Jane2016
komentáře u knih

William Andrews, autor, který napsal knihu Dcery dvouhlavého draka: příběh ženy pro útěchu. Kniha, kterou jsem před nějakou dobou četla a byla jsem z ní naprosto unešená. Jednalo se totiž o knihu, která ve Vás zanechá spoustu pocitů a jen tak snadno ji nezapomenete.
Každopádně, musím Vám říct, že Dračí královna je jiná než Dcera dvouhlavého draka. Jako čtenáři se totiž dostáváme do velmi starého a zajímavého příběhu. Do příběhu výjimečné dívky, který se stane nejmocnější korejskou královnou. Sledujeme, jakým způsobem se dostane k moci, kolik bolesti musí snášet jako dítě. I později, jako dospělá žena.
I přesto, že jsem od příběhu čekala něco jiného, musím uznat, že se mi kniha četla velmi dobře. To napětí, strach a očekávání, které z knihy přímo srší Vás nutí číst stále dál.


Páni, už je to opravdu nějaký čas, co jsem se naposledy setkala s Harry Holem. Na svém profilu jsem zabrouzdala do minulosti a poslední příspěvek spojený s tímto vyšetřovatelem jsem zveřejnila 5. července 2021! Šílené, jak ten čas letí. Mívala jsem období, kdy jsem Holeovi případy v rukou držela téměř pořád a tento 13. díl byl pro mě milým návratem ke starému známému.
A co příběh? Příběh byl stejně skvělý jako všechny předchozí. Snažila jsem se číst pomalu, abych si vychutnala každou větu, ale i přes toto jsem Zatmění přečetla v rekordním čase. Vzhledem k tomu, že asi všichni tak nějak podvědomě tušíme, že Nesbo píše celkem bichle.
Přísahám, že jsem se u této knihy ksichtila více než je zdrávo. Kdo máte rádi nechutné detaily v detektivkách, tak mi věřte, že u tohoto dílu si přijdete na své!
Sečteno podtrženo, pokud máte Harryho Hola rádi, máte se skutečně na co těšit a příběh doporučuji všema deseti. Parádní kniha.


Náhradník byl pro mě jednou z nejočekávanějších knih tohoto roku. Královskou rodinu miluju, četla jsem nespočet knih o jednotlivých členech, několikrát jsem viděla seriál Koruna a když padne řeč na toto téma, nejsem chvilku zticha.
Proto když mi pošťák přinesl tuto krásku, okamžitě jsem se do příběhu pustila. Bylo fajn vidět jednotlivé příběhy z pohledu Harryho. Před nedávnem jsem totiž koukala na seriál o dvojici s názvem Harry a Meghan a přišlo mi, že příběh je zde podaný většinou ze strany Meghan. Nemůžu zde nezmínit, že Meghan je mi extrémně nesympatická a jsem spíše tým William a Kate.
Z přečtených recenzí na tuto knihu, musím jeden fakt zmínit i v té mé. Čili, že tato kniha je pro Harryho spíše obhajobou. V jednotlivých kapitolách je uváděno spousta skandálů z minulosti a Harry se je povětšinou pokouší vyvracet a uvádět na správnou míru.
Sečteno podtrženo, Harry to v životě neměl lehké, nikdo z nás si nedokáže představit život ve zlaté kleci. Fakt, že jste na každém kroku sledováni a máte věčně novináře za zadkem. Každopádně, můj názor na něj i po této knize zůstává stejný. Některá špína by se měla držet pod pokličkou, zvlášť když jste člen královské rodiny. Harry na mě působí dojmem malého dítěte, které se bohužel chytlo sukně Meghan.


Danuta Chlupová pro mě byla před čtením Varhaníka z mrtvé vesnice neznámou autorkou. Po přečtení anotace jsem si udělala lehkou představu o ději knihy, ale absolutně jsem nevěděla do čeho jdu!
A po dočtení musím uznat, že jsem mile překvapená. Autorka má dar vyprávět a příběh jsem si zamilovala. Ačkoliv nejde o veselé čtení, tak jsem si čtení opravdu užila. Celý příběh je nevšední. Díky tragické nehodě sledujeme změnu životů hlavních postav a prožíváme jejich strasti společně s nimi.
V knize jsme sledovali vývoj hned několika postav. A pro mě byl každý příběh velmi emotivní. Jsme svědky složitého návratu z vězení do běžného života. Sledujeme talent, který se rozvíjí, ale nikdy nebude dostatečně oceněn. Nebo sledujeme příběh ženy, jejíž manžel se ocitl ve vězení. Náročné a těžké příběhy, rozhodně nečekejte odpočinkovou literaturu.
Sama jsem velmi vděčná, že jsem autorku objevila. Její tvorba je nevšední a Varhaník z mrtvé vesnice rozhodně není poslední kniha, kterou od ní čtu. Velmi brzy se musím pustit do autorčiny předchozí knihy Jizvy.
Čtení Vám doporučuji všema deseti, pokud máte chuť pustit se do nelehkého, ale vlastně překrásného čtení, tak po Varhaníkovi z mrtvé vesnice určitě sáhněte.


Máte rádi české detektivky s nádechem historie? Ano? V tom případě Vám musím vřele doporučit Zbabělce a vrahy od Jakuba Zachrdly!
Tento příběh na historickém pozadí mi skvěle padl do noty. Jako čtenáři se dostáváme do příběhu, kde společně s vyšetřovateli pátráme po tajemném mstiteli, který si bere spravedlnost do vlastních rukou. Příběh je velmi akční, zajímavý a rozhodně se při něm nebudete nudit. Ba naopak, věřím, že se možná, stejně jako já, při některých pasážích nachytáte s otevřenou pusou!
Co musím opravdu vyzdvihnout, a na co jen tak nezapomenu, je postava tzv. Péráka (fiktivní český válečný hrdina z dob druhé světové války), o kterém jsem v minulosti něco málo četla v knihách od Petra Janečka, ale číst si o něm v uceleném příběhu, to je panečku něco.
Detektivku doporučuji všema deseti, nejenže si opravdu kvalitně počtete, ale zároveň se dozvíte spoustu nových zajímavostí z našich dějin. Samotnou mě ke konci mrzelo, že kniha nemá třeba o sto stran víc. Autor umí skvěle psát a mě si během příběhu opravdu získal.


Napořád Emily, knížka, která mě dokázala nalákat svou zajímavou anotací. Knížka, která pro mě byla jiná než ostatní knihy. Většinou jsou totiž příběhy narvané dějem k prasknutí a Vy ani nestíháte otáčet stránky. Naopak Napořád Emily je pomalá knížka a děj v ní poklidně plyne.
Pokud máte rádi příběhy, kde se spíše řeší myšlenky a emoce, tak tohle bude přesně něco pro Vás. Můžete se těšit na téma brzkého rodičovství, hledání sebe sama či například na problémy života v Norsku.
Za mě je Napořád Emily kniha, která neurazí ani nenadchne. Každopádně stojí za přečtení. Je fajn se občas při čtení knih zastavit a jen přemýšlet společně s hlavními postavami.
Příběh jsem přečetla velmi rychle, tudíž mu nelze odepřít jeho čtivost.


Myslím, že v rámci knižní komunity asi všichni tak nějak tušíme, že Alena Mornštajnová opravdu vládne slovem a co se týče české knižní scény jde o neuvěřitelně populární autorku. Samotnou mě překvapilo, kolik lidí v mém okolí vědělo, že Mornštajnové vyjde nová kniha i přesto, že nejsou nějací náruživí čtenáři!
Alena Mornštajnová je i moje oblíbená autorka. Když sáhnete po její knize, myslím, že máte jistou záruku kvalitního čtení. Pamatuju si na to, jak jsem před pár lety četla Hanu a byla jsem tak neskutečně nadšená, že když jsem měla psát o zajímavých knihách do našeho městského zpravodaje, Hana mě samozřejmě napadla jako první.
A musím říct, že Les v domě na mě zapůsobil snad ještě více než Hana. S Cácorou se sžijete prakticky okamžitě. Rozhodně nejde o veselé čtení, ba naopak. Příběh na mě působil místy až depresivně. Občas jsem chtěla do příběhu vtrhnout a pomoct malé holčičce se vším, co na ní dospělí hodili. Po dočtení jsem tak dvacet minut koukala do blba. Protože jsem potřebovala všechno strávit. Jsem si jistá, že na tento silný příběh jen tak nezapomenu.
Všechna čest autorce! Těším se na další knihu! Ale myslím, že Les v domě se bude překonávat velice složitě (alespoň u mě).
10/10 (Kniha se na 100% objeví v nejlepších knihách za rok 2023)


Nejujetější příběhy z Bible očima farářů, no řekněte, může si člověk tuhle knihu nechat ujít? Já jednoznačně říkám, že ne. O autorech jsem slyšela nedávno v souvislosti s Martinou Viktorií Kopeckou. Od této autorky jsem četla knihu Deník farářky, kterou Vám taktéž musím velmi vřele doporučit.
A kniha Boží příběhy aneb biblické bizáry pro mě byla příjemným čtením. Nejenže jsem se u čtení několikrát smála nahlas, ale zase jsem si o něco rozšířila obzory. Myslím, že přesně taková literatura na české knižní scéně chyběla. Někdo, kdo mladším generacím ukáže, že jsou dveře, do kterých se nemusíme bát vstoupit.
Autoři ještě v minulosti napsali knihu s názvem Boží kniha aneb pastoral brothers. Která například pojednává o tom, jak Karel s Jakubem vnímají Desatero. Čili tuto knihu a recenzi na ni brzy čekejte na mém profilu!
Sečteno podtrženo, knihu Vám musím rozhodně doporučit všema deseti. Ať už jste věřící, či nikoliv!


Už nějakou dobu pro Vás postupně dávám dohromady tipy na letní čtení. Bude se jednat o oddechové příběhy, u kterých se člověk jen usmívá a nemusí si dělat s ničím starosti. (Žádný mráček na obzoru). A po dočtení Rozmarýnové zátoky si jsem jistá, že tento příběh bude do těchto tipů jednoznačně patřit. Příběh je totiž romantický, odpočinkový a na nějakou letní dovču u moře bude jako dělaný.
V příběhu se společně s hlavní hrdinkou vypravíme do maličkého, poklidného městečka, ve kterém se Melanie snaží nalézt odpovědi na spoustu otázek. Nedávná ztráta babičky jí obrátila svět vzhůru nohama a na základě babiččina posledního přání se vydává za novým dobrodružstvím. V tomto městečku Melanie potká spoustu zajímavých lidí, ale nejzajímavějším je jednoznačně Josh. Ten se sice občas chová jako bručoun, ale pomůže Melanie, s čím se dá.
Do všech těchto novot se také seznamuje s příběhem dávné lásky a s hlavní hrdinkou se jí pokoušíme dostat na kloub.
Příběh byl plný tajemství, lásky, přátelství a já si ho opravdu moc užila. Čili ho nemůžu jinak než doporučit, hlavně pokud hledáte romantickou oddechovku!


Před nějakým časem jsem od Helen Fields přečetla knihu s názvem Jako stín a byla jsem z ní absolutně nadšená. Autorka má úžasný dar slova a já jsem tehdy příběh zhltla v rekordním čase. Proto, když jsem se dozvěděla, že Fields vyšla další kniha, byla jsem natěšená jako malé dítě! Dokonalá lítost je již sedmým příběhem Luca Callanacha a Avy Turnerové. Příběh je opředen spoustou nevšedních témat, například se zde setkáváme s bombovými útoky.
Kniha mě nadchla stejně jako autorčin předchozí díl Jako stín. Příběh má spád, je napínavý a rozhodně se u něj nebudete nudit! Pokud hledáte skvělou detektivku či thriller, tak Vám rozhodně doporučuji zkusit knihy od Helen Fields!
Živě si pamatuji, jak jsem sama sobě v minulé recenzi u autorky slibovala, jak si přečtu ostatní knihy z této série, ale bohužel jsem to nesplnila. A proto to rozhodně musím tentokrát napravit! Před námi jsou prázdniny, a já se k tomuto slibu musím rozhodně vrátit! Série Dokonalé si rozhodně zaslouží, abych si ji přečetla celou!


Možná si někteří z Vás pamatují moje nadšení z autorovi předchozí knihy s názvem Temná hra. Kniha mi sedla jako ulitá a měla jsem velkou radost, že série s detektivem Henry Fordem bude pokračovat. A než jsem se stihla z toho příběhu vzpamatovat, vyšel další díl s názvem Temné dědictví. To mě zaujalo jak samotnou obálkou, tak samozřejmě autorem. Do čtení jsem se pustila s velkým nadšením a očekáváním, zda bude kniha stejně dobrá jako Temná hra.
A pokud někdo z Vás také nadšeně čekal na tento příběh, máte se na co těšit. Příběh má totiž stejný drive jako temná hra. Je plný napětí, skrytých tajemství a vražd. Sama jsem nemohla knihu odložit ani při raním čistění zubů! Andy Maslen skutečně ví, jak čtenáře zaujmout a jak ho při čtení udržet. Nebyly zde žádné vycpávkové části, ba naopak.
Knihu musím všem vřele doporučit. Pokud hledáte krimi, které Vás do sebe vtáhne, tak Temné dědictví pro Vás bude to pravé!


Wau, no tedy, tohle jsem nečekala. Nedá se říct, že bych byla milovnicí fantasy, kdyby přede mnou stál thriller a fantasy, tak jednoznačně sáhnu po thrilleru. Každopádně, poslední dobou se kolem mne stále objevovala kniha, na kterou ostatní pěli jen samou chválu. Tudíž jsem si na knihu Ve stínu popela udělala zál
Od autorky jsem ještě nic nečetla, tudíž jsem neměla absolutně tušení, co mám čekat.
A víte co? Já se zamilovala. Zamilovala jsem se do stylu autorčina psaní. Zamilovala jsem se do hlavních postav Sery a Šeda. Zamilovala jsem si i světy ve kterých žili. To, jakým způsobem k sobě hledali cestu. Jak se popichovali, to všechno mi přišlo tak strašně milé, že jsem knihu přečetla rekordně rychle.
A víte, co mě teď nejvíc štve? Že kniha nemá pokračování, protože ho opravdu nutně potřebuju. Konec celé knihy ve mně totiž zanechal spoustu otázek! A já potřebuju znát odpovědi! Jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že jakmile vyjde pokračování, budu mezi prvními, kdo si pro něj dojde do knihkupectví!
Po mém nadšení jsem se samozřejmě vrhla i na ostatní autorčiny knihy a už mi v mé e-knihovně leží Z krve a popela!


Myslím, že mezi Vámi by se našlo opravdu málo jedinců, kteří si nikdy nehráli s legem. Ať už jako malí caparti, či jako dospělí. A předpokládám, že většina z Vás taky uvažovala nad koupením lega s tématikou Harryho Pottera!
A ačkoliv lego známe skoro všichni, jen málokteří vědí, co všechno stálo za samotným vybudováním této světoznámé značky.
Kniha nás nechává nahlédnout do rodinného zázemí, seznamujeme se s hlavními tvářemi značky i se všemi bratry. Téměř na každé stránce se můžete těšit na nějakou fotografii, musím uznat, že kniha jich je opravdu plná.
Samotnou mě velmi překvapilo, že Lego nejdříve vyrábělo dřevěné hračky a k výrobě plastových kostiček se dostali až později. A takovýchto legopřekvapení, je v knize spousta!
Na knihu jsem si vyhradila celý víkend, protože se jedná skutečně o bichličku, ale přečetla jsem ji rekordně rychle. Tloušťky se tudíž vůbec bát nemusíte. Opravdu nejde o nudnou naučnou literaturu. Ba naopak!


Medúzy stárnou pozpátku, na první pohled zajímavá kniha, která pojednává o dlouhověkosti pohledem vědy. Musím se přiznat, že mě na první dobrou velmi zaujala obálka, ta barevnost a tajemnost. A hned po přečtení anotace jsem věděla, že knížka bude pro mě to pravé ořechové.
A celé čtení jsem si velmi užila. Kniha obsahuje plno vědeckých objevů, zajímavostí, výzkumů či poznatků. Pokud se obáváte toho, že vše bude moc odborné a nebudete ničemu rozumět, tak Vás vyvedu z omylu, autor se totiž snaží veškeré nové pojmy včas vysvětlit.
U knihy jsem občas četla s otevřenou pusou, jelikož mě spousta vědeckých objevů opravdu překvapila. Z hlavy asi nikdy nedostanu poznatek o antioxidantech. Tedy to, že pro nás nejsou tak přínosné, jak by se na první pohled zdály. Dále mě v knize velmi zaujaly zombie buňky či například část, která se věnovala tématu souvislosti mezi infekcemi a Alzheimerovou chorobou.
Sečteno podtrženo, pokud hledáte opravdu zajímavou knihu, tak Vám musím Medúzy stárnou pozpátku jednoznačně doporučit. Já jsem se dozvěděla spoustu nových a zajímavých věcí!


Thriller zabývající se pohřešovanými dětmi, přesně tato věta mi stačila k tomu, abych se rozhodla, že si Svit temnoty jednoznačně přečtu!
Jako čtenáři se dostáváme do velmi temného a ponurého příběhu, kde se ve městečku Mendocino ztratí dívka. Anna Hartová se rozhodne tomuto zmizení přijít na kloub a my společně s ní zjišťujeme podstatné informace v celém příběhu. Čtení mi místy dávalo zabrat, jak se něco týká dětí, má to na člověka o to větší dopad. Ale i přes toto složité téma jsem díky čtivosti musela číst stále dál a dál.
Kniha má 400 stran, není to žádná jednorázovka na jedno odpoledne, ale jsem si jistá, že si této tloušťky během čtení ani nevšimnete.
Pokud hledáte neobvyklou a zajímavou
detektivku/krimi, tak Vám musím Svit temnoty jednoznačně doporučit!
Za knihu moc děkuji @knihydobrovsky Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce.


Jako malá jsem milovala knihy, které byly plné dobrodružství, přátelství a tajemství. Myslím, že tyhle návyky si z dětství přenášíme i do dospělosti.
A příběh byl skvělý, hned na začátku se jako čtenáři dostáváme do děje, která je protkaný starodávnou legendou. Společně s kamarády hlavního hrdiny Petra se dostáváme celému problému na kloub a zažíváme s ním spoustu dobrodružství.
Já jsem si příběh opravdu užila, a to i přes to, že nejsem cílová skupina. Proto si dokážu představit to nadšení v dětských očích, které budou další čtenáři z knihy mít.
Knihu velmi doporučuji, nejenže má skvělý příběh, ale v knize je také spoustu nádherných ilustrací!


Knihy se dělí na dva typy. Ty první jsou oddechové příběhy, takové, které Vás nedonutí se moc zamyslet a přečtete je velmi rychle. Naopak ty druhé čtete pomalu, jde o náročnější čtení, které Vás přinutí zamýšlet se téměř na každé stránce. Kniha Sklouzni se v dešti byla typickým příkladem knihy druhého typu.
Příběh jsem četla pomalu, rozvážně, častokrát na mě během čtení padl splín. Hlavní hrdinka Lenka se dobrovolně rozhodne nastoupit do léčebny, a to díky depresím. Společně s příběhem hlavní hrdinky se ze čtení dozvídáme i spoustu příběhů dalších pacientů. Některé byly úsměvné a některé naopak velmi smutné.
Ačkoli se nejednalo o lehké čtení, musím říct, že jsem si příběh velmi užila. Autorka píše s určitou lehkostí, která mi přišla velmi sympatická. Příběh byl inspirující, samotné se mi nejvíce líbil konec, ten musím autorce velmi pochválit.
Závěrem musím vysmeknout poklonu lidem, kteří se s touto nemocí perou každý den. Myslím, že je důležité o těchto věcech mluvit či o nich psát a proto za vytvoření této knihy děkuji i autorce.


Přiznávám, že i mně se někdy stane, že vybírám knihu podle obalu. A přesně tohle se mi stalo u Železného jezera. Ten přebal mě natolik zaujal, že jsem ani nemusela číst anotaci a po knize jsem sáhla!
Čtení je velmi podobné obalu, je temné, pochmurné a místy cítíte chlad, který se Vám dostává hluboko pod kůži. Jako čtenáři se dostáváme do příběhu, kde je nalezena mrtvola místního soudce. Společně s tímto nalezením se také ztratí mladý chlapec. Pátrání se rozjede ve vysokých otáčkách a Vy nestáčíte otáčet stránky.
Já jsem si příběh velmi užila, nikde nebyla prázdná místa a děj lehce plynul. Pokud máte rádi a vyhledáváte detektivní romány, tak bych se vůbec nebála po této knize sáhnout. A jelikož se jedná o první díl série, tak jsem neskutečně zvědavá, co nás ještě čeká! Troufnu si tvrdit, že je na co se těšit!


Autorku Michaelu Klevisovou neznám dlouho. Moji pravidelní sledující vědí, že jsem od ní v minulosti četla Prokletý kraj a před pár dny jsem od ní také dočetla knihu s názvem Drak spí. Obě knihy byly pro mě velkým překvapením a u obou jste již ode mě slyšeli samou chválu. A pokud čekáte, že teď přijde něco jiného než další chvála, tak se pletete!
Protože i tento příběh od Klevisové mě nadchl a měla jsem jej přečtený velice rychle. Na začátku příběhu se dostáváme do chatové osady, tedy klidného a pokojného prostředí. Nebo možná ne až tak klidného? Příběh se do Vás hned na samotném začátku zakousne a nepustí Vás, než jej nedočtete.
Mně samotné se velice líbí popis mezilidských vztahů mezi protagonisty. Zjišťujeme spoustu starých tajemství a křivd, které jsou v případu zásadní. Ta propletenost mě velmi bavila a neskutečně jsem si ji užívala!
Za mě rozhodně další doporučení. Pokud nad autorkou stále váháte, tak tohle berte jako znamení ji zkusit!


Co se počítačových her týče, v minulosti jsem hrála counter strike, the sims a jednou World of Tanks a Zaklínače. Jinak by se o mně rozhodně nedalo říct, že bych byla videoherní nadšenec a po večerech hrála nějaké hry.
Oproti mně ale můj přítel sedí nad podobnými hrami každý večer. Proto i když mně osobně hry blízké nejsou, tak se o videohry zajímám alespoň částečně, a to hlavně kvůli němu. A nelze říct, že by to byla nudná a nezajímavá oblast, ba naopak.
A musím říct, že pokud hledáte knihu, která by Vám alespoň částečně rozšířila obzory ohledně videoherního průmyslu, tak Press Reset je to pravé. Jako čtenáři máme možnost vidět za oponu vývoje aplikace. Vidíme vzniky, zániky, ale i veškeré problémy, které jako běžný hráč na konci řetězce nemáme šanci vidět.
Z knihy jsem opravdu překvapená, nic podobného jsem do této doby nečetla a zjistila jsem spoustu nových poznatků ke kterým bych se jinak určitě nedostala!
