iška
komentáře u knih
Myší díra
Simona Votyová
To bylo milé překvapení. I když zase ne takové. Inspiraci jsem hledala u Mandlevest a tam jsem si na 90% jista, že budu spokojena.
Pár obyvatel jednoho domu, všichni nějak poznamenaní životem, s čímž se vyrovnávají po svém. Trochu mi připomínají hrdiny F. Backmana. Nejprve si řeknete - cvoci - a pak je začnete mít rádi.
Noc nic nezadrží
Delphine de Vigan
Mám ráda knihy této autorky. Tato se poněkud vymyká. Ponořit se do minulosti vlastní rodiny, pátrat mezi nejbližšími. Pochopit. Nakonec autorka sama píše:
Psát o své rodině je nejspíš zaručený způsob, jak se s ní rozhádat.
Bylo to jiné a bylo to hodně zajímavé. A nakonec ještě jeden citát z knihy
Stačí strach, aby člověk mlčel?
Tíha viny
Hans Rosenfeldt (p)
Napínavé, čtivé - tato série prostě stojí za to. Jen tu zůstalo tolik otevřeného. Tak pevně věřím, že Sebastian v té poslední větě zvolil správný směr.
Vyhnanci
Jane Harper
Pátrat ve vzpomínkách jednotlivých aktérů, které po delší době již mohou být částečně zkreslené, může vyvolávat nejrůznější konspirační teorie a není jednoduché dobrat se pravdy. Opět tu je perfektně zobrazená atmosféra prostředí. A i když to není vinou autorky ani příběhu, ubírám hvězdičku za chyby, které mi při čtení prostě vadí (např. - s oběma kamarádi - či - že ses mohl přijet- )
Můj bratr
Karin Smirnoff
To bylo opravdu syrově drsné. Se stylem, který opomíjel pravidla gramatiky, jsem se po chvíli srovnala. Podstatně déle mi to trvalo se jmény. Ale jinak velmi dobré. Tak snad nedopadneme jako v případě Topolů berlínských a dočkáme se i zbývajících dílů trilogie.
Nives, co to povídáš?
Sacha Naspini
Čtení na jedno odpoledne. Na začátku smrt manžela, osamocení a jedna zhypnotizovaná slepice a to vše uvolní vzpomínky a vyrovnávání se s minulostí. V jeden moment to byla skoro detektivka - ale to už v životě tak někdy bývá. Já byla spokojena.
Poslední sbohem
Tim Weaver
U knih Tima Weavera se ze mne stává jakýsi čtenářský schizofrenik. Na každou novou knihu se těším a říkám si, jak si ji budu pomalinku vychutnávat a pak čtu a čtu a téměř nejsem schopna přestat, abych věděla. Pak je konec, já vím a je mi líto, že na tom konci jsem. Na štěstí - Poslední sbohem - byl jen titul a já se mohu těšit na další případ.
Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
Už ani nevím, kolikrát jsem tuto knihu vzala do ruky a vzápětí opět vrátila na regál. Její tíha mě odrazovala. Ale překonala jsem to a jsem za to ráda. Úžasný román. Je škoda, že nejsem sama, koho jeho váha (nejde ani tak o počet stran) odrazuje. Možná mohl vyjít ve dvou svazcích? Určitě by si zasloužil, aby po něm sáhlo víc čtenářů.
Mrazení
Sharon J. Bolton
Ani pro mne to nebyla zrovna topka mezi knihami paní Bolton. Některé momenty mi přišly trochu překombinované a diskutabilní. Ale autorka umí udržet čtenáře v napětí a tak i přes určité výhrady se mi to četlo dobře. Rozhodně to nevzdám a na další autorčinu knihu se budu opět těšit.
Malá lhářka
Pascale Robert-Diard
Když jsem si dávala v knihovně na tento titul rezervaci, měla jsem poněkud zkreslenou představu o tom, co mě čeká. Ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Zajímavá psychologická sonda do postav Lisy i Alice. Opravdu stojí za zamyšlení.
Želvou proti zdi
Daniela Fischerová
To bylo příjemné překvapení. Byla jsem nějakou dobu mimo dosah jak své vlastní knihovny, tak jakékoliv knihovny veřejné a už nebylo co číst. I procházela jsem poličky knih v místě pobytu a objevila tuto útlou knížku z větší části velmi krátkých povídek. Musím konstatovat, že jsem měla opravdu šťastnou ruku.
Doupě vlkodlaka
Peter Tremayne (p)
Na případy Fidelmy se vždy těším. Ale musím přiznat, že jsou asi dobré ty delší prodlevy mezi vydáními jednotlivých titulů. Přeci jenom se některé motivy začínají, i když s obměnami, opakovat. Ale já si středověké Irsko i tak vždy náležitě užiji a na další případ se za určitou dobu budu opět nedočkavě těšit.
Vzpomínky na něj
Colleen Hoover
Touto knihou jsem si splnila poslední bod letošní ČV. Nevím, zda bych po knize jinak sáhla, ale nakonec jsem si ji přečetla s chutí. Otázka viny a odpuštění, ač zabalena do romantického příběhu, stála rozhodně za zamyšlení.
Nezlomný
Laura Hillenbrand
To byl hodně silný příběh. To označení - nezlomný - si Louis Zamperini zaslouží na 100%. Četla jsem v pohodlí svého bytečku a stejně jsem musela několikrát knihu zavřít, abych to rozdýchala. Válka je hrozná vždy a bohužel vytváří podmínky pro psychopaty a mnohdy vytváří přímo i ty psychopaty. Dokázat se se vším sám v sobě vyrovnat, to chce velkou sílu. Jít dál - to asi ano. Ale stoprocentně odpustit bych asi neuměla.
Slečna Belle Greene
Alexandra Lapierre
Není knihovnice jako knihovnice. Zajímavý příběh této pozoruhodné ženy nad kterou celý život visí Damoklův meč jejího utajovaného původu nás zavede do zákulisí soukromé knihovny a vášnivých sběratelů umění. Já jsem si například nikdy nespojila, že pan Morgan, majitel této velkolepé knihovny, byl stejný pan Morgan, jehož firma financovala stavbu Titaniku. Ale to byl pro samotnou knihu nepodstatný detail. Rozhodně je to kniha, která stojí za přečtení.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Na třetí díl Šikmého kostela jsem čekala přímo netrpělivě, ale to čekání se stoprocentně vyplatilo. Již první díl se mi dostal tzv. pod kůži a to vydrželo až do posledního řádku trilogie. Prostě výborné. Na stole mi leží dubnové číslo Knihkupce a z úvodní stránky se na mě usmívá paní Lednická a já, kdykoli mi k její podobizně sklouzne pohled, šeptám děkuji. Možná si ani neumím představit tu hromadu materiálů, které tak úžasně do svého díla zpracovala, ale umím to ocenit. Doporučuji, ale tato kniha bude i bez toho hodně čtená.
Novinářem v Číně 2: Nezešílet!
Tomáš Etzler
Čína je prostě Čína. Já bych zešílela do měsíce. Ale musím přiznat, že mně se první kniha líbila více. Rozhodně oceňuji přidání QR kódů. Sice jsem s jejich otevřením trochu bojovala, ale povedlo se. Bylo to zajímavé zpestření.
Na dně Temné řeky
Leslie Wolfe
Dobře se to četlo. A i když už jsem měla v mnohém jasno, stejně jsem dočítala s napětím, co pro nás autorka ještě připraví, kde to ještě dozamotá. Rozhodně slušná oddechovka.
Rozinky v blátě - Dva tucty střepů
David Jan Novotný
Ulala přesně vystihuje můj vztah k předchozím knihám autora. I já byla nadšena
Sidra Noach a Gilgul mě v podstatě neoslovil. Ale Rozinky jsem si užívala. Nevím, zda je to tím, že jsem několikanásobnou babičkou, ale o krapítko více jsem se smála v první části knihy, kdy byli kluci na základní škole. Konfrontace té doby a dětského uvažování - to prostě nemělo chybu. Ale byl to opravdu jen ten krapítek. Užila jsem si to až do konce.
Sto povídek, aneb nesplněný plán
Jiří Suchý
Tuto útlou knížku jsem poprvé četla někdy před padesáti lety (tedy její první vydání z roku 1966) a tak jsem byla docela zvědavá, co s mým pohledem provedl čas. Ale znovu na mě dýchl duch starého Semaforu, chvílemi jako bych přímo slyšela hlas pana Suchého. Nevím, zda osloví stejně i dnešní mládež, mně ale znovu udělala radost.
