Jirinamac komentáře u knih
Mě to bavilo a určitě je fajn, když si i česká důchodkyně umí užívat a radovat se ze života stejně, jako za mlada. Ale asi to bude knížka spíš pro nás věkově starší ,,holky,, Moc se mi líbí i citáty pod jednotlivými kapitolami.
Četla jsem jí před delší dobou, ale v paměti zůstává. Knížka o Afganistánu, vzpomínky, přátelství, oddanost, zrada. Není to veselé čtení, ale spoustu smutku.
Stejně jako ve 25 tajemství, tak i tady jsou informace, které jsem nevěděla nebo už jsem je zapomněla. Některá tajemství jsou už jen vzpomínky na dobu minulou. Moc pěkné fotky. A i já ,,miluju Prahu,,
O domácím násilím se vždycky špatně čte, ale tady, když už se zdá, že se všechno začne obracet na dobrou cestu, tak následuje neočekávaný a bolestný šok. Má 2. knížka od K.R. a určitě není poslední.
Moc hezky napsané a myslím, že je to vhodná knížka i pro starší děti. Dneska si člověk nedovede představit, že by dětem zabalil chlebník a pustil je samotné na takovou cestu. Ale tenkrát to riziko museli podstoupit. Čte se to jako dobrodružství dvou chlapců a přitom jim šlo o životy.
P.S. po zhlédnutí filmu, bych dala i filmu 5*
Audio. Některé zážitky mám podobné, asi to bylo dobou ve které se odehrávaly. Tenkrát jsme jako děti tolik oblečení neměly a větu ,,to na tobě doschne,, jsem většinou slýchávala, každé pondělí ráno, než jsem šla do školy.
Pracovat s dětmi je těžké, ale pracovat s autistickými dětmi, to už musí mít člověk opravdu hodně trpělivosti a zachovat klid, každý to nedokáže.
Audio. Četl Svatopluk Skopal. Smutné i veselé vzpomínky malého kluka na jeho život v dětském domově v 50. letech. Uvidím jaké bude pokračování jeho příběhu ,,Matka vzala roha,, zatím průměr.
S Evou se život nikdy nemazlil a všichni kolem ní měli na ní velké požadavky, což jí naučilo být tvrdou k sobě i svému okolí. 26 měsíců prožila na klinice a bojovala o život. Někdy byla dost necitlivá a se svojí spolupacientkou Claudií dokázaly znepříjemnit život hodně lidem. Hodnotím tak na 4,5 *, někdy je to přecejen trošku zdlouhavé čtení, ale autorka vyhrála víc, než jí bylo předpovězeno, tak je to za 5*
Moc pěkná knížka. Dneska se spíš hledají recepty na internetu, YouTube nebo Facebooku, kde se vedou dlouhé diskuze, jaká je která šikovná kuchařinka, ale tady se může inspirovat a začít jak začátečník, tak pokročilý. Recepty doprovází hezké fotografie a příjemné vyprávění autorky.
Osud tatéra je zajímavý, styl vyprávění je spíš jednodušší, ale čte se dobře. I když jde o těžké téma, tak je to dost bez emocí. Možná je to dobře, nemusí být všechno popisované drasticky. Asi by na Lalea sedělo slovo šmelinář, ale určitě v dobrém, pokud se mu dařilo pomáhat lidem a byl schopný obstarat i léky. Nejvíc dojemný je závěr knížky.
Úžasná rodina. Ztráta nejbližších je vždycky bolestivá a nenahraditelná, navíc, když jde o mladého člověka, ale tady to určitě zmírní, že členové této rodiny budou mít vzájemnou oporu. Kéž by to tak fungovalo všude, že rodina se dokáže podržet.
Tak nevím, jestli to vůbec dočtu. Samá úvaha a statistika, vůbec mě nezajíma, že je v Irsku 187112 opatrovníků a v Británii víc jak 6,5 milionu a počet roste do r. 2021 o 28%. Možná je to dobrá příručka pro sociální pracovnice. Nebo řešit kolik toho vyteče z miminek (hovínek, zvratků, čůránků, nudlí u nosu), co vyteče z plenkových kalhot maminky, jaký make-up mamince udělal bratr a řešit to s ním po telefonu. 150x vzpomínka na to, že s maminkou vypila čaj Earl Grey a kousek něčeho dobrého na zub. Ztráta rodiče je těžká, ale mohla si to autorka napsat jen pro sebe a svou rodinu. Strana 110 končím.
Autor je člověk, který je na svém místě velkým přínosem a jeho práce s dětmi je úžasná.
Takto má vypadat cestopis, malá a lehká knížečka, ale obsah, který je obsáhlý a dobře popisný. Sympatická cestovatelka, která se s námi podělila o své zážitky. Část cesty jela z Prahy na kole, velkou část pěšky, občas použila dopravu nebo stopa. Po dosažení cíle, ale pokračuje dále po Francii a cestou navštěvuje své přátele.....
Mně se knížka moc líbila a dobře se četla. Škoda, že k odhalení nedošlo dříve a tak bych mu přála, aby měl Elliot dlouhý život, aby si to taky ,,užil,, Čtení mi nepřišlo zdlouhavé, ale byla jsem netrpělivá na pokračování příběhu.
Knížka se čte moc dobře, je v ní i ke každé zastávce na cestách příběh nebo informace o daném místě. Černobílé fotky mám ráda, i když tady moc kvalitní nejsou, tak jsou dostačující. Na knížce mě štvalo jen to, že je dost váhově těžká a stránky musíte stále držet, aby se vám knížka nezavírala, takže žádné cestovní čtení do baťůžku nebo kabelky.
Myslím, že podobné zážitky máme všichni, co máme děti, jen jsme to nehodili na papír. Je to až moc ,,roztomilé žvatlání,, ale nějak mě to nebavilo.
Není to žádné velké napětí, ale detektivka, která je psaná i k pobavení. Určitě zkusím i další příběhy ze života sympatické Stephanie Plumové
Dneska jsem tuto knížečku objevila v knihobudce a i když jsem nikdy na básničky nebyla, tak jsem si jí vzala. Jaroslava Seiferta samozřejmě znám a titul Maminka taky, ale nikdy jsem jí nečetla. Ty básničky jsou milé a na pár stránkách je ve vzpomínkách cítit láska, cit a něha, kterou by mělo prožívat každé dítě. A krásné obrázky od J. Trnky mě zase dostaly do dětství.