Jidu
komentáře u knih
Varování
Kathryn Croft
Některé thrillery zkrátka neumí navodit tu správnou atmosféru a udržet dynamiku, a tenhle je bohužel jeden z nich.
Autorka furt přidává a přidává, až by to dalo na dva - tři samostatné příběhy a závěr odbude na pár stranách. S tímhle jsem bojovala třeba u Nehody. Jak když se neodhadne, kdy to velké tajemství odhalit a pak z toho vznikne trochu hloupost.
Postavy mi moc sympatické nebyly, opět - nebyly nijak dobře vykreslené a pro nějaké vzbuzení emocí vůči nim to bylo málo.
Když už teda konečně nastalo to velké odhalení, tak nebylo téměř vůbec vysvětleno a já mám v hlavě několik nezodpovězených otázek, které podle mě vysvětleny být měly. Neříkám, že se má vše říct a nenechat prostor pro představivost, ale něco se prostě uzavřít má.
SPOILER! Největší klišé, které tomu dalo korunku, bylo zakomponování nevěry jednoho z rodičů a vlastně úplně zbytečně. Škoda! Kdyby aspoň tohle nějak využila!
No ať jen neprskám - námět je fajn, příběh utíká a věřím, že kdo nemá v tomto žánru načteno, tak bude i překvapen. Zkrátka takový startovací thriller, jak já tomu říkám.
Tři hříšná tajemství
Nikki Sloane
Jojoo, Nikki zkrátka umí! Vždy, když potřebuji nějaký oddych, tak sáhnu po jejím Klubu zavázaných očí - to je sázka na jistotu.
Autorka se s tím vůbec nemaže, strana 15. a už tu máme peprnosti. Na to jsem u ní zvyklá. Tady je to taky, ale jinak. Takže rovnou z úvodu říkám, za co jsem vzala hvězdičku. Dost dlouho se totiž děje jen něco a to je nuda! Teda po předchozích dílech rozhodně .
Pozadí příběhu je zajímavé, to rozhodně oceňuji a upřímně jsem tam takovou zápletku nečekala. Takže super, že se autorka vrátila k tomu, co rozjela v prvním díle - k temnému příběhu v pozadí.
Jak napovídá název, tak v knize dost figuruje slovo "tři".A i když je mi to proti srsti, tak se paradoxně na tuhle scénu vždycky těším, protože je brutálně originální! No, tak tady to teda nuda byla. Myslím, že už si autorka asi vystřílela všechny zajímavé nápady a takováhle klasika už moc nezaujme .
Závěr knížky je jasný a očekávatelný a je to zcela v pořádku, tomu rozhodně nic nevyčítám, i když by se některým mohl zdát prvoplánový.
Takže bych to řekla takhle. Paradoxně je nejlepší začít tímhle dílem, kde se tak trochu oťukáte a zvyknete si na autorky styl a pak pokračovat od prvního dílu. Ty předchozí jsou totiž daleko ostřejší a kontroverznější.
Autorka nepíše úplně pro romantické duše, opravdu to je šup lup, takže je potřeba s tím počítat. Já osobně to preferuji, lepší než když se 200 stran nic neděje, ale někomu to nemusí sednout.
Celkově knihu doporučuji, jsem spokojená. Tohle máte za jedno odpoledne hotové a je to skvělý oddych - a ten je potřeba!
Obchodníci s dětmi
Hana Hindráková
Uf! Tak tohle byla extrémní síla. Od první strany do konce jsem málem nedýchala a měla slzy na krajíčku, ale spíše se vztekala nad bezmocí a nespravedlností.
Ocitáme se totiž v pekle (naštěstí jen knižním, naše hrdinky v reálném). Ženy jsou unášeny pro to, aby porodily dítě, které se může potom ilegálně prodat. Zkrátka jak říká název - Obchodníci s dětmi. Takže jsou samozřejmě znásilňovány a potom je jim dítě násilím odebráno.
Také se tito "lidé" dostávají k dětem i jinou cestou - únosem dětí žen z ulice. Absolutně obdivuji sílu těchto žen! Jen o tom píšu a mám opět slzy v očích, protože to, co dokázaly udělat, aby své děťátko našly, do dokázaly přežít a zase se tak nějak vzchopit, prostě neskutečný.
Je mi jasné, že se to neděje pouze v Africe, nejsem naivní, ale je to pro mě úplně jiný svět a opravdu mi to dalo psychicky velmi zabrat a vzbudilo to ve mně totální hrůzu.
Celou knihu jsem si také říkala něco, co zmínila i LucyVase4 - pomáháme adopcí černouška? Když nemáme kloudné info, neodtrháváme jej od rodiny? Sice z chudých podmínek, ale od milujících matek. A nepodporujeme "výrobu" těchto dětí? Těžké otázky a podle mě má každá mince dvě strany.
Já nevím, co víc k této knize říct. Je to peklo, ale neskutečně moc děkuji autorce, že šíří osvětu na tohle téma a že konkrétně mně otevřela oči.
Co se týká konce, tak nebudu říkat nic, protože to je za mě obrovský spoiler, který mi čtení maličko pokazil (četla jsem jiné recenze), ale jsem z něj nadšená.
Výměna
Robyn Harding
Vítejte na ostrově s maličko (ok s maličko dost) pohnutými morálními standardy. Manželé a partneři se prohazují na milostné hrátky, prostě takový hippies ostrov, jak sama autorka několikrát zmiňuje.
No, a takhle se nám prohodí i naše čtveřice...a něco se stane. Do toho všeho tady máme Ofku, mladou studentku, která žije s rodiči, kteří vedou polyamorní vztahy.
Sledujeme sled událostí, kdy se všichni nevyhnutelně řítí do průšvihu a jen napjatě vyčkáváme, co se pokazí nejdřív. Tak jsem to vnímala já.
Ani jedna postava není vůůbec sympatická, všechny mě něčím štvaly a neměla jsem ráda ani jednu. Takže kdo potřebuje v thrilleru nějakého klaďase, tak bude zklamaný.
Konec je hodně přitažený za vlasy, ale já prostě v tomto žánru uvěřitelnost nepotřebuji. Očekávám napětí a solidní blázinec a to jsem rozhodně dostala.
Miluju krátké kapitoly a střídání úhlu pohledu. Obrovské +!
Co mě štvalo, tak byl překlad. Tolikrát slovo "avšak" jsem fakt neviděla. Za ten strhávám hvězdičku, ač za něj autorka nemůže.
Celkově knihu doporučuji, je to příjemný oddychový thriller, který slupnete jako nic.
Jak chutná naděje
Šárka Hieková
Knížka je určena mladším čtenářům, je YA, ale já jsem si zde našla své, ač je mi 24.
Každá dívka řeší malicherné pubertální záležitosti, ale také opravdu těžké životní situace, které mě, jako čtenáře, chytly za srdíčko.
Nejvíce mi k srdci přirostla Adéla, která si se svoji maminkou zažila něco, co já s taťkou, takže jsem se do ní dokázala úplně vcítit a přiznávám - měla jsem slzy na krajíčku. Zde to totiž byl ještě větší extrém.
čtenář tu najde i jemnou romantiku, kterou autorka uchopila úplně bravurně, vzhledem k věku čtenářů, pro který je příběh určený.
Co se týká konce a celkového zakončení, tak byl krásný. Já bych strašně chtěla, aby to takhle v životě fungovalo a fakt to takhle skončilo.
Malá výtka, za kterou beru hvězdičku - za mě mají být kapitoly buď krátké, nebo dlouhé, ne to střídat, ovšem to je jen moje osobní preference. Ale to je tak jediné minus.
Celkově knihu doporučuji a jsem moc spokojená.
Práh: Mezi půlnocí a ďáblem
Petr Urban
Wow! Tohle byla jízda, kterou jsem absolutně nečekala! Od knihy se nešlo odtrhnout, byla úplně úžasně promyšlená a opravdu mě bavila.
Autor nás zavede do života v Práhu, což je nový název pro Prahu. Takže zde máme hodně míst z Prahy, která se dochovala. Já v Praze studuji, takže jsem si ta místa dokázala úplně krásně představit a to byla pecka. Myslím, že pražák si tuhle knihu užije maximálně, protože je zde i spousta narážek, který pochopí jen ti, co Prahu znají. Kupříkladu, že jediná Rajská zahrada byla ta kousek od Černého mostu (zastávka metra).
To, že se vlády ujaly evangelia - super! Opět úžasně vymyšlené. Bible byla zapovězena a ti u moci si tak krásně vše překrucují ke svému prospěchu. Dost často přemýšlím, jestli i nynější Bible po všech těch překladech a všem není tak trochu (ok, trochu dost) upravena právě tak, jak se hodila dané vládě. Takže to se mi líbilo.
Skoky v čase, to já v knihách můžu. Udržuje mě to v napětí, nutí mě to číst dál a tady autor má ten cit, kdy to utnout, takže jsem si neustále říkala: "ještě kousek" a ejhle, kniha byla přečtená.
Jak jsem zjistila, tak nás čeká druhý díl, takže chápu posledních cca 40-50 stran, kdy tam autor přidal úplně novou dějovou linku plnou spousty postav, ale mě to totálně zmátlo a už jsem nevěděla, čí jsem. Tím pádem konec nebyl úplně podle mých představ.
To je ovšem jediná výtka a já knihu celkově moc doporučuji. Je ÚŽASNÁ!!
Mezi tebou a nebem
Hope Marks
Tohle byl fajn oddych. Já knížky od Hope můžu. Má to nějaký hlubší příběh, ne jen povrchní erotické scény. Zároveň jde ale rozhodně o její nejslabší kousek a daleko víc doporučuji Spoutej mě a Následuj oheň.
Freya byla ze začátku taková..no, jak to říct, trošku nepříjemná osůbka. Ale autorka nám postupně odhalovala její příběh a mně k srdci jednoznačně přirostla.
Kniha je vyprávěna zajímavým stylem, protože od začátku víme, že je hlavní postava v kómatu a vlastně poslouchá vyprávění profesora. Zároveň to ale vypráví ona, takže že jde o vyprávění čtenář vždy pozná až na konci kapitoly.
Co rozhodně knize nepomohlo, tak je strašná vazba. To se fakt nedalo. Bála jsem se, že knížka zkrátka praskne, ale dobrý, nějak jsem to dala. Ale co mi celý příběh vyloženě kazilo, tak byla otřesná korektura. Čárky, i/y, vše blbě. A když si toho všimnu já, totální ignorant, tak je něco fakt špatně. Tohle se nepovedlo.
Celkově knihu doporučuji. Je to taková večerní jednohubka.
Rok (na) draka
Lucie Pilátová
Pane jo, tak kde začít. Bohužel, tohle je spíše knižní zklamání. Julie je sice čtyřicátnice, ale tady platí, že věk je jenom číslo. Bohužel ne v moc pozitivním slova smyslu.
Co byste dělali, kdybyste dostali obrovský anonymní dar? Pátrali? Tak to i naše hlavní hrdinka, ale zápletka tady není moc na dlouhou detektivku. Případ je vyřešen dost rychle. Škoda! Kdyby to třeba bylo odhalené až na konci, byla bych radši.
Dále mi vadil její vývoj. Působila na mě, jako kdyby si toho nevážila a stala se z ní diktátorská nána, která vyhrožovala vyhazovem a byla nepříjemná a asi si spletla století, protože se k personálu chovala jako ke sluhům. Hlavně, že ještě před chvílí měla holý zadek, že? Ale to je zapomenuto.
Také mi vadilo, že se dost zbytečně popisovalo kam se pojede a čím (jakým autem). Troufám si říct, že to kolem 20% (a to asi ubírám) rozsahu zabralo.
Nejlepší postavou byl její syn, ten mě bavil a příběh často zachránil, proto nakonec hodnotím na 40%.
Zefkovo probuzení aneb Splíny (v) budoucnosti
Marek Müller
(SPOILER) No, takže já mám tak rozporuplné pocity, až to není možný . První půlka byla úplně skvělá. Ta mě fakt nadchla. Promyšlenost světa do nejmenších detailů. Mikro spoiler - třeba se mi fakt líbilo, jak autor vymyslel, že by probíhal výběr partnera. Prostě vám ho přiřadí chytrá krabička, která o vás ví vše a vybere vám toho nejvhodnějšího. Ideál? Nuda? Toť otázka, že? Nebo co třeba chození ven... Opět super pojato, protože co si budeme, oproti době dřívější jsme docela zalezlí krtci. No prostě tohle bylo super.
Další skvělá věc byl samotný ten proces zamražení a rozmražení. Kdo, kdy, jak to muselo proběhnout, aby to fungovalo. Autor opět dokázal, že představivost má velikou a sakra dobrou.
Ale pak jsme se dostali do druhé půlky. A ejhle.. TY VOLE! A to nejsem sprostá jen tak. Tohle slovní spojení nám tady totiž začne používat jedna postava tolik, až to pěkný není. Nojo, MISS BUDOUCNOSTI, tak co čekat - druhé spojení, za které si rvu vlasy. A v neposlední řadě démonizace jednoho státu. Takové trochu otřepané a zbytečné klišé.
Samotný konec to zase trochu poptáhl nahoru, proto hodnotím na 60%. Nevím, co se stalo, ale druhá půlka to fakt pokazila a je to obrovská škoda. Osobně bych ji pomalu dala pryč a nějak to zakončila za první. Zajímavé! Tohle jsem ještě nezažila.
Volání temnoty
J. B. Zmek
WOW WOW a ještě jednou WOW, takhle bych mohla knihu vystihnout v rychlosti, ale pojďme se na ni mrknout trochu podrobněji.
Upřímně, kdo miluje horor, tak tohle je must have. Nechápu, jak je to možné, ale autor nás v knize vezme do tolika subžánru tohoto žánru, až jsem měla pocit, že to snad nemohla napsat jedna osoba. GENIÁLNÍ.
Duchařina, slasher, poezie, zkrátka, za mě, vše, co by čtenář mohl chtít. Já osobně jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou, protože jsem si i rozšířila obzory a do hororu se zamilovala zase o kousek víc.
A teď už k samotným povídkám. Vypíchnu 3 nejlepší. První je jednoznačně Afraid of the dark. Povedená duchařina, která kolem sebe má spoustu tajemna a donutí vás v noci rozsvítit lampičku.
Druhá je Kdo přivedl prasátka na porážku, protože tohle já můžu. Krev, tajemství, nechuťárny, jojooo, to jsem si zaplesala!
A třetí je právě zmíněná báseň Strom z kostí, která mi ukázala, že můžu mít v oblibě i poezii.
Další plus je pro mě to, že povídky mají návaznost na obálku. Neřeknu co, ale je to zkrátka promyšlené do posledního puntíku.
Nebudu to protahovat, jsem totálně nadšená a doporučuji na 100%.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Druhá kniha od autorky, která se mi dostala do rukou, a já jsem opět nadšená. Člověk má tendence postavy googlit, hledat a zkrátka má pocit, že sedí vedle něj a vypráví mu svůj životní příběh. Fakt, autorka umí absolutně dokonale.
Příběh je vyprávěn zajímavým stylem. Jakoby dokumentárním. Vždy dostane slovo nějaká postava, která řekne, jak viděla danou situaci, kapelu, Daisy apod. Vyprávění se ujmou všichni členové kapely, ale také jejich producent a mnoho dalších. Ze začátku jsem si na styl musela zvykat, ale ve výsledku se to k této tématice hodilo úžasně.
Samotný příběh kluků a Daisy je plný všech možných emocí. Od radosti ze slávy, z peněz apod. po smutek, závislosti a nevydařené vztahy. Někdy jsem jim fandila, někdy bych je propleskla a někdy mi jich bylo líto. Moc a sláva hne asi s každým.
Samotný konec knihy byl skvělý. Něco jsem nečekala a celkově to bylo dost emotivní. Sedm manželů se mi líbilo o maličko víc, proto hodnotím na 80% a vřele doporučuji.
Když se stíny natahují
Jasmina Petlach
Zopakuji to, ale tohle jsem fakt nečekala. Když se mi knížka dostala do rukou, tak jsem si opravdu na první dobrou řekla ajaj.
Ale! Pak jsem začala číst. A to je tak strašně emočně náročná kniha plná metafor, smutku, ztráty a všeho dalšího, že jsem si ji i přes její rozsah rozsah dávkovala celý týden.
Rozpad Jugoslávie, válka, která probíhala kousek od nás a v nedávné době, tak tohle téma se nám rozhodla autorka představit.
Někdy si myslíme, že koncentrační tábory apod. jsou tématem jen v druhé světové válce. Tahle a ještě jedna kniha (Místo, odkud není návratu) nám ale ukazují, že lidi jsou neponaučitelní tvorové.
Příběh je vyprávěn hodně originálním způsobem. Je to vlastně vyprávěno jako "pohádka". Příslušníky jednotlivých vír taky máme jako uctívače jednotlivých draků. Tohle se mi opravdu hodně líbilo, knihu to udělalo extrémně originální.
Samotný příběh je jen pro silné povahy. Co vám budu povídat. Válka, vojáci, mladé dívky...Ne, fakt tohle není kniha na jeden den. To se musí dávkovat a vstřebávat to postupně.
Celkově knihu jednoznačně doporučuji. Na konkrétně tuto válku jsem žádnou nečetla a je fajn si rozšířit obzory. Jen se připravte na peklo. Ale jak já říkám - oni to muselo prožit, já jen přečíst.
Zpovědi
Kanae Minato
Když jsem začala číst, tak jsem si říkala: "Ehm, cože? Mlíko? Co to do prkýnka bude za hrůzu??" No tak jako hrůza to byla, ale v extrémně dobrém slova smyslu.
Proč mlíko jsem pochopila velmi rychle a ty jo, to je hodně creepy!! Nepovím přesně o co go, ale je to mazec. Úplně mi běhal mráz po zádech.
Já mám ráda thrillery, kde nemám v lásce ani jednu z postav. Tady tomu tak bylo. Všichni psychoušové. Kdybych si musela vybrat, tak jsem fandila Júko. Přeci jen přišla o dceru, ta měla na bláznovství právo.
Příběh je vyprávěn odosobněně, takže to opravdu dodává na té šílenosti postav. V klidu si čtete, pomalu se nic neděje a najednou takový zvrat, že nestačíte zírat. Nebo aspoň já to tak měla.
Konec byl smutný, překvapivý a hodně děsivý. Když si uvědomíme, co jedna chorá mysl vše dokáže...uf!
Knihu doporučuji pro milovníky thrilleru, co už mají dost načteno a chtějí ve svém oblíbeném žánru zažít něco jiného. Já jsem moc spokojená. Jedna hvězdička dolů za pár nudných míst, ale bylo by to tak max 10 stran, nic hrozného.
Americký predátor
Maureen Callahan
Musím říct, že z téhle knihy jsem pěkně zmatená. Ano, o Israeli Keyesovi jsem nikdy neslyšela a "těšila" jsem se na to, že se o něm něco dozvím. Jenže to provedení knihy je tak zvláštní, že toho o něm po dočtení vím asi tolik, jako kdybych zapnula google a 5 minut něco četla. Prostě jsem čekala víc.
Hodně jsem bojovala se stylem, jaký je kniha psaná. Ano, je to true crime, takže chápu, že to nebude příběh plný extrémních zvratů, ale sled pravdivých událostí, ale safra, když už to bylo fakt stylem dokumentu, tak to nemohlo být méně chaoticky? Občas jsem byla fakt mimo a musela jsem přemýšlet, o koho jde.
Plusem jsou určitě výpovědi samotného predátora, kterých je tu zejména v druhé polovině opravdu hodně a popisy pocitů obětí. Hodně mi to přiblížilo jejich emoce a uf..fakt doufám, že tohle nikdy nezažiju.
Vyšetřovatelé mi nijak k srdci nepřirostli, to třeba v Zátahu na ďábla byli popsání daleko lépe. Tady mě spíš pěkně štvali svoji neschopností a takovými chybami, že jsem si ťukala na čelo. Kdyby nebyla lidská blbost, politické machinace a nevím co vše, tak by rozhodně neřádil tak dlouho. Smutné!
Celkově knihu hodnotím jako průměr. Nemám pocit, že bych se něco extra dozvěděla, od knihy čekám, že mi poskytne nějaké větší podrobnosti, ale to tady teda moc nebylo a mně to tam prostě chybělo. Zkrátka nerazilo, ale nenadchlo.
Anatomie: Příběh lásky
Dana Schwartz
Když jsem knihu otevírala, tak jsem si opravdu myslela, že půjde o romantiku, jak říká název. Ale omyl, to je zde okrajově. Za mě jedině plus, trochu jsem se toho bála.
Dovedete si představit, že byste nemohli studovat a dělat to, v čem jste nejlepší, jenom proto, že jste se narodili "bez čudlika" a ve špatné době? Tak to zažívá hlavní postava románu. Jenže! Holka jedna šikovná se nevzdá.
Kniha je plná nechutností, jelikož se Hazel učí medicínu, jak jinak, než pitvou, jenže těla dostává opravdu neobvyklým způsobem. I když na tu dobu dost obvyklým - vykrádáním hrobů. Takže si to asi dovedete představit, v jakém stavu se jí dostali pod ruce. Fuj.
Romantika je, jak jsem již řekla, opravdu decentní. Je nám jasný, kdo s kým, ale není tady ani jedna erotická scéna, takže kdo by knihu vynechal kvůli obavám z přehnané erotiky, nemusíte. Opravdu je zde na prvním místě Hazel a její cesta k vysněnému..zaměstnání? Asi spíše poslání.
Příběh je popsán tak bravurně, že jsem si nemoc, na kterou tamní umírali, hledala. No, neexistuje, ale sežrala jsem to i s navijákem, takže skvěle napsané.
Jedna hvězdička dolů za pár nudnějších míst, ale jinak doporučuji. Jsem spokojená a neskutečně překvapená. Název je zavádějící.
Padlý vládce nebes
Denisa Janštová
Pane jo, tohle mě teda HODNĚ bavilo! Na DK jsem viděla hodnocení, kde bylo napsané, že to je "přesně to romantasy, které já můžu". Tak jsem se na začátku trochu bála, že tam zase bude jasný pár, ale bude trvat 200 stran, než si dají aspoň pusu a fantasy půjde do ústraní. Omyl!
Tohle není romatasy. Tohle je krásné YA fantasy plné magie, všemožných tvorů a odvážných postav. A i když je Erin trošku naivka a někdy zbrklá trubka, tak většinou pro to má odůvodnění a neštvalo mě to.¨
Svět je vykreslen opravdu bravurně, zápletka jakbysmet. Princezna, co si má vzít krutého krále, tak se vzepře a uteče do divokých lesů hledat žijícího draka. Pecka.
Střídání kapitol Nathana a Erin také oceňuji. Já ty různé úhly pohledu mám ráda. Nikdy není nuda, čtenáře to udržuje v napětí.
Celkově je kniha fakt super. Má jedinou chybu, nemá pokračování. Já už ho chci!! Kdo to má vydržet. Bez debat doporučuji.
Dárek
Sebastian Fitzek
Dovedete si představit, že byste neuměli psát, číst, zkrátka že byste byli analfabet? Hrozná představa, která mi při čtení knihy proběhla hlavou nesčetněkrát.
Moje první seznámení s autorem proběhlo velmi dobře. Jsou zde krátké kapitoly a plno napětí. Ale byla jsem zmatená až hrůza! Když si myslíte, že něco víte, tak vám autor ukáže, že víte leda prdlajs.
Ze začátku mi to přišlo super! Konečně neprůhledný thriller, ale když jsem ani 300. straně nedocházela k nějakému rozuzlení, tak mě to začalo krapet štvát.
Myslím, že zde nastal klasický problém, který u thrillerů zažívám často - autor neodhadl, kdy vše odhalit, takže konec byl poměrně dost uspěchaný.
Nicméně i tak řadím tuto knihu do hodně povedených. Bylo zde plno krutostí, takže milovníci Cartera - toto je rozhodně adekvátní alternativa. Oceňuji nápad s analfabetem a celkově s velmi originálním únosem, ale konec byl přitažený za vlasy. Mně to nevadí, ale kdo chce reálný závěr, nedočká se ho.
Celkově knihu doporučuji těm, kteří čtou thriller běžně a chtějí si trochu polámat hlavičku nad zápletkou a odhalením. Opravdu, mám načteno hodně, ale tohle jsem nečekala ani omylem.
Mozkodlab: Fifíkovská variace
Igor Indruch
Tak tohle byla jízda. Přiznávám se, že jsem se bála, že bude nějak zásadně vadit, že jsem nečetla právě Výchovu dívek v Čechách, ale za mě to nijak na škodu nebylo.
Tahle kniha je lehce multižánrová. Máme zde hodně úvah, plno sexu, humoru, no z každého rožku trošku.
Líbilo se mi, jak se s tím autor nemazal. Prostě to řekl vše tak, jak chtěl. Žádné servítky.
Co mě hodně pobavilo a musím to zmínit, tak je text na obálce knihy. Jak je tam představení autora a hodnocení čtenářů/dalších autorů/časopisu apod, tak autor to pojal unikátně. Dozvíme se o něm třeba přibližnou váhu. No a víte, kdo všchno mu příběh hodnotil? Fuuha! Třeba Václav Havel, Jidáš Iškariotský a spousta dalších.
Myslím, že dle výše zmíněného je jasné, jak autor knihu pojal a jaká to byla velmi často vtipná jízda. Já tohle můžu a jsem moc spokojená. Určitě knihu vřele doporučuji.
Vlk
Jindřich Píša
Ano, tahle kniha je opravdu nádherná. Jak příběhem, tak ilustracemi. Pozorujeme cestu vlka, který hledá svou spřízněnou duši a objevuje i sám sebe a svou ideální životní cestu.
Kniha je velmi poetická a metaforická. Každý si ji může vysvětlit po svém a každý v ní uvidí něco jiného. Je to hodně těžce uchopitelné dílko na popsání dojmů ze čtení, protože knížka je drobeček na dvě hodinky, ale rezonuje ve mně doteď.
Když jsem si knihu vybrala, tak jsem čekala něco úplně jiného upřímně, a dost jsem se bála, jaké to ve výsledku bude, jelikož toto je hodně mimo můj žánr, ale obrovská spokojenost, jen se na to člověk musí naladit a pořádně tu atmosféru "nasát".
Vlk se krásně vyvíjel, chyboval, byl zhrzený, byl namyšlený, prostě to byl úžasný průřez životem a etapami v něm, které zažíváme všichni. Bylo hodně zajímavé to pozorovat.
Celkově je kniha opravdu krásná, vřele doporučuji.
Sex, prachy a potíže
Jana Slaninová
Tak kde začít! Asi tím, že anotace knize tak strašně moc ublížila, protože to dle ní vypadá na hluboký příběh, že jsem fakt zůstala koukat.
Ono totiž tohle je pomalu bizár. Valerie je zkrátka blbka, co život těžký nemá, ale ráda si ho takový dělá.
Spí s kdekým, protože proč ne, chová se nevhodně a neumí si nikoho vážit, takže když už se o ní někdo stará, tak ona ho velmi rychle odradí a pak jen ublíženě kouká, že fakt vzal nohy na ramena.
Co mi vadilo extrémně, tak byl humor na sílu v podobě fráze "nasr...ehm, frustrovalo". Ne, mě to nefrustrovalo, mě to regulérně sralo, protože to bylo klidně i 5x na dvojstránce a upřímně jsem myslela, že kvůli tomu knihu odložím.
O původu a proč je černá, se čtenář nedozví nic moc, což mě taky mrzí, dalo se to popsat lépe.
Zlom přišel cca v půlce knihy, kde začalo jít u Valerie do tuhého a něco se jí opravdu začalo dít. Jana má konce knih maličko překombinované, ale to mi nevadilo, příběh to zachránilo.
Proto celkově hodnotím na 60%. Ale Kráva a kretén jsou moc lepší.