hannina komentáře u knih
Přívětivý, až idealistický příběh, jehož hlavními hrdinkami jsou tři ženy v ne zrovna lehkém životním období. Bonusem je místo, kde se odehrává, neb se jedná o malou irskou vesničku u oceánu, jejíž atmosféru autorka vylíčila skvěle. Je to takové milé oddychové čtení, které čas od času přijde vhod a pohladí duši i když těžko uvěřit, že by se v reálném životě osudy oněch žen naplnily tak, jako v knize.
Diana - obchodnice s uměním si svůj život nalajnovala a dle toho jej šťastně a úspěšně žije se svým stejně vyladěným přítelem. Na jejich vysněnou dovolenou však odlétá sama, neb její doktor Finn uvízl v práci v boji se šířícím se corona virem. Když se však Di z výletu na Galapágy vrátí, nic není dřív, zejména ona sama není jako dřív.... Připomínka doby nedávné, kterou já osobně mám hodně vytěsněnou, z mnoha úhlů pohledu. A formou velmi zajímavou.
Kdo kdy slyšel o tom, že u severní zdi Ďáblického hřbitova je místo plné šachet, do nichž se ukládala (pohřbívala je nemístné a i ukládala je hodně zjemněle vyjádřeno) těla lidí umučených a zavražděných za války nacisty a hlavně po válce komunisty. Odpůrců režimu a rozvracečů republiky. Někteří ani netušili, že jimi jsou. Zvláště ta sotva narozená miminka nemohla tušit... Muž s dírou v srdci bere spravedlnost do svých rukou a několik utýraných osudů se rozhodne pomstít. Jako náplň a opodstatnění svého pankráckými mučiteli taktéž zmařeného života.... paní Klabouchová to napsala skvěle. Tak skvěle, že to čtenáře vyvede z rovnováhy.
Velice krásný, dojemný, dlouho doznívající příběh, který vás (nebo tedy mě) v životě povzbudí a posune.
Émile a Joanne spojí cesta, ke které má každý z nich jiný důvod. Pro Émila je to cesta poslední, přesto nabitá životem. Pro Joanne znamená vyrovnávání se s dosavadním a začátek nového. Jejich vzájemné propojení je pro oba osudové.
Tahle útlá knížka je krásně napsaná a slupne se jako malina. Ale zapůsobí jako polykání hřebíků..... Již z dětství narušená Daniela se sice ze své rodiny vymaní a chvíli se zdá, že se její život v lepší obrátí. Ona se však neomylně vrhne do náruče chlapa, který to, co si v sobě nese, dotáhne až k jejímu totálnímu rozkladu....
Díl druhý z detektivní série s Josefem Bergmanem, který tentokrát řeší vraždy dvou scénáristek, nás přivádí do prostředí, v němž vznikají nekonečné seriály. A hlavně do vzájemných vztahů mezi tvůrci a jejich blízkými. A o ty vztahy, jak pracovní i soukromé, jde především. Vyšetřování je takový doplněk, byť Bergman a jeho kolegové jsou fajn. Jak už to u p. Klevisové bývá, na vyloženě sympatickou postavu nenarazíš, ale vzhledem k tomu, že jsem se rychle začetla a nepustilo mě to do poslední stránky, hodnotím kladně.
Josef Bergman, detektiv, díl první. Po několika nahodile přečtených dílech jsem ten seriál vzala od začátku, i když to určitě nebude nepřetržitá jízda. Je to spíš příběh o lidech z jedné pražské ulice než úporná detektivka a to mě právě baví. Sympaťáka abys pohledal, nakonec vyhrála ta podivínka Julie, spíš tedy její dům a zahrada, i když teda těch 12 koček bych nedala. No vyhrála..... A ta trojka vyšetřovatelů, v čele s Bergmanem, to je taky povedená partička.... Lehčí čtení pro unavenou mysl, které mě bavilo.
Ach ty vesnické vztahové propletence. Co všechno musí kriminalisté rozmotat, když na malé vsi dojde k vraždě.... a to už musí být, když na to v Zapadákově v Beskydech vlítnou Pražáci.... tedy náš milý usazený Bergman se svou kolegyní. Bavilo mě to.
Špína, Žiži, Krása.... potkali se za mlada při lezení, pak se od sebe vzdálili a ve zralém věku se opět sešli a z lezení si udělali společný byznys, který je nejen živí, ale i baví. V knize se v jakýchsi uzavřených kapitolách čtenář dozví životní příběh každého z nich. Tak nebylo to špatné, ale občas jsem se ztrácela. Četlo se to jako ve vlnách, chvílemi mě to bavilo, chvílemi ne.
Audra se vysekala ze závislostí, dokázala navázat láskyplný vztah se svými dětmi, odstěhovat se s nimi od manžela - psychopata a pak se pro jistotu s nimi vydat nazdařbůh, co nejdál od něj. A pak je kdesi v Zapadákově zastaví šerif a najednou děti nejsou..... A podezřelý je kdo?? No přece matka. A zachází se s ní strašně. Federální policie ji sice vyslýchá, ale nevěří ji a jediné jejich doporučení zní, přiznejte se a řekněte, kde ty děti jsou..... Tento příběh dopadl dobře, spravedlnosti bylo učiněno za dost. Přečetla jsem, ale nemám dál potřebu vyhledávat další autorovy knihy. Mé následné přemýšlení se ubíralo cestou kolik nebohých, navždy ztracených dětí bylo v reále uneseno za podobným účelem.... a tak celkově o lidské zrůdnosti ....
Simon a Claire..... přesto, že se neznali, tak jsou spojeni. Srdcem. Mladým Simonovým srdcem, které už jemu bylo k ničemu, neb mu umřel mozek a pro ni naopak mohlo začít tlouct pro další život..... jak se s tragickou smrtí mladého muže vyrovnávají jeho blízcí, co je přiměje k souhlasu s dárováním jeho orgánů, jak to působí a co se honí hlavou tomu, kdo je přijímá a jaký proces to vlastně spouští, tak o tom ten příběh je. Pro mě exelentně napsaný.
Malin zas trochu vychýlená z rovnováhy vyšetřuje záhadný případ mrtvého chlapce spadlého z nebe. A zamotá se do toho tak, že pokud ji rovnou nezavřou, poputuje od policie nejspíš k ochrance do Saabu...Tak jsem teda zvědavá jestli ještě bude pokračování.....
Tak to je hodně syrové, beznadějné. Zlo táhnoucí se přes několik generací. Příběh koncipovaný jako detektivka, kdy motivem toho hlavního zločinu jsou dávné temné vazby mezi obyvateli malé vesnice na Šumavě. S na mě překombinovaným rozuzlením. Trochu jsem se s tím prala, ale nakonec to stálo za to.
Do knížky jsem se nějak nezačetla, ale jako četbu v rozhlase jsem to dala se zaujetím. Coby - kdyby....... A že by, pokud by to tehdy v listopadu jaksi nedopadlo, mohlo následovat to, co autorka v příběhu předkládá, o tom není pochyb....
Neonila a Emil. Ona zvláštní, zajímavá Ruska, on srdečný Čech. Potkali se za okupace Smolenska a oba se zapletli s nacisty. On nuceně musel narukovat do wermachtu, ona, aby zachránila své nejbližší od smrti hladem. A s tímto stigmatem prožili celý život. A poselství? Nikdy neodsuzuj, dokud jsi nezažil.
Otec našeho známého Joea O' Loughlina se stal terčem vražedného útoku. Sice jej přežil, ale nachází se v kómatu. Rozjíždí se policejní vyšetřování a Joe, podpořen kámošem Ruízem, pátrá po vlastní ose. A z toho, co leze o životě jeho otce, lapá po dechu. Obraz tvrdého, spravedlivého a zásadového muže se bortí. Vyšetřování prochází nečekanými zvraty a mnohdy je to s našimi soukromými detektivy hodně nahnuté. Zároveň jede linka osobního života, v němž se Joe a jeho dcery vyrovnávají se životem bez ženy a matky, která zemřela. Robotham nezklamal, bavilo.
Šest příběhů z ordinace psycholožky Vandy. Jak z Bakalářů. Největší mazec je Loutkoherečka. Moje první setkání s autorkou. Určitě ne poslední.
Téma: emigrace. Forma: trocha historie, trocha filozofování +milostný příběh ala Kundera. Líbilo se mi to.
Téma: problém společenských a kulturních bariér hlavně uvnitř rodiny, mezi rodiči a dětmi. Autorka píše výhradně o sobě a to formou vzpomínek a analýzy svých rodičů. Takto to zní divně, ale je to velmi osobní výpověď autorky o přestupu z obyčejných poměrů do intelektuálního prostředí, o balancování v obou těchto světech, o jejím vztahu a nahlížení rodičů, kteří ji podporovali, aby se z toho jejich světa dostala dál, do něčeho lepšího.