iceVS komentáře u knih

Plný počet, kniha se mi moc líbila.
Tedy je tam jedna nezbytná hrubka (jako v každé knize), je tam bezpočet předjaří a bezčasí, z fráze "buď za to rád" se mi kroutí palce u nohy i vnitřnosti, ale celkově se kniha autorce moc povedla. Ještě malinko ubrat toho sladkobolu a super.
Moc se mi líbí prolínání vzpomínek s realitou, člověk se pak musí trochu namáhat, aby zůstal v obraze.
Příjemné a podařené.

4 22.08.2021

Začalo to zpropitným... Říkám si dobrá, ne každý umí napsat tohle slovo správně, beru to tak, že Charlie žije v cizině, nebudu hnidopich. Pokračovalo to rukami... Proboha... Snad je to tím, že pravopisné chyby v knize beru odjakživa jako neúctu ke čtenáři, ale vážně nedokážu pochopit, že si spisovatel (nebo ten, kdo za něj chce být označován) nezaplatí korekturu. Tady je hrubek plná knížka. Ale když ten - s prominutím vůl (má to v názvu, tak proč ne?) chce emigrovat do Bavorska přes Železný Brod, říkám si, zda číst dál. Nemluvě o tom, že zdlouhavý popis toho, co kde kdo vypil, s kým se vyspal, a kdo o něm říkal, že je tak jiný než ostatní - to je zase spíš deníček - a bohužel na pět set stránek...
Knihu jsem dočetla, hodnocení nezvýšila. Od názvu jsem si slibovala neotřelý pohled na emigraci. Kniha z více než dvou třetin byla o alkoholu a hledání povolných žen. Charlie se celou dobu snaží své čtenáře přesvědčit, jaký je to kladný a jedinečný muž. S každou svou sebechválou mi byl víc nesympatický. Sám klidně konal, co u jiných tvrdě odsuzoval. Krásně se to jeho farizejství projevilo při popisu první návštěvy v tehdejší ČSSR. Ač celou dobu pije hektolitry piva, cestou se zastaví v Plzni na oběd, dá si guláš a sodovku. A je neskutečně pohoršen chováním číšníka a všech Čechů dohromady, když si číšník dovolí nabídnout mu ke guláši pivo...
Tuhle knihu svým čtenářům doporučovat nebudu.

12.08.2021

Teda taková kampááááň...
Řadím se k těm, u kterých nastává přímá úměra v počtu informací X naštvání, nevolnost, znechucení.
Myslím, že je propastný rozdíl mezi spisovatelem a novinářem, ale Jaroslav Kmenta je geniální a obé dokonale skloubil. A dojem z díla ještě znásobil neuvěřitelnou pílí a informovaností.
Od jisté se doby se raději neptám na politické názory, tu a tam chci mít ty lidi ráda...

8 11.08.2021

Osudy třinácti žen, kterým se do života připletla válka a mocní mužové...
Něco jsem znala, něco jsem znala jinak a něco pro mě bylo nové.
Kapitolky o příjemné délce, shrnující podstatná fakta.
Lehce na škodu je občas ryze osobní pohled autora, rádoby psychorozbory osobností či situací. Velmi ku škodě - hrůzné nepovedené kresbičky žen, o kterých kniha je. Těch se autor měl skutečně vyvarovat. Jsou prostě odporné.

2 10.08.2021

Jak si nechat zkazit den...
Přečetla jsem si zajímavý článek o neotřelé vile a chtěla jsem vědět víc o architektovi. Sáhla jsem po první knize a namísto zajímavého životopisu jsem četla zpracování soudního spisu o nechutném úchylném starci. Četla jsem fakta, o kterých jsem nechtěla mít ani tušení. Autor víceméně nezmínil zásadní fakt, že v době kdy byl Loos obviněn, byl také rozveden, tudíž sám, tudíž potřebný. Loosova obhajoba byla tak do očí bijící, že mě na pochybách nenechala. Lákat k sobě malé holčičky, koupat je, malovat s roztaženýma nohama a říct neuvědomil jsem si... To fakt ne.
Kniha je zpracovaná důkladně, ale chvílemi jsem se nemohla rozhodnout, jestli je to důkladnost nebo rochnění si v nechutnostech. Shrnutí - vím, co jsem vědět nechtěla, tak snad mě to napříště uchrání od slepého obdivu k lidem, kteří v životě něco dokázali.

1 10.08.2021

Útlá kniha s nevýrazným malým písmem, které se mi nečetlo příliš dobře.
Ale ten děj... Přečetla jsem ji během jednoho odpoledne, nemohla jsem se utrhnout.
Nenapadají mě jiná slova než "brutálně autentické".
Přímý zásah, akce bez kudrlinek. Bez slovního balastu, kterého byla předchozí kniha, již jsem četla, plná.

5 09.08.2021

Asi jsem od autorky Eugenie čekala trochu jiný level...
Dějová linka Alžběty byla neotřelá a zajímavá, tedy až na osvědčené klišé právě z Eugenie - projížďka s americkými vojáky v džípu...
Nina mi byla velmi nesympatická. Ukňouraná ukřivděná osůbka, neschopná a hýčkající si v sobě bebíčko z rozvodu rodičů před dvaceti lety...?! V každém obydlí řešila, zda je nábytek po Němcích či po Židech. Proč...?
Třeba se pletu, ale jsem přesvědčená, že v té době byl šestidenní pracovní týden, což mi pak nesedí v příběhu Alžběty.
Čím víc se mě ke konci knihy autorka snažila dojmout, tím častěji jsem knihu odkládala, závěr mě ukrutně nudil.
Možná bych u jiného autora byla méně kritická, ale tady si myslím, že má autorka na víc a umí lépe.

2 09.08.2021

Brabenec, no... :-)
Mě maximálně baví jeho myšlenkové pochody, nedokončené věty, myšlenky rozutíkané po světě i zásvětí.
Jen ten font... vypadalo to krásně, jak barva, tak i neotřelé písmo, ale přiznám se, že jsem si připadala jako slabikující prvňáček, oči si nezvykly ani ke konci knížky...
No aspoň jsem to četla dýl :-)

1 04.08.2021

Výborný to bylo...
A objevila jsem jednu pro mě dost nečekanou věc. Vypravěčem příběhu byl mladý muž - a byl vtipný :-) To bych od Agathy vážně nečekala :-)

6 01.08.2021

Páni... Já čekala literární bombu a ona to parodie na Stoletého staříka... A ten konec jak ze špatné pohádky... Tedy skutečně zklamání.
Vtipné momenty:
- prolnutí délkových systémů - "... centimetr za centimetrem, stopu za stopou..."
- trapná záměna Fort Mead s Ford Mead :-)

3 31.07.2021

Ani jsem neměla v úmyslu číst, prostě si mě ta kniha sama vybrala.
Tak jsme šly do parku, jedna hemisféra házela psovi míček a odháněla mravence, druhá se zabývala Markovými myšlenkami.
A nečekaně - bavila jsem se...
Bylo to milé, na úrovni, vtipné i moudré - no jako Marek sám.
A náramně jsem se bavila v okamžiku, kdy autor sám sebe napráskal, že sdílí lože i se svým psem. Jak mu rozumím... :-)

13 31.07.2021

Tři v tom. Troufám si říct, že znám slovo od slova, a to díky záznamu divadelního představení. Naprosto geniální herecké obsazení, skvělá režie, a hlavně všichni představitelé v životní formě a bylo vidět, jak je to baví. Můžu na to koukat pořád.
Nebyla jsem si jistá, zda mě bude bavit i pouhý text, ale i tak jsem se musela smát nahlas.

Přiznávám, že zbývající dvě hry mě příliš neoslovily, tohle hodnocení je prostě o mé nostalgii :-)

30.07.2021

Jak ohodnotit tuto knihu...?
Je gramaticky téměř dokonalá, je čtivá. Je téměř jen o koronaviru. V rámci jakože vyváženosti se autor pokusil o prezentaci vlastních názorů na současnou covidovou situaci. Z mého pohledu tento počin vedl ku ztrátě hvězdičky, pokud píšu o Hnízdilovi, proč mít potřebu sebeprezentace?
A co se týká samotného Jana Hnízdila... V mém případě má zářez. Ze čtenářky se zdvořilým zájmem se stala fanynka. Tedy nikoli pouze na základě informací knihy, ale zejména díky shodě s mými osobními názory a zkušenostmi.

3 30.07.2021

Skvělé čtení. I přesto, že devadesát procent knihy řeší politické záležitosti či sněmovní rozpravy a na soukromý život čtyř hlavních postav zbývá pramálo... I tak vám ti kluci přirostou k srdci.
Je fakt, že kniha není tak úžasná jako "Ani o dolar víc, ani o dolar míň", ta je moje zamilovaná, ale tahle je velmi podobně nastavena a četla se sama.

2 25.07.2021

Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, zda autor při svém dokonalém povědomí o zločinu a policii má i osobní zkušenost s drogami. Po této knížce o tom ani nepochybuju :-)
To bylo jako italská opereta na čínském tržišti. Barevné, ukřičené, zmatené, osoby i děje proklikávaly jak ze čtyř různých filmů... Navíc mám podezření, že se při psaní téhle knihy musel Ed náramně bavit a smát děsně nahlas, protože tohle je fakt úlet :-)
Ale celkově - byla jsem ráda, že jsem to dočetla, pobavila jsem se, ale vracet se nebudu.

1 24.07.2021

Absolutní ztráta času, sentiment se nekonal.
Nudná partyzánština pod taktovkou STB. Tomu nemohli věřit ani tehdejší soudruzi z Mladé fronty... (nevím, jak ti současní :-D)
Nevím, kde jsem k tomuto dílku přišla, ale nepůjde ani do knihobudky, tiše skončí ve tříděném odpadu...

Můžu zodpovědně prohlásit, že 87. revír je moje nejoblíbenější literární místo. Je mi tam nááááramně dobře, byť se tam střílí a podřezává ostošest.
Tenhle díl byl fakt luxusní, lehce mě dojalo, že se Teddy opět setkala s Charlie Chenem (...všichni mi říkají Charlie Chan, velký detektiv Charlie Chan, ale já Chen, Chen... Vy znáte Charlie Chan, detektiv?...)
A Bert Kling se znova zamiloval :-)
Jeden z velmi podařených dílů.

6 22.07.2021

Léto s Maigretem je podle mého gusta.
Oba příběhy z této knihy znám už z minulosti, ale možná s jiným překladem. Nebo že by mi výrazy jako "ulice byla vroubená" či "to si uhaduji" dříve tak nevadily...? Další podobné perly a přespříliš šroubovaný slovosled mi druhou povídku kapánek pokazily, ale vztah k Maigretovi je silnější :-D

2 20.07.2021

Cordelie přijme zakázku dělat o víkendu bodyguarda sebestředné herečce na jistém ostrově, v uzavřené společnosti. Uplyne sto stránek a ejhle, jsme na ostrově. Uplyne dalších sto stránek a z potencionální oběti je rozmašírovaná mrtvolka... a zbývá už jen pouhopouhých dvěstěpade, abychom došli k řešení... Podezřelých je pouhá hrstka a s každou stránkou jsou podezřelejší a podezřelejší...
Je to takové... rozkošatělé... :-)
Ale nestěžuju si, zrovna tady je to vcelku k věci, byť popis každého kousku nábytku tu a tam vypíná moji pozornost. Ale příběh se mi prostě líbí.
Spíš bych zmínila takovou pro mě trochu pozoruhodnou věc, které už jsem si všimla v prvním díle. Kniha je tak zvláštně napsaná, že skoro nejde příběh datovat do nějaké konkrétní doby. Tady tedy tu a tam padla zmínka o konkrétním letopočtu, ale měla jsem pocit, že ze samotného textu bych nerozpoznala, zda se příběh odehrává ve dvacátých letech minulého století, či skutečně v osmdesátých. To se mi vlastně moc líbilo, a zároveň jsem se cítila lehce ztracená a dezorientovaná. Hezky si mě povodila...
Zde se stylem autorka dokonale a absolutně přiblížila knihám od Agathy Christie.

1 16.07.2021

Rejdařská povídka byla taková... smutná... Nejen proto, že to byl příběh o nenaplněných přáních i osudech, ale taktéž autor mistrně zvládnul Maigretovo osobní pohnutí. Během následujících pár dní měl odejít do důchodu a uvědomoval si, že vlastně neví, zda to tak chce. Člověka to donutilo zamyslet se nad komisařovými osobními pocity.
Druhá povídka byla naprosto nádherná a perfektní. Z dob, kdy Maigret byl Maigretem (a v plné síle) a Paříž ještě bývala Paříží.

1 14.07.2021