JaneH komentáře u knih
Knížka mě tak nějak nechytla. Prostředí bylo hezké, ale děj se zbytečně moc táhl. Dokázala jsem se do Jul vcítit, ale občas mi začínala trošku vadit. Kniha mě nerozbrečela, ale ke konci jsem trochu dojatá byla. Jen když se nad tím zamyslím, celý děj byl tak trošku o ničem. Věřím tomu, že by se s ním dalo více pracovat (například více zapojit vedlejší postavy). Knihu jsem si s sebou vzala na dovolenou a možná to je ten hlavní důvod, proč jsem ji nakonec dočetla. Nejednou jsem si nad ní povzdechla.
Možná to je opravdu jen pro tu mladší generaci. Já už chci i od oddechovek něco trošku víc.
Knížku jsem v polovině odložila, jelikož jsem neměla čas na čtení. I po dvou měsících jsem se k ní však v myšlenkách neustále vracela. Posledních 100 stran jsem pak přečetla jedním dechem.
Skvělý, láskyplný, vtipný příběh, kde si knižní postavy prostě zamilujete.
Za mě se jedná o velice povedenou trilogii, kde se z obyčejného romantického čtení pro dívky nestal kýč a příběh mě bavil i v mých 25 letech.
Doporučuji všema deseti. Skvělá oddechovka :).
Dovolím si nesouhlasit s pár komentáři pode mnou, protože druhý díl Maxton Hall mne strhl daleko víc než díl první. Líbilo se mi, že autorka ukazuje příběh Lýdie a začínáme se pomalu seznamovat i s Ember. Dějová linka Ruby a Jamese se mi líbila. Naprosto jsem rozuměla, že si Ruby snažila nejprve držet takový odstup. Každopádně i James tady ukazuje zase trošku víc ze své citlivé duše. Rubyinu rodinu jsem si naprosto zamilovala.
Oslovení tatínek/maminka mi opět tahalo za uši. To je jasná chyba překladatelky. Mimo to jsem ale s knihou nadmíru spokojena.
Snad jen ten konec - úplně mě to zničilo. To že Ruby dokáže přijít o všechno po čem roky touží a dře na tom. Ta její bezmoc a beznaděj. To mi trhalo srdce. Věřím tomu, že v závěrečném díle ale vše dobře dopadne.
Dlouho mi trvalo než jsem se ke knize dostala, teď ji ale miluju.
Zamilovala jsem si ambiciózní Ruby i zbohatlíka Jamese, který působí tak sebevědomě a šťastně, přitom je v tom svém bohatém životě dost ztracený. Na začátku by mě nenapadlo, že by kniha mohla mít tak hezký a hluboký příběh. Jedná se o čtení pro dospívající, ale já jsem si sérii zamilovala i ve svých 25 letech. Jediné co mi na knize vadilo, bylo neustále oslovení maminka, tatínek. To mi nejednou pořádně tahalo za uši. Jinak se mi kniha líbila. Měla rychlý zvrat, neustále se tam něco dělo a popis prostředí školy nebo třeba rodinného zázemí u Ruby doma, byl tak skvělý, že jsem si to dokázala hned živě představit.
Konec mne překvapil. Zároveň mě však donutil ihned sáhnout po druhém díle. Doporučuji pro každou romantickou duši. Čte se téměř samo.
Před malou chvilkou jsem knihu dočetla - a to bylo teda něco. Příběh, který se může stát každému z nás. Upřímně jsem se v něm dost našla. Autorka vystihla všechny myšlenky a životní etapu, které se tolik bojím. Z knihy jsem měla zvláštní, občas až svíravý pocit, že je všechno špatně. Tak moc jsem chtěla Veronice pomoct, ale zároveň jsem v ní viděla samu sebe za pár let. Možná i proto mne občas tolik rozčilovala. Mimochodem Michal musí mít nad hlavou svatozář.
Skvělé čtení s nadějí na konci.
Dokonalý.
Knížka mě bavila od začátku do konce. Bena jsem si díky jeho upřímnosti, vtipnosti i drzosti zamilovala. I Fallon si mě získala. Zvrat v knize mě překvapil - v ten moment jsem hltala každé slovo, které Colleen napsala. Jedna z nejlepších knížek, které jsem od autorky četla.
Doporučuji.
(SPOILER) Přečteno za dva dny.
Když jsem si knihu půjčovala, pořádně jsem nevěděla co od ní čekat. Čekala jsem vyhořelého faráře, který se začne starat o svoji zanedbanou zahradu a během práce si bude pokládat nejrůznější filozofické otázky. To že na mne v knize čeká tak silný a smutný příběh, jsem opravdu nevěděla. Jarka jsem měla ráda, pak mi ho bylo líto a zachytila jsem sama sebe, že si mi občas dost protivil. Myslím si, že pokud bych byla v kůži Anny, zachovala bych se úplně stejně. Během čtení jsem tedy bojovala sama se sebou a i po dočtení knihy mám takový zvláštní pocit. V hlavě mám spoustu otázek, protože přestože Jarek nic špatného neudělal, ty myšlenky se mu neustále honí hlavou. Není to jen otázka času?
Kniha se mi četla hezky, i když jsem denně mohla přečíst maximálně dvě kapitoly. Cítila jsem vztek, absurditu a občas mi bylo až fyzicky zle. Ale i proto si myslím, že ta kniha je tak krásná. Je prostě přesně taková, jaký je život v KLDR. Líbilo se mi, že lidé, kteří zde popisovali své životy, byli z různých společenských vrstev. Mohli jsme proto sledovat, jak rozdílný život Severní Korea nabízí. Od chudoby po blahobyt, přesto sledováni na každém kroku a bez svobody i u sebe doma. Pro mne osobně je to něco nepředstavitelného.
Po dočtení knihy jsem toho stále plná. Dlouho se mi nestalo nic podobného. Dle mého názoru by si knihu měl přečíst každý. Často totiž zapomínáme, jak krásně se vlastně máme. Tohle uvědomění se hodilo i mně.
Nejvíce mne bavil příběh studentky, feministky a řidiče.
Kniha se mi líbila. Autorka píše velice čtivě, proto vám ani nepřijde, že jste přečetli více jak 400 stran. Jedná se o klasický sladký příběh. Občas s tím mám trochu problém, avšak tady mi to zas tolik nevadilo. Na druhou stranu takovou tu romantickou naivitu od těchto knih prostě požaduje a očekáváme ji.
Oddechová kniha, která se okrajově dotkne i dost silných témat. Za mně super čtení.
Přečteno jedním dechem.
Kniha se mi moc líbila. Propojení rodinných vztahů a osudů knižních postav bylo geniální. Kniha mne během chvilky vtáhla do děje.
Konec knihy byl nepředvídatelný, dotáhnutý do posledních detailů.
Skvělé čtení!
Jedním slovem dokonalé!
Dle mého názoru je to nejhezčí kniha, kterou jsem tento rok přečetla.
Děj, který vás chytne za srdce.
Dokonce se mi líbila ještě víc než díl první.
Doporučuji všem!
Klasická červená knihovna. Nejedná se o náročné čtení, přesto vás kniha dokonale vtáhne do děje.
Jen ke konci mi kniha přišla jako takové jedno velké klišé, proto jsem ji odložila a bohužel už nedočetla. Občas to bylo na mne až moc předvídatelné.
Styl psaní se mi ale moc líbil.
Kniha se mi moc líbila. Četla se moc hezky. Já osobně jsem ocenila i proložení textu fotkami.
Vtipné, smutné, upřímné. Doporučuji všem.
Už dlouho mě žádná kniha nezaujala natolik, abych nevnímala život kolem sebe a žila pouze knižním příběhem. Dopisy byly krásné. Měly snad všechno, co od knihy očekávám. Doporučuji všem - jedná se opravdu o krásné čtení.
Knihy od Greena jsem v pubertě milovala. Želvy mi ale nějak unikly a dostala jsem se k nim až ve svým 25 letech. Měla by to být výhoda, jelikož bych měla lépe pochopit hlubší myšlenky a přeci jenom už umím trošku číst mezi řádky. Opak byl ale pravdou. Začátek knihy mě bavil, Azu jsem si oblíbila a snažila jsem se pochopit i způsob jejího myšlení. Postupem času mě ale příběh knihy začal trošku nudit. Přišlo mi, že se vše točí okolo Azy myšlení a jejích psychických problémů (což nemyslím nijak zle) a příběh samotný se tak nějak vytrácí. A to je škoda, protože jinak by to byla skvělá kniha.
A tak jsem buď z Greena vyrostla nebo mi kniha pouze tolik nesedla.
Po předchozím doporučení jsem si ke knize vytvořila mapu postav a díky tomu jsem se v ději lépe orientovala. Nebudu vám ale lhát - občas jsem se také ztrácela, přestože jsem se snažila číst i mezi řádky. Dle mého je to typická "třeštíkovina", která prostě nesedne každému. I když mám po dočtení v hlavě spoustu otazníků, nemůžu knihu hodnotit vyloženě záporně. Přestože mám k ní několik připomínek, styl psaní mi vyhovoval a četla se mi nakonec docela dobře.
Knihu jsem si půjčila tak trošku omylem z knihovny. V té době jsem ani netušila, jak krásný omyl tohle bude.
Kniha vás dokonale vtáhne do děje. Bavily mne snad všechny postavy. Podle mne tam bylo snad všechno - romantika, napětí i doufání v to, že všechno dobře dopadne.
Doporučuji.
Hezká oddechovka se silným příběhem. Občas mi celý děj ale přišel trošku naivní. Zejména co se poslední třetiny knihy týče.
Michaelu Duffkovou sleduji na sociálních sítích už dlouho a stejně tak dlouho jsem si její knihu chtěla přečíst. Když jsem ji viděla v knihovně, neváhala jsem proto ani minutu. Nadšení ale vystřídalo zklamání. Stejně tak jako mnoho čtenářů v komentářích pode mnou - jsem zklamaná.
Styl psaní mne nikterak nechytl - neustálé opakování vět a stejných frází. Házení špíny na manžela, odchody a následné návraty. V neposlední řadě mi chyběly Míšiny myšlenky, když si pro láhev vína šla nebo myšlenky při ranní morální kocovině.
Na druhou stranu se mi velice líbila dějová linka příběhu Míšininýho tatínka. A však mi přišlo najednou docela zvláštní, jak se Míša ujmula role spasitele.
Neberte to špatně - negativní komentáře ani recenze nepřidávám často, tady ovšem musím udělat vyjímku.
Podle mne jde o skvělý životní příběh, který se ale uchytil poněkud nešťastně. Nemluvně o zbytečně protahovaném konci, kde už nešlo o popis Míšininýho boje s alkoholem, ale o příběh vztahu paní Duffkové s jejím manželem.
Paní Duffkové ale i tak fandím, stejně tak jako jejímu projektu Alkos.
Kniha, která neurazí ani nenadchne. Klasická odpočinková kniha. Kladně bych hodnotila střídání kapitol - současnost, minulost. I když Milesova dějová linka by si možná zasloužila trošku rozvést.
Tate mě naopak občas šíleně rozčilovala svojí nerozhodností a shazováním sama sebe.