kerr.cani
komentáře u knih
Divergence
Veronica Roth
Já tuto knížku naprosto zbožňuju! Přečetla jsem jí za dva dny a kdybych mezitím nemusela spát/jíst/do školy, přečetla bych to naráz. Naprosto mě naprosto pohltil, Čtyřka se mi už od začátku líbil a knížka taktéž. Je napsaná poutavě, nešlo se od ní odtrhnout. Opravdu doporučuji, některé pasáže jsem četla snad stokrát :)
Hledání Aljašky
John Green
Kniha mi přišla zvláštní už od začátku, nedokázala jsem se začíst a knihu jsem odložila asi 30 stránek před koncem.
Zrození zabijáka
Darren Shan (p)
Ságu Darrena Shana jsem přečetla jedním dechem, chodila jsem si do knihovny pro další díly téměř každý den a když jsem se dozvěděla o této knize, která popisovala život mé nejoblíbenější postavy vůbec (nemluvě o skvělém filmovém zpracování v Upírův pomocník) musela jsem jí mít. Dneska už mi krásně leží v poličce a myslím, že se k ní budu ještě vracet. Ačkoliv byl začátek řekla bych až nudný, obsah celé knihy mě pak celkem bavil. Sice jsem čekala něco víc, ale uvidíme, byl to první díl, třeba ty další budou o to lepší:)
Komfortní deník
Áňa z papíru
V dospělosti často zapomínáme na to, že čas od času potřebujeme zpomalit, že občas můžeme dělat něco kreativního a něco jen pro naše potěšení. A když mi přišel #komfortnidenik a já se zabalila do deky, zapálila si svíčky a celý večer vyplňovala kvízy, psala roztomilý nápisy a lepila samolepky, tak hezky mě to pohladilo po duši, že jsem ani netušila, jak dobrou náladu z toho můžu mít
A teda ta podzimní atmosféra (jak venku, tak v deníku) je prostě k těmto cozy aktivitám jako dělaná.
Deník je rozdělený podle ročních období, přičemž začíná právě mým milovaným podzimem. Je plný tipů na knihy, filmy, recepty, výlety a kreativní tvoření. Jsem si jistá, že i člověk, který není úplně kreativní, se v deníku vyřádí a najde si svůj styl, stránky jsou samy o sobě krásně barevné a nemusím tak s každou novou stránkou začínat úplně od nuly.
Příliš pozdě
Colleen Hoover
Po poslední knize od CoHo Nikdy, nikdy jsem se zařekla, že už si od ní nic nepřečtu. Samozřejmě jsem to nevydržela a jakmile viděla tuhle novinku, odhodila jsem vše doposud rozečtené a pustila se právě do Příliš pozdě.
Nelze jí odepřít, že se její příběhy vždy čtou velmi dobře. Žádné složité popisy, dlouhé konverzace, náročné zápletky. Je ale pravda, že si do každé své knihy bere těžké téma, které se právě skrz příběh snaží přiblížit mladším čtenářům (nebo si aspoň myslím, že cílí spíše na mladší).Tento příběh není výjimkou.
Sloan žije se svým přítelem Asou v domě, který slouží jako drogové doupě. On sám je dealer a ke Sloan se chová velmi majetnicky a agresivně. Ona s ním ale zůstává z jednoho prostého důvodu – její postižený bratr potřebuje platit zdravotní péči, kterou si ona (narozdíl od Asy) nemůže dovolit.
Když se na hodinách španělštiny objeví Carter, Sloan okamžitě zaujme. O to horší je pak zjištění, že je taky drogový dealer a pracuje pro jejího přítele. To ještě neví, že ve skutečnosti je to agent v utajení. A ona se do něj zamiluje. Ale tím se může odstartovat velmi nebezpečný trojúhelník.
Tahle kniha rozhodně nebyla tou nejlepší, kterou jsem od ní četla, ale hodnotím ji pozitivně. Mám ji ráda jako odpočinkovou četbu, když nemám chuť na nic složitého, ale zároveň nechci nic s přílišnou romantikou a erotickými scénami. Nečekejte román, který vám změní život, ale počtení to bylo fajn.
www.instagram.com/kerr.cani
Nikdy, nikdy
Colleen Hoover
Často vidím, jak se u CoHo rozdělují čtenáři na ty, kteří ji milujou a na ty, kteří jí nesnáší. Já jsem od ní četla čtyři knížky, které mě vždy naprosto pohltili - jednu jsem četla cestou na festival a posledních pár stránek dočítala ve čtyři ráno v metru cestou zpátky, když ostatní pospávali. Já potřebovala vědět, jak to dopadne
Když pak někteří hodnotili její tvorbu negativně, absolutně jsem to nechápala, ale můžu vám říct, že kdyby tohle byla první knížka, kterou si od ní přečtu, už bych si žádnou jinou nepřečetla. Neplechu podle mě dělá i to, že knihu napsala kromě ní i Tarryn Fisher. Spoluautorství knihy podle mě prostě dělá neplechu.
Příběh je vyprávěný na střídačku po kapitolách z pohledu Charlie a Silase. Oba v jeden okamžik ztratí paměť a společně se snaží zjistit, co se to děje a proč - a hlavně, jak z toho ven. V Silasově posteli se najde krev, je očividné, že mezi jejich otci byl nějaký velký spor a Charlie se ze zbohatlického života ocitne v malém domku s matkou alkoholičkou a tátou ve vězení. Celá knížka byla naprostá bomba, četla se skvěle a postupně to nabíralo ma obrátkách - abych zjistila, že na konci nic nezjistím. Zůstala spousta nezodpovězených otázek a závěr, který mě absolutně neuspokojil. Jsem naštvaná, protože takhle skvělá knížka by si prostě zasloužila lepší konec. V každé knize, kterou jsem četla, byl skvělý zvrat, skvělé vysvětlení, dlouho jsem ji nedostala z hlavy. Tohle byl obří propadák. Těžko se hodnotí, protože jsem si četbu knihy strašně užila, ale ten konec úplně zdegradoval celý zážitek. Dávám tak 2,5 což není graficky proveditelný.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Jediná negativní věc na téhle knížce byla ta, že jsem si ji nenechala na podzim. Samotný děj se totiž odehrává právě v tomto ročním období a ve spojitosti s čarodějnickou tématikou, bylinkovými čaji a vřelou rodinnou atmosférou je to kombinace, kterou si prostě chcete na podzim nechat.
Ze začátku jsem přemýšlela, zda mě kniha zvládne svým pomalým a klidným příběhem upoutat. Moje předchozí přečtené příběhy prostě měly spád a drama, což v této knize úplně nečekejte. Je to feel-good román, který pohladí po duši a navodí příjemnou podzimní atmosféru (opět jsem u toho, že to v létě ve 30 C prostě nechcete).
Jsem si jistá, že kniha je tak oblíbená, protože je jednoduchá. Klidná. Milá. Má málo postav, celá se vesměs odehrává na jednom místě a od začátku tušíte, kam bude příběh směřovat, ale i tak si tu pomalou cestu užíváte.
Dávám jí čtyři hvězdičky, šla jsem do příběhu bez nějakých větších očekávání a byla jsem mile překvapená, jak hezky se mi kniha četla. Pár filozofických myšlenek a krásná ořízka už jsou jen takovou třešničkou na dortu.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Upřímně asi do dvou třetin knihy jsem se nudila. Knihu jsem začala číst hned poté, co jsem dočetla Čtvrté křídlo, které bylo nabité adrenalinem na každé stránce. Tady se příběh rozjížděl dost pomalu, ale říkala jsem si, že když je série tak oblíbená (a už dost let), tak to prostě musím zkusit. A můžu říct, že třetí třetinu knihy jsem zhltla během večera a měla jsem chuť se hned pustit do druhého dílu - který teda bohužel doma nemám. Takže se moc těším na další díly a i když byl rozjezd pomalý, stál za to.
Normální lidi
Sally Rooney
Když jsem si na zadní částí přebalu knihy přečetla, že se jedná o budoucí knižní klasiku, chytlo se mě to a vlastně už nepustilo. Ano, přesně takhle bych to totiž popsala. Typická kniha z povinné četby, kterou přečtete, nějaká část je i zajímavá, ale vesměs už doufáte, abyste ji měli dočtenou.
Na knihu jsem se po recenzích strašně těšila, ale dost mě zklamala. Jednak je psaná stylem, kdy přímá řeč není oddělená uvozovkami od zbytku textu, takže jsem často přemýšlela, jestli to je teda teď přímá řeč, nebo myšlenka (a koho). Některé rozhovory byly hluboké, některé naopak dost plytké. Každá kapitola pojednávala o určitém časovém období, tedy jedna kapitola například únor 2012, další kapitola - o čtyři měsíce později, červen 2012... A vlastně se kolikrát v kapitolách vracela autorka k vypravování toho, co se stalo během té doby, která uplynula.
Asi se mě to nějakým způsobem dotklo, protože se cítím být v podobné situaci (dva mladí lidé se od sebe nemůžou odtrhnout a život je stále dává dohromady), což mě asi i naštvalo, protože doufám, že se mnou se tenhle můj situationship nebude táhnout tolik let... Takže asi ano, knížka něco v sobě měla, ale v závěru mi přišla taková nijaká, kolikrát otravná, nezajímavá, postavám bych nejradši kolikrát jednu vrazila a mí kamarádi by to rozhodně nebyli.
Tohle není žádná lovestory
Mary Hargreaves
Ze začátku jsem měla pocit, že hlavní hrdinku zabiju, absolutně jsem nechápala její rozhodnutí a fakt jsem si myslela, že knihu zaklapnu jen kvůli charakteru postavy. Ale natolik mě to vtáhlo, že jsem knihu přečetla během dvou večerů a vlastně se mi moc líbila. Mělo to spád, četlo se to velmi dobře, měla jsem pocit, jako by mi kamarádka vyprávěla, co se jí děje v životě. A koneckonců - ne vždy se musím ztotožnit s hlavní hrdinkou. Knížka mě pobavila, smála jsem se kolikrát nahlas, za mě moc fajn čtení.
Dneska půjdu spát až zítra
Markéta Plechšmídová
Já moc nevím, co vlastně napsat. Asi knihu nečtěte, pokud nejste v pohodovým rozpoložení, ze kterýho vás jen tak nic nevytrhne. Já jsem se necítila úplně ok a po dočtení knihy to nebylo o moc lepší. Knížku přečtete během jednoho večera, má poměrně velká písmena a rychle se čte, je napsaná celkem pěkně. Téma pěkné není, hlavní postava se tam dostává do situací, ze kterých se sama nemůže dostat, je bezradná, zoufalá, je to hrozné a rozhodně bych se do této situace dostat nechtěla. Za mě fakt takové neutrální. Nedokážu říct, jestli se mi to vlastně líbilo, nebo ne.
Ze života single ženy
Henriikka Rönkkönen
Možná by knihu do ruky měla vzít fakt jen žena, která se nachází v téhle situaci. Která je zrovna single. A nejlépe chvilku po rozchodu. Od knihy ani tak nečekejte nějaký příběh, jako spíš krátké povídky na téma randění, sexu a prdění. Autorka je dost odvážná a knížka není pro každého, jsem si jistá, že některé její upřímnost až odradí. Kniha je drzá, nekorektní a na někoho "až moc", ale já jsem se u ní dost nasmála a rozhodně to bylo něco, co jsem potřebovala. Za dva večery jsem ji měla přečtenou, ale vlastně jsem si snad i přála, aby ještě chvilku pokračovala, protože jsem u ní přišla na jiný myšlenky a cítila se fajn.
Kavárna na konci ulice
Clare Pooley
Tak já jsem si knihu vzala jako oddechovku, moc se mi líbil přebal a měla jsem asi trochu jiná očekávání. Někdy kolem sté stránky jsem si uvědomila, že mě příběh vůbec nevtáhl a mám pocit, že znám každého z nich tak jako povrchově. Knihu jsem odložila, protože jsem vůbec neměla chuť ji číst dál.
Francouzky nespí samy
Jamie Cat Callan
Četla jsem jako první knihu Jak Francouzsky hledají štěstí, která se mi moc líbila a byla jsem nadšená, když jsem v knihovně objevila i tuto. Ale někdy kolem sedmdesáté stránky jsem zjistila, že mě ta jedna neustále se opakující myšlenka přestává bavit - více se o sebe starejte, bavte se s muži, choďte ven, užívejte si každého dne a buďte dobrou hospodyňkou. Myslím, že jsem to pochopila a chuť dočítat jí už teda upřímně nemám. Ale pěkná, milá knížka to byla, to jo.
Jak žít neustále šik
Tish Jett
Já vždycky tvrdím, že na určitý typ knih (obzvlášť seberozvojových a naučných) člověk prostě musí být naladěný, aby se mu líbily a něco předaly. Já jsem se do Francie asi před měsícem naprosto pobláznila a když jsem objevila tuto knihu, byla jsem štěstím bez sebe. Kniha je asi ze dvou třetin vyprávěním, kdy je k různým tématům vždy taková mini kapitolka. Zbylá třetina pak obsahuje rady na určité produkty, recepty, nápady na stolování, vázání květin.
Pokavaď bych byla v pozici, kdy by mě štvalo i ohřát jídlo z mikrovlnky a rozdat prostírání na stůl, kdy by má jediná péče o pleť bylo opláchnutí vodou a mýdlem, pak bych asi knihu považovala za velmi zbytečnou. Ale vzhledem k tomu, že chci udělat svůj domov útulnějším, chci být dobrou hostitelkou a toužím po tom zlepšit svůj vzhled i styl oblékání, kniha se stala mou mantrou a pořizuji si jí i do své knihovničky. :)
Faktomluva
Hans Rosling
No... Asi budu znít jako idiot, ale ta kniha je až "přefaktovaná". Ano, samozřejmě, že jsem nemohla čekat (už jen dle názvu) nic jiného, ale i přesto jsem měla očekávání možná trochu jiná, vyšší. Já jsem nebyla schopna jí ani dočíst. A jak se tak koukám do komentářů, u této knihy jsou fakt jen dva tipy lidí - buď se šíleně moc líbí, nebo ji naopak lidé nesnáší.
Vstříc temnotě
Lisa McMann
Naprosto úžasná kniha, z celé úžasné série. Přečetla jsem jí za jedno odpoledne, opravdu "jedním dechem". Neustále mě překvapovaly zvraty a situace v knize, opravdu můžu jenom doporučit.
Rytířovo kopí
Martina Drijverová
Knížka mě vůbec neupoutala, nepřišla mi ničím výjimečná.
Erebos – Hra, která zabíjí!
Ursula Poznanski
Musím přiznat, že kniha mě nijak nezaujala. Nutila jsem se jí číst jen proto, že ostatní tvrdili, jak je kniha úžasná. Stále jsem doufala a čekala, že budu to samé moci říct i já, avšak nedočkala jsem se. Knihu jsem ani nedočetla, nebavila mě, ale námět je to pěkný.
Zápas o osud lidstva
Christy Raedeke
Knihu jsem četla před rokem a pamatuji si, jak jsem z ní byla unesena. Tohle téma mě hodně zajímalo a knížka byla s informacemi, zároveň ale měla příběh. Moc se mi líbíla, doporučuji!