Janek
komentáře u knih
Flaubertův papoušek
Julian Barnes
Julian Barnes - provokatér, který mě asi nikdy nepřekvapí tím, že by mě přestal překvapovat. :)
Text Flaubertova papouška mě uváděl do značných rozpaků, neboť Flaubert nepatří k mým literárním láskám. Stále jsem chtěla vědět, co je pravda a co výmysl, to se mi ale moc nedařilo. Dokonalá literární provokace. Stojí za přečtení.
Hruškadóttir
Jana Šrámková
Podle mého názoru jde o velmi silnou výpověď o dnešní společnosti. Kniha není zbytečně upovídaná, Šrámková jde na dřeň a zdá se mi, že mnohem více říká mezi řádky. Bez patosu píše o emocích, o samotě a bezbřehé touze zakotvit.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Přečetla jsem knížku s odstupem, když už pominul ten největší humbuk, a jsem ráda. Děj odehrávající se v Japonsku mě bavil víc než pražská dobrodružství. Dost mě iritovala po celou dobu používaná obecná čeština (i když jí mluvím), čeho je moc, toho je příliš. Konec se mi zdál až moc useknutý, čekala jsem víc.
Ale jinak vysoce hodnostím stavbu příběhu, velmi promyšlené střídání scén, které čtenáře neustále udržuje v napětí i zvědavosti.
Sociopat
D. B. Peck (p)
Výborný debut české autorky se skvěle prokreslenými postavami. Nejde jen o zločin, ale hlavně o emoce. Co je normální a co je pravda? To vůbec nejsou jednoduché otázky. Asi nejlepší kniha tohoto žánru, kterou jsem za poslední roky četla. Doporučuju.
Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
Asi nedokážu hodnotit knihu bez ohodnocení postojů zpovídané farářky. Chtěla jsem zjistit, co je ta paní vlastně zač, a dozvěděla jsem se toho dost. M. V. Kopecká jde skutečně na dřeň a její příběh je v mnoha ohledech inspirativní, byť životní styl workoholičky (aspoň tak tomu rozumím) jistě nelze doporučit. Přiznávám, že jako praktikující katolička zkrátka nejsem na ženy-farářky zvyklá, byť rozumím tomu, že to může fungovat a mnohdy to funguje velmi dobře. Martina Viktorie Kopecká dělá církvi skvělou reklamu a nechybí jí potřebná sebereflexe.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Jedna z těch knih, které jsem si ráda přečetla, ale neodvážila bych se je doporučit nikomu dalšímu. Teprve když jsem rezignovala na příběh (podobně jako v případě Musilova Muže bez vlastností), začal se mi román líbit. Jako by Stančík psal o Rusku.
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Je to velmi tísnivá a děsivá kniha zejména proto, že nám dovolí uvědomit si, jak velké množství dětí asi vyrůstalo a vyrůstá v nepříznivých podmínkách. Jednoduchý styl knize dle mého názoru sluší. Jen mi chybí nějaká výraznější katerze - zdá se mi, že útěk od všeho zkrátka nestačí.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Jsem moc ráda za Magnesii Literu, díky níž jsem se dozvěděla o téhle knize. Je to stylisticky vytříbené, syrové, autentické. S du formou jsem se setkala už ve skvělých Dějinách světla (Jan Němec), kde mi to sedlo trochu víc. Torčíův text mě zaujal hlavně svou aktuálností a tím, že i když jedním z témat (nikoli jediným, nikoli hlavním) je také homosexualita, nejde o propagandu ani sebelítostivý pamflet.
Co mě naučil tučňák
Tom Michell
S tímhle slavným a prý velmi dojemným textem jsem se nejspíš úplně minula. Trocha humoru, trocha melancholie a samozřejmý apel na ochranu životní prostředí. Stylisticky dle mého názoru úplně obyčejné zápisky. Ochočený tučňák v civilizaci samozřejmě působí exoticky, ale to dle mého soudu na kvalitní čtení nestačí.
Do posledního dechu
Linda Castillo
Na základě doporučení jsem četla pouze tuto knihu ze série. A i když mi některé střípky chyběly, tomu zásadnímu v příběhu jsem rozuměla. Styl i překlad hodnotím na výbornou, i příběh byl dobře koncipovaný - nechyběly emoce ani napětí. Ale proč, proč ten přestřelený závěr jak ze špatného amerického filmu? Poitnu beru, ale schopnosti náčelnice ze všeho se oklepat, nepřežitelné přežít a dotáhnout celou záležitost do konce... to už má k uvěřitelnosti hodně daleko. Škoda toho závěru.
Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
Příběh P. Josefa Toufara je pozoruhodný a silný, o tom snad nelze pochybovat. Popularita knihy dle mého názoru svědčí o tom, že silné životní příběhy přitahují, a je také oceněním poctivé práce M. Doležala, který předkládá na jednom místě obrovské množství informací o životě člověka i kněze Toufara. Ale kde končí historie a začíná legenda? P. Josef Toufar je občas prezentován jako světec, který už nepáchne člověčinou. A kniha na některých místech je spíše kronikou než čtivým ("popularizačním") textem.
O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
Próza Emila Hakla není ani laskavá, ani úsměvná. Pod zdánlivě bezvýznamným klábosením otce a syna, z příběhu bez dramat a bez pointy, prosvítá řada křivd a neporozumění. Taková je literatura, takový je život.
Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě
Jan Němec
Je to knížka k přemýšlení, která nabízí od všeho trochu.
Zůstává otázkou, zda mi až moc nepřekáží mé vlastní předporozumění i skutečnost, že Petra Vacíka a sestru Denisu Červenkovou znám z farnosti, kde jsem konvertovala.
Kniha je moc hezky knižně i redakčně připravena.
Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Škoda, že neumím latinsky.
Škoda, že jsem si to nepřečetla dřív...
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Kdo má velká očekávání, bývá obvykle také zklamán. Smutných, drsných a beznadějných příběhů je v literatuře i ve filmu - zdá se mi - v poslední době až příliš. Po přečtení jejích předchozích děl nemůžeme od Viktorie Hanišové ani nic jiného očekávat. Přesto se mi zdá, že v téhle sbírce povídek je temnoty až moc. Autorce myslím svědčí větší prostor, když může jednotlivé motivy rozpracovat šířeji a alespoň trochu naznačit příčiny stávající situace, případně nějaký náznak možnosti, jak se z této situace navzdory všemu vyhrabat.
Pandemie
Michal Kubal
Výborná, čtivá reportáž o prvním koronavirovém roce. Poctivě připravená kniha, která netouží po senzaci a šokování čtenářů, ale nabízí hlubší sondu do problematiky, která neměla a nemá jednoduché řešení.
Kam se ztratil Bůh
Marek Orko Vácha (p)
Tři výrazné katolické osobnosti a tři skvělé rozhovory, z nichž každý je úplně jiný, a proto se krásně doplňují. Tomáše Halíka i Marka Váchu znám z akademické farnosti, četla jsem jejich knížky a mnoho let poslouchala jejich kázání. Nečekala jsem, že mi rozhovory s nimi přinesou nějaký nový náhled. Ale nakonec to bylo velmi osvěžující čtení, možná právě proto, že ve výborně vedených rozhovorech - takto vedle sebe postavených - byla krásně vidět rozdílnost těchto osobností. K tomu třetí rozhovor s Karlem Satoriou. Výborná kniha pro každého, kdo chce trochu nahlédnout rozmanitost víry v jednom náboženství, v jedné denominaci.
Drak spí
Michaela Klevisová
Text Michaely Klevisové - Drak spí - je beze sporu čtivý a dobře vyprávěný. Jde ale spíš o psychologický román než o detektivku. Napětí je jen minimální; postav, předestřených tajemství a dějových odboček je tolik, že čtenář nemá šanci ani odhadnout pachatele a jeho případnou motivaci. Pokud by se kniha prodávala jako psychologický román, měla by ode mě všech pět hvězdiček. Žánrově ale titul - dle mého názoru - klame.
