huhuhu komentáře u knih

Kniha útlá svým rozsahem, ale velká svým obsahem. Těžké téma, ale psané lehkým perem. Autor zde dává odpovědi na mnohé otázky, které jsem si již dříve kladla, když jsem něco četla o koncentračních táborech. O tom, jak lidská psychika funguje v takto extrémních podmínkách. Otázka dobra a zla. A hlavně co všechno může mít vliv na to, zda člověk přežije. Je fascinující, jak autor vše dokázal pojednat velmi objektivně, s odstupem a nadhledem, bez známek hořkosti a touhy po pomstě.

10 05.04.2024

Velmi zajímavé vylíčení života na Sardinii v polovině 20. st., které na mě působilo, jako kdyby se příběh odehrával ještě tak nejméně o století dříve. Dítě duše, plačky, accabadora, zvláštní prolínání pohanských pověr a magie s křesťanstvím... Kniha, která vede k zamyšlení.

10 14.09.2023

Krátké úvahy, poukazující jak na nesmírnou krásu a radost, které život přináší, tak na obrovskou bolest a vnitřní utrpení, které taktéž patří k životu. MV je neuvěřitelně upřímný, upozorňuje na svá selhání, vypisuje se ze svých životních krizí. Zároveň ale píše velmi obrazně, poeticky, takže je nutné číst mezi řádky, ale ani tak si čtenář mnohdy není zcela jistý, zda porozuměl správně.

"Hřích není urážkou Boha... Hřích je urážkou Tebe samotného. Tvé pomluvy pomlouvají Tebe, Tvé lži jak granáty trhají Tvoje tělo na kusy, Tvoje zloba Ti rve vlastní duši a ve své nenávisti nenávidíš sám sebe. Každá střela, kterou vyšleš, se odrazí jak od zrcadla a zasáhne Tě."

"Neexistuje nevyslyšená modlitba... Tím hlavním důvodem, proč se modlím, totiž je, aby se zmenšila vzdálenost mezi mnou a nebem. Důvodem modlitby nejsou prosby, jako spíše prostá přítomnost... Důvodem modlitby je přítomnost, bytí, ve kterém nic nechci, nic nežádám, jen jsem... Věř, že Tvá modlitba nezapadla. Že se něco stane. Že každá vteřina, kterou dáš Bohu, něco udělá se světem a především s Tebou... Věř, že se vždycky něco změní... "

10 15.08.2023

Velmi kvalitně vedený rozhovor s člověkem, který má co říct. Bylo to skutečně zajímavé čtení, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. A už se těším, až si přečtu knihu o Číně.

10 01.04.2023

Nádherný, trochu pohádkový příběh, který dojme i pohladí na duši. Má sice trochu pomalý rozjezd, takže jsem dokonce zvažovala, zda vůbec číst dál, ale stojí za to vytrvat - pak už se kniha čte sama a člověku je líto, když skončí...

Je obdivuhodné, s jakou empatií a porozuměním autorka píše o romské komunitě. Až jim čtenář skoro začne závidět tu svobodu a volnost, rodinnou soudržnost s její přirozenou hierarchií, možnost svobodně vyjádřit radost i žal, schopnost nestresovat se a dosyta si užívat zpěvu a tance, posezení u ohně...

Úžasný čtenářský zážitek, moc doporučuju!

10 17.10.2022

Super. Líbila se mi promyšlená kompozice, a to včetně propojení příběhu české studentky japanologie Jany Kupkové s textem japonského spisovatele Kawašity, potěšilo mě nahlédnutí do japonské kultury i studia japanologie na FF UK. Příběh je vyprávěn s lehkostí, má spád, dobře se čte. A inspirace "Murakáčem" je nepřehlédnutelná. :-)

10 03.10.2022

Nečekaně silná a čtivá prvotina tatarské autorky odehrávající se ve 30. a 40. letech 20. st., která mě zaujala jak exotickými reáliemi týkajícími se tatarské kultury (např. zajímavé mísení muslimské víry a pohanských pověr) a pobytu v pracovním táboře na Sibiři (ledová Angara, drsná a tajuplná tajga…), tak samotným příběhem.

Paradoxní bylo, že kruté podmínky cesty na Sibiř (způsobené vlastně spíše neuvěřitelným chaosem, neschopností a lhostejností než přímo snahou likvidovat přesídlence) a během pobytu na Sibiři byly pro Zulejku vlastně jen pokračováním života plného dřiny a útrap, který už znala z domova (surový manžel, krutá tchyně, tragický osud dcer). A ve vyhnanství dokonce našla leccos, co doma nepoznala – naplněné mateřství, přátelství, soucit, lásku… a především samu sebe.

Oceňuji též nejednoznačnou postavu velitele Ignatova a neotřelé líčení psychického stavu profesora Leibeho. Zjevování čarodějnice do příběhu (inspirovaného tatarskou vírou v nadpřirozeno) podle mého názoru skvěle zapadalo. Již méně mě zaujaly takové ty velké „filmové“ náhody, kterých bylo v knize několik. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o román, který stojí za to si přečíst, i když to rozhodně není kniha na jeden večer…

10 22.09.2022

Skvěle napsané povídky, které spojuje jedno společné téma - sebevražda. Přesto jsou poměrně různorodé, každá má svou jedinečnou atmosféru, téma je v nich nahlíženo z různých stránek. Nechybí ani (pro Hanišovou typická) nefunkční rodina a psychicky narušené osoby. Vážná a depresivní témata mám v knihách moc ráda, ale i tak jsem musela číst pomaleji, než obvykle čtu, protože více povídek najednou bych nedala. Nejvíc mě zaujaly: Vrátíš se? (dojemné), Zbytečný člověk (s nádechem komiky), Pozůstalost (překvapivé) a Díra (trochu psycho).

10 20.12.2021

P. Dvořáková umí psát příběhy, které jsou plné emocí a na které musíte ještě dlouho po dočtení myslet. Tohle je jeden z nich. Dopředu jsem nevěděla, o čem bude, což bylo skvělé, protože autorka téma hezky krůček po krůčku odhaluje. Taky se mi líbilo, že daná problematika není nahlížena černobíle, můžeme vše vidět pohledem Jarka, ale zkusit se vžít i do pocitů a obav jeho sousedů... Naopak pohled autorky na církev je velmi jednostranný, všichni věřící jsou v knize zobrazováni buď jako fanatici, nebo veskrze negativní postavy, popř. jsou aspoň nějak "divní". Zatímco tedy autorka v jedné oblasti různé předsudky a stereotypní představy kritizuje a odsuzuje, v jiné je naopak přejímá a podporuje.

9 27.09.2024

Román volně inspirovaný skutečnými událostmi je velmi čtivý a zajímavý (líbilo se mi, jak mě autorka zavedla na falešnou stopu), nicméně trochu klouže po povrchu a pár věcí mi tam nesedlo, resp. mi přišlo málo uvěřitelných.

9 06.09.2024

S Mikešem jsme trávili letošní prázdniny, 6letý syn si mluvícího kocourka a jeho kamarády velice oblíbil.

9 05.09.2024

Od L. Zibury jsem přečetla všechno kromě Santiaga a Evropu (společně s cestou do Jeruzaléma) řadím mezi jeho TOP. Určitě tady hrají roli osobní důvody: Jednak mám taky jistou stopařskou minulost, jednak po Evropě cestuju velmi ráda a všechny země, o kterých autor píše, jsem navštívila. Mohla jsem tedy vzpomínat na své zážitky a srovnávat je s těmi Ziburovými. Zatímco já jsem spíš na ty památky, Ladislav má obdivuhodnou schopnost seznámit a skamarádit se s kýmkoliv kdekoliv na světě. Zároveň je to dost velký vtipálek a „mluvka“, tak je otázka, jestli tak trochu v něčem nebalamutí i nás čtenáře. :-)

9 05.04.2024

Testovala jsem na svých synech (8 a 6 let), zda jsou Čapkovy pohádky zajímavé i pro dnešní děti. A ano, měly velký úspěch. Občas bylo nutné vysvětlit nějaké slovo nebo reálii, ale to vůbec nevadilo, naopak jsem vždycky ráda, když se děti při společném večerním čtení něco nového dozvědí.

9 28.03.2024

Četla jsem po výborných povídkách Světlo z Pauliny a ve srovnání s nimi je tento příběh takový nijaký, spoléhající zřejmě na atraktivnost tématu. Každopádně ale oceňuji, že téma je pojato citlivě a nevulgárně, i když i samotný hlavní hrdina, který se od začátku snaží být nad věcí, postupně ztrácí hlavu (na což zřejmě nakonec doplatí)...

9 02.01.2024

Od této knihy povídek od autora, kterého jsem dosud neznala, jsem nic moc nečekala a o to víc jsem byla překvapená, jak mě pohltila, ač celkové vyznění je dost pesimistické a atmosféra všech textů velmi tísnivá. Ale vykreslení atmosféry je zřejmě to, co dělá všechny příběhy tak silnými. A taky výběr tématu, tedy zaměření na chování člověka v mezních situacích. Propojení jednotlivých povídek motivem rybníka Jakuba a dalšími detaily je jen třešničkou na dortu. Akorát té naděje tam je pomálu...

9 23.11.2023

Cesta do Jeruzaléma i Nepál s Čínou se mi moc líbily, ale Gruzie mě trochu zklamala. Vlastně to bylo jen o tom, kde s kým LZ pil, což bylo po chvíli už docela otravné. Naštěstí se to s přesunem do Arménie a Náhorního Karabachu zlepšilo, takže zbytek cesty už jsem si užívala všechno to, na co jsem u cestopisů LZ zvyklá.

9 11.09.2023

Do Orlických hor jezdíme s rodinou téměř každou zimu na lyžovačku a při té příležitosti obvykle navštívíme i Neratov ("naše" chalupa je hned v sousední vsi). Takže jsem se moc těšila, až si přečtu rozhovor s P. Suchárem, který stojí za všemi těmi většími i menšími zázraky, které se tam děly a dějí. Doporučuji (přečíst i navštívit)!

9 20.12.2022

Moje třetí kniha od Hosseiniho. Líbí se mi, jak dokáže lidem ze Západu přiblížit poměry v Afghánistánu - prokleté zemi, která zřejmě nikdy nepozná klid a mír. V knize mě zaujaly obrovské kontrasty: na jednu stranu nepochopitelná a nepředstavitelná krutost (kamenování a jiné vraždění, znásilňování...), na druhou bezmezná oddanost, pohostinnost a ryzí city. Taky zde bylo hezky vidět pokrytectví zástupců Talibánu, kteří trestají sebemenší přestoupení pravidel, pro ně samotné však žádná pravidla neplatí. Samotný příběh mi přišel občas trochu předvídatelný, ale rozhodně stálo za to si jej přečíst.

9 01.08.2022

Autorka si jako obvykle vybrala náročné téma související s (nefunkční) rodinou a mateřstvím. A jako obvykle jej prozkoumává ze všech stran a úhlů.

Kniha je od začátku čtivá a člověka nutí číst dál a dál, i když tempo je nejprve velmi pomalé. Trochu mě zarazilo, že Eliška přes to, jaká tragédie se odehrála v její rodině (a jíž byla ještě ke všemu zčásti svědkem), prožila vlastně úplně normální (spíše nudné) dětství a dospívání, a navíc byla schopná zachraňovat kamarádku Romanu, která se utápěla v depresích. K "rekonstrukci činu" pak přistupovala zpočátku také neuvěřitelně racionálně, skoro jako kdyby v tom nebyla vůbec citově angažovaná. Tohle na mě působilo tak nějak nepřesvědčivě... Ale ke konci se to rozjelo, příběh nabral tempo a závěr knihy mi přišel perfektní a velmi uvěřitelný. Zaujaly mě i mnohé úvahy týkající se tématu, hlavně otázka ne/věrohodnosti vzpomínek.

9 26.04.2022

Co dodat... Snad jen, že je dobře, že se knihy tohoto typu píšou (a vydávají) a že je lidé čtou.

9 25.03.2022