Janek komentáře u knih

Kdyby Bílé noci napsal kdokoli jiný než Dostojevský, bylo by to z mé strany na plný počet hvězdiček. Jenže ve srovnání se všemi ostatními texty, které jsem od tohoto ruského génia zatím přečetla, této lyrické novele něco málo chybí. Přesto jde o velmi působivou sondu do lidského nitra.

4 08.01.2018

Většinu vtipů a průpovídek jsem znala, což o kvalitě knihy nic neříká - kdo vtipy neznal, jistě se hodně nesmál. Já jsem asi měla příliš vysoká očekávaní, čekala jsem, že se o paterovi mnohem víc dozvím. O životě jen minimum, ve věcech duchovních zdálo se mi to, bohužel, jen jako klouzání po povrchu.

4 18.07.2017

Přečetla jsem i dvě předchozí autorovy knihy, teď jsem ale velmi zklamaná, ze skvělého Hartlova vyprávění nezbylo skoro nic.
Jistě je zajímavé číst tentýž příběh "ze dvou stran", ale je třeba připomenout, že autor Okamžiků štěstí není jediný a není první s tímto nápadem, viz např. Douškovo Hejno bez ptáků.
Okamžiky štěstí jsou plné sexu, nevěry a všelijakých průšvihů, ale uvěřitelné se mi nezdají, z románu čiší podbízivost. Pokud bych příběh Jáchyma, Veroniky a všech těch kamarádů okolo chtěla vnímat jako svědectví o životě a hodnotách současné (české) společnosti (tak na mě působil Malý pražský erotikon), pak by to bylo svědectví skutečně tristní.
Bohužel, ani svými literárními kvalitami mě Okamžiky štěstí nijak neoslnily.

4 28.05.2017

Po všech komentářích jsem byla asi až moc natěšená - rozumím tomu, že kniha se nesnaží zachytit faktické fungování včel v úlu, ale i jako podobenství o fungování lidské společnosti se mi to zdá slabé. Příliš ukecané, místy chaotické, nenadchl mě ani překlad, ani redakce textu. Nápad je dobrý, ale myslím, že by - vzhledem k tomu, jak ho autorka zpracovává - stačil tak akorát na povídku.

4 22.04.2017

Giordano umí. Jeho text je stylisticky vycizelovaný, píše bez patosu o křehkosti lidských vztahů, o bolesti i pomíjivosti.

4 13.03.2017

Kdo se jednou napil nektaru z poháru trollů, nikdy se už z jejich jeskyně nedostane ven. (One Woman Press 2003, strana 263)

Nezapomenutelná.
Originální.
Otřásající výpověď o lidství a vztazích, o přírodě a civilizaci, o pudech a svobodě.
A o mnohém dalším.

4 08.03.2017

Thomas Mann (v překladu Jitky Fučíkové) nádherným, květnatým, a přesto úsporným jazykem aktualizuje oidipovský mýtus. Je to příběh tísnivý i dojemný, naštěstí je tu ale také nevyzpytatelný vypravěč, který s nadhledem komentuje dramatické dění, aniž by cokoli ubíral na jeho síle. Už to není hrůzu nahánějící a ochromující fatalismus, důležitá a nejdůležitější je víra v hříšného člověka, který bude činit pokání. Fantastické čtení.

4 15.05.2016

Temná kniha o (ne)víře, lásce a naději, o hrůze ze smrti a nicoty.

4 02.03.2016

Podiv(uhod)ný Urbanův text, který má pro mě velké kouzlo i díky tomu, že žiju v Praze a mám ráda prostory prázdných kostelů.

4 29.01.2016

Provokující kniha, která jistě vypovídá o současném světě, o dění v Evropě. Ale to je vše. Literárně mě autor nijak zásadně neuchvátil.

4 15.01.2016

Zajímavé, ale přecejen bych uvítala, kdyby byly kapitolky/povídky buď více provázány, nebo úplně samostatné. Pokud měl být oním propojovacím motivem motiv střelné zbraně či střelby v podstatě v každé kapitole, nezbývá než konstatovat, že právě tento motiv mě velmi rozčiloval. Jinak skvělé mé první (a jistě ne poslední) setkání s tímto autorem.

4 30.12.2015

Silný text o životech.
Doporučuji k meditaci.

4 09.10.2015

"Nic se nevyrovná hlubokému nádechu poté, co se člověk dosyta zasměje. Nic na světě se nevyrovná tomu, když člověka bolí břicho z toho správného důvodu. Bylo to super."

Tohle není knížka, při jejímž čtení byste se popadali smíchy za břicho. Není to ale ani knížka beznadějná. Knížka o takových malých tajemstvích.

4 24.07.2015

Po dočtení této knihy už začínám chápat nadšení z Kinga a přidávám se k němu. Závěr nejslavnějšího hororu hororů ("To") mě dost zklamal, v tomto případě jsem však byla od začátku až do samého konce vtažena spolu s dalšími postavami přímo "Pod kupoli". Skvělé!

4 29.06.2015

Český snář mě od začátku do konce provokoval i bavil, s napětím jsem čekala, co všechno ještě může ze svérázného Vaculíka vylézt. Výjimečné svědectví o době, v níž nic nebylo tak samozřejmé jako dnes. Za totáče bylo těžké dostat se k pořádné knize, když to ovšem vzal do ruky pan Vaculík, nebylo těžké dostat se do knihy. Navždy.

4 29.03.2015

Nejlepší kniha, kterou jsem o těch strašných zvěrstvech zatím četla.

4 21.02.2015

Kdyby to bylo možné, dala bych třináct hvězdiček z pěti. A i to by bylo málo. Fantastická kniha, pro mě o trochu náročnější (a také zajímavější) než slavný Atlas mraků.

4 24.01.2015

Než jsem přečetla Sekerezádu, neměla jsem ráda mlhu. Teď se to asi změní. O téhle lyrické, meditativní knížce nelze moc vyprávět, na knížku a jejího hrdinu Janka ovšem nelze ani zapomenout. Vzpomněla jsem si na Šrámkův Stříbrný vítr, který však skvěle přeloženému polskému textu nesahá ani po kotníky...
Doporučuji - 200%

4 02.11.2014

Výborná, i když docela náročná kniha, pokud by člověk chtěl důsledně jít za každým jménem. Až se stydím, kolik toho neznám a nevím.

4 18.01.2014

Běžně nečtu literaturu tohoto typu. Knihu jsem přečetla po jednom doporučení, chtěla jsem zkusit něco nového, prokousala jsem se až na poslední stránku. Cestou jsem se ale v Podlondýně bohužel dost často ztrácela. Příběh byl - k velké škodě - přesycen příliš velkým množstvím postav, které se neočekávaně objevovaly a zase mizely, aniž by se nějak vyvíjely, aniž bych chápala, co mají symbolizovat, proč se vlastně na scéně objevují. Ani prostor, jak se mi zdá, nedržel moc pohromadě. Autor vždycky mívá náskok před čtenářem, v tomto případě se mi to ale zdálo netolerovatelné. Tohle nebyl můj šálek čaje.

4 07.01.2014