Gustik5 komentáře u knih

(SPOILER) Zpěv Susannah se nese v duchu jakéhosi příslovečného nádechu před velkolepým finále. Vedle silných osobních dramat jednotlivých postav (hlavně té zmíněné v samém názvu knihy, kdy rozhodně nejde o nic příjemného) tu nastává dost možná nejvíce kritizovaný aspekt celého díla. A tím je přítomnost Stephena Kinga coby vedlejší postavy, ke které se hrdinové vydají jakožto k dalšímu milníku své cesty k Věži, držící pohromadě realitu. Právě zde, pokud už ne dříve, mnoho čtenářů dospěje k tomu že se jim nelíbí, kam autor dění směřuje.

King se zde vypisuje ze svých vnitřních démonů a (dnes i tehdy) již překonaných závislostí a zároveň poskytuje silnou paralelu mezi sebou samotným a Rolandem, kde je poukazováno na podobnosti, které tito dva muži sdílejí. Zároveň autor sám sebe popisuje jako slabého, zlomeného člověka, jehož nadání pro psaní přichází odkudsi zvenčí, prostřednictvím nějaké vnější síly, jíž je on pouhým prostředníkem. Tato postava se stává cílem titulního záporáka Karmínového krále, protože na tom aby dopsal Temnou věž závisí do značné míry osud všech. Stane se tak Rolandovým úkolem, aby svého stvořitele zachránil. Zároveň se vše posouvá blíže ke konci. Ka-tet se málem rozpadá a dochází ke zrození potenciálně největšího zla, které je dílem dítětem Rolanda, a dílem dítětem Karmínového krále

Ti, co vidí je nesmírně čtivě napsaný mysteriózní příběh s prvky krimi a silným závanem nadpřirozena. Trochu zamrzí že i přes velmi dobře popsané prostředí, obratně vystavěný příběh a vykreslené hlavní hrdinky (kterým budete opravdu fandit a sžijete se s nimi) ne vždy děj působí stoprocentně konzistentně. Chování postav je sem tam maličko strojené a v rozporu s jejich osobnostmi, jako by se je autorka snažila dotlačit tam, kde je příběhově chtěla mít. A na některá vodítka protagonistky přicházely možná moc pomalu. Ale to je třeba jen můj dojem a rozhodně to neshazuje jinak naopak velmi pozitivní dojmy, které jsem během čtení měl. Prostě mě zajímalo, co bude dál a byl jsem napjatý. Celkově je to odpustitelná drobná skvrnka na jinak velmi čtivém díle, u něhož se rozhodně těším na další části. Je tu totiž všechno: paranormální schopnosti, vraždy, rodinná tajemství, a dokonce i tajemný spolek, který má co do činění se zvláštně nadanými pacienty ústavu pro duševně choré. Jsem opravdu zvědav, kam se příběh příště rozvine a v hodnocení si nechám menší rezervu do budoucna...

7 20.02.2023

Predátorovi se podařilo pokud ne překonat, tak rozhodně udržet standard, kterým si jeho autor získal své čtenáře. Jde zkrátka o výborně napsanou a promyšlenou detektivku, která nestaví tolik na přehnaně brutálních a krvavých vraždách, jako spíš na spletité zápletce plné zákrutů a dramatických zvratů.

Pokud bych měl pro tvorbu Jana-Erika Fjella vyzdvihnout něco zásadního, co se mi na jeho detektivkách líbí nejvíce, bude to asi propracovaná psychologie postav (která je v této v pořadí čtvrté knize znát asi nejvíce), nesmírný cit pro detail a v neposlední řadě uvěřitelnost (autor ostatně psaní konzultuje se skutečnými kriminalisty).

Hlavní hrdina Anton Brekke není žádný Superman, má své chyby a byť je výborným kriminalistou, občas se plete a ne vše, co udělá, vede nutně k nějakým výsledkům. Proto se při čtení do děje lépe vcítíme, neboť i ve skutečné detektivní práci jistě vyšetřovatelé narážejí na slepé uličky a chybná vodítka. I tentokrát se pro otevřený konec a něco nezodpovězených otázek budu netrpělivě těšit na další knihu.

7 28.04.2021

Pošťák je důkazem, že díla se skutečným přesahem do reality prostě nestárnou. Ačkoli je pár detailů lehce omšelých, hlavní poselství knihy má i po několika dekádách od původního vydání stále velkou výpovědní hodnotu. Jedná se o nádherný, smutný, místy mrazivý, ve finále však hřejivý příběh o naději. Spolu s novým úvodním slovem a doslovem autora jde o perlu v knihovničce každého fanouška vědeckofantastické literatury. A vzhledem k tomu, že současnost momentálně moc růžově nevypadá, je právě vyprávění o době, kde je plamen naděje zažehnut tam, kde se zdálo, že už nikdy nevzplane možná potřeba víc, než kdy předtím.

I přes velký a očividný patriotismus a patos je Pošťák jedním z nejlepších postapo sci-fi, jaká kdy budete číst. Byť se třeba hlavní hrdina může zdát jako příliš velký klaďas a některé aspekty mohou působit přinejmenším naivně, je celé téma knihy a rozuzlení napsáno tak bravurně, že prostě nelze než knihu doporučit snad každému, kdo chce v současnosti přijít na lepší myšlenky.

7 12.03.2021

Peter Straub je rozhodně autorem, který si zaslouží pozornost a jeho Stínozem je zkrátka jiná. Není ani tolik hororem, jako temnou fantasy, jejíž narace a styl vychází z pohádek, jejichž upravenými verzemi se skrytými paralelami vůči hlavnímu příběhu je kniha prokládaná. Vzdor tomu, jak se kniha zpočátku tváří to nakonec ani tak není kniha o škole a jejích studentech, jak to zpočátku vypadá, ale fantasy příběhem o magii a pronikání do jejích hlubších vrstev.

Ačkoliv mne čtení bavilo, nemohu si odpustit jednu výtku, a tou je nevýraznost titulních postav oproti vedlejším, jež mne zajímaly mnohem víc a lépe jsem se v nich orientoval. Ono na těch záporácích asi něco bude, že? Stínozem nejvíce ocení fanoušci momentálně oblíbených děl, jakými jsou Zámek a klíč, nebo již výše zmíněné Stranger Things, kde je hororová atmosféra jak v předlohách, tak v adaptaci spíše vedlejším prvkem temného, fantaskního vyprávění.

7 07.03.2020

Bakly – Armáda je prostoupen příběhy téměř neporazitelného zabijáka, který s klidem ledoborce proplouvá řadami nepřátel jako nůž máslem. O tom, že Miroslav Žamboch umí psát rozhodně není pochyb. Svědčí o tom propracovanost fikčního světa a reálií v knize popisovaných. O dynamice a skoro až filmové přehlednosti akčních a bojových scén ani nemluvě. Autor navíc není zbytečně popisný, což je u tohoto typu literatury rozhodně žádané. Největší zájem ve mně pak budily hlavně vedlejší postavy v čele s úlisným intrikánem Lasičkou a Baklyho dcerou Zuzanou, u kterých bych rozhodně uvítal, kdyby dostaly více vlastního prostoru. Tak tomu ale dost možná u románů s Baklym, kterých je na trhu hned několik bude. Podobně, jako tomu oproti povídkám bylo u Zaklínače v sáze o Geraltovi a Ciri, kde se celý svět a postavy pořádně rozvinuly právě v románech.

Ať už jste autorovými fanoušky, nebo si chcete přečíst akcí nabitou nenáročnou, ale velmi čtivou knihu, seznamující vás s jednou z nejznámějších spisovatelových postav, je toto dílo to pravé. Mě rozhodně navnadilo a zase jsem si jednou po nějaké době potvrdil, že tuzemská žánrová scéna má k dispozici velmi dobré autory. A za to jsem opravdu rád.

7 22.02.2020

Mrtvá zóna je možná trochu rozvleklým, přesto poutavě osudovým čtením, které míří spíše do vod politického thrilleru a jakkoli pracuje s dobovými tématy, i po několika dekádách má stále velkou výpovědní hodnotu a může v mnoha ohledech sloužit jako varování. Rozhodně tedy stojí za přečtení. Zvlášť pokud si chcete od autora přečíst něco, co tak úplně nebrousí do vod hororových a rozšířit si tak obzory o někom, kdo je mnohdy neprávem považován za spisovatele pouze jednoho žánru.

7 18.11.2019

Nejsem velký čtenář detektivek. Zvláště proto, že se s nimi roztrhl pytel a v záplavě všech severských thrillerů, brutálních vražd a zatrpklých detektivů jeden o cokoli jiného, než je Hartl a Třeštíková skoro nezavadí. Samozřejmě s nadsázkou řečeno, vychází toho obecně dost a dost. Každopádně pokud detektivku, tak nejlépe takovou, jaké psal Doyle či Christie. A Křížkův Eliáš Sattler si s jejich výtvory dle mého skromného názoru rozhodně nezadá.

Je to dobová detektivka se zajímavým hlavním hrdinou, který je ve všech významech toho slova prostě "čmuchal," což zajímavě obohacuje onen "holmesovský" archetyp. Přičtěme k tomu dobové reálie a eastereggy (Kafka v kavárně), fakt, že se to odehrává v Praze, plus určitou mystifikaci (Sattler prý žil) a máme zaděláno na výbornou detektivní sérii s ohromným potenciálem.

Upřímně se těším na další díly. Smrt má vůni inkoustu sice není dokonalá, ale je tu patrný prostor pro lepší vykreslení hlavních postav a já mohu říci, že jsem nadmíru spokojen. Krásná obálka je pak už jen oku lahodící třešničkou na dortu.

7 21.01.2019

Takhle to začalo... Autor napsal pohádku pro své děti, díky níž se stal jedním z nejslavnějších spisovatelů novodobé literatury, a prakticky zakladatelem žánru fantasy. Díky, mistře! Kniha mne velmi bavila, možná i víc, než Pán prstenů, a to díky hravosti, lehkému humoru, a troše té dětské pohádkovosti, která mi v pozdějších "dospělejších" dílech tak trochu chyběla, ač jsou také výborná. Na filmy kašlete. ;)

Odejít na jih je nádherně drásavým thrillerem z neotřelého prostředí Louisiany, který u mě osobně jen posiluje pozici Roberta R. McCammona jako jednoho z nejlepších vypravěčů, s jakými jsem měl tu čest se setkat. Naoko béčkový námět rozpracovává do překvapivě promyšlené šíře a román, který byl napsán jaksi natruc, v sobě skrývá nesmírně silné poselství. Má tah na branku, silné a neotřelé postavy, a drží se mnohem více při zemi než nadpřirozená Smrti před úsvitem. Ačkoli s autorem souzním v tom, že právě jeho předchozí kniha je lepší a rozhodně jde o životní dílo, Odejít na jih je taktéž výborným čtením, u kterého se poměrně obtížně hledá žánrová škatulka, do níž by zapadlo.

A byť se mnohem méně vymyká a je přímočařejší, šlo o pohlcující zážitek, kterého se dočkáte u málokterého románu. Dojde na boj o život, nebývale lidské osudy postav, ale i tarantinovsky přepálenou akci jako vystřiženou z nějakého akčního bijáku. A taky je tu závěr, jenž vás dost možná dojme a ty citlivější povahy třeba i rozpláče. Další nádherná kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat. Nemohu jinak, než ji doporučit všemi deseti…

6 24.09.2024

Holly je pro mě jednou ze slabších kingovek a třeba předchozí, přitom podstatně delší Pohádku jsem si užil výrazně víc. To ale stále znamená, že jde o nadprůměrnou knihu, jejíž čtení mě bavilo. Je liché podotýkat, že Stephen King je mistrem svého řemesla. Přesto se mi místy zdálo, že je román psán malinko z povinnosti a potřeby nějak zachytit nepříjemné společenské klima, které v USA stále panuje. Bohužel se to zde spolu s pandemií COVID-19 zmiňuje na můj vkus možná až příliš často. Holly je postava, ke které jsem si hledal cestu poměrně těžko a dělalo mi obtíže pochopit, co je na ní tak „extra,“ že ji sám autor považuje za svůj oblíbený „výtvor.“ Mám v detektivkách raději výraznější vyšetřovatele. Možná také to, že civilnější, osobnější příběh Holly mě bavil méně než o poznání dramatičtější popisy zločiny páchajících staříků, vypovídá víc o mně samém než o kvalitách knihy.

Chápu záměr. Holly má být mírná, introvertní žena, kterou její okolí soustavně podceňuje a nevnímá ji jako někoho, kdo by dokázal najít víc než zatoulanou kočku, aby pak překvapila svou bystrostí. A byť jsem se s ní nakonec sblížil, dvakrát se rozmyslím, jestli si s ní přečtu i další knihy. Mám za to, že Mistr má ve své bohaté tvorbě mnohem zajímavější hrdiny. Ale to je subjektivní. Zprvu poněkud slabší příběh a pomalejší tempo bohatě vyvažuje druhá polovina knihy a brutální, takřka tarantinovské finále, při jehož čtení mi zase jednou spadla brada. Celkově se jedná o nadprůměrný detektivní thriller, který má silnou (byť zprvu nenápadnou) hlavní hrdinku, jež většinu děje stojí ve stínu mrazivě zpracovaných antagonistů a výrazných vedlejších postav, které onu pomyslnou káru většinu času táhnou za ni.

Není to lehké čtení. I když jsou to povídky a kniha je útlá. Přesto je to ale čtení poutavé a skvělé. Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie nabízí přesně to, co si slibujete od sbírky příběhů nadaného hororového autora, jehož jméno je skloňováno mezi nejlepšími. Velice rozmanité čtení, které až na počáteční kratičkou výjimku nikam nespěchá a v pozvolném tempu se předestírají hrůzy a nejistoty, jež vás mnohdy pohltí až na samotném závěru. Právě to, jak se zde pomalu spěje k pointě, u níž se často musíte i zamyslet, co tím vším vlastně onen „hororový básník“ chtěl říci, bude pro leckoho kámen úrazu. Mně naopak upoutala a nadchla nápaditost a rozmanitý záběr autora, jenž očividně naprosto dokonale zná bohatý hororový žánr a umí s ním skvěle pracovat.

Vypráví tu postavy, prostředí, ale i náznaky a jednotlivé obrazy, jež jako by ožívaly před vaším vnitřním zrakem (což je někdy zatraceně děsivé). To, jak John Langan pracuje s perspektivou vyprávění, je úctyhodné. A já pro tak široký záběr nemohu než smeknout. Co mě trochu mrzí je, že, ne vždy jsem rozuzlení zcela pochopil, a místy jsem se nebyl úplně schopen naladit na spisovatelovu notu. Ale tam může být problém spíše na mé straně. Navíc poznámky v závěru leccos osvětlují. Jako celek zůstává výborný hororový sborník, který by neměl chybět u nikoho, kdo má horor jako takový rád.

6 12.10.2023

Jsou všude. V bytě přes chodbu nebo v podivném stavení přes ulici. Sousedé, o kterých nic nevíme. A kteří nám možná tak jen pokynou hlavou na pozdrav. Jací ale jsou za zavřenými dveřmi? Adam Nevill napsal další horor, jenž je jednoduše velice znepokojivý. To proto, že vychází ze situace, kterou skoro všichni důvěrně znají (nebo se do ní alespoň dokáží vcítit) a dovádí ji ad absurdum. Grotesknost a hutnou atmosféru dokreslují zvráceným humorem prodchnuté scény, které jako by vypadly z hororů Sama Raimiho. Představit si je na plátně nebylo vůbec těžké.

Jak Nevill ale v doslovu píše, každý onen skrytý černý humor asi nedocení. Zvlášť, když je v přímém kontrastu s děsem. Dojde zde také na moment, který byl asi jednou z doslova nejhnusnějších scén, které jsem v knize kdy četl. A umím si představit, že pro leckoho se může jednat o okamžik, kdy knihu odloží a už nedočte. Celé dílo je pak psáno velmi lehkým, svižným stylem, který se nezaobírá zbytečnými popisy. Fakt, že šlo původně o filmový scénář, je zkrátka velmi znát. Přesto se ovšem nedá říci, že by bylo celé dění ploché, jen se příběh soustředí na několik málo postav. Díky tomu je vše mnohem semknutější. Použité reálie pak působí velmi uvěřitelně. Což je ostatně už zvykem u tohoto spisovatele, který si ke zpracovávaným folk tematikám svých knih dělá vždy pečlivé rešerše.

Zkrátka a dobře tu máme další knihu tohoto výborného a ojedinělého autora, jež maličko mate tělem. Za obálkou, na níž je další strašidelný dům, se skrývá příběh o lidech. A pak nějaké té prastaré magii. A v tom je jeho největší síla...

6 31.07.2023

Vedle jiných vedlejších příběhů (povídka Sestřičky z Elurie, která u nás vyšla ve sborníku s názvem Všechno je definitivní), je i Závan klíčovou dírkou takovým příjemným bonusem pro fanoušky vrstevnaté knižní epiky. I pro samotného autora byl příslovečným návratem do starého známého světa a ačkoli se chronologicky odehrává zhruba mezi čtvrtou a pátou knihou, vyšla poprvé v originále roku 2012 (poslední hlavní román přitom vyšel v roce 2004). Ačkoli tedy je mezi knihami velká prodleva, na obsahu to tolik znát není. Jednak proto že pro Stephena Kinga i dle jho vlastních slov není návrat za starými známými obtížný, a jednak dost možná proto, že celá Temná věž vznikala s častějšími časovými prodlevami dosti dlouho.

Závan klíčovou dírkou je zkrátka jakési intermezzo, ve kterém je Rolandovo ka-tet stiženo bouří, načež jim pistolník v nalezeném úkrytu vypráví dva příběhy. Celá útlá knížka obsahuje nejen nostalgický návrat do fikčního světa, ale i zajímavý vypravěčský postup, kdy jde o navzájem se prolínající příběh v příběhu v příběhu, aniž by však cokoli bylo nepřehledné. Zkrátka a dobře jde o bonus pro fanoušky, který nabízí pohádku a příběh z Rolandova mládí, aniž by cokoli měnil na vyznění celého díla

6 09.06.2023

(SPOILER) Vlci z Cally patří k těm částem ságy, které do značné míry nejvíce těží z westernového jádra, okolo nějž je příběh Rolanda Deschaina z Gileadu vystavěn, zároveň však v sobě nese i notnou dávku sci-fi a zárodky aspektů, které jsou na autorově magnum opus kritizovány nejvíce (k těm se ještě dostaneme). Dochází zde také k prohlubování fikčního universa.

Stephen King je spisovatelem, který často a rád prokládá své knihy odkazy na jiná díla. Dokonce by se dalo říci, že se prakticky všechny jeho knihy odehrávají v jednom universu, v jehož středu se (nepřekvapivě) tyčí právě Temná věž. Najdeme zde ale i úsměvné narážky třeba na Harryho Pottera. Ve Vlcích z Cally jsme toho svědky v podobě příchodu jedné velmi zásadní postavy z upířího románu Prokletí Salemu (a sice prokletého otce Callahana), jehož příběhová linka v něm zůstala neuzavřená. A ukončena bude právě v průběhu Rolandovy cesty k věži (a nejen to Callahan zde odvypráví vše, co se mu od událostí v Prokletí Salemu až po jeho setkání s Rolandem, Eddiem, Jakem a Susannah stalo). Bývalý kněz bojující s upíry se totiž stává součástí pistolníkova ka-tet (osudem svázaného společenství).

Pátá část je především velkou poctou klasickému westernu (zejména pak legendárnímu snímku Sedm statečných), zároveň však v sobě nese varování před vlivem technologie (roboti) a je jedním z nejdůležitějších románů ságy. Stane se zde toho opravdu mnoho zásadního. Je tu rovněž poprvé v rámci série zmíněn Stephen King. Zároveň tu dojde na scénu, v níž si jedna z postav uvědomí, že je jen postavou v něčím literárním díle, což je dosti zajímavý motiv

Ač třeba Hordubala nebo Krakatit řadím mezi své oblíbené knihy a Karel Čapek je právem dnes brán za velikána naší literatury (malá kompenzace za to jak se k němu stavěli a chovali nejen nacisti, pro které byl při obsazení Československa cílem číslo jedna (a taky díky nim nedostal Nobelovu cenu), ale i vlastní lidé na sklonku života), mám trochu problém s jím psanou přímou řečí. Nebo v případě divadelní hry replikami. Takhle fakt lidé někdy mluvili? Trošku mi to při čtení vrže. R.U.R. krom samozřejmě onoho pro nás Čechy zásadního slova robot a řady prozřetelných vizí je asi nejslabším dílem od Čapka, co jsem četl. Bílá nemoc na mne třeba zapůsobila mnohem více. Zde je dle mého poněkud více patrný zub času. Celkem zamrzí, že roboti z tohoto díla jsou často (dokonce i na některých knižních obálkách) vyobrazováni jako stroje, přičemž ve hře jsou prakticky k nerozeznání od lidí. 4* za význam pro sci-fi.

6 31.01.2023

Jason Aaron nám servíruje epický příběh, vyprávěný s rozmáchlostí klasických severských mýtů a nepostrádající ovšem nic, co Thora pevně zakořeňuje do světa Marvelu. Jde o vážný, osudový a temný komiks, který zásadně liší se od snímku, jenž z něj čerpal inspiraci. A je mnohem lepší. Je příběhem o pokrytectví, ale i o tom, co to vlastně znamená být bohem (a nebo dobrým člověkem) a jak tenká hranice mezi těmito definicemi může být. Gorr se bez jakýchkoli pochyb v komiksovém světě řadí mezi vůbec ty nejlepší záporáky co se v něm kdy objevili a jednoznačně je bohovi hromu více než jen rovnoceným soupeřem. A dokazuje, že i v tak dlouho fungujícím fikčním světě lze stále přijít s něčím novým. Aaron i zde vdechuje starým a zažitým chrarakterům nový život a podobně, jako u Doctora Strange dal sérii leccos nového (mimo jiné skvělé nepřátele) přičemž zachoval ono gró postavy, pro kterou ji milujeme, činí tak i zde. Dílo lze číst jak samostatně, tak jako součást navazující ságy. Ať už jste příznivci Thorových dobrodružství, nebo vás zajímá, jak mohl vypadat jeho poslední film, či si jen chcete přečíst po čertech dobrý komiks, tohle je víc než skvělá volba…

6 05.08.2022

Klaun v kukuřičném poli je řemeslně dokonale provedeným slasherem, obsahujícím prakticky vše, co od tohoto druhu hororu čekáte. Dílo je psáno velmi zručně a minimalisticky, místy si čtenář říká, že by to vypadalo skvěle jako film (na což ostatně přijde řada, jelikož filmová práva na knihu už odkoupila společnost Temple Hill Entertainment). Zamrzí snad jen příliš časté deus ex machina a dosti učebnicově předvídatelné zvraty.

Je zkrátka znát, že je titul vytvořen pro mladší cílovou skupinu čtenářů. To ovšem vůbec nevadí. Pokud jste fanoušky seriálu Stranger Things a chcete si přečíst nenáročný hororový slasher (bez nadpřirozených prvků) s dětskými hrdiny, odehrávající se v zapadlém americkém městečku, je tohle kniha pro vás a k mému hodnocení přihoďte dvě hvězdy.

6 20.07.2022

I druhý uzavřený komiks ze série Stranger Things nijak nepřekračuje meze doplňujícího díla, které nemá dostatek potenciálu nejen přijít s něčím novým, ale třeba i v rámci oněch mezí zajímavým. Byť je příběh ve své podstatě mnohem lepší, než jak tomu bylo u Druhé strany (kterou nebylo absolutně možné číst bez znalosti seriálu) a lépe i stojí na vlastních nohou, je dění v něm natolik zhuštěné a epizodkovité, rychlé, že si k postavám neutvoříte žádný vztah a jejich předvídatelný konec vás nijak nechytí za srdce. Zkrátka a dobře, toto dílo lze doporučit jen kovaným příznivcům seriálu. Pro všechny ostatní je mnoho lepších komiksů, které stojí za to si přečíst.

6 09.09.2020

Deset tisíc životů bych doporučil zejména fanouškům netradiční fantastiky, kteří mají rádi tu dystopický, tu humorný, většinou však až mrazivě realistický portrét dnešní a možné budoucí společnosti. Hlavním hrdinou je nepoučitelně naivní duše, která přes tisíce prožitých bytí nepřestává věřit v naději a lásku. Některé její tváře si zamilujete, jiné ne. Knihu drží pohromadě zejména nosný vztah se Smrtí a samozřejmě i celý ústřední motiv. Trochu zamrzí, že se autor držel možná až příliš při zemi a nepřihodil nějaký praštěnější, zapamatovatelnější příběh (na druhou stranu je ale znát návaznost a fakt, že se to celé odehrává ve stejném vesmíru, jen v jiných dobách, což je zase povedené, protože leckdo by takovou provázanost vzhledem k tématu vytvořit nezvládl). Ne že by jednotlivé kapitoly nebyly dostatečně rozmanité, žádná ovšem nevyčnívá tak, že by ve čtenáři rezonovala dlouho po přečtení a byla skutečně výjimečná. U některých se pousmějete, u jiných lehce dojmete. A pak na ně zapomenete. Nic víc. Přesto se jedná o zvláštní titul, který si rozhodně zaslouží pozornost.

6 06.01.2020