iška
komentáře u knih
Odvaha
Markéta Lukášková
Námět dvou paralelních rovin děje sice nebyl úplně originální, ale rozhodně byl zajímavý. Jen to zpracování mi přišlo celkem povrchní.
Hodinář
Jeffery Deaver
Nemohu tvrdit, že by se mi to četlo špatně, ale občas jsem měla pocit, že jsem na houpačce a některé momenty mi přišly docela nepravděpodobné. Již to tu přede mnou někdo psal a tak se jen přidávám: i pro mne to mohlo být o něco kratší.
Matky po e-mailu
Jiřina Šiklová
Mně to přišlo jako zajímavý nápad. Taková drobná sociologická studie s tématem stáří v e-mailech. Nebyla to vysloveně odborná literatura, ale nebyla to ani beletrie. Dvě dámy podobných zájmů a v podobném postavení si vyměňují své úvahy pomocí elektronické komunikace. Samozřejmě, že některé statistické údaje se za těch nějakých patnáct let od vydání knihy pozměnily, ale podstata zůstává stejná. A protože jsem v dosti podobné situaci, spousta věcí mě oslovila.
Hory zpívají
Nguyễn Phan Quế Mai
Tolik bolesti, tolik krutosti a taková síla jít dál. Silný příběh i když styl napsání byl trochu jednodušší. Nikdy asi nepochopím, co lidi žene, aby využili jakékoliv příležitosti k tomu ubližovat druhým. A je zcela jedno zda jde o národy či o jednotlivce. Zda je to (jak praví básník) ve jménu boha nebo bohatce. Ano, jsem moc ráda, že jsem si to přečetla.
Uloupené dívky
Angela Marsons
U Kim prostě nemohu jinak, než pět hvězdiček. Těším se na každý další příběh a zároveň se trochu bojím, jestli paní Marsons nepoleví v kvalitě. Nepoleví. Opět kniha, od které se téměř nedá odtrhnout. Tak už teď se těším na další případ a doufám, že ty pověstné boží mlýny řádně semelou potvoru Alex. Doporučuji.
Sagittarius
Václav Křivanec
To vůbec nebylo špatné. Vlastně jsem po knize sáhla v rámci letošní ČV a byla jsem spokojenější, než jsem původně předpokládala. Vraždy byly sice dost drsné, ale atmosféru vyvažovaly pohodové vztahy mezi vyšetřujícími a krásné prostředí Šumavy. Určitě se k autorovi někdy vrátím.
Símka
Lucie Hušková
Hodně zajímavé a závažné téma. Donutilo mě to k zamyšlení, ale ne tak docela vtáhlo, jako třeba knihy paní Dvořákové. Ale je to prvotina a já už mám přečteno autorčino Kolem dokola, které hodnotím výše. U Símky mi prostě něco chybělo.
Dokonalá kořist
Helen Fields
Tohle je velmi dobrá série. Té brutality bylo dost, ale s tím propletencem okolo to bylo tak napínavé, že jsem to zvládla. Těsně ( tedy necelých sto stránek) před závěrem jsem musela čtení přerušit díky injekci do oka a nevěřili byste, jak mi to v hlavě šrotovalo a kolik jsem toho vymyslela v době, kdy jsem číst prostě nemohla. Ale autorka byla lepší. Rozhodně jdu do dalšího dílu.
Noc tisíce hvězd
Andrea Yaryura Clark
Kdybych hrála hru Řekni co tě nejprve napadne ke slovu a byla řečena Argentina, odpovím: tango, fotbal, Evita. Dějiny Argentiny posledních třiceti let 20. století byly pro mě víceméně neznámou. A nebylo to nic pěkného. Veruptackova v komentářích níže přirovnává knihu například ke knihám Ruty Sepetys. Já musím přiznat, že styl paní Sepetys mě pohltil více. Ale až to časem rozdýchám, ráda bych si sehnala ještě knihu Colina Falconera Zmizelí.
Pohřbené tajemství
Viveca Sten
Nevím, proč jsem vynechala minulý díl, ale stalo se a tak mi tu trochu chyběl příběh Miny, který Noru značně ovlivnil. A přišly mi trochu zavádějící indicie v případu Siri. Ale v konečné to byla příjemná detektivka pro tyto horké dny.
Láska za mizerných dní
Ewald Arenz
V této knize jakoby samotný děj byl jemně upozaděn. V popředí jsou pocity, nálada, atmosféra, emoce. A s tím umějí autor i překladatelka pracovat opravdu výborně. Chce to prostě nespěchat, jen si to prostě užít.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Velmi silné téma, které není tak všeobecně známo, ale rozhodně by známo být mělo. Mám po dočtení sevřené hrdlo a nechápu (přestože vím, že to tak je), jak se z lidí dokážou stát takové bestie. Tato kniha určitě stojí za přečtení.
Dívka s vášní pro indigo
Natasha Boyd
Stále je co objevovat. Moc pěkně napsaný historický román, zajímavý o to více, že hlavní hrdinka je reálná postava. Pan otec byl dle mého mínění docela sobec. Nechat ve jménu kariéry vše na šestnáctileté dceři, přestože věděl o zadlužení rodinného majetku .... Nemluvě o společenské situaci. No, před Elizou ten pověstný klobouk dolu.
Ďábelské srdce
Linda Castillo
Kate je přesně ta knižní postava se kterou bych si s chutí sedla na pokec u kávy a její autorka by tam klidně mohla s námi. Jsem ráda, že vím o dalším existujícím díle v originále a ze srdce si přeji, aby autorce nevyschla inspirace ani pro další příběhy.
Kolem dokola
Lucie Hušková
Jedna nehoda, jeden mrtvý - a ti, kteří zůstali a musí s tím žít dál. Autorka nám předkládá mnoho otázek k zamyšlení. Jak bychom se zachovali sami můžeme bez prožitku jen těžko říci. Jak se zpívá v jedné písni: tu černou káru si musíme táhnout každý sám. Snad si jen přát, abychom nic takového sami řešit nepotřebovali. Ta knížka stojí za přečtení a já si objevila další českou autorku.
Zlodějka jahod
Joanne Harris
Trocha magie, špetka tajemství, staré hříchy a hromada lásky - to byl kouzelný návrat mezi staré známé. Pocitům mé oblíbené postavy Vianne jsem rozuměla a stejně byly chvilky, kdy jsem její jednání ne zcela schvalovala. Ono je to někdy těžké nechat děti dospět. A i příběhy Narcisse a Reynauda mě vtáhly. A ta tajemná nálada provoněná čokoládou ... Moc jsem si to užila. A teď si jdu najít něco sladkého.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Poetický styl pana Štiftera mě přímo hladí po duši. Ale jak to u knih povídek bývá, ne všechny sednou a mně prostě nesedla ta poslední. Naopak příběh lékaře v době epidemie cholery mě jen tak neopustí.
Útěk ze světa
Lucinda Berry
Velmi zajímavé téma. Ne že bychom se s podobným ještě nikdy nesetkali, ale zpracování tématu, pro mne bylo celkem nové. I když psychologické teorie dokazují, že to tak bývá, pro mě bylo jednání Kate stejně nepochopitelné. Rozhodně psychothriller který vtáhne.
Myší díra
Simona Votyová
To bylo milé překvapení. I když zase ne takové. Inspiraci jsem hledala u Mandlevest a tam jsem si na 90% jista, že budu spokojena.
Pár obyvatel jednoho domu, všichni nějak poznamenaní životem, s čímž se vyrovnávají po svém. Trochu mi připomínají hrdiny F. Backmana. Nejprve si řeknete - cvoci - a pak je začnete mít rádi.
Noc nic nezadrží
Delphine de Vigan
Mám ráda knihy této autorky. Tato se poněkud vymyká. Ponořit se do minulosti vlastní rodiny, pátrat mezi nejbližšími. Pochopit. Nakonec autorka sama píše:
Psát o své rodině je nejspíš zaručený způsob, jak se s ní rozhádat.
Bylo to jiné a bylo to hodně zajímavé. A nakonec ještě jeden citát z knihy
Stačí strach, aby člověk mlčel?