Jaryad komentáře u knih

Vůbec nejvíce mne zaujala ta práce pana Klostermanna na charakteru postav. V něčem snad nadčasové dílko. Přiznám se ale, že prvních asi tak 50 stran bylo pro mne náročných, nemohla jsem se začíst, ale od chvíle, kdy na scénu přichází rodina Chabléových, dějové linky ožijí včetně čtenáře. Doporučuji nové vydání z roku 2020, které má velmi pěkné ilustrace. Technika kresby s koláží je designově modernější a myslím, že nejen středoškoláci si ji zamilují.
V ději nacházíme napětí, motivy přátelství i zrady, které by měly ve čtenáři vyvolat nějaké zamyšlení až poučení. V ději nacházíme velmi spletité osudy lidí rodiny Hasslingerových a rodiny Chablé a samozřejmě osudy sklenářských hutí. A možná nacházíme odpověď, proč zanikají. Když jsem v noci tuto knížku dočetla, měla ve mne tak trošku wow efekt. Jsem skutečně tady, nejsem v knížce? To je už konec? Klobouk dolů. Přesto 4 hvězdy za ten dlouhý úvod.

3 09.11.2024

Tinder (zatím) nemám, protože mi to nepřijde jako seriózní cesta, jak si najít partnera. Ale říkala jsem si, zkusím se začíst do knížky od Lucky Macháčkové, holky co dělá stand upy, mohla by to být legrace. Hned v úvodu mne oslovil slogan něco ve smyslu, že je to také pro všechny, kdo se v těch vztazích tak trošku plácají. A je to tak. Musím říct, že ta knížka je fakt slepičí polívka pro srdce i duši. Člověk se dozví jaké typy může potkat (nejen) na Tinderu, portfolio různých exotů mne opravdu pobavilo. Autorka také na konci některých kapitol uvádí na jaké typy mužů si dát pozor v nejrůznějších kontextech. Nepamatuji knihu, kde bych přečetla 45 stran za 70 minut .

4 09.11.2024

U paní Mornštajnové mne vždycky zarazí to uvědomění si. Když jsem četla Hanu, měla jsem husí kůži a strach z jakékoliv nemoci, která by mohla přijít. Za tři měsíce dorazil covid a zúčtoval nám to, všichni víme. Les v domě mne opět nezklamal. Líbila se mi metafora mezi tím "co zlého" může skrývat les. V jeden moment jsem si řekla, "neudělá snad Cácora tohle". Spoilerovat nebudu, ale vší zlo, které v dívence bobtnalo, a pak v pubertě dozrávalo a pralo se snad v naději, že bude lépe, stejně dohnal osud a následně jeho zadostiučinění. Na příběhu se mi velmi líbilo napětí, které opět bylo zahaleno do poetičnosti metafory, ale zároveň příběhu, který působí velmi realisticky. V dnešní době vlastně nepůsobí, ale může z ní vycházet.

23 12.01.2024

Ale jo, motivační knížky mám celkem ráda. Mnohem víc se mi líbilo třeba Ho'oponopono, jako že mi ta technika něco dala a pomáhá, když se člověk potřebuje uklidnit při nějaké situaci. U Menděla je ale fajn, že je to takové odpočinkové čtení, které také působí uklidňujícím způsobem. Uprdelismus neznamená, že by člověk jednoduše hodil věci za hlavu, ale pokusí se je přijmout, poučit se, prožít je a docílit stavu a nějakého zdravého rozumu, kdy si člověk sám v sobě řekne - tak a teď se přeci nechci trápit, chvíli se zastav po velkém muku a zamysli se. Takže dokáže vlastně tak nějak laskavým způsobem člověka na chvíli ukotvit.

4 10.08.2023

Odpočinkové, vtipné, lehce vulgární, svěží čtení nejen na jaro či léto, vzhledem k tomu, že já jsem Aristokratku ve varu četla v létě, ale odehrává se na jaře. Říkala jsem si, že dám víc hvězdiček, ale jednu maličkou výtku bych přeci měla. Nebudu ale spoilerovat, takže na to přijde pak každý, až si druhý díl přečte :+) Dvojka se mi četla ještě lépe než jednička, takže jsem ji přečetla na 3 zátahy (-: A nedá mi to, "něco" mi tam přeci chybí.

6 16.08.2021

Fantasy žánr miluji ze všech nejvíce a to díky fenoménu Pána prstenů z dob počátku nového milénia. I když se kolikrát při četbě člověk zapotí, je to celkem prima čtení a způsob, jak si odpočinout. Tento druh napětí s hrdinnými postavami v krásné přírodě mne totiž baví. Mistr Sapkowski dokázal vykreslit neuvěřitelná bájná monstra. Díky bohu, že v lesích nepotkám třeba kikimoru, ale minimálně zas můžu naslouchat, jaká jiná stvoření zde k nám promlouvají. (-: Těším se na druhý díl a jsem zvědavá, jak to skutečně bylo s proměnou čarodějky Yennefer v krásku.

10 06.08.2021

Překvapilo mne, že se jedná o povídkovou knihu, ale podobně jako u Zaklínače to nevadí. Jen se musíme smířit s tím, že s některými postavami se již nesetkáme, že je doslova a do písmene zavál martský prach. Všechny postavy ať už Marťani či Pozemšťané prožívají útrapy zpočátku fantaskního rázu. Autor skvěle vykreslil podobu bytostí které rozbíjejí mýtus klasického mimozemšťana a vdechl jim schopnosti, které při četbě donutí čtenáře přemýšlet. Takže by mne zajímalo kdo nakonec byla žena z poslední povídky . Osudy jednotlivých postav, ale čím dál víc směřují k zoufalství a beznaději a kolikrát bojují s vlastním šílenstvím, představami a sny a zase šílenstvým.
Na jednu stranu je dílo napsané s hravostí, autor si pohrává se slůvky, jmény apod., na druhé straně je ale velká dávka tvrdosti, katastrofických úvah či skvělé psychologické prokreslení.

14 06.08.2021

Autora sleduji na Instagramu a mezi novinkami objevenými v knihovně to byla doslova radost a zvědavost. I když nejsem antikrist, tak jsem se bavila jako holčičí metalhead a bylo to celé velmi roztomilé. Už jen představa, že mezi rodiči stále existuje šťastná neutuchající jiskra, přestože jim může táhnout pomalu na čtyřicítku, je prostě hezká :)) Ale ani rodiče antikristů to nemají se svými dětmi jednoduché :D Mladá generace prožívá muka. Jeden ze synů obdivuje Ježíše a dcerka má plnou hlavu slušňáckého spolužáka...

6 09.09.2020

Jelikož jsem knihovnice, tak jsem měla možnost se seznámit také s tímto velmi zajímavým titulem. Nejprve jsem si říkala, že ten název zní velmi depresivně, ale na druhou stranu, jelikož jsem se delší dobu potýkala s únavou a pocitem, že je něco špatně, přesvědčily mne kapitoly o zdravé výživě, že zelenina není jen "zdravá", jak nám to vsugerovávali naši prarodiče, ale že skutečně se v ní skrývá spousta důležitých vitamínů a minerálů, které pomáhají buňkám v našem těle doslova ožít. Z "nechutné" brokolice pak vytvoříte zajímavé recepty a zjistíte, že není tak hnusná, jak si to pamatuje ze školní jídelny. Stačí ji přihodit na drobno do polévky, do bramborové kaše či do brokolicových placiček - bramboráků "brokoličáků" a budete mile překvapeni. :-)

2 09.09.2020

Četla jsem o trošku starší vydání, cca v roce 2002 a jako puberťačku v deváté třídě mne to moc bavilo. Fejetony a historky ze života, kterým nechybí špetka černého humoru, se báječně hodí třeba na cestu do vlaku :)

Vítejte v království, kde plně fachčí internet, princezna Amálka miluje Amy Winehouse a královští rodiče ji hledají ženicha přes seznamku Rodičinder. Kniha se mi četla velmi dobře, chvílemi jsem ale tápala, pro jakou věkovou kategorii ten příběh vlastně je určen? V knihovně je zařazená od 10 let + a říkala jsem si, zda by děcka skutečně pochopila, oč tam občas běží :) Dobře, hlavní hrdince je 17 let a tam bychom mohli cílovku hledat. Já třicátnice + jsem se perfektně pobavila nad gagy hodnými nástupce Arnošta Goldflama a oblíbila jsem si dračici, která má problémy s početím svých potomků :-D Nechybí narážky na média a tisk, jak perfektně fungují konexe mezi vládními hlavami a bulvárním plátkem zvaným Šlest a řada zparodovaných internetových společností jako Anagram, Rodičinder, Peklozon apod :) Tak nastupte do kočáru z firmy Melona Luska a nechte se unášet touto bravurní jízdou.

2 16.07.2020

Na tuto knihu jsem se těšila již delší dobu. Když jsem jí listovala, cítila jsem takové to vzrušení, že konečně nedržím úplnou blbost, ale román, který zároveň přinese něco víc - nějakou informaci, nějaké sdělení. Takové knihy nazývám, že jsou "o něčem". Čili jsou na nějaké téma, které zpracovávají do hloubky. Zpočátku mne její obsáhlost trošku odradila. Bylo třeba si na ni udělat čas, a tak jsem začala číst na dovolené a pak ještě za pandemie covidu. Líbí se mi také téma prokletí, přírodního léčitelství a skvělého popisu scén. Jediné, co možná bych vyčetla, že jsem se trošku ke konci ztrácela v nesmírném počtu postav, ale dá se to zkousnout ;)

13 20.06.2020

Možná se budu ještě několikrát opakovat v budoucnosti, ale u literatury faktu mám ráda jednu věc. Opakované vracení se k titulu, který se stává pro vás kuchařkou. Bývá to můj rituál, a proto k těmto knihám vedu jakousi úctu a jsem ráda, že jako začátečnice můžu načerpat inspiraci od Pauly Radcliff. Jak běhat je návod pro každého, koho běhání baví či naplňuje a nebo se chce stát profesionálním běžcem. Vysvětluje proč, co a jak např. z oblasti výživové stránky, jakou obuv používat dle tipu chodidla a motivací jsou též tréninkové plány od začátečníků pro maratonce. Přesto bych knihu doporučila spíše začátečníkům a středně pokročilým jako učebnici běhu, ale každý si v tom najde své.

1 03.05.2020

Moje naprostá srdcovka. Tragické události hrdinů střídá hluboký cit mezi nimi jako odměna za utrpení, kterým si rozuzlení prošli. Líbí se mi jak Murakami vždycky si hraje ani ne tak s osudy hrdiny, jako s osudem samým :) ten předkládá velmi přesvědčivě.

Musím přiznat, že toto pokračování Života bez hranic je střízlivější výpovědí o tom, že nám autoři nemažou jen med kolem pusy. Přiznávají, že Ho´oponopono je potřeba uchopit jen jako filozofii, která buď bude fungovat nebo nemusí. Je to dost na jednotlivci a kdo uvěří, zázraky se mohou v menší míře dít. Není možné, aby se splnily všechny sny, ale hlavním posláním je dostat se do tzv. stavu Nula, kdy aspoň na chvíli máme pocit, že máme své myšlenky pod kontrolou, a vyčištěním negativních myšlenek, které nám brání v plnění snů, předáváme zodpovědnost osudu. :) Je to hezký pocit, ale trvá většinou jen chvíli. Pak musíte zas od začátku a znovu.

Toto dílo je velmi k zamyšlení! Ho´oponopono mne doprovází asi tak 4 roky, kdy jsem se o něm dozvěděla přes dvě kolegyně. Nejdříve jsem si říkala, že tomu moc nevěřím. 4 zázračné větičky ale fungují skvěle jako meditace a proces k uklidnění. V čem ale funguje je v motivaci se posunout dál v kariéře. A zde si říkám, zda některé výsledky jsou náhodou či pílí na sobě pracovat. :)

Norské dřevo je nejcharakterističtějším dílem Harukiho Murakamiho. Přesto je jedinečné a nedá se zaměnit a mělo by se stát součástí povinné literatury. Nikdy mne nenapadlo, že vás kniha dokáže rozbrečet. U filmu je to logické, protože to co vidíme a slyšíme v nás vyvolává citovou reakci. U knihy zjistíte, že pocity můžou být intenzivnější, když je velmi dobře napsaná. A ač by někdo řekl, no jo, stalo se, bylo to smutné, konec byl tragický, měli bychom si uvědomit, jak naše duše jsou pevné v našich rozhodnutích a stávají se křehkými, když se ta rozhodnutí nedají zničit a ničím citově nahradit a už se vezeme na depresích jako hlavní hrdinové.

13 05.02.2020

Murakamiho příběhy bývají plné citlivých emocí mezi hlavními protagonisty. Jeden by si řekl, ha červená knihovna, ale nikoli. Na rozdíl od románků pro ženy jde do citové až erotické hloubky a krásně popisuje všechno co se odehrává mezi mužem a ženou a nebo v tomto případě mezi kamarádem a dvěma ženami. Sputnik je knížka, která vás chytí za srdce a na konci se dočkáte příjemné katarze.

4 05.02.2020

Dneska si dám věneček a rozhodně mne jeho koupě po přečtení této knihy neodradí. Překvapuje mi s jakou odvahou autorka po stránce formy slohu pracuje! Po dlouhé době to ve mne probudilo kritické myšlení, nemyslím v negativním smyslu, spíše naopak. Pokud by se mi dílo nelíbilo, napsala bych, že spisovatel skáče restrospektivně v ději z kapitoly na kapitolu jak pomatený zajíc, ale u Aleny Mornštajnové je to dělané s takovou elegancí. Představte si čistou ulitu nebo spirálu zlatého řezu. Příběh malého děvčátka Miry se postupně propojuje s osudy její tety Hany a nenápadně přechází z jednoho vypravěče na druhého - z Miry na Hanu dokud se jejich osudy nesejdou. V bodě zlatého řezu, v bodě žloutkového věnečku :-) Jsem velmi mlsná čtenářka a musím říci, že Hana je kniha, kterou neodložíte po pár minutách a nedá vám spát.

31 23.01.2020