Kenan komentáře u knih
Dojemný příběh, u kterého jsem si ráda pobrečela. Je to ale i příběh plný smutku a hlavně bezmoci nucených adopcí, které nejsou až tak dávná historie. Sama si pamatuji dobu, kdy mít dítě jako svobodná nebo nezletilá žena, bylo téměř společenskou sebevraždou.
Sabina ve svých 38 letech zjistila, že je adoptovaná a začala pátrat po své ranné historii.
Doporučuji.
Není to horor, při jehož čtení by jste se báli vystrčit nos z pod peřiny, aby jste neviděli nějaké duchy. Líbila se mi ale ponurá atmosféra sídla i popis prostředí mokřadů. Maud se snaží popasovat s bludy svého otce, který jednoho večera najde na hřbitově starý obraz soudného dne a od toho okamžiku narůstá jeho posedlost. Dcera se o jeho tajemstvích dozvídá z jeho tajných deníků. Rozhodně jsem se při čtení nenudila.
Miluji autorčinu knihu Kniha, kterou posypal hvězdný prach. Tahle byla jiná. Je temnější, vážnější. Líbí se mi hodně autorčino používání slov, budování atmosféry i přibývajícího napětí. Proto mně mrzelo takové nijaké ukončení jednotlivých linií. Po všem tom výborném příběhu, husté atmosféře, jakoby na konci už nezáleželo.
Je to samozřejmě jen můj názor a možná jsem jen něco špatně pochopila :). Každopádně na další autorčinu knihu se těším.
Popravdě jsem taky čekala, že se dozvím víc o historických botanických objevech, ale i když se celý děj točí kolem rostlin, s historií to moc společného nemělo. Přesto jsem se nenudila a čekala jsem na rozuzlení. Jako takovou odpočinkovou jednohubku mohu tento romanticko-dobrodružný román doporučit.
Ani třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, mně nezklamala. I když jsou každá jiná, všechny jsou super. Tentokrát jde o horor. Sice jsem se nebála, ale některé scény, když jsem si je představila, byly opravdu hrůzostrašné. Nečekala jsem, že bude kniha tak moc hororová a překvapilo mně to. Do textu jsou vloženy Vyšetřovací spisy se skutečnými událostmi, které autorka čerpala ze starých zápisků farností a matrik, skvěle doplňují celý příběh. Když připočítám skvělý styl psaní, mohu jen doporučit.
Tahle kniha je převážně hlavně o smrti, přesněji o umírání. Clover je úmrtní dula. Pomáhá lidem umřít důstojně a v pokoji, aby nebyli sami, tráví s nima před koncem čas, pomáhá jim dát věci do pořádku, ohlédnout se za svým životem, vyrovnat se s neuzavřenými záležitostmi, najít smíření. Má ráda tuhle práci, která je i životní lekcí pro ni. Žije velice osaměle se svými zvířecími mazlíčky, čas tráví sledováním televize a zastává názor, že pokud si nikoho nepřipustí k tělu, nebude jí bolet jeho odchod. Zapisuje si rady, zpovědi a vše, čeho umírající litují a pak se snaží tyto jejich drobné lítosti splnit za ně, např. jíst víc manga, jít si zabruslit do parku, naučit se plést nebo se naučit nepálsky. Samozřejmě kromě těchto podnětných úvah a poslání knihy uvědomit si, že máme dělat věci teď, abychom na konci života nelitovali ničeho, zahrnuje kniha i příběh v rámci, kterého si Clover uvědomuje, že žije jen stín svého života. Setkáváme se s Cloveřiným dědečkem, Sebastienem a jeho babičkou, 87mi letým sousedem Leem, kamarádkou Sylivií a mladým mužem Hugem.
"Tajemství krásné smrti je krásný život."
Kniha asi není pro každého, ale já ji miluji :)
Knihu jsem hltala od první stránky. Líbilo se mi to hodně. Ale pak přišel závěr (posledních 50 stran) a to nebylo pro mně. Asi jsem nepochopila proč :).
Kniha ale určitě stojí za pozornost. Příběhy lidí přicházejících o paměť, spousta námětů k zamyšlení. Moc se mi líbila myšlenka sepisování vlastních střípků vzpomínek, toho na co si ještě lze vzpomenout. Přišlo mi to osobní a dojemné. Bez toho závěru za mně pětihvězdičková knížka.
Krutý měsíc byl pro mně překvapením a líbil se mi. Nejdřív mně zarazil covid, který není v knize jen okrajově, ale prolíná se celým příběhem. Nakonec tam ale měl své místo a navíc vnesl do příběhu jistou dramatičnost. Střídá se vyprávění dvou hlavních postav - Tamary a Betyny. Tamara se jeví jako rozmazlená pražanda, která je podporována rodiči a Betyna, zapšklá vesničanka se třemi dětmi. Po postupném poznávání i zjišťování příčin jejich chování se z nich vyklubou fajn ženské. O ději se moc ani nedá říct, protože dlouhou dobu vlastně nic nevíme, nevíme o co jde. Ale příběh je napsán tak čtivě a napínavě, že jsem pokračovala stále dál a chtěla vědět. A i když už jsem později začala tušit k čemu vše směřuje, příběh neztratil na čtivosti, ani dramatičnosti. Za mně moc dobré. Autorčino Znič to jméno jsem ještě nečetla, ale určitě to napravím.
Jde o jednoduchý příběh, který ve mně nevyvolal nějaké emoce nebo myšlenky, které by mi rezonovaly v hlavě, Nicméně to byl zajímavý příběh. Kniha je plná mrvol, které ve vás ale nevyvolávají zděšení. Jsou určeny pro zkoumání lidského těla, pro veřejné pitvy. Kde ale tato těla brát? O tom je tato kniha, ale také o ztracené rodině, pátrání po příčinách smrti kamarádky hlavní hrdinky. Určitě zajímavý příběh k přečtení.
Tohle bylo moc smutné čtení. Osudy dvou dívek ve dvou časových liniích. I když jsem si od poloviny příběhu myslela, že vím, kde se spojí, tak nakonec to bylo trochu jinak. Silný, krásný příběh.
Fizzy byla vedlejší postavou v předchozí knize Rovnice lásky. Píše romány pro ženy, užívá si samostatného života, nikdy nebyla zamilovaná a baví ji sex a vztahy na jednu noc. Najednou ji postihne autorská krize a přestanou ji zajímat i její nezávazné vztahy. V té chvíli ji vstupuje do života Connor, který musí uspořádat seznamovací reality show a nabídne v ní Fizzy hlavní roli. Už Rovnice lásky se mi hodně líbila, proto jsem se bála, že tohle nebude ono. Ale zbytečně, protože i tento příběh je skvělý. Chemii mezi Fizzy a Connorem cítíte i přes papírové stránky a ani Fizzy nezklamala. Je drzá, vtipná, oslňující, ale ukáže i jiné své vážnější stránky, které jsme dřív nepoznali. Znovu se setkáme i s hledáním spřízněné duše na základě DNA. Opět skvělé čtení.
Horor to není. Ale je to zajímavé, místy vedoucí k nepříjemným pocitům. Rozuzlení celého příběhu se mi líbilo a bavilo.
Četla jsem od autorky už víc knih a tato mi přišla slabší. Beth a Michael mají nemocného syna. Potřebuje transplantaci ledvin a ani jeden z rodičů nemůže být dárce. V minulosti Beth se skrývá spousta nevyjasněných věcí o její rodině, které se postupně začínají odkrývat. Linka v minulosti se mi líbila víc, ale přesto mi vadily některé situace, které mi přišly příliš přitažené za vlasy a celkově mě příběh celkově nezaujal, i když je psán opět čtivě.
Tohle bylo super. Je rok 2198 a Sofie se probouzí, do úplně jiného světa, po 168 letech po jejím zmrazení. Bioroid Ichiro je jí přidělen, aby ji uvedl no nového světa, seznámil ji s novými technologiemi. Jenže Sofie se s tím nechce smířit. Trápí ji spousta otázek. Proč byla probuzena až teď, když byla uspána jen na půl roku, co se stalo s jejím snoubencem a rodinou, proč se svět dostal do tohoto stavu, proč jsou lidé tak křehcí, kam se to lidsvo dostalo po 200 letech. nechce se se svou situací smířit a začne se chovat jako slon v porcelánu.
Autorka nás háže hned do děje bez zbytečných omáček. Bavily mně odpovědi Ichira na dotazy Sofie odpovídající logice robota. Také to, jak autorka nejdřív naznačí jak by to mohlo být a pak je všechno jinak, objevování nových technologií Sophiinýma očima. Je to thriller, sci-fi, politikaření i vztahovka člověk versus robot. Opravdu milé překvapení a nemohu se dočkat dalšího dílu.
Tohle byl trochu jiný thriller a mně překvapil. Je tady sadistický násilník Alpha, jehož zločiny jsou vážně brutální. Ale ani kapitán Rauch, který případ vyšetřuje, není bez poskvrnky. Dostáváme se do minulosti obou postav, do Alphovy rodiny, řešíme vztahy policisty s jeho ambiciózní matkou. Až pochopení jejich minulosti nám mnohé vysvětlí. Podle mně v knize nejde až tak o vyšetřování, nalezení zločince, ale právě o kořeny zla.
Moc se mi líbilo skvělé vykreslení psychologie postav i to, jak byla kniha napsána.
Za mně brilantní psychologický thriller.
Claire žije sama v domku po babičče obklopena svou zahradou bylinek a květin.
Má totiž schopnost, kterou může právě pomocí květin a bylinek měnit životy lidí. Je však uzavřena do sebe a bojí se otevřít novým vztahům, což naprosto nechápe její nový soused Tyler. Její sestra Sydney odmítla podivnost, která se v její rodině dědí a odešla. Nyní ale utíká před svým tyranským manželem a vrací se se svou dcerkou do rodného městečka.
Žádné náhlé zvraty nečekejte. Je to příjemné, milé a odpočinkové čtení, které se mi líbilo.
Příběh má sice pomalý rozjezd, ale asi od půlky knihy jsem ji už nepustila z ruky.
A když už jsem si myslela, že možná vím kam to směřuje, tak nastal takový zvrat, který jsem vůbec nečekala. Obrázky navíc dodaly knize šmrnc.
Co tohle jako bylo? :)
Nikdy jsem nic takového nečetla. Za mně to moc horor nebyl, ale každopádně moc zajímavé. Zvlášť druhá část o cestování časem a prostorem.
Není to sice čtení pro každého, ale já si to užila.
Fiktivní příběh s fiktivními osobami, odehrávající se na pozadí životické tragédie. Katarzyna odjíždí do Ostravy, kde se snaží rozjet projekt své firmy. Jako tlumočníka zaměstná studenta Martina, který ji přiblíží historii Životic a Katarzyna si vzpomene na dávné náznaky tchýně o jejím spojení s tímto místem. Pouští se do pátrání. Chce zjistit, jak tato tragická událost matku jejího manžela ovlivnila.
Za mně je příběh i jednotlivé postavy vykresleny příliš stroze. Tak, že jsem se nedokázala nijak vcítit do dané situace ani hlavních postav. Ani to se mnou nehlo :). Také autorka utla některé línie postav, které v příběhu plynuly. Zrovna třeba studenta Martina nebo Terezky. Nicméně, příběh je čtivý a i já jsem netrpělivě vyhlížela, jak vše dopadne, takže za přečtení určitě stojí.