Janek komentáře u knih

Některé postřehy se mi zdály skvělé, ale na mnoha jiných místech mi text přišel až příliš zjednodušující. Pokud je v titulu knihy otázka, proč spolu před svatbou nebydlet, zdá se mi nemístné odbýt ji argumentem "protože by se spolu vyspali".
Život je složitější a učit se bydlet spolu přece neznamená jen spolu souložit!

5 10.07.2019

Ale ano, bylo to barvité a působivé, i já bych po přečtení knihy ráda navštívila to velkolepé místo. Avšak příběh samotný se mi zdál tak rozpřažený do šířky, že k velké škodě nebylo možné zabíhat do podrobností. Postavy na mě působily spíše jako archetypy a figurky než jako uvěřitelní lidé z masa a kostí.

5 27.06.2018

Když jsem četla Macochu - ten proud vjemů, myšlenek, halucinací a náznaků rodinných tragédií - nemohla jsem se zbavit pocitu, že i Petra Hůlová si při tom psaní možná občas přihnula. Ok - není to zrovna radostné čtení a trochu tomu chybí příběh, přesto jde o skvělý text. Macocha určitě stojí za pozornost, stejně tak i další knihy nadějné české autorky.

5 21.02.2018

Hutná, velmi zajímavá kniha, při jejímž čtení nelze nevzpomenout svého času populární Černou labuť. Silverův text asi není tak čtivý jako ten Talebův (čtenář se musí naučit odlišovat "signál" od "šumu"), autor Signálu a šumu nicméně působí mnohem skromněji než autor Černé labutě. Však to je také jedno z hlavních poselství této publikace: nenechávejme se vést svým příliš velkým sebevědomím, nezaměňujme šum za signál.
I když nemám moc velký přehled o všech probíraných tématech, i když moc dobře neznám americké reálie, na Silverův styl jsem si brzy zvykla a docela jsem se nechala unést jeho poučným výkladem - četla jsem tu objemnou knihu skoro jako napínavou detektivku.
Stálo to za to, doporučuji.

5 05.02.2018

S příliš velkým očekáváním se často zvyšuje pravděpodobnost zklamání, nikoli v případě esejistického textu Opuštěná společnost. Erik Tabery všechna má očekávání stoprocentně překonal.
Kniha nepřináší jednoduché odpovědi ani prvoplánová řešení, ale je velmi podnětná šíří svého záběru i rozmanitostí citovaných zdrojů.
TOP 2017.

5 22.01.2018

Kniha tady nemá moc dobré hodnocení, ale pro mě je to zatím nejlepší Urban. Možná právě proto, že příběh byl tak jednoduchý a "obyčejný", a tak docela přirozeně gradoval, aniž by autor musel zbytečně tlačit na pilu.

5 25.10.2017

Velmi svérázný, čtivý a svým způsobem i šokující text. A pak ten doslov, který více než cokoli jiného svědčí o tom, že (literární) text nelze nikdy zcela vytrhnout z prostředí, v němž vznikal, ať už se proslaví v překladu jakéhokoli jazyka.
Až při četbě toho doslovu jsem si uvědomila, že jedna věc je nechat se strhnout originalitou a obrazností textu, druhá věc je skutečně pochopit jeho poselství.
Nezbývá než se ptát, co zůstalo ztraceno v překladu.
Vegetariánku bych chtěla vidět zfilmovanou.

5 23.07.2017

S touhle knížkou jsem se hodně natrápila, nesdílím všeobecné nadšení. Sci-fi není žánr, který bych příliš často vyhledávala, přesto se postupně snažím seznámit alespoň s těmi nejznámějšími díly. Nevadí mi, že kniha je tak obsáhlá, nevadilo by mi ani to, že příběh není v centru vyprávění. Vadí mi příliš velké množství cizích výrazů, které mi maximálně ztěžovaly čtení (ve čtečce je listování slovníkem v podstatě nemyslitelné). Dunu jsem dočetla především kvůli senzačnímu vykreslení psychologie postav, oceňuji skvěle zpracované dialogy. Hodně mě bavily jednotlivé epizody, ale příběh v jeho celku jsem navzdory velmi pečlivému čtení bohužel nepobrala.

5 13.07.2017

Výborný text s podobným námětem jako (rovněž skvělá) kniha Bez šance, ale s úplně jiným a velmi poutavým způsobem vyprávění. Jsme zvyklí, že autor a vypravěč mívají nad čtenářem často navrch a v průběhu četby ho mohou mnohdy svádět na falešnou stopu a pak nemile překvapovat.
Kniha "Neopouštěj mě" mě uhranula především tím, jakým způsobem její autor (resp. vypravěč) ukazuje, že ani hrdinové toho moc nevědí, že jsou nuceni postupně a velmi pomalu odkrývat a odhalovat smysl svého "tady a teď".

5 26.06.2017

Bylo to náročné, na mnoha místech inspirativní, otřásající čtení.
Ale podobně jako v případě Talebovy Černé labutě mi vadila neochvějná jistota, přehnané sebevědomí, s nímž Byung-Chul Han předkládá většinu (svých) tezí, aniž by je jakkoli doložil. Zejména v závěru knihy pak už, zdá se mi, jen zbytečně často opakuje stále totéž.
Vyhořelá společnost určitě stojí za přečtení, když se čtenář nenechá hned na začátku vylekat dost pesimistickým pohledem na současnou společnost, tedy i na sebe samého. Vždyť i on, čtenář, je součástí toho rychle už rozjetého (nechtějme vědět, kam se řítícího) stroje!
citát:
"Můžeš" vytváří masivní tlaky, na něž subjekt výkonnosti do slova a do písmene kolabuje. Jím samým generovaný nátlak se mu jeví jako svoboda, takže není jako nátlak rozpoznán. "Můžeš" vytváří dokonce ještě věší nátlak nežli "máš". Nátlak uplatňovaný vůči sobě samému je fatálnější nežli nátlak uplatňovaný někým cizím, protože odpor vůči sobě samému je nemožný. (...) Ten, kdo selže, si za to může sám a tuto vinu si již navždy nese s sebou. Neexistuje nikdo, na koho by se to selhání dalo svést. Neexistuje žádná možnost odpuštění či rozhřešení. To je příčinou jak dluhové krize, tak i krize gratifikace, ocenění. (Rybka Publishers, 2016: s. 217)

5 17.05.2017

Fowles nám nedá nic jen tak zadarmo, jde o náročné čtení. Ale ono to za to stojí. Jde o velký a pozoruhodný (sociologický?/milostný?/historický?) román. Francouzova milenka patří dle mého názoru k těm nejlepším textům z hlediska zapracování linie vypravěče.

5 18.03.2017

Nejsem nijak výrazným fanouškem sci-fi ani fantasy, spíš v rámci rozšíření literárních obzorů se postupně prokousávám tím, co bych měla aspoň trochu znát. A hle - novinka od Petry Stehlíkové mě absolutně dostala. Protože Naslouchač je průzračně jednoduchý a přímočarý, právě v tom je jeho síla. V průběhu četby se mi připomínalo to nelepší z kultovního Pána Prstenů a zároveň také to nejlepší ze Hry o trůny (resp. ze značné části 1. dílu, který jsem ani přes velké úsilí nakonec nedočetla - avšak Stehlíková mě motivovala, naladila k dalšímu pokusu!).
Nevzpomínám si na moc románů, v nichž by byly tak senzačně (a bez patosu!) zachyceny emoce postav.
Klobouk dolů, doporučuji!

5 06.12.2016

Tohle je Houellebecq přesně podle mého gusta. Nemám a nemusím mít stejný světonázor, ale literárně je to skutečně vycizelované - na několika málo stránkách najdeme skoro všechno, všechnu hořkost a zmar současného světa, znechucení lidí, kteří zrovna moc nevědí, co se sebou. Jistě to není jediný možný/"správný" pohled na skutečnost, ale jako výpověď o světě, v němž žijeme, je i tento pohled třeba.

5 05.08.2016

Taky je mi z toho často na zvracení, kéž by to bylo to jediné, co mám společného s hlavním hrdinou.
Ve druhé třetině knížky jsem se dost ztrácela - asi kdybych věděla o válce něco víc, lépe bych se v těch všech hodnostech a organizacích zorientovala.
Není to nejlepší válečná kniha, kterou jsem dosud četla, ale je to kniha nejsyrovější.

"Čím více jsem zkrátka nahlížel do maelströmu intrik, vířícího v nejvyšších státních sférách, tím menší jsem měl zájem se na něm podílet. Než jsem dosáhl své současné funkce, domníval jsem se - nepochybně naivně -, že velká rozhodnutí se činí na základně ideologické správnosti a racionality. Nyní mi bylo jasné, že i když tomu tak částečně stále ještě je, podílí se na rozhodování mnoho dalších faktorů, spory ohledně kariréního postupu, osobní ambice, zvláštní zájmy. Führer samozřejmě nemohl řešit všechny otázky sám, a vyjma jeho rozhodnutí jako by všechny mechanismy, kterými se dalo dosáhnout shody, byly pokřivené, ba zkažené."

5 15.04.2016

Tohle byla pořádná jízda. Držte se pevně a nezapomeňte: nohy těsně nad zemí.

5 28.07.2015

Schválně jsem počkala, až trochu opadne nadšení a vychvalování Sedláčkova bestselleru, má očekávání ovšem zůstala i tak až příliš vysoká. Ekonomie dobra a zla je nepochybně inspirativní a originální kniha, zdá se mi ale, že je zbytečně přebujelá. Nejen poznámkový aparát, ale i text samotný (zejména v první části) by zasloužil značně proškrtat, aby mohlo vyniknout to zajímavé a podstatné. Zdá se mi, že např. exkurz do dějin židovství a křesťanství byl až moc podrobný - biblické příběhy znám, stále znovu je čtu a ráda se nechám inspirovat k novým objevům, v tomto případě jsem se ovšem se Sedláčkovými postřehy většinou míjela, nebo se mi zdály už dávno jasné a zřejmé. Některé paralely (nejen ve vztahu k biblickým textům) jsou myslím až příliš křečovité. Nejzajímavější pro mě byla asi kapitola o matematice a téměř závěrečná úvaha o třetím pivu.
Celkový dojem: trochu ekonomie, hodně filozofie a občas chaos.

5 17.07.2015

Od Murakamiho jsem četla nejdříve Kafku na pobřeží (=absolutní nadšení), Norským dřevem jsem byla dost zklamaná. Myslela jsem si, že zajímavější knížku než Kafku už dlouho číst nebudu, odhadovala jsem, že snad ani Murakami už nemohl napsat nic lepšího. Ale - mohl!
Jistě nejde o snadné čtení, rozsáhlý román (resp. jeho první a druhou část) doporučuji spíše čtenářům, kteří už vstoupili do Murakamiho světa. Napadá mě: je to svět jen Murakamiho? Ne...Tohle je kniha i o našem životě, ocitla jsme se ve světech 1Q84 a 2Q15 zároveň. Prolínající se příběhy, úchvatná práce s motivy, které se vrací, obohacují, střetávají...
A jedna z nejtěžších otázek, kterou bych mohla dostat - o čem to je?
"A jak řekl Anton Pavlovič Čechov, jakmile se jednou ve vyprávění objeví pistole, musí se tam z ní taky někde střílet. Takový už je smysl vyprávění příběhů..." (Odeon 2012, s. 732) Takto důsledně ovšem nepostupuje Murakami, který více naznačuje než odpovídá. A právě to se mi na jeho textech tak líbí.
Neváhej, čtenáři, nech se pozvat do roku 1Q84.

5 30.05.2015

Mé první setkání s Kingem - a stálo za to!
Na samém začátku (když přišel na scénu poprvé kýbl) jsem si říkala, jestli je šílenec jen Misery, nebo i její tvůrce - totiž King. Jako je geniální Murakami zvláštním způsobem posedlý sexem, je King (alespoň v případě tohoto románu) geniálním způsobem posedlý násilím.
Přesto se mi zdá, že v závěru zbytečně moc tlačil na pilu.

5 27.10.2014

Vynikající kniha, která dle mého názoru velmi silně vypovídá i o současné české společnosti, o pocitu odcizení, který může mít rozmanité příčiny a projevovat se různě intenzivně, různými způsoby. Kniha mě zasáhla především proto, že není zbytečně upovídaná; klobou dolů za výborný překlad (Alice Flemrová) a za skvělý doslov překladatelky (Odeon 2009).
Více takových knih!

5 09.07.2014

Skvělá kniha s trochu rozpačitým začátkem. Originální, rádoby líbivá i šokující, bezesporu nápaditá. Doporučuji.

5 29.11.2013