hermína14
komentáře u knih
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
chápete ho...a zároveň nemůžete pochopit, jak se to mohlo stát, že jste schopni to chápat...a pak nad tím dlouze přemýšlíte...a klidně se i pohádáte s kamarády
(a zase se stejně nejvíc dozvíme o sobě)
Víťazi
Fredrik Backman
Takto ponuro sme tu eště nemali. Pořád nad někým visel mrak viny, ale tentokrát jsme viděli víc než v předešlých knihách; karty byly vyložené. A tím déle jsme se o naše oblíbence báli, protože jsme "plánovali s vrahy", celí rozhořčení, že známe důvody. Backman nás umí popadnout za citlivé místo a vláčet přes vyvrácených stromů kořeny...nechceme, ale dovolíme mu to.
"K ich príbehu lásky patrí aj mierne strelená dôverčivosť."
"...a či sa nejako dá odmerať množstvo "keby a keby nie", lebo presne z toho sa skladá život."
"No najväčšej a najškaredšej chyby sa dopúšťajú, keď nehovoria celú pravdu, ba ešte si aj nahovárajú, že to nie je to isté ako číre klamstvo."
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Útěky, mlčení a rituály, které nás mají uchránit před šílenstvím a strachem, nás většinou vyvrhnou z kola ven, trvají-li dlouho a nedáme-li si pozor.
"Cesta domů je vždycky lepší, protože počet lidí se postupně snižuje."
"Je jako já a mám chuť ho za to zabít."
Smrtholka
Lucie Faulerová
Příběh se odkrývá pomalu a na pozadí se odehrává temně pitoreskní ezoterickonihilistický souboj. Ta chvilka, kdy dokonale zapadly do děje názvy kapitol i fotka autorky, byla k nezaplacení. Smrtholka je přímá, rázná...a živá.
"Nejsem svoje. Musím lnout. Jsem závislá. Necelá... Nedokončená vě"
"Těma očima mě opatrně drží jako nějakou skleničku, jako bych se mohla najednou polámat a rozpadnout na hromádku střepů."
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Čistá touha po radosti a klidu je stejná...na prostorech a časech nezávislá. Čtení i přestávky mezi ním si tady říkají o ticho v hlavě a za poslední kapitolou se vynoří odpovědi na otázky, které jsme si snad ani nikdy nepoložili. Nebo nebyly v hluku slyšet?
"Rozhodně ale v Arktidě nezažijete nic jiného než to, co jste si do ní sami přinesli."
"Lidstvo se utápí v nepřirozenosti a spekulacích...Všichni pořád čtou noviny. Zprávy jsou plné senzací! Vlastně dohromady nic nesdělují, ale jsou pěkně napsané a napínavé."
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
I na té neznámé sci-fi ploše jsou naše obvyklé strachy, touhy a panika z nepochopení slov a činů. Takto ječí hlasitěji a my pak máme pocit, že cítíme odstup, ale je to jen klam jemného tajemna. Pořád umí přinášet nová a čistá slovní spojení a já je ukládám ráda ve svých "poloninách paměti".
"Nejhorší je to, co se opakuje, co je rytmické, neměnné, předvídatelné, nevyhnutelné a bezmocné, to, co není možné ovlivnit a co člověka chytá do svých spárů a táhne s sebou pryč."
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Pokud se dá téměř telegrafický styl bez emocí osázet na milimetr přesně padnoucími slovy, pohnutí necloumá příběhem, ale námi. Hořké události obalené v cukru. Ten styl mě uchvátil.
" Hanuš se pro ni vydělil z okolního světa..."
"...neměnnost znamená bezpečí.."
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Zdálo se, že už to z řádků křičelo dříve a mockrát...ale najednou jsem s nimi byla v domě v Kábulu a nevím, zda tlouklo mi srdce více zděšeně tam nebo v ulicích. Jsou příběhy, kdy našim hrdinům přejeme, aby už konečně přišel jejich konec, neb obrat k lepšímu je nemožný...a tehdy nás třeba z beznaděje vytrhnou a zahřejí 3 šálky spikleneckého čaje v zahradě...na chvilku
My proti vám
Fredrik Backman
Zase nás nechá nahlédnout klíčovou dírkou a pak odvleče do úplně jiné místnosti...a tam se neubráníme několikerému ahá..a do toho se pořád o někoho bojíme. Motivy k činům jsou tak přehledné, až zamrazí...ale to nikdo nevidí. Snad kromě Ramony:).
"...je jedno, co se děje. Důležité je, jak se to podá lidem."
"Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby."
Norské dřevo
Haruki Murakami
Samota, upřímnost a setkávání s několika blízkými; tak blízkými, že naprostá otevřenost (někdy šokující, jindy konejšivá) je samozřejmá. Tak blízkými, že se bez nich už pak nedá obejít...tak blízkými, že je potřeba občas utéct před nimi na chvíli zase k té samotě (nebo před sebou?)... aby nakonec ti, co zbyli a vydrželi to, mohli jít bez výčitek dál.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Linka hodná Podfukářů. Více pozornosti strhávaly postavičky, které se skoro nedostaly ke slovu; svou umanutostí, tvrdostí a cynismem. Asi proto, že ambiciózní, psychopatické a manipulativní osoby jsou už ohleděné a tak moc nás nepřekvapí. Skákající děj musím ocenit a kombinace (či překombinace) posloužily zvědavosti, která mě vláčela stránkami bez odpočinku:).
"Že v jejich vztahu milovali oba celým svým srdcem stejnou osobu. Jeho."
"...nasadila léty prověřený výraz spojující překvapení se znepokojením, který na publikum idiotů, co doma zrovna hltalo krimi zprávy, vždycky zafungoval."
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Mezi dřinou, chudobou, nemocemi a katastrofami se táhne nitka laskavosti, pochopení i okouzlení. Osudy jsou protkané vírou, pokorou, vtipným hašteřením a moudrou neústupnou silou. Proto je konečným "verdiktem" místo hrubosti půvab.
"... slova by měla mít stejný význam bez ohledu na to, kdo je pronáší."
"Čím prostší jsou slova, tím větší mají význam."
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Světoběžník a lidumil přistoupil ke své otčině se stejnou úctou a zvědavostí jako k zemím orientu. Nepředjímal a s čistou hlavou nasával...a bystře a vtipně předal. Vypadá to tu jako nádherné místo k životu plné dobromyslných a přejících lidí.
"Pak už mi zbyl jen poslední krok, který sice není uvedený v žádném manuálu, přesto ale řeší většinu technických problémů po celém světě. Zavolal jsem otci."
Rozhodni se být zdráv
Jan Vojáček
Místy velmi odvážné, chvílemi příliš hluboké a někdy neurvale intimní. Ale přesně toto jsem teď potřebovala číst. Některé kapitoly bych velmi ráda vnutila:) svému okolí, ale u takových informací síla úmysl boří; musí přicházet lehce... až tanečním krokem.
"Pokud se něčeho nevzdáme, často nemůže přijít nic nového."
"Nepříjetím svého rodiče zůstává člověk nedospělým a nezralým."
Odlévání do ztraceného vosku
Jan Skácel
Od té chvíle co vím, že voda má rozpuštěné vlasy, můžu se k nim vracet kdykoli. A ony znásobí mou radost, prohloubí dumání a stesk utlumí...a plynou, jako když mi někdo fouká do řas...
"Posléze je tu ještě něco
a povědět to neumíme
potichu jsme to zapomněli
hlasitě o tom nevíme."
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Jen touha po respektu, svobodě a lásce. A děsuplný rám přidává kupodivu ruce píšící více lehkosti a sdělení vykřičníky...
"Obyvatelky města vás nedokázaly rozšifrovat, takže teď počítejte s tím, že na vás budou zlé."
A hory odpověděly
Khaled Hosseini
Každý kousek mozaiky je zajímavý a hluboký i sám, ale když pohlédneme na ten celkový obrázek, rozměr příběhu se znásobí a celé to nejprve křičí, pak zasténá a nakonec nám chlácholivě obejme zápěstí...protože láska:).
"Já na tohle nemám srdce."
Vděk
Delphine de Vigan
Je to zkratka. Nepotřebuje "zbytečné" stránky a dlouhou přípravu na efektní zásah. Jde přímo k ráně, pořádně si ji prohlédne, pojmenuje stav a hledá řešení. A my ho tentokrát nalézáme s ní...vidouce, že stačí pár slov.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Nejvíc z toho ční, jak miluje svou ženu...a co by člověk dětem měl ukázat důležitějšího?
"Ona je chytřejší než já, to víme všichni. Ale já jsem ji získal za ženu."
"...že opravdoví chlapi si taky uměj sednout, držet hubu a poslouchat. A přiznat omyl."
Pastýřka
Janet White
Ví, kdo je, co chce, kde je její místo a co je smyslem jejího života. Proto nevymýšlí blbosti, nespotřebuje většinu času na zmítání se v pochybnostech a zvládne toho mnohokrát více než my. Má směr a nerozptyluje se odbíháním na vedlejší stezky s pocitem, že by to tam mohlo být hezčí, dobrodružnější nebo pohodlnější. Je očistné a uzemňující takové lidi potkávat nebo o nich aspoň číst.
"Jak velká byla propast mezi životem o samotě z vlastní vůle, když byl člověk mladý a žádaný, a osamělým životem z nouze, když byl starý a zapomenutý."