Hobo komentáře u knih
Výborně napsaná kniha, kterou následná filmová série důkladně devalvovala na pokleslý komiks.
Chcete jiný pohled na historii 2. světové války? Přečtěte si Starikova! Řada věcí vás zarazí, ale zároveň donutí k přemýšlení.
Fascinující příběh plný napětí a dobrodružství. To je první rovina knihy. Pod ní jde však nejen o střet dvou kultur, ale i o politické reálie. Málo platné, ale v Japonsku se Andžin setkal i s čistým fašismem a je to nenápadně, leč zřetelně jasné i z porovnávání detailů obou kultur, pokud se čtenář nenechá pohltit třeba popisem hygienických návyků Evropanů a Japonců. Když půjdete do hloubky, vyjde vám, že japonský způsob života, vztahy mezi lidmi, vyplývá právě z fašistických reálií. Nesouvisí to s tím, že řada z nich jsou sympaťáci, tak či onak - popisovaná společnost je fašounská. Vlastně mi jsou sympatičtější ti špinaví, vulgární a primitivnější Evropané než distinguovaní (ale vysoce pokrytečtí) Japonci.
U běžného Čecha je termín Volyň spojen s českými osadami. Problém je však mnohem, mnohem širší, což vyplývá z této knihy. Proto je dobré se s ní seznámit a získat ucelenější obraz. Navíc z celkového vývoje na Ukrajině je zřejmé, kam vede pokřivený pohled na dějiny.
Jsou knihy, které, zdánlivě zapomenuty, se opět objevují na scéně. A vždy jen v dobách takříkajíc rozkolísaných...
Vidíme to dennodenně kolem sebe. Naštěstí závěr ukazuje světlo na konci tunelu.
Dovedu si představit, že nakladatel chtěl využít autorova slavného jména a trochu vydělat, ale už vůbec si nedokážu představit, že by s vydáním Souček souhlasil. Okolnosti, proč nedošlo k vydání ještě za jeho života, nejsou vysvětleny, ale celé to vypadá na prvotinu, kterou je nejlépe zasunout hluboko do spodní zásuvky.
Čekal jsem na vyústění a zatím jsem se dobře bavil dějem. A nakonec byl v první chvíli zklamán; přišlo mi, že svést všechno na nepolepšitelnou lidskou povahu je příliš beznadějné. V druhé chvíli jsem si však vzpomněl na Norberta a uvědomil si, že autor ukazuje jedinou možnou cestu. A není jí ani cesta pravdu vědoucího, leč rezignujícího Tomši, ani cesta otcovského, leč pravdu tajícího vychovatele. Ta cesta je u patnáctiletého kluka, který sice zatím neví, co s tím, ale jednou vyroste. Pravdu je nutno znát, abychom se dokázali vyrovnat s Norberty a Bohdany!
Víceméně zklamání. Už anotace, která lákala na něco, čeho jsem se nedočkal. Především jsem brzy narazil na jisté rozpory, kdy např. Praotec Čech měl přijít do Čech, kde už přitom žili slovanské kmeny, nebo přijetí teorie stěhování národů (včetně samozřejmě Čechů) bez ohledu na genetické výzkumy, které ukazují něco jiného. A jako jiným čtenářům, nesedly mi ani literární vložky, jež rozdělily knihu na texty různé úrovně.
Fakt je, že takhle jsem se na román nepodíval. Děkuji, Dandulko.
Zatímco Orwell svůj tyranský režim nijak ideologicky nezpřesňoval, obecně se soudí, že popisoval komunismus. Jakoby v naší "demokracii" neexistoval strach, pronásledování, absurdity a nejrůznější zvrácenosti. Tak jednoduché to vidí pouze prosté mysli. V současnosti vidím šíři paradoxů spíše na naší straně.
Známý anti-psychiatr v knize podává historický přehled vývoje postojů k drogám, takže takový historický kalendář. Už postupná četba těchto dat podává vynikající zrcadlo k hysterii kolem drog, ale nejen k tomu; je to obraz i toho, jak se na drogách vydělává a jak stupňující se "boj" a opatření vlád zvyšují výdělky. Závěrečná kapitola "Vlády a drogy", ve které autor data vyhodnocuje, je naprosto skvělá.
Četl jsem od autorky pouze "Kdo musí jít z kola ven" a zdá se, že autorka výstavbou díla jde podle stejného syžetu. Děj se zvolna rozvíjí, dlouho čekáte na nějaký zvrat, a tak je tomu i v této knize. Fakt je, že náměty má poměrně neotřelé. Ale musíte se k tomu pročíst a v tomto případě to trvalo docela dlouho.
Ono to není moc čtivé, jazyk je opravdu suše úřední, ale obsah skutečně burcuje. Marně se ptát, kam by spěl vývoj, kdyby ke kritickým připomínkám bylo přihlédnuto a problémy se řešily. Od trockistů to však nebylo možné očekávat.
Vondruškova publikace má poněkud jiné zaměření než Kara-Murzovo Manipulace vědomím, nezabíhá do takových hloubek, ale tím je také čtivější a nevyžaduje takové soustředění. Vondruškovy kvality tkví však jinde. Poté, co se zabývá svobodou myšlení v různých obdobích, přechází k obecným otázkám komunikace a propagandy, po čemž líčí vývoj médií, zejména po vynálezu knihtisku až po dnešní technologie. Autor tedy zůstává ve svém oboru historika a v tom je jeho síla. Pravda, jako bych to vše už znal, nicméně nacházel jsem místa - a nebylo jich málo - kde mě nadchl jeho syntetický pohled; v těchto chvílích je opravdu obohacující, jeho hodnocení vývoje např. středověku pozměnil můj pohled na dějiny. Obdobně jsem zkonstatoval, že můj pohled na dějiny českých tištěných médií obsahoval vážné mezery a dokonce i v polistopadovém vývoj jsem u sebe shledal pár mezer. Takže celkově: velmi dobré.
Téměř každý výbor obsahuje povídky rozličné úrovně, třebaže celkově jde o výbor vysoké kvality. Je to stále typický Škvorecký, s jeho lehce ironickým nadhledem a s těžkým průnikem do čtenářovy duše. Jen teď uvažuju, jestli to nebyla poslední Škvoreckého kniha, vydaná před emigrací. Ale vlastně - co na tom záleží? Tehdy alespoň bylo kam emigrovat... Hořkému světu hořkost neubyla.
Nikdy jsem netušil, že román o takovém množství porodů budu tak hltat!
Můj ortopéd je dr. Jakub Nabi. A tak jsem se dozvěděl o jeho autobiografické knize. Z plakátu, který má vystavený před ordinací. No řekněte, Vás by nezajímalo vyprávění od Vašeho lékaře?
Zpočátku to byl normální příběh z muslimského světa, odlišující se od podobných jen tím, že se týkal Kurdů, tedy velkého národa, rozděleného mezi několik států. Zajímavější to bylo od chvíle, kdy se ocitl v Praze. Velmi dobře popsaný kulturní šok. Nejasné představy o "evropském ráji", ženy, jejichž chování muslimům připadá jako vyzývavé... A postupné odhazování svazujících rigidních návyků; je zřejmé, že pro mnoho muslimů jde o nepřekročitelnou překážku, neboť si otevřenost vysvětlují způsobem pro nás nepřijatelným. Snad autorovi pomohl jeho kurdský původ z utlačovaného národa, ale je zřejmé, že je schopen nahlížet na rozdíly objektivně a postupně se integruje. Muselo být opravdu těžké zvládnout i češtinu, když zpočátku i jeho angličtina nebyla nic moc. Velmi dobře byl popsán i jeho nečekaný, byť krátký pobyt v uprchlickém táboře.