Jejda komentáře u knih
Václavova čtení na zahradě u Hejlů si dobře pamatuji. Scházelo se tam hodně zajímavých lidí.
Krásná kniha formou i obsahem! Kromě popisu pohnutých osudů samotného autora a jeho rodiny, zde najdete taky mnoho zajímavých informací o mnoha zajímavých, veřejně známých, lidech. Vřele doporučuji!
Pana Andrše jsem měla tu čest poznat osobně na oslavě jeho devadesátin. Je to nádherný vitální a vtipný pán. Tuhle knihu jsem od něho dostala s věnováním a přečetla s obrovskou chutí. Všem zájemcům o historii velmi doporučuji!
Nápad s prolínáním časových rovin a rozjezd trilogie vynikající. Další díly už mě ale tolik nebavily.
Dobré, ale první díl mě bavil o dost víc. Hlavně celý ten nápad je skvělý.
Koupila jsem oba díly synovi k Vánocům a nečekaně se sama začetla a přečetla a fakt dobrý!
Fabulovat na tak závažné téma, když existuje tolik očitých svědectví, mi připadá, jako neúcta k těm, kdo utrpením skutečně prošli. Kniha mě zklamala . Je to takový průměrný slzoždím ze kterého přímo trčí, že byl psán na efekt.
Strašlivý demagogický, probolševický blábol opěvující skutky jednoho z nejhorších tyranů, jaký kdy na světě žil.
Jsem z této knihy velmi velmi rozpačitá a po tolika kladných recenzích i zklamaná. Věděla jsem sice do čeho jdu, ale toho týrání bylo na můj vkus trochu moc. Navíc nebylo nijak vysvětleno (SPOJLER) proč matka nesnáší a brutálně týrá pouze jednoho ze svých čtyř synů. Autor sebe popisuje, jako vzorné dítě a matku, jako blázna, který si zasedl právě jenom na něho. Možná se mýlím, ale jako matce čtyř dětí, mi to připadá z psychologického hlediska naprosto neuvěřitelné. I po literární stránce bylo pro mne čtení nakonec dost nezáživné, když autor popisuje v každé kapitole ploše a stereotypně pouze a jenom tisícero způsobů, jak ho matka (údajně zcela bezdůvodně) trápí hlady, otlouká, pálí na sporáku, bodá a jinak šikanuje.
Na jednu stranu je tedy určitě dobře, že autor otevřel problematiku týraných dětí a že třeba i díky této knize se začnou učitelé více všímat svých žáků nejen z hlediska výuky. Proč se ale nemohu, ani s odstupem pár dnů po dočtení knihy, zbavit pocitu, že si autor do značné míry svůj příběh vymyslel? Byl skutečně takto týraným dítětem, nebo si svůj životopis vymyslel, aby na sebe upoutal pozornost a vzbudil senzaci. Ať tak, či onak, každopádně nemám nejmenší chuť pouštět se do dalších dílů této trilogie.
Je to hnus, velebnosti! :-( Vychovala jsem 4 děti, ale nedovedu si představit ani v nejzlejším snu, že bych jim z podobné knihy něco předčítala. Podle mého názoru by tato kniha měla být zakázána, neb zavání pedofilií.
Vkládám popáté tento komentář, který mi byl odsud již čtyřikrát odstraněn a na svém názoru si trvám. Jo a knihu jsem (sice s obrovským sebezapřením a odporem), ale přečetla! Všech 31 stránek!
Nevím, jestli se pustím i do dalších dílů, neb nejsem skalní fanda tohoto žánru. Naslouchače jsem si ale přečetla s chutí. Autorka opravdu umí.
Kultovní kniha našeho mládí (konec šedesátek-začátek sedmdesátek).
Mě osobně hodně vadilo, kolik slov autorka věnuje popisům kostýmů, účesů a mejkapů. Možná ale jenom nejsem ta správná cílovka. Knihu jsem sice nedočetla až do konce, ale 3 hvězdy dávám za námět a fantazii.
Krásné ilustrace, avšak příběh poněkud pokulhává. A ti tučňáci...achjoo! Přitom by stačila trocha redaktorské pozornosti a dílo by bylo dokonalé.
Po přečtení téhle knihy jsem se, před téměř padesáti lety, rozhodla jít na SUPŠ. Mám k ní tedy velmi osobní vztah a nemohu objektivně hodnotit.
Knížka mě zaujala svým názvem, ale nebyla jsem schopná ji dočíst. Jednu hvězdičku dávám za snahu zpracovat rodinnou historii.
Knížku jsem si nakonec přece jen koupila a přečetla a nelituji toho. Je skvělá!
Knihy mého otce Václava Kličky se mi špatně hodnotí, neboť je znám od útlého dětství (tatínek svá díla rád předčítal nahlas už z rukopisu mamince a podle zájmu i nám dětem. Noční orel mě moc nebavil, je to spíše téma pro kluky, ale mám s tímto dílem spojené jiné zážitky. V SSSR totiž tato kniha mezi dětmi, v té době, vyloženě "frčela" a tak nám denně plnily poštovní schránku dopisy od sovětských pionýrů. No a já jsem byla tehdy asi ve čtvrté, nebo páté třídě a dostala jsem za úkol na ty dopisy odpovídat. Což mě hrozně nebavilo, ale občas se mezi těmi dopisy od pionýrů vyskytly i docela úsměvné příběhy. Tak psal tatínkovi jeden chlapec přímo z nemocnice, že se zkoušel naučit létat a skončil se zlomenou nohou. Skočil snad z nějakého kurníku, či co. Jinak tedy, kdyby to někoho zajímalo, tak svému otci jsem věnovala celou knihu Trosečník sibiřský. https://www.databazeknih.cz/knihy/trosecnik-sibirsky-386057
Zapomínat na zvěrstva páchaná komunisty, by se rozhodně nemělo!
Knihu jsem si koupila, protože je v ní zařazena kapitola o mém dědečkovi Josefu Kličkovi. Celý příběh dědečka je podrobně popsán v mé knize Trosečník sibiřský:
https://www.databazeknih.cz/knihy/trosecnik-sibirsky-386057
Knížku jsem nečetla, takže text nehodnotím, ale dub paní ilustrátorka zřejmě neviděla ani z rychlíku a to mi připadá velmi smutné. Jak pak mají děti rozeznat dub od topolu, když to nerozeznají ani dospělí.