immortal-party
komentáře u knih
V polévce miso
Rjú Murakami
líbí se mi příspěvky od uživatelů Stammel a pet-kyval, byť jsou výrazně kontrastní. jednoduše odráží čtenáře, jež mají kladný či negativní literární zážitek z pozřené Polévky. nenapsala bych nijak jinak další (můj) příspěvek aniž by to nebyla pouhá echolálie.
Čáry
Rjú Murakami
ač pro oba ze dvou Murakamů jsou témata shon, zoufalost, frustrace, násilí, sex, typická a vytváří tak jednolitost a monotónnost v jejich bibliografiích nemůžu popřít, že jejich díla jsou nesmírně čtivá a především mně velmi blízká.
Čáry byly mým prvním románem od Rjúho.
Zeď
Jean-Paul Sartre
můžu říci, že po přečtení první povídky - Zdi - Vám musí být minimálně ten den všecko úplně jedno.
Možná, možná ne
Robert Fulghum
moje první přečtená kniha od Fulghuma a rozhodně si přečtu další. divím se, že jsem k jeho jménu v knihovnickém regále nezavítala dřív. musím si vzpomenout, tak něco kolem té čtyřicítky, že si budu chtít přečíst tento titul znovu a vyhodnotit své dojmy ze znovupřečtení. protože mám pocit, že právě můj věk je ten optimální pro toto dílo. dlouho se mi nestalo, že bych se víc jak dvakrát při čtení zasmála či potutelně uculila. to čtení mě fakt bavilo. bylo to jako, když jíte zatraceně dobrej kořeněnej steak. cítíte, jak je maso šťavnaté a vaše chuťové pohárky zažívají předfázi orgasmu. ta konzumace vás baví.
mělo to jednu nevýhodu z níž jsem byla zklamaná. upřímně, nechtěla jsem přijít k takovému zjištění. zjevně totiž pár lidí kolem mne z téhle knížky čerpalo fráze a některé nápady.
1) myslela jsem si, že termín "dělat lásku" je výhradně nápad mého kamaráda Evžena
2) to doporučení Albinoniho skladby Adagio in G minor na vlastní pohřeb jsem si taky myslela, že je "objev" Remeše
3) vybídnutí k průzkumu vlastní peněženky mi přišel jako originální nápad při tehdejším alkoholovém dýchánku v lepší čtverce
4) intervence do zaběhnuté hry se židlemi mi smrděl intelektuálstvím, když "ten onen" přesvědčoval aktivně zúčastněné této hry o možnosti tzv. udržet ve hře každého
kritika zdravého hnidopicha: nesouhlasím s názorem překladatele v doslovu, že Fulghum bývá mírně "americky" hysterický a naopak v tom, že je až příliš osobní shledávám plus. mohl by být i víc. stejně už dlouhou dobu hledám knihu, životopis nebo román, o ženě a jejích nejrealističtěji a nejotrleji vykleslených erotických tužbách a zkušenostech. až něco takového objevím, budu jásat.
styl Fulghumova psaní se mi líbí. přesně takhle bych psala/píšu já.
Římské jaro paní Stoneové
Tennessee Williams (p)
Tennessee je mistr ve vykreslování neurotických a psychicky labilních žen. bravurně vystihne od ženské psychiky a mnohdy jednotvárného chování pomalu odplouvající krásy po neodplavitelné záchvěvy perinea. kde k takovým zkušenostem přišel?
Pokušení být šťastní
Lorenzo Marone
na dřeň upřímný, bez servítek laděný barvitý příběh starého dobrosrdečného morousa. rozhodně kniha, která ti utkví v paměti a hodně toho po sobě zanechá. bravo!
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
co do komiksového zpracování holocaustu je Maus bez debat (zatím) ojedinělá publikace. co na čtenáře pozitivně působí je osobitost vyprávění skutečného životního příběhu ve vztahu otec-syn. je mi zatěžko o tak choulostivém tématu však říct, že kniha mě nijak zvlášť nenadchla. nad třemi hvězdami z pěti jsem ještě docela váhala. rozhodně doporučuji žákům ZŠ, kteří v dějepise stihnou kapitolu 2. sv. válka a samozřejmě nadšencům do komiksu, ale ti o tom ví.
Jak drahé je zdarma?
Dan Ariely
úspěšný pop psychologicko-ekonomický jakože naučný bestseller. pozřete jej rychle a (možná i) s chutí, jako když si v restauraci s přáteli objednáte jídlo jako první. Ariely prostě potvrzuje, že každodenní jednání, nad kterým jste se ani v nejmenším předtím nepozastavili, není vůbec individuální, ale prachobyčejně totožné s okolím - masou.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
přesně - kancelářský román, jež je ve francouzské literární scéně toliko oblíben. průměrně čtivé. kolik nám v průměru takovým způsobem proklouzne mezi prsty příležitostí setkat se s někým zajímavým?
Norské dřevo
Haruki Murakami
pravděpodobně budu značně neobjektivní, protože Norské dřevo je má první Murakamiho kniha. Kafka a Hard-boiled Wonderland jsou údajně lepší. hm, taky jak jinak, když jsou to jedny z prvních vydání. s tímto zarytým nepsaným pravidlem se ztotožňuje mnoho lidí. uvidím po přečtení těch dvou již zmiňovaných titulů.
nicméně tři stěžejní postavy (Tóru, Naoko, Hacumi) mi přišly docela zajímavé. jsem kombinací Naoko a Hacumi. chce mě někdo poznat?
(dovolím si doporučit skladbu od mého oblíbeného interpreta, jež je inspirovaná právě Murakamiho dílem: http://www.youtube.com/watch?v=h03D2lpRet0)
Hořký měsíc
Pascal Bruckner
veronique: kniha by neměla své kouzlo bez "zvrhlých praktik"! dle mého názoru autor velmi precizně manipuloval se čtenářem prostřednictvím psychologie. skutečně se domnívám, že do takové situace se může dostat téměř každý pár. jistě, možná bez těch zvrhlých praktik. i když do ložnice svých přátel nevidíme, pokud nás tam nechtějí mít zrovna jako pozorovatele.
byla jsem nadšená. a jak!
zopakovala bych právě proto formuli, která byla vyřčena ve filmu - "...taková láska nemůže být oplzlá".
Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
mám ráda knihy, kdy hlavní postava vyniká něčím specifickým čeho si obvykle druzí nevšímají. Jean-Baptiste Grenouille je tímto příkladem.
v určitých chvílích jsem si přála vnímat svět čichem, avšak to mě omrzelo ve chvíli, kdy se nademnou skláněl v městské hromadné dopravě ajťák ve flanelové košili. čím jsou specifické tyto osoby víme. a když ne, přijde na to náš nos.
vyvrcholení bylo téměř jako to opravdové vyvrcholení.
film jsem si dovolila označit za "jeden z mála, který je udělán podle knihy" až na nevoňavý detail - hlavního hrdinu. ten hubený mladíček mi tam prostě neseděl, představovala jsem si ošklivějšího muže. to bylo "to", co mi vadilo už od začátku.
Sedm bláznů
Roberto Arlt
jsem v poslední době asi opravdu divná. právě jsem pohanila opěvovaný detektivní román od Petra Høega a v této negativní kritice musím pokračovat i zde. avizuji, že jsem "Blázny" přečetla jako mluvené slovo z úst skvělého Norberta Lichého a přece mi to přišla jako strašná nuda. též to šlo moc na sílu.
Poslední tango v Havaně
František Kotleta (p)
koupila jsem si z totální nostalgie, ale nakonec jsem Kotletu snědla s velkou chutí. taková oddychovka částečně zasazená to malebného Ústí, která vám umocní chuť na sex.
Pád do tmy
Klára Janečková
knížka je čtivá s dějem, který odsýpá. hodně mě nadchlo zasazení příběhu do jeskynních komplexů. postavy Maxe a Brašova jsou pro mě ale příliš osobní na plnohodnotnější komentář, proto dávám hodnocení 4/5*.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
příběh se line jako pravá kocovina, což se mi jeví jako autorův záměr. někdy je na ní zkrátka legrace, někdy jste v totální depce, někdy máte vokno a pusto prázdno ve svým zpackaným životě. s alkáčema je strašná prča dokud s nimi nezačnete žít. navzdory těmto poznatkům se domnívám, že film bude lepší než kniha.
Osm hor
Paolo Cognetti
hodně osobitá, srdcová a sentimentální kniha. ach, jak mi chybí Korutany.
Nížiny
Herta Müller
velmi osobité a autentické se zajímavým stylem podání avšak nic co by mě výrazně oslovilo.
