jasminecka
komentáře u knih

Cetla jsem v anglictine a prestoze me obas zasahla profesni deformace a rikala jsem si, jak tohle-tamto asi znelo v cestine, kniha me vtahla a jsem rada, ze jsem s ni travila svuj cas. Ocenuju formu textu i vyvoj postavy, prestoze pro me leccos bylo trochu predvidatelne a myslenky ne uplne nove (autorku sleduju na blogu uz peknych par let), davalo to smysl.


(SPOILER) Jsem trochu na rozpacich, jak tuhle knihu popsat. Nektere povidky pro me byly velmi ctive (vtahly me casti s dejem v Rybicich, bavila me budovatelska romantika, dojal me zaver; pri cteni povidky o vpadu "spratelenych" vojsk v 68 se mi udelalo lehce spatne a musela jsem si dat pauzu a overit si, ze je kniha vydana pred unorem 22). Nachazim tam dobre napady - popsat Vanoce 1914 v zakopech z perspektivy obou valcicich stran, zachytit zivot v Terezine pohledem mlade divky, ... Ale tato temata jsem uz cetla drive a lepe zpracovana (napr. u Remarqua nebo te Mornstajnove, ktera je zminovana anotaci), takze se zadne velke "wow" nekonalo. Nalepit vsechny udalosti na jednu rodinu mi v teto knize prislo neverohodne a i ty povidky byly takove... poslepovane, jako celek to na me jednoduse nezapusobilo.
[minispojler] Ale palec nahoru za rodokmen na zacatku knihy (k tomu jsem se teda dost vracela) a Deus ex machina - postavu Pokorneho: "Soudruzi, vy jste komuniste?" :D Pokorny je tam snad jen vuli tomuhle momentu...


Asi nejlepsi kniha, kterou jsem o ritualech v zivote cloveka cetla. Nejvic me oslovila ta o smrti (asi napisu do zaveti, aby si ji mi pozustali precetli, nez zacnou neco podnikat :-)) a o privitani miminka v sousedstvi.


Tohle dilo cloveka chladnym nenecha. Ale to tema, tema... Ta hloubka lidskeho marasmu...


Autorova prvotina, k jejimuz cteni jsem se dostala az po dlouhe dobe. A jsem za to rada. Nevadi mi peprna rec, otravuje me "cesky dialekt". Tema skvele, snad jeste z tohoto prostredi neco napise...


Libil se mi nejen pribeh samotny, ale taky fakt, ze krasobrusleni neni jen kulisa - je ho tam moc a moc.
I kdyz mi trvalo se zacist, nastinovani udalosti busoucich ci vysvetlovani tech minulych mi prislo civilni a vubec ne tak krecovite, jako u jinych knih. Dobre to plynulo...
Lukov mohl byt trosku plastictejsi a chovani postav odpovodalo spis patnactiletym... ale celkove fajn cteni. Tak fajn, ze me lakalo otevrit knizku jeste jedno.


Obrazotvornost autora musi byt nezmerna, kdyz z par kusych informaci stvoril tenhle roman. Cteni se mi libilo velmi, dokonce jsem se dozvedela neco noveho z historie (i kdyz popisy krymske valky pro mne byly nejnudnejsi casti celeho romanu). Zachyceni historickeho kontextu povazuju za nejcennejsi - nejde mi nesrovnavat, v jak narocnych podminkach tehdy prosti lide zili a jak se zije dnes...


Pribeh me zas tolik nezaujal, mozna proto, ze jsem pribeh poslouchala v audiu a nemohla si urcit vlastni tempo vypraveni. Ale! Ten jazyk! Jazyk je famozni. Clovek obcas asi musi precist nejakou nemoznost (jako ja nedavno), aby si zas vazil a znovu uvedomoval hodnotu dobre napsane literatury...


Zadni obalka rika, ze jde o "...dilo, na ktere tak snadno nezapomenete". Povazuji za fascinujici, ze takto diplomaticky vystihli fakt, ze jde o neskutecnou hloupost, ze to tezko dostanu z pameti. Namet by mozna mel potencial, ale zpracovani je asi jako bych to psala ja. Docetla jsem to jen kvuli zvracene zvedavosti, na jakou dalsi neuveritelnou blbinu jeste narazim. A ze jich bylo! To cleneni knihy, ty uvzdychane kycovite rozhovory, neverohodne reakce, zvraty (ano, i o tech se na zadni obalce pise - potvrzuji, ze jich je tam mnoho!), tolik nasilneho vysvetlovani, co proc kdy jak komu, ... Kdyz se k tomu pridaji jeste chyby v prekladu a tisku... Mela jsem to odlozit uz na zacatku, ale ne, ja si chtela splnit polozku z ctenarske vyzvy - alespon tento cil splnen.


(SPOILER) Sbirka se mi libila prekvapive moc - pro svou pestrost, pro to, co povidky skryvaji mezi radky, pro moznost nahlednout vzdalenou a mne temer neznamou cast sveta.
Pani Preinhalterova mluvi ve svem doslovu o trech traumatech Bengalska (Zapadniho Bengalska, jez je soucasti Indie, a Bangladese = bengalske-zeme):
ztrate domova, identity a chudobe. Prave treti trauma jsem si v povidkach uvedomovala nejvic. Povidky (s dejem i bez, lyricke, realisticke, popisne i fantasticke) ale rozhodne nejsou jen chmurne, chmurnejsi a depresivni. Nasla jsem v nich i humor a pouceni a jsem za to rada.
Za cas mi urcite nazvy povidek nic nereknou, proto si sem chci "odlozit" svuj vlastni, alternativni nazev, protoze zapomenout nechci.
Lov
Jak jde život (Bratr)
Odpoledne (Rikša)
Dusivá noc (Cesta na venkov s přítelem)
Supi
Nestoudnost pana D.
Komár
Žena (Proč ji nemá šlechetný?)
Psí matka
Safarúv příběh (Bez nohou)
Khejáli (Detektivka/Záhadná úmrtí)
Podpis (Herečka)
Zlatý nektar (Umírání)


I ja jsem nasla tuhle knihu diky zmince T. Šebka v Africke zime. Nejvic se mi libila cast o ceste na Komory, ale i poznamky ze samotne mise byly fajn - nejen ze seznamuji s fungovanim MSF a lekarny, ale ukazuji, ze nejen chururgie umi byt napinava; vedou k premysleni, byvaji vypointovane. Ornitologicka ani jina biologicka okenka mne moc nebrala - az do chvile, nez jsem na konci si ty ptaky dohledala. Ocenuji prilohu fotek.


Hodnotim e-verzi od Palmknihy. Cetlo se to hrozne. Ne ze by mi vadil najednou spisovnejsi jazyk autora, ale texty byly misty nejspis nejak prehazene. Protoze takovyhle chaos by snad nikdo zamerne nevytvoril... Musim se nekdy podivat do tistene knihy. Jinak obsahove me kniha docela bavila. A dekuji z zaver, budu si pamatovat "kozy ptakum".


Kdyz jsem zjistila, kdo rozhovor vedl, nemela jsem do knihy moc chut, ale ... dluho jsem necetla tak zajimavy a lehce plynouci rozhovor.


Knihu jsem poslouchala na CRo a musim rict, ze me mile prekvapila. Nemohla jsem se dockat dalsiho dilu.


Kniha se mi libila, ale ne tolik jako Lekarem mezi pousti a minami K. Höschlove. Bylo zajimave udelat exkurz do neobycejneho i bezneho zivota autora. Ale uz po tydnu ve mne nezustava nic moc krome dojmu, ze to je prace nadmiru narocna, a rady, ze az pujdu resit neco s chirurgem, mam ho nejdriv nakrmit a vyslechnout. Sice si asi pomysli, ze mam jeste psychiatrickou diagnozu, ale bude na mne hodnejsi :-)))


Moc se mi libily ilustrace a mnohym vtipum jsem se nahlas zasmala. Postrehy ze vzdelavani i pozorovani lidi jsou tam opravdu trefne, ale "Opravdu dobry konec" bych si predstavovala dost jinak. Nevim, kteremu diteti bych ji dala ke cteni. Docela by me zajimalo stari deti, ktere se u toho chechtaly; ve svem okoli nemam vzorek, ktery by zaroven byl schopen pochopit text i peijmout, ze kniha temer nema zadny dej.
A asi nejsem dost osviceny rodic, ale uplne bych nepotrebovala, aby v detske knizce znelo jmeno hrdinky zrovna pornografickeho romanu nebo se resila takto specificka politika...


Poslouchano jako cetba na pokracovani. Nebylo to spatne, rozuzleni mi prislo super, ale obvas jsem se ztracela ve jmenech postav. Kolikrat se mi zdalo, ze uz by mohl byt konec, ale pak se NECO stalo, nekdo se zjevil jako a posunul dej. Jako by autor pospojoval X ruznych drobnych historek. A pridavam se k predchozim pochvalnym komentarum, co se stylu humoru a neotrelych prirovnani tyce, to me bavilo.


Ačkoliv je velká část knihy věnována všemu jinému, než Antonínu Kalinovi, ve finále to zas tak nevadilo. Autor dělá opravdu široký exkurz jak do prvorepublikových reálií z baťovské éry, věnuje se ale taky podrobně celkovému fungování koncentračních táborů, což dost pomáhá pochopit šíři a hloubku jednotlivých událostí. Práce se zdroji je obdivuhodná a rozhodně zmiňuje tituly, které si zařazuji na seznam k přečtení.


Napad zajimavy, provedeni prijatelne - kniha neni tak preplacana, jako jine od tehle autorky... detem se libila, podle veku je zajimaji bud obrazky, nebo text.
Zajimavy napad na test, jaky jsi kamarad, na konci knihy.


Kdyby to slo,dala bych knize tri a pul hvezdicky.
Co me nebavilo - monotonni intermezza, kdy se autorka vraci k vypraveccine pritomnosti.
Ze stylu vypraveni jsme byla taky rozpacita. Plynuti vyoraveni se docela povedlo zachytit, ale nekdy to bylo dost zmatecne. Pokud to byl zamer, pak ok, ale prislo mi to zbytecne.
Co me naopak bavilo, bylo prostredi, moznost nahlidnout do zivota sluzebnych, kontrasty. Je mozne srovnat vidensky zivot Anny s jeji domovinou v Banskej Stiavnici, Annu a Lizu, zivot sluzebnych v tomto dome a u chudsich panu, tovarnicky, lehke zeny... Ruzne pohledy na moralku. Bohatstvi a chudobu. Naivitu a protrelost... Bavily me i ty otazky, bez vnucene odpovedi: je takto prozity zivot sustojny, k necemu dobry, nebo promrhany a zbytecny?
Nakoukla jsem i na trailer k filmu Sluzka, ktery mel byt natocen podle teto knihy. Kdybych nevedela, ze scenar je take z pera pani Lasicove, rekla bych si, ze autori filmu videli z knohy leda anotaci, a to jeste z rychliku... Ale film tu nehodnotime. Kniha mela neco do sebe a mela jsem chut se k ni vracet. Takze slusne tri hvezdy.
