hanak_v_exilu komentáře u knih

Věcné, názorné, důrazné. Takové jsou argumenty Tilo Sarrazina. Jeho kniha totiž stojí na tvrdých datech a množství statistiky. Což má dva důsledky. Není příliš čtivá, protože v každé kapitole se čtenář musí prohrabat několika tabulkami a číselnými údaji. Jako bonus k tomu sem tam dostane graf. Druhý důsledek je, že se jeho vývody obtížně vyvracejí. S tím se kritika vypožádala typicky. Buď je ignorovala, nebo onálepkovala autora a odsoudila onu nálepku. Musím uznat, že Sarrazin na mě občas působil jako lehce asociální technokrat. Ovšem to je to nejextrémnější, co o něm můžu říci.

3 13.03.2018

Brian Herbert mě během četby Předeher přesvědčil, že je přinejlepším lehce podprůměrným spisovatelem. Lovci Duny se však kvalitou přibližují původní šestici knih jeho otce. Pochopitelně jim chybí jejich hloubka a literární vytříbenost. Na druhou stranu děj je promyšlený, postrádá logické lapsy a mnou často kritizované, za vlasy přitažené zvraty prakticky vymizely. Autor si odpustil neustálé omílání odkazů na předešlé události, a příběh tím získal na čtivosti a tempu.

3 31.01.2018

Série je zatím jako na houpačce. Nejprve šla kvalita zvolna nahoru, poté bohužel zakolísala. Tohle pokračování ji znovu táhne vzhůru. Kniha je čtivá a především uvěřitelná, což je zvlášť ve srovnání s předchozím dobrodružstvím výrazné plus. A to i přes značně bizarní vesmírnou "civilizaci", která napjala mou toleranci k exotičnu až ke krajnosti. Představa, že by i něco takového mohl Borg asimilovat, šla možná i kousek za její hranici. Trochu mi vadila postava T'Ryssy. Připadala mi rozháraná, nepřirozená a napsaná především pro efekt. Opravdu si nemyslím, že by vždy uhlazený a přísný Picard vedle sebe někoho takového snesl.

3 18.01.2018

Zmatené, protahované, neukotvené. První díl ságy mě rozhodně nenadchnul. Proto není překvapivé, že až na pár silných scén a opravdu výbornou první větu knížky, se mi po pár dnech vykouřil z hlavy. Nedá se říct že by si to úplně zasloužil. Roland a Muž v černém jsou zajímavé postavy, a Svět kterým putují, je do jisté míry uchvacující. Jen kdyby byl jejich příběh čtivější a dával alespoň trošku smysl.

3 26.10.2017

První, eseistická část je podnětná a zajímavá. Na beletrii ovšem až příliš filosofická a roztěkaná. Druhá část se dá charakterizovat jako dystopie pro levicové intelektuály. Což je sice téměř každá dystopie, ale málokdy je to tak očividné, jako tady. Anthony Burgess tvrdí, že 1984 je sice určeno pro dělníky, ale je ceněno intelektuály. S tím se dá souhlasit. Ovšem Orwellovu knihu si může otevřít každý kdo na ni má žaludek, a její drtivost na něho dopadne silou cihly hozené mu na hlavu. Čtení 1985 se pak podobná dlouhému temnému tunelu, kterým pomalu projíždí vlak. Když z něj vyjede, cestující chvíli zmateně mžourají do světla, a pak na zážitek zapomenou. Čímž chci říci, že kniha je zdlouhavá, lehce nepřehledná, a i kvůli chaotickému ději a nepravděpodobným postavám jsem si z ní nic moc nevzal.

3 06.10.2017

Když jsem tuhle sérii četl před léty, úplně mě pohltila. Držel jsem palce hlavnímu hrdinovi, nenáviděl jsem všechny jeho nepřátele a bál se o osud lidské rasy. Když jsem si první díl otevřel znovu, kouzlo bylo pryč. Najednou vidím spoustu hluchých míst v ději a ten sympaťák, kterému všichni házeli klacky pod nohy, na mě většinu času působí jako tak trochu ukňouraný, do sebe zahleděný slaboch. A na druhou stranu je neporazitelný Rambo, špičkový specialista a brilatní analytik. Tetralogie Války s Chtorr je tak trochu brak. Nepopírám že zábavný a čtivý, ovšem rozhodně ne bez chyb. Globální linie je ovšem výborná a kdyby pro nic jiného, tak pro ni se vyplatí celou sérií projít.

3 20.07.2017

Když jsem tuhle knihu viděl v Netopejru viděl, říkal jsem si, že jestli si ji koupím, už se můžu považovat za opravdového cvoka. A hádejte co? Koupil jsem si ji. A nelituji. Kdyby nic, tak je v ní kompletní Hamlet, což je výborné dílo samo o sobě. Nikdy jsem se nedostal k přečtení celé klingonské verze, ale protože kniha obsahuje přehled gramatiky a slušný slovník, věřím, že by se mi to po delší snaze podařilo.

3 18.07.2017

TOS mám ze všech Star Trekovských seriálů asi nejradši. Chápu ovšem, že pro mladší diváky může být obtížně přístupný. Efekty jsou úsměvné i v těch nejšpičkovějších epizodách. A to se ani nezmiňuji o poslední sérii. Na ní je vidět, že nezbyly peníze ani na nákladnou výpravu, ani na složité scénáře. Povídková sbírka Jamese Blishe je proto ideální okno do světa Kirkovy posádky. V šesti knihách popisuje téměř všechna dobrodružství (tuším že chybí to o Harrym Muddovi a snad ještě jedno). Jsou svižně napsané a i když je autor osekal na drť, zachovaly si kouzlo seriálu.

3 18.07.2017

Dívám se, že nejen mně nesedla naivní romantická linie. Ale i tu jsem překousl, protože kniha nějakou vedlejší zápletku potřebuje. Sled událostí totiž nabral od první stránky slušné tempo a nepolevil až do konce. Autor splétal několik příběhových linií a na složitou epiku nemá čas, tím méně na rozvíjení charakterů a vztahů mezi nimi. Chyběly mi pasáže kde by se postavy zastavily a přemýšlely o změněném světě, nebo by o něm zauvažoval neviditelný vypravěč. Romantická linie, jakkoliv je nepatřičná, tak tenhle nedostatek alespoň trochu suplovala. Propast času je velice čtivá kniha, ovšem takhle zajímavý fikční vesmír by si zasloužil plastičtější popis.

3 17.07.2017

U nás doma toho k přečtení moc nebylo, takže jsem se nevyhnutelně dostal i ke Kájovi Maříkovi. A i když jsem časem získal přístup k prakticky nevyřerpatelné zásobě čtiva v místní knihovně, ještě dvakrát jsem si celou sérii prošel. Ten krásně naivní příběh s idealizovanými charaktery je totiž tak uklidňující a odlišný od reálného světa, že se do něj dá odcházet jako na prázdniny. V prvním dílu je tenhle dojem nejsilnější.

Jako děti jsme si s kamarádem každý koupili knížku od Verna. Po přečtení jsme si ji na vypůjčení vyměnili. Ale bohužel kamarád moji ztratil a nechal mi svoji. Nevydělal jsem na tom, protože za vynikající Cestu do středu země mi zůstal tenhle cestopis ozvláštněný popisem mechanického slona. Zemí šelem není špatná verneovka a možná proto že jsem měl doma jenom dvě (spolu s 20 000 mil pod mořem), tak jsem si k ní za několikeré přečtení vybudoval zvláštní vztah. K těm nejlepším se ovšem řadit nemůže.

3 27.04.2017

Druhé pokračování je o kousek lepší, bohužel většina nectností prvního dílu zůstala zachována. David Weber ovšem do tradiční černobílé palety přidal dva odstíny šedé a v průběhu děje je dále ladil, takže výtku o plochých charakterech tentokrát vynechám. Opominul i otravného a pro zápletku zbytečného Pavla Younga, a proto jsem už neměl pocit, že se proti Honor Harrington spikl celý vesmír. Příběh je plynulejší, vyzrálejší a disponuje temnější atmosférou. A jako tradičně se může pochlubit výborně zpracovanými vesmírnými bitvami.

3 08.03.2017

Boje jsou skvělé, politika zajímavá, ale ten zbytek... Děj se občas táhne, utápí se ve vykreslování mezilidských vztahů a hromadí přebytečné postavy. Zamrzí i černobílé rozdělení obou stran a laciná snaha o postrkování k těm správným postojům. Když se konečně rozběhla akce, tak všechny nedostatky zmizely. Vesmírné bitvy patří k těm nejlepším v žánru, a sklonily se jen před nedostižným Wing Commanderem.

3 22.02.2017

Skoro jsem litoval, že autor začal v půlce knihy odkrývat tajemství pevnosti, protože do té doby byla téměř bez chyby. Napínavá, atmosférická a proklatě čtivá. Po vysvětlení existence přízračné postavy ztratil děj část mysterióznosti a napětí lehce upadlo. Bohužel v hororech téměř obecně platí, že čím jsou racionálnější, tím méně jsou děsivé. Filmová adaptace, jakkoliv je špatně natočená, je v tomto ohledu mnohem lepší, protože říká jen málo a ani to nedává smysl.

3 05.02.2017

Když jsem tenhle gamebook po dlouhých letech znovu otevřel a začal hrát, mísila se ve mě nostalgie s pocitem mírného zklamání. Je pravda že je nesrovnatelný s jakýmkoliv jiným. Několik výjimečných kusů se mu přibližuje v atmosféře a pár vyvolených v komplexnosti. Prozkoumávání Orlího hrádku je tak skutečné, jak je to jen možné. Stinnou stránkou toho všeho je rozvláčnost a plýtvání odkazy. Co jiné gamebooky vyřeší během jednoho, maximálně dvou otočení stránek, to Michael Bronec popisuje v deseti pasážích. A nemyslím tím jen onu legendární zapasťovanou chodbu. Prozkoumávání křoví u západní stěny je podobně frustrující a stejně tak protahovaná je cesta po ochozu v prvním patře. Kdyby si ono rozpitvávání každého kroku autor odpustil a ušetřené odkazy použil na variabilnější prostředí, nebo na bohatší slovní výměny, vůbec bych se nezlobil.

3 10.01.2017

Jsem pevně přesvědčený, že boj proti dezinformacím je společensky škodlivější než dezinformace samotné, že boj proti nenávisti je v drtivé většině případů jen zástěrka pro potlačování cizích názorům a že základní motivací novodobých koniášů není společenské blaho, ale násilné prosazení jejich vidění světa. Z tohohle důvodu bych měl vítat každou iniciativu bojující proti cenzuře, vymlčování a cancel culture. Nejsem si ale jistý, jestli kniha tomuto úsilí nedělá medvědí službu, protože se špatně četla i mně - i když s ní vesměs ve všem souhlasím. Přišla mi zkratkovitá, povrchní a občas rozčilujícím způsobem prostoduchá. Všechny podstatné myšlenky tam jsou, ale v takové formě osloví možná žáky střední školy. Skutečně zajímavé byly jen případové studie na konci. Ty by měly být neustále připomínány, aby informace v nich obsažené kolovaly mezi lidmi.

2 16.09.2024

Aneb co se jinam nevešlo. Kniha je kompilát kratších reportáží, esejí a črtů zasazených do období několika let - určitě jde o více než patnáct, ale přesná data autor neuvádí, takže je nutné období odvozovat z řídce roztroušených náznaků. Tahle roztěkanost je na jednu stranu prospěšná, protože zážitky jsou opravdu pestré, ale na druhou stranu textu škodí jistá povrchnost. Ta mě nejvíc zamrzela u kapitoly z Brna, v níž Tuvia probral místní židovskou komunitu, ale k městu samotnému a k jeho obyvatelům se skoro nedostal. Možná příště. Já u toho zase budu.

2 02.09.2024

Knížka vyšla sedm let před dílem Po čem rabíni touží, ale i tak by se dala považovat za její volné pokračování, protože dává odpověď na otázku, jestli v Izraeli žijí ještě větší cvoci, než ultraortodoxní charedim. Autor je našel v sebenenávistných židech, lidech kteří tak opovrhují státem v němž žijí, až vědomně nebo nevědomě pracují na jeho zničení. Nejsou v tom sami, protože to vypadá, že značná část Západní společnosti má utkvělou představu, že nejpalčivějším světovým problémem je otázka soužití rozhádaných obyvatel téhle zemičky s rozlohou menší než Morava, zabírající 0,306 % rozlohy Středního východu, nebo 0,168 % rozlohy Arabského světa. Z tohoto důvodu se stahují do Izraele a mohutně podporovaní eury dolary a rijály rozdávají rady, aniž by o místní situaci měli byť jen mlhavou představu. Dodnes jsem nepochopil, kde se v lidech tahle posedlost Izraelem a Palestinou bere. Na světě jsou mnohem zajímavější problémy a některé jsou pro nás dokonce i podstatné.

2 02.09.2024

Těžko zařaditelná kniha, která balancuje na hranici mezi novátorskou prací, recyklací provařených myšlenek a beletrií. Občas mi připadalo, že je autor k nešťastným velitelům moc tvrdý, ale občas přecházel tragické omyly, které by si zmínku rozhodně zasloužily. Jednostrannou zaměřenost - až na malou výjimku, jen na anglo-americká bojiště musíte akceptovat. Většina britských a amerických autorů se ani neobtěžuje zmiňovat, že nějaká Východní fronta vůbec existovala. Částečnou zmatenost a zvlášť ve druhé polovině upadávající čtivost mu ale vyčtu s chutí. Nestává se mi často, abych u knížky usnul ve čtyři odpoledne.

2 27.08.2024

Byla to zajímavá cesta do komunity ultraortodoxních židů. Sice plná výmolů, hluchých míst a bloudění, ale i tak jsem se toho hodně dozvěděl. Když už nic, tak kniha slouží jako hlasitá připomínka, že na Středním východě věci fungují jinak. Z tamních zemí je Izrael Evropě suverénně nejpodobnější, s populací s kořeny na Západě, ale stejně je v mnoha ohledech bytostně cizí. Tuvia Tenenbom se ji snažil přiblížit, ale na to rozsah knihy ani omylem nestačí. Pochopit duši národa, jehož dějiny se táhnou přes tři tisíce let, většinu své existence strávil pod tlakem cizích kultur a svou identitu našel v náboženství plném iracionálních přikázání, snad ani nejde. Ale nevěšte hlavu; jeho okolí je ještě cizejší a ultraortodoxních tam nežijí necelé dva milióny, ale spíše stovky miliónů. O státech ještě dál na východ ani nemluvím. Žijeme na pestré planetě.

2 31.07.2024