Karolína18 komentáře u knih
Mě tohle prostě baví, první co mě ale napadne je to, že kniha končí v příběhu zoufale brzy. Projdeme s hlavními hrdiny několik generací, ale stejně bych chtěla prostě vědět víc. Tyto postavy byly fakt opravdové se všemi kladnými i zápornými vlastnostmi a i s nepřátelským, zapšklým a namyšleným komunistou Svatoplukem prostě člověk musí někdy soucítit.
Bílá voda je jedna z nejlepší knih, které jsem kdy četla. I díky svému rozsahu má snad vše, co se do kniha dá dostat. Je multižánrová a velmi připravovaná. Nedovedu si představit jak rozsáhlý výzkum jejímu napsání musel předcházet, ale zanechává ve mně opravdu moc. Nejvíce asi vzteku, na všechna bezpráví, kterých se na nevinných lidech dopustil minulý režim, pak také na lidskou zlobu a zášť. Kniha dokonale sedí k mému názoru na komunistické praktiky, a tak je i výborným demonstrativním nástrojem všeho, co se dá o komunismu předat dál. Lidi se umí chovat jako zrůdy a v Bílé vodě se toto tvrzení stupňuje s takovou silou, že občas čtenáře připraví i o dech. Postavy vylíčené v knize mě fascinovaly, ať už kladným či záporným způsobem, každopádně byly hodně komplexní. Moc se mi líbilo zprostředkování příběhů všech zúčastněných. A ani mi nevadilo, že vše nešlo úplně logicky vysvětlit, především skutky spojené s Mariahilf. Opravdu velkolepý čtenářský zážitek. Na těch bezmála 700 stranách se odráží neskutečné umění autorčino. Smekám. I když bylo čtení mnohdy opravdu náročné, určitě se ke knize vrátím.
Historické fikce mám moc ráda a líbí se mi, když jsou tam popsány zase jiné historické události než ty nejznámější. O tomto regionu jsem věděla pramálo, a to začínalo až po první světové válce. Autorka píše opravdu poutavě, i když jsem si knihu musela dávkovat. To už mi ale napovídala i moje předešlá zkušenost se Životicemi. I zde mě osudy všech protagonistů zasáhly a budu nad nimi ještě delší dobu přemýšlet. Do druhého dílu se plánuji pustit po přestávce. Chce to teď něco odlehčenějšího.
Mornštajnová mě ještě nikdy nezklamala. Její knihy se velmi dobře čtou, a tato nebyla výjimka. Přečetla jsem ji během dvou dnů a nemohla se odtrhnout, příběhy byly zajímavé. Líbí se mi strohost vyjádření a popisování příběhů poroste bych od přílišných emocí. Zprostředkovává jiné životy bez příkras tak, jak je ovlivňuje i doba a režim.
Jak mně se do této knihy nechtělo.... Kniha nese jasné poselství toho, že se nikdy nesmíme vzdát a že naši nejbližší jsou nejlepším důvodem, proč hledat naději i v tom nejšedivějším dni. Protagonisté byli opravdu „ti dobří“. Celou knihu jsem trnula, jak to dopadne, a pak to obrečela. Opravdu skvěle napsáno, hodně mě to dostalo. I ta zrůdnost, kterou moc dobře autor vykreslil, aby tak dokázal, že největším zlem na světě je člověk.
Ten konec je totálně brutální. Skoro jsem nedýchala, dočetla jsem právě teď. Nebudu si nalhávat, že se podobně věci nedějí, ale přála bych si, aby se jejich oběti dokázaly vzepřít svému strachu. Na světě asi není spravedlnost, ale stále věřím v právní systém. A taky věřím v rodičovskou lásku, která mohla tomuto všemu zabránit. Nejvíc ze všech mi ale stejně bylo líto Jakuba, chudák kluk, vůbec za nic nemohl. Ale ten konec! Neskutečný. Podle mě je kniha dobře napsána, jen ta metafora s lesem mi přišla popravdě trochu zvláštní, a kdybych omylem nenarazila na diskuzi týkající se této knihy, možná bych ji ani nikdy nepochopila.
(SPOILER) Nádherně napsáno. Nápad s vránami byl skvělý, úryvky oddělující kapitoly také. Vykreslení postav se zde opravdu povedlo, matka sobecká a krutá, otec nechutný prase a tyran (který měl stejně uvalit nejdřív manželce, nic jiného si nezasloužila), že sestry rostla stejná příšera, jako byla matka. Autorka skvěle popsala, jak funguje dětská psychika a dětské chápání, jak děti prostě někdy nevidí, že nedělají nic špatně, ale špatné je jen vše kolem jich. Výchovné poradkyni bych rovněž poradila, aby změnila povolání. Představuji si, že nejtěžší situaci by následně zažíval Frodo se svou maminkou, kolikrát by je asi napadlo, že měli udělat víc. I když alespoň zpříjemnili Barunce nelehký život, dokud ji to trápilo. Teď už ji snad netrápí nic. Nemůžu se přinutit si myslet, že je to nešťastný konec, minimálně otec nestihl dokončit, co se pokoušel s dospívající dcerou začít. Přibyly by jen další šrámy, z takto nefunkční rodiny byly nebylo možné vytvořit lepší lidi.
Je úžasné, že někdo dokáže napsat knihu pro děti, která jim v hlavě přetrvá i do dospělosti. Příběhy těchto šesti kamarádů mě bavily, baví a věřím, že i bavit budou. Díky takovýmto knihám se u mě vyvinula láska ke čtení a to bych přála i všem dalším generacím, které se do tohoto skvostu budou jistě i nadále pouštět.
Opravdu lituji, že jsem knihu nečetla už dávno, protože je geniální! Zhltla jsem ji najednou a bavila jsem se od začátku do konce. Některé pasáže byly těžší, ale patřilo to tam. Pohled malé Helenky dovolil autorce použít super perspektivu, která dodala knize jedinečnost.
Nejprve jsem viděla film a poté jsem se rozhodla přečíst i knihu. Přišlo mi, jako by spolu tato dvě zpracování nesouvisela, ale ne obsahem – spíše rétorikou. Kniha se četla téměř sama, asi i díky surovosti popisů a naturalistickým výjevům. Styl psaní mě vtáhl a oceňuji krátké kapitoly. Patnáctiletý hrdina mě udivil, domnívala jsem se, že byl starší.
Udivoval mě popis té nevyzpytatelnost lidské přitažlivosti, která způsobila, že hrdina nemohl na prožité události a okamžiky zapomenout ani tváří v tvář osudovému odhalení. A to mladické poznávání vlastní touhy a těla, první erotické zkušenosti, které nelze ještě tak úplně ovládat, mi nepřišly popsány nijak hrubá, jak jsem se s tím již setkala, ale docela uvěřitelně a pochopitelně.
V knize bylo znatelné, jaká byla Hanna zdatná manipulátorka, jak umně postrkovala Michaela tam, kam chtěla. Na několika málo stránkách byl obsažen celý vývoj jejich vztahu, od zbožňování, přes odhalování chyb a nepěkných vlastností až po rozchod, který ale nebyl ani zdaleka koncem.
Ta kniha mě prostě fascinovala, spojení oněch velmi různorodých témat a jejich zpracování. Jak se hrdina snažil (ne)odsoudit ženu, kterou miloval, jak různorodě na soud pohlížel a přitom vše popisoval prostě tak, jak to bylo.
(SPOILER) Vyhnání Gerty Schnirch byla moje první kniha od autorky a již ta mě přesvědčila, že se Tučková nesmazatelně zapíše do mého seznamu oblíbených spisovatelů. Ano, byla pro mě šokující. I historie se na školách mnohdy vyučuje černobíle, ale zde bylo krásně ukázáno, že to tak není, že za chyby vládnoucích papalášů nelze vinit každého obyčejného člověka, který chtěl třeba jen prostě žít. Nesouhlasím s tím, že se měla Gerta nějak vymezit, bojovat proti nacismu. Byla mladá, prožívala nejdůležitější roky svého života a nelze ji vinit z toho, že se nezajímala o politiku. Její původ jí zapříčinil tolik zla, kolik jen bylo možné. Že si za války žila vcelku klidně? A co všechny ty ztráty, které se jí dotkly, co to latentní zneužívání otce, jenž jsem se snažila ze čtení vytěsnit? Kniha je napsána dějově zapeklitě, ale zdatný čtenář si s tím poradí, příběh byl opravdu hodně vydařený. Spoustu knih nám nechává některé věci nedopovězené, zde mi to nevadilo, naopak. Kniha ve mně zanechala velmi silný dojem a doporučila bych ji všem, kteří se zajímají o historická témata v beletrizované podobě.
Nádherná kniha. Po dlouhé době mě příběh Dohnal k slzám. Vyprávění malé Leni je opravdu dobře napsáno, chytne malého i velkého čtenáře, každý si v něm najde to svoje. Četlo se velmi rychle, nebyly zde žádné dlouhé pasáže. Jako materiál pro učení se o zvěrstvech, která se v historii odehrávala, poslouží kniha perfektně. Fascinovalo mě zvrácené uvažování Raula, matky, strýce Otty a dalších lidí, kteří se nechtěli smířit s porážkou a vinou, kterou německý národ nesl.
(SPOILER) Tato kniha byla hodně hustá. A taky zvrácená. Napadlo mě, že to vlastně asi bude jinak, ale že nejvíc zvrácená bude nakonec vypravěčka, to mi skoro vzalo dech. Nebo jak se to vezme. Každopádně to je můj nejsilnější pocit. S něčím takových bych se nedokázala vyrovnat, ať už by byl můj důvod jakýkoli a láska k chlapovi jakkoli velká. Prostě ne to přimělo věřit, že manipulativní byli v knize vlastně tak trochu všichni. Lowen ale neměla právo, o čemkoli rozhodovat, i když předstírala, že to dělá pro něco dobrou. Nakonec mi připomínala alter ego Verity víc ona, než samotná Verity. Každopádně moc dobrý počin a ráda bych si podobných knih přečetla víc.
Kniha je božská! Už jsem před dávném viděla film, ale knížka je ještě lepší zážitek. Někdy jsem se do spleti důkazů, šifer, kódů a hádanek zamotala a v knize se jednoduše vrátím zpět. Jedna se o mistrovské dílo, velmi propracované, přitom logické a neuvěřitelné brilantní.
Jak mně tahle kniha připomínala naší vesnici, to bylo až k neuvěření. Hlavně některé ty zapšklé staré báby, především ta v poslední kapitole, byla jak naše babička. Co si budeme ten jazyk jsem snášela docela těžko, sama nemluvím bez nářečí, ale tohle bylo poněkud silné kafe. Z některých zastaralých názorů mi vstávaly vlasy na hlavě, ale vím, že to tak přetrvává. Nakonec se jednalo o obraz takové klasické vesnice, kde se ještě udržuje hospodářství. Žárlivost, nevěra, závist, to je všude, akorát už možná ne kvůli půdě, ale jeden druhému vidí do talíře a myslí si, že má právo mít na cizí životy nějaký názor. Tematika peněz a hrabivosti mi byla také blízká, myslím, že málokdo to v rodině nezažil, někdo chce prostě vždycky víc. Kniha je skvělé napsána, opravdu byla čtivá a hrozně moc pravdivá. Poslechnuto později i jako audiokniha, která je taky moc povedená, bavila i přítele, který vůbec nečte.
(SPOILER) No to teda bylo tabu. Podle mě hodně dobře napsána kniha, silný příběh. Samozřejmě chápu, že je to vypravěčskou strategií, ale chvílemi mě děsilo, jak jsem s hlavní postavou soucítila. Samozřejmě jsem chápala obavy okolí, ale rovněž jsem cítila, jak je ztracený a totálně neví, co si sám se sebou počít. Opravdu mě to dostalo, přečetla jsem to za jeden večer.
Skoro mi přijde, že dát jen tři hvězdy v tomto případě znamená, že nemám soucit s lidmi z Osvětimi, ale je to naopak. Na můj vkus byla kniha hodně naivní a příběh neuvěřitelný. Že by opravdu bylo v Osvětimi možné takto proplouvat? Stačilo, aby byl člověk chytrý? To tezko. Přečetla jsem dost autentických dobových materiálů, abych prostě pochybovala. Spíš mi to tedy přijde celé jako výsměch lidem, kteří v koncentračních táborech umírali.
Ohromně zajímavé čtení a náhled do světa autistického chlapce. Líbily se mi i kapitoly, které se netýkaly „vyšetřování“ nebo bezprostředně Christopherova života. Škoda jen, že jsem vše odhalila dřív, než autor zamýšlel. Postavy mi byly sympatické až na matku a rozhodně si myslím, že z toho vyšla snadno a skončilo to pro ni příliš dobře. Hodně mě překvapilo, jak sebestředný je život autisty a jak velký tlak kvůli tomu je vyvíjen na osoby kolem. Pro otce byl život s Christopherem nesnadný, ale z jeho chování vidíme, že se to naučil.
Opravdu dobře čtení i pro mladší čtenáře.
Tato kniha mě dostala. Moc se mi líbilo, jak v sobě mísila spoustu různých žánrů a prvků. Ta symbolika byla úchvatná a děj tak akorát šokující, aby se čtenář začetl a už nechtěl přestat. Nejzásadnější pro mě ale byly proměny charakterů postav. Moc se mi líbilo, že si Ralph našel cestu k Čuňasovi. Žádná z postav zde nebyla křišťálově čistá, každá někdy pochybila. A tak to je i v našich životech, nikdo není jenom dobrý a zlý, i když teda musím říct, že na Jackovi toho moc dobrého nebylo. Ta jeho krvelačnost mě děsila. Bylo tam tak akorát nezodpovězených otázek. Rozhodně chápu, proč je tato kniha součástí kánonu nejen angloamerické literatury.
Toto bylo tak krásné něžná pohlazení. Úžasné ilustrace, které se musí dotknout snad každého, takto před Vánoci ideální záležitost. Navíc myšlenka, která mnou zarezonovala a pomohla si uvědomit, že opravdu není kam spěchat a někdy se člověk musí zastavit, aby měl vůbec možnost žít.