Káča2015 komentáře u knih
Jako vždy skvělé! Jediné, co bylo změnou oproti ostatním knihám, že Britt Marii jsem fandila už od první chvíle, její "vnitřní průpovídky" byly tak chytlavé, že jsem si ji zamilovala prakticky hned.
Nemívám to ve zvyku, ale možná ještě víc doporučuji autorova videa, pro mě je víc poslouchatelný, než čitelný. Nicméně s ním hodně často souhlasím, až budou moje dcery hledat rady "jak na" svého potomka, doporučím jim místo mimimaminek tohoto pána...
Prima oddechovka, od půlky už víte, co bude, ale to vůbec nevadí.
Máte děti? Chcete jim říct, jak je milujete a přejete jim plně prožitý svobodný a zodpovědný život? Máte strach, že to stejně nedokážete formulovat? Tak jim dejte do ruky tuhle knížku. Protože Marek Orko Vácha formuloval (a asi nejen za mě) tyhle emoce tak, že už nemusíte nic dodávat.
No a jestli nemáte děti, může nastartovat i vás.
Pro mě bude toto rok Ladislava Heryána... Nejprve jeho skvělý Exot na této zemi a teď kniha, se kterou jsem strávila celé léto a budu se k ní vracet pořád. Protože jeho úvahy to chytré, dospělé, hluboké, upřímné, skromné, poučené a přitom ne poučující. Vezměte si k ruce Bibli, nespěchejte a nechte se inspirovat. No a v červenci ještě jedna přednáška, na které mluvil "stále o tomtéž a opět jinak". Mám radost, že v církvi jsou i exoti.
Moc jsem si knihu užila. Je už to delší čas, co jsem četla Špičkou jazyka, takže mi nevadilo, že téma je hodně podobné. Bavily mě fotografie a vhled do viktoriánské Anglie... O tehdejším vězeňství jsem třeba nevěděla prakticky nic :)
Za mě svižné, s nečekaným koncem.
Nuda. Sodiopati, kteří nemají vlastně co nabídnout. Jako bych o nich četla posté.... Obvykle, když knihu odložím, dám jí za čas ještě šanci, ale v tomto případě ani náhodou.
Hrdinství lidí tváří v tvář zlu. Pro mládež opravdu potřebné čtení a myšlenky.
Nazvala bych to črta z akademického prostředí. Ale téměř čtyřsetstránková črta? Román těžko, je to tak těžkopádné a přitom mělké, stále se opakující fráze o začátku příběhu ještě v půli knihy. No, ale dočetla jsem do konce, takže dvě hvězdičky.
Četla se dobře, jenom se mi zdálo, že se autorka hodně opakuje, emoce a myšlenky probírané stále dokola... proti Persepolis slabé.
Kolikrát jsem ji četla svým dcerám? Nespočítám...
Pokud máte dítko, které rádo propadá záchvatům zlobivosti (3-5 let), tak Max se stane jeho kamarádem, který mu rozumí. Autor rozumí podstatě divočin v dětech, proto se nám asi nikdy neočetla.
No a je potřeba nacvičit si divoký tartas, protože pár stránek nechá autor vaší volné interpretaci :)
Tak nevím, forma mi nevadila, téma se mi líbilo, hrdince jsem samozřejmě fandila... ale bylo to tak nějak pořád stejné. Zkusila jsem například přeskočit pár stránek, jestli se v knize ztratím, ale vůbec to nebylo poznat.
Každopádně se do mé hlavy zapíše jako kniha u níž jsem nejvíckrát usnula. Nebylo to ale vlastně vůbec k zahození, hrdinka se taky po většinu děje nachází ve stavu změněného vědomí a snových vizí, takže se to k tomu dost hodilo... Ocelově modří chrousti mi lezli po pryčně a tarantuli jsem taky jednou v polospánku rozsekala mačetou...
Už jenom kvůli té obálce - měla jsem radost, kdykoliv jsem ji vzala do ruky. No a při čtení jsem byla stejně nadšená :)
Manžel přečetl jedním dechem, je nadšený, neustále mi něco citoval a hodně se smál. Teď se do toho pustím já, potom napíšu, vlastní dojem :)
..... Přečteno, ale já tak nadšená nejsem. Četla jsem těsně po Kunderově Životu jinde a už mám těch povrchních levicových intelektuálů opravdu plné zuby, resp. nechci s nimi trávit čas ani čtením jejich pamětí. Doba byla ohavná a já se nedokážu smířit s tím lehkým vychloubáním bohémským životem pražské intelektuální smetánky. Když si uvědomím, co souběžně prožívali pronásledovaní... no zkrátka, raději si přečtu něco o faráři Toufarovi.
Dávám ovšem plné hodnocení, protože kniha prostě je skvělou výpovědí o té době a její autor je úžasný vypravěč.
Kundera je skvělý spisovatel, v podstatě mi nedovolil knihu odložit. Jenom si nejsem jistá, že chci s podobnými individui trávit svůj volný čas a to ani v literatuře. Od první stránky mi z nich bylo na nic a nezlepšilo se to až do konce. Prostě hnusná doba, pokřivení lidé, vše skvěle vystiženo. Kdo o 50. letech nic neví, nebo ví málo, tomu se dostane drobnokresbou namalovaný obraz, který mu přiblíží ten marasmus. Pro mě zůstane už asi napořád Kunderovým vrcholem Nesmrtelnost, která mi dávala silné podněty k zamyšlení. To se mi v Život je jinde stalo jenom jednou, spíš jsem měla pocit, že čtu brilantní popis... Aha - efekt nastane asi jenom u čtenářů, kteří nemají v tomto tématu tolik načteno.
První cestopis, který jsem nejen neodložila, zběžně neprolistovala, ale doslova zhltla. Autor mi doopravdy umožnil prožít cestu spolu s ním a jsem za to vděčná. Hned bych vyrazila....
Vřele doporučuji všem, kdo se rozhodli Bibli zkoumat v inspirativním doprovodu moudrého člověka. Jan Sokol vysvětluje, otevírá nové obzory, stejně jako upozorňuje, že na každou otázku nemusíme najít odpověď.