jahlina
komentáře u knih
Vraní oko
Michaela Klevisová
Na další v pořadí již osmou detektivku Michaely Klevisové s inspektorem Bergmanem v hlavní roli jsem se moc těšila. Děj je tentokrát zasazen na venkov na jižní Moravu do oblasti mokřadů, ráje pro ptactvo i ornitology.
I ve zdánlivě idylickém kraji žijí lidé, kteří si závidějí a nenávidí se. Na Bergmanovi a jeho kolezích je rozplést tyto složité vztahy a najít souvislosti mezi nevyřešenou vraždou profesorky v Praze a smrtí místního ornitologa.
Detektivky Michaely Klevisové miluju právě pro vztahové propletence, které často ukrývají tajemství sahající do již pozapomenuté minulosti. Tempo detektivek je pomalejší, rozhodně se však při čtení nenudím a užívám si spřádání vlastních teorií. Je to jako hra. Autorka nahazuje indicie, které mě občas svedou na špatnou cestu nebo naopak posunou tím správným směrem. Přiznám se, že vraha jsem úplně neodhadla. Mířila jsem těsně vedle .
Už teď se těším na deváté pokračování.
Bouře
Kristina Ohlsson
Opravdu jsem si užívala atmosféru kraje. Děj plyne pozvolně, žádnou akci nečekejte. Přesto autorka dokázala udržet napětí, které se pomalu stupňuje, jak se rozkrývá záhada zmizení místní učitelky.
Zajímavá je postava hlavní vyšetřovatelky Marie Martinssonové a také Augusta Strindberga. Moc se těším na další pokračování.
Klikatá cesta
Brian Freeman
Tak tohle byla jízda od začátku do konce. A konec? To snad není pravda. Doufám, že pokračování bude brzy.
Jiné místo
Kateřina Karolová
Jiné místo je dalším thrillerovým příběhem z pera Kateřiny Karolové, který u nás vychází 2.3.2023. Mně se do rukou dostala reading copy, takže Vám můžu už takhle v předstihu sdělit své dojmy. Po slibné Odbočce v lesích, jsem se na Jiné místo vysloveně těšila. Nebylo to špatné čtení, ale pár věcí mě při čtení rozčilovalo. ALE POZOR! Tento příběh má i něco navíc, co jsem zatím neměla možnost vyzkoušet. Na své by si měli přijít hlavně luštitelé záhad, únikovek, …
Nejprve k příběhu. Děj je zasazen do oblasti v okolí Luhačovic a vizovických lesů. Ano, opět tu svou roli hraje les. Ale tentokrát i špatné počasí, resp. bílá hustá mlha, ve které nevidíte ani na krok. Monika se svým přítelem Oliverem se vypravili na prodloužený romantický víkend do penzionu v Luhačovicích. Po příjezdu se rozhodnou vydat na krátký výlet na kole. Cestou je však zastihne špatné počasí, hustá mlha… A nic už pak není jako dřív.
Celá knížka je rozdělená do čtyř částí, v každé se příběh posouvá dál. Psaná je celá z pohledu Moniky, což jak jsem později pochopila, má svůj význam. Jen v druhé půlce knížky je vyprávění proložené zprávami z novin, což dynamiku vyprávění pozitivně oživí.
Knížka se opět čte velmi dobře, lehce. Není nikterak tlustá, takže přečíst ji zvládnete rychle. Z počátku působí děj velmi všedně, ale jakmile se pár vydá na cyklovýlet, začíná přituhovat. Rozhodně jsem byla zvědavá, jaké bude rozuzlení. Zvrat, který si pro nás autorka nachystala, je hodně zajímavý, ale přiznám se, že mě v jednu chvíli tahle varianta napadla. Nicméně závěr ukázal, že všechno je možná úplně jinak…
Při čtení mě zlobilo, že Monika přicházela na některé věci se značným zpožděním (než napadaly mě), takže jsem netrpělivě čekala, kdy ji to či to napadne. Nechci být konkrétní…. A moc jsem se teda nebála .
A teď k tomu BONUSU. Autorka si pro své čtenáře připravila hru, díky níž mohou prožít příběh z lesa na vlastní kůži. Na konci vyprávění je k dispozici QR kód, který odkazuje na web s podrobnými instrukcemi.
3,5*
Domek v Irsku
Julie Caplin
Opět moc příjemné odpočinkové čtení. Tahle "Caplinka" se u mě zařadila hned za Hotýlek na Islandu, který mám na prvním místě. A Irsko si píšu na seznam zemí, které chci navštívit...
Dilema
B. A. Paris (p)
Rodinné drama, které mi nedovolovalo knížku odkládat. Velmi čtivé a emotivní, oko nezůstalo suché. Vůbec ne tak prvoplánové, jak se jeví z anotace. Tohle na rozdíl od předchozích knížek autorky není thriller.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Kniha se mi líbila moc. Vtáhla mě do děje a jen těžko jsem se od ní odtrhávala. Kniha zahrnuje období obou světových válek a končí těsně po revoluci, kdy se odtajňují seznamy spolupracovníků StB. Každá doba přináší své a jednotlivé postavy se vyrovnávají se vzniklou situací po svém. Po Haně, kterou jsem četla jako první a této knize si určitě brzy přečtu i Hotýlek, protože obě knihy mě opravdu nadchly.
Mimo obraz
Jiří Březina
Jiří Březina dokáže člověka vtáhnout do děje od prvních stránek a v této knížce tomu bylo nejinak. Knížka mě lapila hned od začátku a už mě nepustila. Jen jsem se zatajeným dechem obracela stránky. Zaujalo mě neotřelé prostředí, vše působilo velmi reálně a uvěřitelně. Vyšetřování postupovalo svižně, ne vše je tak, jak se zprvu jeví. A to nejdůležitější se odehrává mimo obraz . Na konci čeká nejedno překvapení. Přesně takhle si přestavuju dobrou detektivku.
Hodinářův trik
Jeffery Deaver
Jako fanynka kriminalisty Lincolna Rhyma a jeho týmu jsem si nemohla nechat ujít šestnácté pokračování této série JEFFERYHO DEAVERA. Troufám si říct, že není žádná jiná série, kde bych měla poctivě přečtené všechny díly, které čítají už takový počet.
Nepřestane mě bavit, jak se Rhyme dokáže ze "smetí" z místa činu dostat na stopu pachateli. I tady čtenáře čeká několik skvělých dedukcí. O překvapení zde také není nouze. A nebyl by to Jeffery Deaver, aby si pro nás nepřipravil nějaký ten pěkný zvrat. Když si sto stran před koncem myslíte, že už je vše vypátráno a přemýšlíte o čem chce autor ještě psát, tak vězte, že vše ještě může být úplně jinak.
Užila jsem si to.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Romantická linka je vcelku předvídatelná, ale mně se moc líbila. Stejně jako profese Lii. Její umělecká díla tvořená látkou, výšivkami, korálky apod. byla popsaná tak živě. Chtěla bych je opravdu vidět na vlastní oči. Ochuzeni nejsme ani tentokrát o popis čerstvých a voňavých surovin a pokrmů z nich připravených. Sliny se mi jen sbíhaly, jak bych ráda ochutnala.
Pokud hledáte odpočinkové čtení prosluněné jižním sluncem, s romantickou zápletkou a inspirujícím k posezení s něčím dobrým na zub, můžu tuhle "caplinku" jen doporučit.
Host
B. A. Paris (p)
Autorka píše čtivě a se čtenářem si ráda hraje. Celou dobu jsem měla pocit, že vše plyne vcelku předvídatelně. Z počátku mě štvaly některé postavy a tempo bylo pomalejší. Od poloviny knížky to začalo gradovat. A na konci jsem zůstala s otevřenou pusou.
Ledoborec
Kristina Ohlsson
Opět jsem si užívala atmosféru městečka s jeho obyvateli. Jednotlivé postavy jsou skvěle napsané. Děj plyne poklidně, sledujeme několik linií vyprávění a z každé zjišťujeme jednotlivé indicie a drobná odhalení, která na konci zapadnou na své místo. Žádná velká akce se zde nekoná, ale nenudila jsem se ani chvilinku. Jsem nadšená a moc se těším na pokračování.
Papírové domky
Jiří Klečka
Zpočátku se děj rozjíždí pomalu. Hrdinové se stěhují do domu, rozkoukávají se v novém prostředí, také v náznacích zjišťujeme, že za sebou mají nepěkné věci. Ačkoliv se nic zvláštního neděje, přesto je cítit předzvěst něčeho znepokojivého. Atmosféra postupně zhoustne. Chvílemi jsem četla opravdu se zatajeným dechem.
Pokud máte rádi příběhy s mysteriózní zápletkou, u kterých se budete i trochu bát, zkuste Papírové domky. Já jsem byla vcelku spokojená. Líbila se mi atmosféra, úplně jsem to viděla na filmovém plátně. Trochu mi vadilo, že jsem nedostala odpovědi na všechny otázky, resp. pár nedotažených věcí. To se ale u podobných příběhů stává.
Vlk
Samuel Bjørk (p)
Do knížky jsem se začetla snadno. Postavy Mii a Muncha, které jsem si již dříve oblíbila, dostaly nové obrysy. Hodně se mi tady líbí postava Mii Krügerové, protože se odlišuje od klasického modelu dnes oblíbených vyšetřovatelek. Také je mám ráda, ale Mia je příjemným osvěžením.
Autor vytvořil poměrně mohutný záběr zápletek a odboček, které možná souvisí s vyšetřováním a možná také ne. Přitom jsem neměla pocit, že bych se v ději nějak ztrácela. Jen jsem obracela stránky a plula na vlně příběhu. A pak přišel konec.
Konec mě překvapil. Jako by mi někde vypadlo pár stránek. Žádné vysvětlení? Já prostě potřebuju vědět, proč ️… Knížka není žádná „hubeňourka“ a přitom zanechala dost otázek.
Nalezení
Jiří Březina
Nalezení je již páté pokračování české detektivní série s Tomášem Volfem, které jsem si nemohla nechat ujít. Jiřího Březinu jsem si již dávno poznačila na svůj pomyslný seznam oblíbených českých autorů. A když po mě někdo chce tip na české detektivky, určitě bude Jiří Březina jedním z těch, které budu jmenovat.
Tentokrát byla moje spokojenost s knížkou dvojnásobná. Nejen, že se Tomáš Volf podílí na dalším zajímavém případu, který je čtivě a uvěřitelně napsaný, ale tentokrát také nahlédneme do míst odkud Tomáš pochází, do doby jeho dospívání, a také k události, která pravděpodobně sehrála roli při výběru jeho budoucího povolání.
Nedaleko obce, kde Tomáš vyrůstal a kde stále žijí jeho rodiče, se ztratila šestnáctiletá dívka Eliška. Vzhledem k okolnostem se předpokládá, že mohla utéct a také hrozí, že by se mohla pokusit o sebevraždu. Ale také se mohla stát obětí únosu. Otec Elišky osloví s prosbou o pomoc při pátrání po Elišce Evu Černou, někdejší kolegyni Tomáše, ale nyní již soukromou vyšetřovatelku. Shodou okolností se Tomáš chystá strávit týden své dovolené u rodičů. A tak se oba zapojí do pátrání, které zde vede místní policie.
Zároveň s touto linií příběhu se rozbíhá druhá vzpomínková z dob Tomášova dospívání. Zdá se, že současnost možná souvisí s událostmi z té doby a že minulost volá, aby byla konečně uvedena na správnou míru.
Jak jsem již napsala, knížka se četla skvěle a já si čtení maximálně užila. Prolínání dvou časových rovin, vykreslení života na malém městě, kde si všichni vidí do talíře, a jak se promění sousedské vztahy v případě tragédie a samozřejmě systematické vyšetřování a překvapivý zvrat, to vše zde najdete.
Tento díl série hodnotím jako velmi povedený. A zároveň doufám jako správná fanynka, že se pokračování této série dočkáme co nejdříve.
Temná hra
Andy Maslen
Z prvního dílu krimi série s názvem Temná hra, kde se seznamujeme s čerstvě povýšeným inspektorem Henry Fordem a jeho týmem při vyšetřování sériových vražd, jsem poměrně nadšená. Pár drobností by se asi dalo vytknout, ale čtenářský zážitek mi rozhodně nepokazily. A já se moc těším na pokračování. Doufám, že se brzy dočkáme.
Samotná postava Henryho Forda, který si nechává říkat jednoduše Ford, je docela zajímavá. Hned v úvodu se dozvídáme o horolezecké nehodě, kterou sám způsobil a při které zemřela jeho žena. Co přesně se stalo si nese jako své tajemství, které skrývá před svým synem i okolím. Svádí se sebou každodenní boj a je jen otázkou času, jak dlouho to ještě vydrží…
Další postava, která stojí za zmínku, je Hannah, velmi inteligentní forenzní vyšetřovatelka, která říká přesně to, co si myslí. Má totiž drobnou poruchu autistického spektra, často nerozumí vtipu a její humor je zase neuchopitelný pro ostatní. Z toho plyne spousta komických situací. Společně s Fordem tvoří sympatickou dvojici, kterou bych přirovnala k hrdinům Poe a Tilly z krimi série M. W. Cravena.
Na své si přijdou i ti, co mají rádi systematické vyšetřování, sbírání stop, vyslýchání svědků, atd. Tady se vyšetřovatelé zpočátku neměli moc čeho chytit, s čímž i korespondovalo pomalejší tempo, které ale postupně zrychluje s tím, jak vyšetřování vrcholí.
Musím říct, že jsem si do poslední chvíle nebyla jistá, kdo bude tím hledaným pachatelem. Autor dokázal skvěle balancovat mezi podezřelými. Dokonce ani krátké vhledy z pohledu pachatele příliš neprozradily.
Jak jsem naznačila v úvodu, výtku bych měla, ale nemůžu být konkrétní, abych nespoilerovala. Z celkového hodnocení tak ubírám půl hvězdy. Nicméně má knížka mé velké doporučení.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Krásně vykreslené postavy, děj plyne pozvolna, ale je to čtivé.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Oslovil mě strohý styl autorky, který dokonale vytvořil atmosféru celého příběhu. I ve chvílích štěstí v době před válkou ovzduší naplňovala předzvěst smrti a tragédie, která později nabývala konkrétních obrysů. Silný příběh mi nedal chvíli oddechu, musela jsem číst pořád dál.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Příběh je opravdu hodně působivý, dojemný, takový bolavý. Detektivní zápletka okořenila jinak spíše pomalejší děj. Užívala jsem si popisy přírody, líbily se mi asociace mezi chováním živočichů a chováním člověka. Čtení jsem si prostě moc užila a jsem ráda, že jsem tuhle knížku neminula.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Knížka se mi líbila hodně. Prožívala jsem se Štěpánem jeho životní úděl, ke kterému se ale na svůj věk dokázal postavit čelem. V jedenácti letech, kdy by si měl ještě užívat dětství, si musel zvykat spoléhat se sám na sebe, protože hlavní pilíře jeho života nefungují úplně tak, jak by měly. Zajímavé je i prostřídání vypraveče (dvě části jsou vyprávěny z pohledu Štěpána, prostřední část z pohledu matky) a nabídnutí jiného úhlu pohledu. Knížka je napsaná čtivě, těžko se odkládala.
