JaAnička
komentáře u knih
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
Asi bych řekla průměrná YA kniha, která se zařadí vedle knih Po stopách Jacka Rozparovače a Královny mrtvol, ale naneštěstí nebude ničím vyčnívat.
Děj je plynulý, čte se to rychle a celkem dobře, jedtlivé kapitoly proložené lékařskými a pravděpodobně novinovými články jsou dobré zpestření, postavy také nejsou úplně úplně na facku, i když je tu věčný problém s "žiju v 19. stolení, chovám je jako ve 21.", což je opět klasický problém všech moderních historických knih. Překlad někdy trochu skřípe a v některých dialozích jako kdyby byla přeskočena věta. Samotný konec je tak trochu úlet, ale takto to u podobných knih prostě bývá, takže ani toto mi moc nevadí.
Co mi ale dost vadí...moc dlouhá anotace, která prozrazuje 140 stran textu...a to je polovina knihy a to je prostě špatně, naštěstí to "relativně nečekaný" konec celkem zachránil. Stejně jako růžová obálka s podnadpisem "příběh lásky", který je tam celkem nepatřičný a upřímně mi tam moc nesedí - to ale bude spíš můj osobní problém.
SPOILER: Navíc chudák ten třetí, který se do celé situace dostal úplně nevinně a ještě z něj v závěru udělali záporáka.
Polib mě
Stella Tack
Takové, že nenadchne ani neurazí. Kniha je to příjemná, odpočinková, čtivá... Stella píše hezky, je tam sice pár bot, ale málokterá kniha je dnes bez jediné gramatické chyby, postavy jsou takové průměrné, svým způsobem zvráceně roztomilé ale hodně naivní, předvídatelné a hloupé, o tom žádná. A Ivy je teda strašně nešikovná...možná bych si to měla přečíst znovu a spočítat kolikrát spadla, zakopla, něco vylila nebo rozbila. Příběh se asi dobrý? Zápletka relativně taky, i když je chvílemi hrozně se vlečící a chvílemi zase až moc rychlá a doost předvídatelná - na druhou stranu, každá romantická kniha je vcelku předvídatelná, takže asi oukej.
Taková slowburn romantika pro teenegery, které to asi může bavit? Pro dospělé je to přece jen trochu nudné a něco tomu chybí, jenom nedokážu říct co přesně.
Hejno havranů
Kate Stewart
Taková Amo Jones na steroidech se stejně otravnou nejvyspělou hrdinkou, která je akorát víc vnitřně ukecaná...no ne, vážně...její monology jsou opravdu otravné a
Většinou vcelku úplně zbytečné a nesmyslné.
Kluci jsou prostě klasika...od podobně laděného románu bych ani nic jiného nečekala....příběh je možná zajímavý, ale prakticky jsme nic nedozvěděli a věta "měla jsem si vygooglit něco o havranech, hned bych toho věděla víc," mi tu moc nepomohla.
Konec byl zbytečně zrychlený a tak moc divný, že si člověk prostě musí přečíst druhý díl.
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
Prostředí ruského carství, avšak spíš okopírované Ravky, je uspokojivé. CO musím rozhodně a hodně vysoko ocenit je téma zněužívání dětí, dětské práce a otroctví. Hrdinka je sice trochu přesílená (aspoň, že tam má nějaký kryptonit), ale její moc je neskutečně cool - cokoli s krví má neskutečný potenciál - snad to bude v dalším díle rozvinuto víc.
Postavy jsou naivní, ale ono to zase tak nevadí, protože jsou tam horší přešlapy...čeho si všimli všichni a shoduje se na tom většina komentářů - 1. přežití v ruské tajze se vlastně zdá být jako procházka trnitým sadem - ano, trnitým sadem, protože zase tak jednoduché to není (a to nejenom jednou), 2. Ramson - chudák, měl to být takový jemnější odvar Kaze Brekkera, no ale přitom je to trochu naivní chlapeček, 3. asi můj osobní problém, ale zběsilé tempo a vyšpónované napětí je přerušované nudnými a dlouhými vzpomínkami, které jsem musela tak trochu přeskakovat, protože se tam úplně nehodily...stačily by náznaky, 4. proč to má štítek "romantika"? To mi bude muset někdo vysvětlit, protože jakákoli možnost, aby se romantika rozvinula - byla skipnutá. A to přitom enemies to lovers je skoro nevyčerpatelné téma.
Koruna z kostí a zlata
Jennifer L. Armentrout
Když jsem si poprvé přečetla, že kniha má 600 stran, čekala jsem akční děj, šílené zvraty, dobrodružné výpravy, sexy scény a další zápletky (vlastně nevím proč, ani předchozí díly něčím takovým nedisponovaly - ale dobře, je jich tam trochu víc než v díle druhém), ale ono je to i přesto suma sumárum vcelku o ničem (až na ty žhavé scény, které jsou - až na jednu max. dvě výjimky - pořád dokola - dobrá scéna na pláži tomu trošku zvedá skóre a připravuje půdu pro další díl. Ach, ten reddit. Ale i tak bych řekla, že je tam těch scén až moc. Postavy se na sebe kolikrát vrhají, jak utržení ze řetězu - za každé i silně nevhodné situace!). A to mě trochu mrzí.
Taktéž víc a víc zabředáváme do místní mytologie a taky víc poznáváme prakticky neomezenou moc hlavní hrdinky (což je pro mě kámen úrazu prakticky každý druhý knížky) a ruku v ruce s tím jde hodně mluvení a málo děje.
Kniha rozhodně nestojí sama o sobě a pouze připravuje "půdu" pro pozdější díly - nebo vyvrcholení (nevím, jestli těch dílů bude nakonec opravdu 6)...jenže...takto "výplňový" byl i druhý (dobře, dejme tomu, že v druhém díle šlo hlavně o to, jestli odpustit nebo opustit lásku svého života), ALE když má čtenář 2x po sobě vyplňový díl, je rozhodně něco špatně.
Tak proč tedy tolik hvězd, když tak skoupý názor? Kniha rozhodně není špatná, vyprávěná je krásně, emočně hooodně detailní a nevím, něco v sobě má, něco, co mě nutilo číst pořád dál, a i když jsem ji v půlce chtěla odložit, nemohla jsem to udělat.
Konec se opravdu dobrý, posledních několik stran má kniha neskutečný spád a rozhodně v tom dobrém! Až jsem byla naštvaná, že to končí.
Plusový bod za Kiernana, který je prostě cute, sweet a totálně superózní sarkastik a jeho jediná charakterová vlastnost není "Och, Poppy, jsi nádherná", "Och, Poppy, mám na tebe chuť", "Och Poppy, bla bla bla"...Zlatý Cas když byl Hawke.
Mílový klub
Liz Tomforde
Když ona je letuška, on hokejista a všichni chtějí patřit do High Mile Club.
Ale tož tak ...bylo průměrné, docela rychle se to četlo (nebo teda jak rychle se vám podaří přečíst bichli jako Dekameron), příběh má spoustu hezkých momentů. Motiv HMC jsem v knize ještě neměla, tudíž tohle beru pozitivně (stejně jako celé letecké prostředí).
Postavy mi moc neseděly a ani nepřišly s ničím novým. Klasické "jsem na první pohled strašně zlý, ale na druhý mám srdce ze zlata" je tam docela ve velké míře (páč je to celkem ústřední motiv knížky), ale okej.
Co mě teda neskutečně vytáčelo, bylo, jak pořád a pořád upozorňovala nejen ona, ale i všichni ostatní na to, že je tlustá...holka, mně je jedno, jestli máš zaoblené křivky nebo mohutné poprsí (což je teda celkem zvláštní, protože za mých mladých let byly na letušky hmotnostní a výskové limity, ale kdo ví, jak je to v Americe). Ale vážně ...na tohle se dával až takový důraz, že jsem z toho byla akorát otrávená.
Jinak je příběh přesně takový, jaký jsem očekávala, je oddychový, Baronetkově žhavý, svým způsobem stupidní a typicky popelkovský. Nepřinesl mi nic moc převratného, ale četbu jsem si více méňe užila, tudíš bych řekla, že asi průměrná spokojenost.
To si zkus
Ilsa Madden-Mills
Ona má ráda Star Wars a on hraje americký fotbal.
Ryze průměrná, leč trošku překvapující, romantická knížka s velmi divným názvem, který mě všechno, jen ne zaujal (natož abych si ho zapamatovala).
Jinak asi není moc co dodat. Kniha je to dobře čitelná, oddechová, extrémně až nerealisticky romantická, trochu geekovská, trochu vtipná...není to nic světoborného, ale má to pár stran, takže to projedete během jednoho odpoledne u vody/na chalupě u krbu. Možná to působí trochu zrychleně, ale asi je mi to ve výsledku jedno. Minulost postav je zajímavá, jejich jednání taky.
Nic, co bych si přečetla ještě jednou, ale zároveň to není nic, co bych měla potřebu nějak zvlášť kritizovat.
Prostě čistý průměr.
Láska na hraně
Penelope Douglas
Tohle bylo tak...nečekané.
Romantika na bodu mrazu mezi čtyřmi totálně rozbitými a zničenými lidmi, kteří ve snaze zachránit sebe, sebe zabíjí. Jeden nemluví, jeden utápí žal v alkoholu, jeden dělá vše, aby zapomněl, a ona, která jenom hledá lásku...
A láska je právě i to ústřední téma, kolem kterého se točí celá kniha, a ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že jde primárně o velmi žhavý, leč smyslný a zároveň totálně zvířecí, sex, není tomu tak (ačkoli je ho tam od druhé půlky knihy fakt požehnaně).
Jak ale knihu co nejefektněji shrnout? Vlastně se dá řict, že je to kniha hlavně o lásce, o lásce, která dokáže překonat a hlavně vyléčit všechna trautama, která dokáže pomoct človeku nacházejícím se na dně propasti, o lásce, která je rešením všeho. Také je ale o bolesti, o touze a potřebě být milován, o snaze najít domov, které není dáno místem, ale lidmi v něm.
Ta kniha je extrémně toxická a tak k ní taky musíte přistupovat...nečekejte Rosamunde Pilcherovou, ale zvrácenost a setřené hranice morálních zásad.
Dost pravděpodobně nikdo z nás nebude hrdince rozumět, možná jí nebudeme ani chápat, ale budeme jí to přát. Budeme chtít, aby se vyléčila...a nejen ona.
PS: Trochu bych asi vytkla název knihy.. přece jen...Láska na hraně je taková sice zajímavá, ale anglický název má docela silnější význam...
Divoká Afrika
M. K. Hardy
Kdo by nechtěl navštívit Afriku? Zemi plnou pouští, horka, nebezpečných zvířat, ale i rozkvétající lásky mezi bývalými spolužáky...nebo tomu tak úplně není?
Jelikož se blíží zima, rozhodla jsem se zpříjemnit si podvečery snovým zájezdem do exotické Keni. Krásná, leč nebezpečná příroda, sexy opálení chlapci, kteří se věnují jenom mně, koktejly na pláži a každý večer...páni, to jsem trošku někde jinde...
Ale zpět ke knize. Hlavní hrdinka byla teda extrémně naivní. Nedokážu se ale rozhodnout, jestli je to ještě v rámci uveřitelnosti nebo ne. Měnila své názory jak na běžícím páse a chvílemi působila, jak kdyby stěží vylezla základní školu.
Zároveň musím podotknout, že, byť byla teda druhá polovina extremně dobře našlapaná, působila celá kniha strašně zkratkovitě. Jakože musím říct, že námět i zápletka byli top, ale nepůsobí zrovna dvakrát dobře, když to tam sázíte bez ladu a skladu (možná o padesát - sto stránek víc a byla bych spokojenější).
Taky se musím přiznat, že mi tam hodně chyběla romantika, chápu, že to nebylo účelem knihy, ale když už je v anotaci, že "třeba najde i lásku", asi bych tam dala víc společných nebo sbližujících se scén. Možná by pak závěrečný zvrat působil líp, kdyby se do něj fakt jako zamilovala a pak by nasledné scény měly hlubší dopad...ale to už si tady celkem vymýšlím, nejsem autorka a pěkně věřím, že se hezké romantiky dočkám v dalším díle. Přece jen...proč by ne.
Taky doufám, že se spousta věcí vysvětlí, protože jsem tak trochu zmatená a stále nevím, co si mám myslet.
No nic...
Každopádně se musím přiznat, že jsem po úspěchu knižní série Hřiště lásky čekala něco trochu jiného. Nechtěla bych říct přímo lepšího, ale ano, čekala jsem něco trochu lépe uchopeného. Druhý díl si ale přečtu a uvidíme, co budu říkat potom.
Odvážná rozhodnutí
Ava Reed (p)
Tady asi úplně není co kritizovat. Je to třetí díl romantické knížky z doktorského prostředí a pokud se vám libily díly předchozí, bude se vám dost pravděpodobně líbit i tento. Hlavní i vedlejší postavy už známe, takže náy tam vlastně nemůže nic překvapit.
Četlo se to rychle, děj byl poklidný (teda v ramci nemocničního prostředí), romantika vcelku uveřitelná nebo roztomilá bych řekla spíš (až na ten otřesný konec), chemie mezi postavami solidní. Asi tam nebylo nic, co by překvapilo, což je na jednu stranu fajn, na druhou to pak může působit...nudně (až na ten konec, který je prostě otřesný). Ale celá kniha byla přesně taková, jakou jsem čekala.
Jediné, co bych vytkla (a čeho jste si už museli všimnout) je ten otřesný konec, cca od toho plesu je naprosto dementní, postavy se najednou chovaly úplně nekonzistentně, a závěrečné drama je stupidní a nějak mi to prostě zkazilo dojem z povedených 2/3 knihy.
Avsak v závěru musím konstatovat, že je to rychlá jednohubka, z ne tak extra využívaného (ale hlavně popsaného) prostředí, ale s dobrými postavami a ucházejícím romantickým extra klišoidním dějem (a opět otevřeným koncem - ale na to jsme si už zvykli/y).
Výzva sluneční královny
Nisha J. Tuli
Standardní romantasy příběh o zezačátku absolutně "bezschopné" (jakože je člověk), nevinné a hodné holce, která se každý den obětovává, aby chránila rodinu, nějakém tom dominantním gray sexy chlápkem s křídly, a třetí osinou v zadku, která jenom zpomaluje milostný příběh těch prvních dvou.
Já ani nevím, co o knize říct. Bavila mě? Ne. Byla jsem schopná ji dočíst? Ne. Připadal mi příběh zajímavý? No, ze začátku určitě ano. Bylo fajn, že hned od prvnopočátku máme naservírované dva pohledy ústředních postav a i samotné líčení věznice, je zajímavé, ale to je asi tak celé. Pletly se mi postavy, svět mi tak nějak skřípal mezi zuby a prostě ...celé to bylo absolutně neoriginální. A teďka vteřinka stop, protože já si nemyslím, že romantasy by mělo být ryze originální a tyhle věci jsou špatně...ale v tomhle jsem viděla až moc proslavených knih jako Sekelce, Hunger games, Skleněný trůn, Zmije a křídla noci a mnoho mnoho dalších a to mi už trochu vadilo.
Prostě mě ta kniha nezaujala, možná se třeba poslední třetina rozjela takovým způsobem, že bych jenom hleděla (možné to je a možná toho budu litovat), ale pardon, nebyla jsem schopná se tam dostat.
Konflikt
Michaela Brnková
Když on je mafiánský boss, ona je "nikdo", které umí prát v pračce a dělat lívance.
Tohle byla taková...jednohubka. Příběh nebyl kdovíjak hluboký nebo inteligentní (co taky čekáte od mafiánské knihy?), ale byl přesně takový, jaký čekáte. Erotický a akční. Hodně silných stereotypních událostí a keců, chlap je samozřejmě dominantní hovádko, ona "nevinná" princezna, která je schopná vytáhnout z pod polštáře kudlu a píchnout ho, je to enemies to lovers ale zároveň slow-burn erotická romance... Téma dohodnutého sňatku není novinkou, ale stále nabízí spoustu možností na její využití a na spoustu vtipných momentů. Tady mě trochu mrzelo, že to bylo spíš *šup sem, šup tam* a velká láska byla na světě. Stejně tak je tam spousta takových menších bot, které by se spíš hodily do spoilerové diskuze, ale zase to asi není tak žhavé, aby mi stálo za to se nad tím rozčilovat.
No prostě odpočinková klasika, která nenadchne, ale rozhodně ani neurazí. Možná dám časem prostor i druhému dílu...ale zatím je to ve hvězdách.
Rod plamene a stínu
Sarah J. Maas
Závěrečná bitva se blíží...vyhrají mimozemský potvory nebo overpower svítící hrdinka s bleskosvodným andělem?
Přes 800 stran tlustá knížka je konečně tady. Konečně jsme se dočkali závěrečné bitvy, která rozhodne o osudu Midgardu. A já jsem se na ni tešila. Trošku jsem se teda bála, že za tu dobu všechno zapomenu, ale nestalo se tak. Často jsem v různých recenzích četla, že je tam moc postav, že druhá polovina je až moc akční, že spousta osudů hrdinů je osekaná, že tam není romantika a bla bla bla...ale víte vy co? Mně se to líbilo. Skoro s ničím jsem tam problém neměla (možná trochu ta složitost s tím světlem a částmi světla a tak, ale zase nepotřebuju rozumět všemu, abych si to užila...pak mě možná trochu zklamala Ruhnova a Lidiina linka, která byla taková...ano, ne, ano, ne..., ale pšt!).
Bylo to velkolepé vyvrcholení velkolepé ságy, která propojila dvě (možná tři?) úžasné vílí série od bezpochyby skvělé autorky.
Mrzí mě, že tato série končí? Samozřejmě. Má svoje nesmyslné mouchy? Jistěže. Je hrdinka standardně OP? Ovšemže.
Proč tomu ale nemůžu dát 5 hvězdiček? Jednoduše řečeno, vadila mi Bryce. Chovala se nevhodně, často byla zbytečně vulgární, zbytečně moc chytrá a nápaditá, prakticky nikdy nechybovala, pořád měla nejaké plány, ale nikdy nikomu nic neřekla...no, je tam toho hodně (stejně jako nějaké to hlubší vyznění o hromadné vině všech bohatých nebo mocných), já to ale přejdu, protože ostatní postavy (Tharion, Hunt, Lidie, Ithan) to vynahrazují dostatečně a na jejich pohled jsem se vždy těšila.
Neřekla bych, že nutně potřebuji další díl. Ano, sice mi zůstaly nejaké otázky nezodpovězeny, ale klidně bych je nechala takto (raději bych brala volné pokračovaní Azriela nebo Doriana - mrk, mrk).
Co říci na závěr? Dala bych si knihu (potažmo sérii) znovu? Pravděpodobně ano. Líbilo se mi to? Ano. Mám stále Maasovou ráda? Ano, ano a ještě jednou ano.
Havraní spolek
Maggie Stiefvater
Kniha stejně složitá jako přijmení autorky vás zavede do světa, v němž existují duchové, energetické linie a jeden polibek může přivodit smrt.
Kniha je to bszpochyby originální, temná atmosféra je krásně zpracovaná, záhada je napínavá a postavy jsou přijemné...avšak proč mě to nebavilo?
No, abych řekla pravdu, tak nevím. Nějak mi asi úplně nesedí ta až moc temná atmosféra a velmi pomalé plynutí děje. Neberte to jako nějakou výtku, protože sto lidí sto chutí a někdo přesně tohle miluje (vit Beladonna), ale já moc ne. Prvních cca 150 stran se nesnesitelně táhlo, postavy se střídaly jak na běžícím pásu a jako čtenáři jsme získávali tolik informací, že z toho šla hlava kolem...a to není úplně můj vibe. Ke čtení jsem se musela nutit a vzhledem k tomu, že jsem to četla v relativně těžké době a potřebovala jsem spíš únik, tohle nebylo to pravé ořechové.
Moc mě nebavila ani ta romantická linka, nepřišla mi moc nosná a ani akční či nějak zábavná. Což je škoda. Párkrát jsem viděla, že knihu porovnávali s Šest vran nebo Devátým spolkem a no...teda úplně nevím, minimálně za mě je toto propadák a další díl si rozhodně nepřečtu.
Zmámeni
Emily McIntire
Sedím si a píšu si
jednu strohou recenzi.
Na knihu bláznivou,
s obálkou však nádhernou.
Postav mám však vázně dost,
možná proto, že jsem nikdy neviděla
čaroděje ze země Oz.
Děj je za mě uchazející,
zvratů je však pozbývající.
Jasně že jsem nečekala vysokou "literatúru",
ale ani totalní noční můru.
Pochopitelně, však už je to třetí díl,
a pokud se vám zbytek líbil,
tohle je asi stejně tak,
možná o maličko méně dark.
Hodně sexu, hodně drog,
avšak nic, co by způsobilo šok.
Jedna scéna tu však byla,
z ní jsem trochu očka vykulená měla.
K mafianům se to však hodí,
kdo by přece nechtěl ojet pistolí?
A teď už asi vážně není nic,
co víc bych vám chtěla ještě říct.
Takže užívejte četbu podobných knih
a "bipiti pupiti", ať máte nos plný pih.
Pokřivená zrcadla
Diana Urban
Takhle kniha je kupodivu možná trochu lepší než jsem čekala. Není to moje první seznámení s Dianou a přiznám se, že jsem Deset malých černoušků nečetla, takže jsem do knihy šla s "polo" čistým štítem a ehjle...ono to ve výsledku vlastně šlo.
Postavy jsou vcelku v pohodě. Nebyla tam teda sice žádná osoba, která by mi nějak přirostla k srdci a já o ní měla reálný strach, ale jejich motivace a chování vcelku dávali smysl. Líbily se mi dvě propleténé časové roviny, které se ale podle mě v některých částech až moc rychle střídaly, což je však kvůli napětí schválně, takže to rozhodně nemůžu považovat za chybu.
I samotný děj je vcelku uchazejí, člověk asi tak nějak tuší, co se v knize bude dít, avšak po přechozí Hře o život to nebyla prachsprostá nesmyslná vyvražďovačka, ale spíše psychologický thriller. Trochu mě teda vytáčelo to, že až zbytečně moc kapitol končilo nějakým omdletím/odpadnutím či něčím takovým, ale co už. Mávnu nad tím rukou.
U konce si nejsem tak úplně jistá, jestli se mi líbil nebo ne...spíš asi ne, ale abych byla objektivní, tak řeknu, že smysl vcelku dával (a i když vím, co se ve vysledku stalo, stejně mi to celé přišlo krapet přehnané - v častech) ,jindy zase postavy reagovaly vcelku adekvátně a no... jak můžete vidět, ani já po několika dnech stále nevím, jestli bych tu knihu doporučila nebo ne.
No zkrátka to musíte zkusit a pokud máte radi YA krimi, tak tohle není vyloženě přůšvih.
Šarlatový závoj
Shelby Mahurin
Před pár dny se mě kamarádka zeptala, jaké jsou mé první dojmy z knihy...a co jsem jí odpoveděla? No, že je to velmi...estetické. Ta dark atmosféra, ten hrad a to prostředí... to vše je vylíčeno na jedničku. Člověk má opravdu pocit, že tam je a že to na něj "dýchá".
Jenže pak...když se oprostím od tohoto "vibu" a zameřím se na děj... ejhle...ono ho tam ve výsledku zase tak moc není. Celé to "vyšetřování" je takové nemastné a neslané a výsledný záporák je za mě neuspokojivý (přesto má ale poslední třetina luxusní spád a je velmi čtivá a napínavá). Vedlejší postavy jsou dobré, je prima, že se vrátily i ty z minulých třech knih, avšak pro pochopení děje nejsou vůbec potřeba (maximálně budete zmateni ze způsobu jakým čarují). Oproti tomu hlavní postavy si mě moc nezískaly. Célii jsem moc nemusela ani v knihách předchozích (navíc jsem její existenci už stihla zapomenout) a Michal je příjemné zpestření...avšak není dostatečně silný "grey" charakter jako Xaden, Rhysand nebo Handlíř, není špatný to ne, jenom není tak sexy "spicy".
Každopádně ve výsledku je to dost povedený rozjezd nové série a příjemné navrácení se zpět do světa Holubice a hada. Asi by za mě bylo lepší, kdyby to byla sólo kniha, ale třeba se to ještě pořádně rozjede.
Kdykoliv
Sarah Sprinz
Již potřetí se vracíme do internární školy ve Skotsku. Již potřetí (a myslím, že i naposledy) se dívame na zlomené postavy, které bojují sami se sebou, se svými psychickými a protentokrát i fyzickými problémy.
Postavy jsou dobré, nebavily mě tolik, jak by teoreticky mohly, ale Colin to za mě zachraňuje, a to i proto, že nám ukazuje, že nejenom dívky mají psychické problémy a nejen dívky si dokážou fyzicky ublížit. A pak je tu to diabetes, se kterým jsem se v knize (a už vůbec ne YA) dosud nesetkala. Co se týče Olive, tak té mi bylo líto, ale (bohužel) jsem si k ní nevytvořila žádný vztah. Bývalé hlavní (v tomto díle vedlejší) postavy byly příjemné zpestření, ale (bohužel) jsem zapomněla, že měly nějaký charakterový rys (okej, Tori je ukecaná a relativně otravná ale zbytek?).
Samotný děj byl příjemný, četl se rychle, měl docela spád, nebyl tam žádný extra zvrat, což se ani neočekávalo. Je to takové pomalé, melancholické a relativně hezké.
Je to prostě typická romatická kniha (potažmo série) od neměcké spisovatelky, která přináší nějaké ty hlubší rozbory emocí, problémy se sebou a podobně.
Rozhodně to není špatná série, ale ani není nezaměnitelná... já už teďka horko těžko vzpomínám, o čem byla jednička, a to je za mě škoda.
Pokud ale máte rádi tento typ knih (psychologické problémy), rozhodně po ní sáhněte. Chybu neuděláte.
Kráska a hráč
Ilsa Madden-Mills
Romantická pohadka pro dospělé v podání hledání ztraceného sebevědomí a sebe sama.
Vcelku roztomilý klišoidní příběh, který neurazí ani nenadchne. Je to přesně taková ta odpočiková četba, kterou si v létě vezmete k vodě a v zimě ke krbu.
Nemůžu říct, že bych si o postavách zapomatovala něco speciálního, byly čistě průměrné, občas vtipné a sem tam to jejich chování člověk chápal.
Děj je prakticky to samé, co známe...bývalá misska a fotbalový rozehrávač, potkají se za nehodných okolností, pak se dají dohromady, pak se pohádají, protože "tys mi lhal"...no prostě klasika nad klasiku, která se dobře a velmi rychle čte.
A pokud přesně takový typ knih máte rádi, klidně do toho běžte. Chybu neuděláte.
Soumrak Edenu
Lucie Ortega (Navrátilová)
Na začátek musím řìct, že toto je moje první kniha od Ortegy a hned takováto bomba to byla...
A to, abych se přiznala, jsem čekala to nejhorší, jelikož kniha je hoodně náboženská (přece jen "Eden" už sám o sobě o něčem vypovídá) a já o takovém tom ortodoxním křesťanstvím/judaismu nevím vůbec nic (Kdo je Imrich? Kain měl manželku? Atd. - je to úplná fikce nebo "polofikce"?...), tudìž bylo pro mě prvních cca 50 stránek docela utrpení...no ale pak to přišlo a já seděla s otevřenou pusou a hltala každé slovo až skoro do konce (zvlášť ta druhá část, která má skoro všechno, co dnešní moderní knihy prostě mají mít).
Musím strašně moc ocenit tu snahu ukázat do jaké míry se může ideologie zvrhnout a jak je na dnešní poměry ta "tradiční" společnost zvrácená, nepříjemná a nepraktická.
Prostě lidičky...tu knížku si přečtěte, možná se vám sice bude zdát zdlouhavá nebo těžko pochopitelná, ale ona je vlastně strašně skvělá, komplexní a dobře podchycená (na konci mi i slzička ukápla)... a já jsem strašně ráda, že vyšla u nás...jsem strašně ráda, že se začíná české YA/NA/fantasy literatura vyrovnávat s tou cizí...
Prostě lidi...čtěte tu českou...zaslouží si to.
