojích, tahle mě k tomu donutila několikrát.
Velmi dojemný příběh, plný nenávisti, zloby a závisti, ale také lásky, naděje, obětavosti a soucitu. Pro všechny, kteří jsou otevřeni se podívat na známé i méně známe milníky lidské historie i z jiného pohledu.
Zajímalo by mě, jaký úspěch zaznamená kniha v USA?
,,Když naše příběhy přežijí, my neumřeme, i když naše těla na této zemi již nebudou.
Zase jednou nezaslouzeny hype, zacina se to stavat pravidlem…
Zejmena prvni polovina knihy je plna nenavisti a zloby, vazne jsem zvazovala, ze knihu odlozim. Vsichni jsou spatni, hloupi a osklivi, ti spatni jsou nejosklivejsi. To aby jsme to asi jasne chapali a videli vse jasne cernobile.
Jedina krasna, inteligentni a ctnostna je hlavni hrdinka. Samozrejme. Je taky neuveritelne nedocenena a podcenovana. A pak jeji uzasne dite, ktere predci vsechny okolo, to je samozrejme. A nesmime zapomenout na psa, ktery je taky mnohem chytrejsi nez vsichni nemecti ovcaci sveta, alespon podle autorky, ti jsou namysleni. Prosim, reknete nekdo kynologum, at uz ty namyslene ovcaky, tak neprotezuji, jsou precenovani. Autorka nam celou dobu podsouva sve nesmyslne a mnohdy zcestne, chvílemi az extremistické nazory. Ale chapu, ze staci zminka a feministkach a kniha se hned dobre prodava a ziska obrovsky hype.
Cela kniha je vlastne uplne o nicem. Bavily me pouze casti o veslovani a ty s Evansem, ktery nanestesti ziskal nemnoho prostoru, ten byl mimochodem take strasne protezovany, a to pouze proto, ze je muz, mel dokonce svou vlastni laborator a nadbytek kadinek, co na nejakych Nobelovych cenach zalezi, ziskal je jen proto, ze je muz…hruza, jsem pohorsena.
Ale ano, pokud chcete cist o tom, jak jsou muzi spatni, svou moc si musi dokazovat znasilnovanim, nesnasite nabozenstvi, manzelstvi povazujete za novodobe otrokarstvi a o chemii a kynologii nic moc nevite, tak verim, ze se Vam to bude libit.
Tuhle knihu jsem se rozhodla přečíst na základě mnoha doporučení a velice dobrého celosvětového hodnocení. Anotace knihy mě navnadila a říkala jsem si, že to musí být dobré čtení, vlastně skvělé, až na to, že nebylo. Omlouvám se všem opěvovatelům této knihy, jistě, potenciál a námět je velice zajímavý, příběh mladé dívky, která žije osamocena v bažinách a ještě protkán detektivní zápletkou, ale bohužel potenciál zcela nevyužitý. Detektivní zápletka byla velice slabá, každý čtenář detektivek po pár sezeních v soudní síni musí vědět, kdo je vrahem. U samotného příběhu dívky jsem měla velká očekávání a těšila se na to, jaký člověk z ní vyroste, neustále jsem slýchala přirovnání k příběhům "vlčích dětí" zasazených do úžasného příběhu, prosím, tak to opravdu ne, tahle dívka působila spíše jako běžný samotář a přirovnání k tomuto sociologickému tématu je naprostá bagatelizace a naivita, která mě místy iritovala, protože hlavní hrdinka ve skutečnosti neměla téměř žádný zásadní problém v komunikaci s ostatními lidmi, pouze svoji plachost, kdy vlastně toužila po společnosti druhých, zároveň se ale bála, aby jí ostatní neublížili nebo ji neopustili, bála se věřit druhým, překvapení, s takovým problémem se potýká většina mladých dospívajících lidí. A takových absurdit v knize můžeme najít mnohem víc. Kniha je pro mě jedno velké zklamání, za nějaký čas se k ní pokusím vrátit a přečíst ji ještě jednou, ale v tuto chvíli pro mě bylo její čtení utrpením. A úchvatný popis bažiny a živočichů žijících v ní to nespraví, ač tohle je opravdu velice povedený aspekt.
Přiznávám, jsem rád, že je po všem:
Na konci necítím nic než soucit
S naléhavou touhou po životě.
....Sbohem.