jasmína komentáře u knih
(SPOILER) Skvěle napsaná kniha, šílený příběh o rodičích, ze kterých mi bylo zle..
Škoda, že nevzali její slohovou práci opravdu vážně, protože konec byl šílený.
Teda....opět skvělá kniha, kde jsem zaplakala , rozzurila se na Svatopluka, a to skoro pořád..... , no snad brzy vyjde další kniha Aleny Mornštajnové, protože tedy se mi tato kniha líbila stejně jako ostatní, kromě Hotýlku..
Tak tato kniha ve mně zůstane.
Nebudu ani tajit to, že ukáplo hodně slz, a že nikdy nebudu lhostejná k tomu, co museli Židi vytrpět, hrůzy a něco, co si neumím ani představit....
SPOILER :
A hrdinka Hana, jak já ji po tom příběhu (životě o ní) pochopila. Předtím jsem pořád tápala, proč je tak tichá. Zažít co ona, nejspíš bych nepřežila..... nebo někde na psychiatrii.
Nečekala jsem, že budu ještě víc u této knihy nadšená, než u knihy Hospodyně od Joy Fieldingové.
Ale zde se nedalo odtrhnout, jak to bylo napínavé, propletené, a ten závěr.... třešnička na dortu....
A jak nikdy nehodnotím přebaly, tak tady mě obal ohromil. I dcerku. Uviděla to a prý : To je hustý.
Také hodně čte, ale zatím knihy k jejímu věku.
.
Kniha na odreagování, ač je mi čtyřicet, mám autorku a její styl psaní moc ráda.
Tak to se brilantně povedlo, četla jsem včera večer a dnes odpoledne dočetla.
Až mě z toho mrazí......
Kniha se mi četla velmi dobře, a možná jsem i ráda, že jsem u ní nebrečela jako u knihy Hana.
Brzy se pustím do další knihy Aleny Mornštajnové, nezaujal mě pouze Hotýlek, nevím proč, ale ta jediná kniha se mi od ní moc nelíbila, ale to jsem určitě jedna z mála.....
Ač kniha končila jak končila, umí mě autorka rozbrečet dojmout, napnout, rozrušit, překvapit..... podle mě je opravdu nadaná a už aby zase vydala další knihu.....
Kniha se hodně líbila mamce, mně sice také, ale moje babička se možná dokázala se životem poprat líp, ačkoliv měla také několik potratů, neměla lehký život, v roce 1933 se narodila, ve 22 měla mou mamku, v mamcinych šesti letech od nich zivitel rodiny odešel a nestaral se o ně, a musela to v té době zvládnout a se vším se poprat......
Ale to je spíš moje osobní vzpomínka na mou milovanou babičku, se kterou si už o knihách nemůžu popovídat od r.2015 bohužel...... určitě bych se ji zeptala na víc věcí .
Jinak mi kniha připomínala knihu Želary (Jozova Hanule).
Šíleně smutná kniha, kde mi chyběla snad i kapka naděje ......, ale samozřejmě napsáno opět výborně, jen je na mě toho smutku nějak moc, ale to už si musím nyní asi zvolit veselejší téma :) , to už je jen na mě.....
Přečteno za jeden večer až do 1.h.ráno.
Ač nejsem dávno už mladinká, její knihy se mi na odreagování čtou skvěle.....
Sice v reálu bych jejich vztah 1x za rok nedala, ale to už nechám na fantazii jiných čtenářů....
Moje nejoblíbenější autorka od její první knihy Za zavřenými dveřmi.
V každé knize umí se mnou, jako se čtenářem, hrát tu hru, že už vím, jasně, že vím, kdo je ten vrah, a pak zase znejistím, no prostě to se mnou umí dokonale a já děkuju , protože Joy Fieldingová nějak přestala psát, a tak mám aspoň o novou, velmi oblíbenou spisovatelku.
Opět skvělé , skvělé a skvělé, autor s pseudonymem prostě umí , co víc k tomu vůbec napsat, od knihy se nedalo odtrhnout.....
Skvělá kniha, nyní čtu další díl, sice by to mohlo ubrat na síle nápadů vraha, ale Yrsa je skvělá spisovatelka, jen tak dál.....
Silná a smutná kniha, kterou jsem nedokázala přečíst najednou.
A je šílené, že se tohle tak dlouhou dobu vůbec dělo.....
Nemohla jsem knihu odložit, čekala jsem s napětím,, co bude v příběhu Daphne, a skvělé, já teda neuhodla,, co všechno se jí odehrává v mysli a co prožívá, jako většina čtenářů tady, ale možná jsem na to myslet ani nechtěla a proplouvala jsem dějem jako ryba ve vodě a včera celé odpoledne četla, až jsem dočetla a můžu jen a jen doporučit.
Souhlasím se všemi komentářemi, co zde zatím jsou.
Nepředstavitelné, protože bych musela jednat podobně jako autorka, a vůbec nevím, zda bych to vše tak zvládla, ale je pravdou, že člověk, když musí, tak v sobě, už díky milovanemu dítěti či rodičům, partnerovi.... najde tolik síly, že ani neví, že ji v sobě má.
U knihy mi ukáplo pár slz, a kéž by se dostala i do rukou těch, co říkají, že tam válka není a nadávají..... však víte.....
Nemohla jsem přestat číst, a pořád jsem si říkala, tak kdy už jí to vše řekne????
A opravdu to tak bylo ?
A opravdu to tak je ?
A opravdu to tak bude?
Opět skvělá kniha mé oblíbené autorky, a přečetla jsem během odpoledne, začala jsem tedy včera večer 100 stran.
Tak snad zase napíše další..... ony všechny její knihy jsou smutnějšího rázu.....