jaroiva komentáře u knih
Napínavé od samého začátku. Patová situace, která nutí k zamyšlení. Pěkně vykreslená psychologie postav. Bavilo mě to až do konce.
Heteša pro děti... Jako příprava na dospělé knížky dobrý. Neznám Minecraft, tak neposoudím, jak to bude hráče bavit.
Ale jo, budiž. V rámci naučného žánru je to zajímavé.
Zjistíte že nemusí být člověk až tak moc vtipný, ale jde o lehkost projevu, která způsobí lepší náladu na obou stranách. Už pro tuto pasáž stojí za to knihu si přečíst.
Vůbec se mi to nelíbilo! Nedělalo mi to dobře od samotného začátku.
Kde je další díl?
Občas mě udeřil nějaký jihočeský výraz... např. že někdo přijde déle (to už by snad bylo lepší to strašné "přijdu dýl") nebo něco jako "tátovo věc" - už si nepamatuju přesný výraz.
Jinak takové standardní povídky. Na můj vkus ta pointa občas nebyla dost výrazně "vypointovaná".
Smrt bývá nehezká se mi od autora líbila víc.
Není to úplně můj žánr, ale bavilo mě to mnohem víc než jiné duchařské domovní knihy (ala Ashburnovic dům atd...). Ke konci jsem se už fakt skoro začínala bát o některé postavy.
Noo... je to ... young adult prostě. Ale docela jsem se naladila na tu depku z knihy, i když už rozhodně nejsem cílová skupina. To se mi dost líbilo.
Ale protože jde o švédskou knihu, nesmí chybět PP Ikea, ach jo. A protože je to pro mládež, tak nějaké to LGBT, ekologická agitka ... Chudáci young adults. Taková masáž.
Takže jak tohle dohromady ohodnotit? Za tu masáž, která je namířena na mladé lidi, musím strhnout hvězdu, alergie na Ikea PP je čistě moje osobní, ale to mě vytrhlo z jinak působivé atmosféry...
Poslouchala jsem audio, které se mi dost líbilo, protože hlas O. Bretta mi v něčem připomínal mladého Jana Třísku.
I příběh se mi líbil. Přestože vrah byl jasný předem, bylo to dostatečně napínavé. Dala bych klidně plný počet.
Ale u knížek bych uvítala nějaký štítek s varováním, že nejsou vhodné pro osoby s intolerancí na přihlouplý product placement. To tahle rozhodně není (a jestli to nebyla placená reklama, tím hůř).
Řadím si tedy autora do škatulky PPP (pitomý product placement) a další knize se vyhnu.
Neměla jsem velká očekávání, spíš jsem knížku koupila na zkoušku. Neznámý autor a navíc český - to není tak docela to, co si normálně vybírám ke čtení. Nalákalo mě prostředí kolem dopravního podniku, protože k němu mám osobně velmi blízko.
Nakonec jsem ale byla velmi mile překvapená. Detektivka mě bavila, snad neměla žádné hluché místo. Přestože je tam mnoho postav a já se většinou v tolika osobách špatně orientuji, bylo to natolik přehledně napsané, že jsem se ani náhodou nemohla ztratit.
Výborně popsané je nejen prostředí dopravní, ale i policejní. České prostředí detektivce svědčí.
Jazyk se mi líbil, že je takový "normální", přitom pestrý (dokonce i občas nějaký ten přechodník, navíc správně užitý).
Můžu hodnotit s ohledem na zvolené prostředí jen velmi subjektivně, ale musím dát plný počet hvězdiček a přehodnotit svůj výběr knih na větší procento českých začínajících autorů.
Přeju knize i autorovi hodně úspěchů.
Asi ještě lepší než Plástev. Ale nutnost pokračovat dalším dílem se mi nelíbí :). Tohle fakt mohlo vyjít obojí v jednom!
Rozjelo se tu pár linek, které mě opravdu dál zajímají, takže jdu shánět Děti plástve II.
Některé povídky mě až tak nezaujaly, ale většina se mi moc líbila. Místo poslední povídky "Její veličenstvo" doporučuji přečíst rovnou celý román Plástev jedu, který z ní vychází.
První půlka se neskutečně táhla a vůbec mě nebavila, ale vydržela jsem, i když jsem poslouchala audioknihu a hlas T. Medvecké se mi až tak nelíbí (raději mám hlubší hlasy, to není chyba přednesu, naopak, čte to výborně).
V druhé polovině, kdy se děj přepne do perspektivy Robieho, mě to konečně trochu chytlo. Hlavně, že přestaly hlavové konstrukce Briony.
I když to druhá půlka v mnohém vylepšila, přesto se mi líbí tahle kniha nejmíň z toho, co jsem zatím od autora četla nebo poslouchala.
Doporučila bych proto spíš Stroje jako já nebo Betonovou zahradu.
A já zkusím ještě něco dalšího, abych si, doufám, spravila názor.
Film jsem neviděla a kniha mě na něj nenalákala.
Výborná kniha!
Nejsem žádným velkým fanouškem kosmonautiky, i když jsem už o ní něco málo přečetla.
Ale tohle je psané takovým způsobem, že to musí oslovit široké publikum.
Začátky mě ještě tak nebraly, protože jsem to nezažila v médiích, ale Challenger nebo Columbii mám v živé paměti. Obrázek rozdvojeného oblaku výbuchu se mi vybaví při pouhé zmínce názvu Challenger. Takže i v knize na mě nejvíc zapůsobily informace o těchto dvou událostech.
Kam se hrabe beletrie typu Marťan nebo Spasitel...
Tohle je teprve opravdové drama.
Kosmonaut je v podstatě takový poloviční sebevrah, jak to tak sleduju. Nejen v této knize, ale doporučuji i např. přímo astronautem psaného Astronautova průvodce životem na Zemi.
Bylo to nějak o ničem...
"Trtkání" mě rozčilovalo, nevím, jestli to stejně blbě vyzní i v originále.
Ale něco na té knížce nakonec bylo. Nevím co, nic konkrétního se mi nelíbilo, ale jako celek to působí jaksi dobře. Nechápu ani proč, ale musím hodnotit kladně.
První půlka mě dost bavila, pak se už objevily povídky nudnější až divné.
Ale když to tak počítám, průměrně mi vychází 4*, i když po dočtení poslední bych dala jen 3*.
Vytáhly to pro mě hlavně povídky Chůva a titulní Výplata.
Potvrzuje se mi zas, že Archerovi jdou líp výmysly než něco podle skutečnosti. Stejně tak jako u povídek, které byly podle skutečných událostí, které se mi nelíbily, ani Belmarsh mě nezaujal. Ale postřehla jsem tam nějaké kousky a nápady, které použil v jiných svých knihách, kde se líčí pobyt ve vězení.
Další díl Vězeňského deníku si odpustím a raději ještě sáhnu po tom šestém dílu Cliftonovy kroniky... který je zatím jen v angličtině.
Tak nevím. Asi opravdu nejsem cílová skupina pro duchařské horory. Vůbec mi to nepřipadalo jako horor, šlo to mimo mě.
Těšila jsem se na novou knihu Loterie a jiné povídky, protože povídka Loterie mi od autorky připadá skvělá. Tak jsem se chtěla předpřipravit něčím od S. Jackson. Ale po přečtení Domu na kopci si koupi povídkové knihy rozmyslím. Raději si ji jen půjčím.
Oddechové letní čtení. Nedovedu si představit tohle číst v zimě nebo dešti. Toto patří k prosluněné dovolené. Pak se dá u knížky zrelaxovat. Jinak to není žádná velká literatura.
Ale mě teď padla do nálady dobře, takže hodnotím jasně kladně.
Nebývale vyrovnaný soubor povídek. Vyhodila bych z něj jen poslední povídku, která jediná mě nebavila.
Druhá a určitě ne poslední kniha od autora, kterou čtu.
Tento soubor bych nazvala spíš Poslední lidé na Zemi. Postapo atmosféra, občas nějaké to cestování časem nebo alespoň vzdálenější budoucnost, temná scifárna. Jo, to si dám líbit.
Nejvíc se mi asi líbila povídka Kupte si svět, která má nejen zajímavý průběh, ale i pointu k zamyšlení, pak povídka Lidé se mě bojí, kde jsem měla úplně jinou teorii, jak dopadne, můj předpoklad byl ale spíš jako od R. Dahla, což by nebylo tak konzistentní se zbytkem sbírky.
Kdybych nevěděla, kdo to napsal, tipovala bych asi něco mezi Heinleinem a R. K. Morganem. Určitě bych netipovala českého autora.
Pokud jde o Plástev a její děj, začátek a střed se mi moc líbil, ten konec mi už připadal dost jako ty části z Heinleina, které úplně tak nemusím.
O takovém "hmyzím společenství" jsem před nedávnem četla v Mellickovi, tak to teď bylo trochu takové déjà vu.
Ale dost se mi to líbilo. Pro mě nový objev zajímavého autora. Jdu se shánět po nějaké další jeho knize.