Klajnik | Komentáře u knih | Databáze knih

Klajnik Klajnik komentáře u knih

Severská mytologie Severská mytologie Neil Gaiman

Chtěl jsem nahlédnout do severské mytologie a to jsou nahlédl. Nevím, do jaké míry je Gaimanovo přeříkání zjednodušené, ale příběhy to jsou opravdu banální, nepříliš zajímavé a nezábavné (pobaven jsem byl 2x). Poslouchal jsem to jako audioknihu během vaření a procházek, takže to pro mě bylo snadno stravitelné, ale žádný požitek jsem z toho neměl.

25.06.2021


Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni Robert Louis Stevenson

Rozsah knihy je příliš útlý a příběh svou zkratkovitostí a jednoduchostí ztrácí na údernosti. Námět přitom potenciál má a těch několik málo popisů zjevu pana Hydea mne zaujalo a zaroveň zamrzelo, že tato postavička nebyla natolik prokreslena a čtenář s ní nemohl strávit více času. Je to totiž jediný charakter, který má šanci bavit a zaujmout. Prostřednictvím zvytku postav se jen nepříliš dobře buduje záhada okolo doktora Jekylla, jehož morální rozdvojenost je v závěru vyřčena, ale psychologický aspekt knihy je vlastně neexistující. Já bych chtěl byt svědkem doktorova chování. Chtěl bych vidět jak a při čem se zachoval hanebně a při čem dobrosrdečně. Kniha by mohla mít zajímavý materiál, ale autor se rozhodl, že ho přeskočí a napiše jen doktorovu zpověď v závěru, při které vylíčí, že v něm vždy byl takýto rozpor a že se chová zle i dobře. To mi rozhodně nestačí. S takovou plytkostí není třeba ztrácet čas a rozhodně knihu nelze chápat jako příbeh o rozporu dobra a zla v člověku. Na to je to přiliš plytké. Škoda - mohl z toho být příběh úrovně Obrazu Doriana Greye.

Nelze tomu upřít atraktivní námět a dvě kratičké působivé scénky s panem Hydem. Jako celek je to však při nejlepším průměrné a lidé hodnotí průměrné se značnou vřelostí. Hlavně, že ta knízka byla jednohubkou bez prušivých elementů. Lidem chybí představivost a pak to dopadá tak, že něco takto nezáživného tu má 84%.

10.09.2020


Obrana Sokrata Obrana Sokrata Platón

Platónovy dialogy mám rád a osobnost Sokrata dokáže být vzorovou. Mě osobně i velmi baví. Zde například poučuje své soudce (ba co víc, nepřímo z nich všech udělal kokoty) s takovou grácií, že mu nelze nefandit. Je ostudou starověkého řecka, že toho muže odsoudili.
Taky je to příklad toho, jak spolčení hlupců vzalo život hodnotnější nad ony všechny. A lidé od té doby nijak nezmoudřeli. Pan Sokrates by to s námi měl těžké i dnes.

05.04.2020 5 z 5


Proměna Proměna Franz Kafka

Příliš jednoduché. Tohle jsem měl číst, když mi bylo 13 letech. Fuuuuck.
Samozřejmě, že je to furt dobré dílo, které dokáže oslovovat mnoho lidí po celém světě i o dekády později, ale vzhledem k tomu, že je to úzká knížečka, tak to podle mě nejde zas tak do hloubky. Navíc jsem o Proměně slyšel 100x ještě před tím, než jsem se k ní dostal, tudíž mi ta bizarní situace neudivovala a jenom jsem si odškrtával; kafkovská sebelítost, příkrý otec...

Některé scény jsem si ale živě představil a v mé fantazii byli poněkud groteskní a směšné, nad čímž jsem se dobře zasmál. Přitom si ale nemyslím, že takový byl autorův záměr. Kniha je to naopak docela smutná a sebelítostivá, jenže já jsem asi příliš cynický na to, aby mě autor takhle citově "zpracoval" v takto úzkém rozsahu.
Navíc: Samsovo nedostatečné reflektování vlastní situace mi zabraňovalo pocítit k němu jakékoliv sympatie.

15.02.2020 2 z 5


Hlava 22 Hlava 22 Joseph Heller

Častokrát jsem na pomezí válečné tématiky narazil na problém univerzality jednotlivých vojáků, což přirozeně jde proti zábavnosti. proto jsem byl velmi potěšen Hellerovou schopností vtisknout každé své postavě vlastní osobnost. (ba co víc - živoucnost) navzdory prostředí armády. Ono však není vhodné říci "navzdory", protože Hellerovi nebylo prostředí jeho knihy překážkou. On ho naopak dokonale odrazil na všech charakterech všech postav, z nichž se k tomu každá staví svým vlastním způsobem.

překvapilo mě fázování narativu. Ten nemá jednotnou postoupnost, ale je vyprávěn a doplňován dílčímy příběhy postav, které rámují jednotlivé kapitoly.
bylo nanejvýš dobré rozhodnout se pro tento přístup. Hlava 22 je o absurditě války. Heller zde však šije do vlastních řad, do vlastní armády (jejích vnitřího systému), jejich vojáků, důstojníků a generálů a dělá to bravůrně. Kniha evokuje představu železné válečné mašinérie, která se nezastavitelně sune kupředu a se kterou se individuum jen těžko může vypořádat.

Ačkoliv je McMurphyho boj jedince proti systému sevřenější, tak mě více bavila Hlava XXII, který tento aspekt skrz Yossariana zahrnuje též. Tato kniha je však plnější, víc se toho v ní děje, je zábavná, absurdní a plná. Několikrát jsem se během ní musel nahlas řechtat.

Úryvek z kapitoly 21:
Když skončil, opřel se pohodlně o opěradlo křesla, neobyčejně spokojen sám
se sebou, jak pohotově podnikl příslušné kroky, aby vyřešil tuto váţnou kritickou
situaci. Yossarian — stačilo mu podívat se na to jméno a už se celý otřásl hnusem.
Těch „es“ je v tom jméně nějak moc. Syčí to z něho přímo satansky. Zní tak
nesspolehlivě, buřičssky, susspektně, připomíná slova jako fašismus nebo
dokonce socialismus či komunismus. Je to podezřelé, cizácké, nevkusné jméno,
které nemůže budit důvěru. Nemá nic společného s takovými čistými, svěžími,
poctivými americkými jmény jako Cathcart, Peckem či Dreedle.

Postupem času mi však přišlo, že jistá beznaděj a tragika vřevází komiku na miskách vah na svou stranu. Od poloviny knihy jsem si čím dál tím víc uvědomoval, že dění v knize není jenom vtipné, nýbřž i pěkně vykurvené.

08.02.2020 5 z 5


Bídníci I. Bídníci I. Victor Hugo

Čtivá a poučná klasika. Bídníci jsou knihou o velkém dobru.

18.01.2020 4 z 5


Jako pes Jako pes Filip Topol

Povídka o zlidštěném alkoholu, který jako kouzelný dědeček vysedává v hospodách a pozoruje, jak si s ním lidé zahrávají, jak se stávají jeho nejlepšími přáteli a jak si nedokážou dát pokoj. Dědeček alkohol měl docela dobré argumenty.
Povídka "Den a noc" je pak jedna z nejlepších povídek, kterou jsem kdy četl. Úžasně nápadité, hravé i zábavné. No ano, povídka má být úderné a už kvůli téhle mi stálo za tuto knížečku utratit 4 kila.

29.08.2019 4 z 5


Škvár Škvár Charles Bukowski

Moje nejoblíbenější kniha od Bukiho.

24.10.2018 5 z 5


Watchmen: Strážci Watchmen: Strážci Alan Moore

Film hodnotím 5/5, zatímco grafický román 3/5 a to cením originalitu. Zábavnost mi ale ohromně srážely ukecané pasáže trafikanta a nějakej ten minipříběh komiksu, jenž si četl kluk opodál. Opravdu jsem nečekal, že mě to vůbec nebude bavit číst.

10.06.2017 5 z 5


Krajina půlnočních stínů Krajina půlnočních stínů Joseph Michael Straczynski

Jeden z nejlepších Road trip komiksů, co jsem četl.
Krásná kresba a skvělý příběh. Krajina Půlnočních Stínů se skvěle čte a baví od začátku do konce.

Když David říká Laurel, jak stojí zato žít i kvůli maličkostem, tak mi skoro ukápla slžička.

18.11.2016 4 z 5


V jako Vendeta V jako Vendeta Alan Moore

Začněme tím nejpovrchnějším. Dlouho jsem přemýslel jestli je ta old school kresba vhodná, ale čím déle jsem komiks četl, tím víc mě nudila. Kresba Davida Lloyda je nepřehledná, ztrácí se tam detaily a mému oku se vlastně ani nelíbila. Po vizuální stránce je to bída.
Příběh je na tom trochu lépe, ale ve směs je to další promarněný potenciál. Postavy jsou strohé a témata, které by se měli vrstvit a prohlubovat, jsou opravdu povrchní.
V jako Vendeta není velké dílo. Lidé co tomu dali lepší hodnocení než já, mají pěkně nízkou laťku co se kvality týče.

03.11.2016 3 z 5


Klub rváčů 2 Klub rváčů 2 Chuck Palahniuk

Klub Rváčů je moje srdcovka, takže jsem se na pokračování velmi těšil. Začalo to zajímavě ale čím víc jsem četl, tím horší to bylo. Knihu bych přirovnal k 3 hodinovému filmu, sestříhanému do hodiny a půl. Děj je strašně zmatený, nesourodý a neucelený. Neměl jsem však pocit, že někde mezi těma scénama je hluboký chytrý děj. Je to totiž sračka, která svou smrdutost dokazuje s každou další stránkou. Absolutní vykrádačka předchozího dílu, kde všeho je víc ale ve výsledku horší. Několikrát jsem nechápal, co se děje a hlavně, proč se to děje. Můžete taky očekávat stupidní momenty jako armádu postižených lidí s wernerovo syndromem skákajících z letadla volným pádem s nožem mezi zuby a Ákáčkem na zádech. U původního Klub Rváčů jsme měli pocit, že by něco takového šlo zorganizovat. Tento sequel je ale viditelně hloupý.

Připravte se na to, jak Palahniuk zničí vlastní lore Klubu Rváčů. Připravte se na zmrtvých vstání několika postav z jedničky. Připravte se na boření čtvrté zdi, které jenom víc mate.
Rád bych pochválil kresbu, která sice je dobrá, ale nějak se nehodí ke Klubu Rváčů. Nehodí se k tomu ani paletou barev. Snad jediná věc kterou můžu s čistým svědomím pochválit je přebal.
Já utratil 7 kil a jediné, co se mi líbí, je přebal.

05.10.2016


Pod kupolí Pod kupolí Stephen King

Stále platí, že jediná Kingova kniha, která mě dostala, je TO, ale Pod Kupolí jsem měl v merku již několik let a vzhledem ke stejnému hodnocení (89%) a podobnému rozsahu stran (940/1100), jsem byl zvědav, jestli se kvalitám svého vrcholného díla přiblíží.

King mívá fajn nápady/koncepty a čte se snadno, ale často bývá jen průměrným spisovatelem nepříliš silných příběhů s nepříliš velkým přesahem a přidanou uměleckou hodnotou.

Pod Kupolí vypráví o tom, jak se pořádky civilizace můžou snadno rozpadnout, když pár gaunerů dostane příležitost. Abyste si toto uvědomili, tak nemusíte číst devíti set stránkovou fikci. Stačí se podívat do 20. století. Vlastně to máme furt na očích, pokud pozorně sledujeme politické dění a nenecháváme si mazat med kolem huby jako nejrůznější dezoláti. Mnohým (nejen) západním politikům ohánějících se demokracií a stavících se do rolí spasitelů před "levicovým progresivismem", "diktátem Bruselu" a "eko-fašismem" jde hlavně o moc (ideálně o neomezenou moc, protože to je tím nejlepším afrodiziakem). Kdyby je systém nedržel relativně zkrátka, tak by se jim to snad i podařilo, protože společnost se bohužel neskládá jen z bystrých a moudrých...

V Kingově příběhu oni gauneři tu příležitost dostanou, protože mimozemšťani obeženou městečko neproniknutelným silovým polem, čímž izolují obyvatele od okolního světa a vytvoří nový svět nových pořádků a pak se nejspíš baví událostmi, jako se třeba lidské děti baví utrpením mravenců, jimž pálí mraveniště.
Nejde však o to, kdo za zápletkou stojí a proč. Důležité je, k čemu to vede.
Kingův příběh mi ale nepřišel dost působivý na to, abych jím byl strhnut. Hrdiny jsem si neoblíbil a záporáci mě dost nefrustrovali, abych si přál nějaké zadostiučinění. Městečku jsem světlé zítřky taky nepřál, když většina obyvatel je tak tupá a naivní, že tak snadno skočí na špek despotickému radnímu. Zkrátka jsem do příběhu nebyl zainvestovaný.
Tematicky mi to nepřijde dostatečně hutně prokreslené. Nejde to zkrátka dost do hloubky.
Některé části knihy mě pak dokonce vyloženě nudily. Kdybych to neposlouchal ve formě audioknihy při práci, tak bych to vzdal, protože více pozornosti bych tomu ochoten věnovat nebyl.

19.06.2024


Souostroví Gulag Souostroví Gulag Alexandr Isajevič Solženicyn

Úpící pomník nebývalého rozsahu a hloubky sovětských represí a vězeňského života.
Solženicyn sepisoval dílo deset let a komplexně v něm vylíčil cestu od zatčení přes vyšetřování, vazbu, transport, tábor a vyhnanství. Pozastavuje se nad množstvím jevů s těmito obdobími a situacemi spjatými:
- Zatčení, moment odvedení
- Zákonodárství s jeho absurditou a pokrytectvím
- Udavačství
- Rozjímá nad vězeňským životem, bídou, útlakem i snášením onoho útlaku
- Mučení
- Přežívání a morálka v daných podmínkách
- Pravověrní (uvěznění zapřísáhlí komunisté)
- Etnografie muklů
- Mezipohlavní vztahy v táborech, sex a těhotenství
- Hladovky, útěky a vzpoury
- Propouštění, proces osvobození

Solža samozřejmě nepojednává jen o své zkušenosti, nýbrž všechny tyto části doplňuje popisem osudů a zkušeností dalších vězňů/muklů, které během dekád vyslechnul či vypátral v archivech.

Souostroví Gulag je zkrátka dílo, které by měl každý přelouskat, aby si věci náležitě zarámoval.
Osobně se mi protiví takové ty zhýčkané zápaďačky, které se brání všemu negativnímu, protože je to nepříjemné a věnují přehnanou pozornost různým zkrášlovacím a kosmetickým prostředkům. Aby si ale přečetli Souostroví Gulag, to ne... Sic mě otravuje jejich naivita, tak je nepovažuji za toliko problematické jako ty hysterické omezence, kteří ve své zpovykanosti nazývají režimy západních zemí "novou totalitou" (Babiš) nebo "demokratickým fašismem" (dezolát v komentech na FB), protože nemůžou zcela beztrestně projevovat svou zhovadilost. Taková individua poznamenávají, že "Orwell se v hrobě obrací", když zjistí, že nemohou beztrestně podporovat třeba Wágnerovce během současné války na Ukrajině (k Ukrajině se autor taky vyjádří).
Tohle nesoudné rámování a zcestné užívání pojmů považuji za nechutné a opovrženíhodné, protože to znehodnocuje vážnost toho, co se dělo ve 20. století (nejen) v SSSR.
Ovšem žě i demokratický režim v sobě nese jistou míru autoritářství, protože každý režim má nějaké vynucovací prostředky k tomu, aby udržel svůj řád. Ta svoboda se relativně bezpečně realizovat v demokratických společenstvích není zadarmo - žádá si nějakou míru zodpovědnosti. Zpovykané lůze by každopádně prospělo, kdyby nazřeli, jak ta skutečná totalita vypadá.

Už jenom ten začátek množstvím výpovědí vpravdě ukazuje, co to ty velké čistky let 30. vlastně byly. Přijde mi, že v sovětském vyvraždování se hodně projevoval onen ruský cynismus a neúcta k lidskému životu. Nejen, že museli být popravování ti, kteří se režimu nehodili, nýbrž byli popravováni i mnozí ti, pro něž ani sama Čeka nenacházela hned dobrého důvodu (nechala je ale napsat nějakou stať na nějaké téma s tím, že ono už se tam něco najde). Šlo o to, vykázat činnost. Paranoidní Stalin by asi neuvěřil, že se někde nedějí spiknutí, takže byli odsuzováni lidi třeba jen pro to, aby se naplnily tabulky, aby tajní prokázali svou oddanost a píli... Šlo o vykonstruované monstrprocesy, při nichž byla přiznání vynucena nejrůznějším mučením.
Celé je to tak absurdní, ale Solženicyn to sepsal s takovou smířlivou tíží a fundovaností, že na čtenáře dýchá spíše tragika z toho, kolik dobrých lidí ten cynický ruský totalitní režim pozřel. Kolik potenciálu byla zardoušeno.

Napadalo mě také, že v těch Gulazích musela být docela zajímavá skladba lidí. Kriminálníci a političtí. Zločinci a inteligence.
Autor četněkrát sděluje, že bažil po tom se každého na vše vyptat. I proto je jeho dílo tak jímavé.

Přesto jsem byl ale i několikrát pobaven, protože Solženicyn píše, jakoby se s tím životem mukla zcela sžil a dokonce si ho i oblíbil. V jeden moment se Solža třeba rozplývá nad oslovem "ostrok".
Dokáže však vystihnout absurditu, která má i humorný rozměr.
Jindy mě pobaví, jak autor vyjádřil myšlenku nebo jakými slovy vylíčil situaci.

Myslím, že my tady v Evropě máme tu představu, že zlo je symbolizováno německým nacismem a ztělesňováno Hitlerem, ale nyní se mi potvrzuje, že bolševický socialismus je ještě zhoubnější. Ponechme teď stranou, že zlo a dobro jsou do značné míry konstrukty, které používáme dost relativně - ovšem pokud za zlé lze něco označit, tak zhoubné režimy, které favorizují zabedněné omezence, demagogy a šíří nespravedlnost, lži i neštěstí kamkoliv jim je dovoleno vkročit.
Otázka, který z těchto dvou režimů byl horší, je lehce pofidérní. Můžeme říci, že oba režimy byly stejně zlé, protože byly utvářeny stejnými znaky zpátečnictví a útlaku... Jen tyto parametry byly trochu jinak zacílené a měly trochu jinou výkonnost. Němci jsou pracovití, takže když se pustili do vyvražďování, tak byli dost efektivní, ale tisíciletá Třetí říše trvala jen 12 let, tak v celkových počtech zůstává pozadu. Sovětský socialismus/komunismus trval skoro 70 let, než se vyčerpal a zhroutil.
Ovšem zdá se mi, že nacistické Německo mělo aspoň nějaký "pozitivní" program (jakkoliv byl zcestný); čistota rasy, jistá podoba Evropy... Sovětský socialismus (symbolizovaný hlavně Stalinem, ve funkci 1922-1952) se sice zaštiťoval komunistickou utopií, ale reálně šlo jen o to, aby se Bolševici dostali se k moci, okradli ostatní a sloužili jen vlastním mrzkým zájmům. V praxi byl nově nastolený režim protkán oním slavným ruským cynismem a nihilismem.
- Ten můžeme pozorovat i dnes, když jsou Rusáci vtaženi do agresivní války na Ukrajině, do Putinových imperiálních choutek a namísto toho, aby vzdorovali, tak se podřídí, ochotně umíraj a tvrdí, že nakonec vyhrajou, protože "nás je mnoho". Vzhledem k tomu, že Rusku se furt sere do díry v zemi, nic moc dobrého je tam nečeká a Západu jsou pro smích, tak jisté potěšení lze alespoň načerpat ze škodolibé činnosti. Spokojenost je relativní. Je to otázka zarámování; Než aby Rus bojoval za ušlechtilejší podobu vlastní země, tak bude radši škodit ostatním. Pokud se budou mít všichni na hovno jako on, tak on se bude mít lépe, ačkoliv si sám nijak nepolepší.

04.06.2024 5 z 5


Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě Cormac McCarthy

Tehdy to pro mě bylo velmi útrpné. Nikoli kvůli obsahu, nýbrž kvůli slohu, na nějž jsem se nedokázal naladit. Přišlo mi to takové stroze popisné, nenořící se do nitra postav. Kvůli tomu jsem se tou knihou pronudil a zaklapl jí s tím, že konec je stejně vyprázdněnej jako zbytek. Nebylo tam pro mě, čeho se chytit, ale uznávám, že to byla má chyba. Po letech jsem narazil na nějaké interpretace a musím říct, že tam je řada zajímavých témat mezi řádky, ale já to tehdy neobjevil, protože mě ta kniha prostě obtěžovala, čímž do mě její rozměr nikterak neprostupoval. I teď po letech si však stále myslím, že bych si Krvavý Poledník neužil, protože mi prostě nevyhovuje ten zvláštně odměřenej styl psaní. Hrozně rád bych to však chtěl vidět zfilmované...

28.04.2023 2 z 5


Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Jaroslav Hašek

Švejk je zajímavá postava, jeho osudy během první světové války jsou humorné a Hašek byl skvělý spisovatel a satirik.
Češi měli bojovat v konfliktu, kterému nerozumí za impérium, k němuž necítí žádnou loajalitu. Do toho je zasazen náš protagonista, u něhož si nemůžeme být jisti, jestli je to skutečný imbecil a nebo to jen předstírá, čímž se hravě dostává z krkolomných situací i odhaluje stupiditu války a armádní disciplíny. Je velkou smůlou, že toto vzácné dílo nebylo dokončeno. Hašek chtěl napsat 6 dílů. Stihl dokončit tři a začít čtvrtý. Na žádost vydavatele měl dílo dokončit Karel Vaněk, kterému podle všeho chyběla Haškova genialita. Vaněk se prý snažil dopsat díl 4 ještě v Haškově duchu, ale jelikož jsem to nečetl, nevím jak se mu to daří. Pátý a šestý díl, kde Švejk upadl do ruského zajetí se Vaněk od Haškova stylu odprostil, jsou prý více naturalistické a Švejkova osobnost je poněkud pozměněna. Čtenář napsal: "Je to Švejk, ale není to Švejk."
Já Haškově dílu nechci dát plný počet, protože prostě není dokončeno.

Dříve jsem si myslel, že je Švejk přeceněná kultovní záležitost naší zasmrádlé kotliny (jako třeba Pelíšky), kterou zahraničí hravě trumfne. Fakt, že je dílo přeloženo do 58 jazyků napovídá, že tomu tak nebude. Jasně, Hlava 22 má obdobné poznávají prvky, ostatně Heller sám pronesl, že kdyby nečetl Dobrého Vojáka Švejka, tak by své stěžejní dílo nikdy nenapsal, ale přesto tu jsou diference a za přečtení stojí obě knihy.
Ani filmová adaptace s Hrušínským v hlavní roli mě nebavila. Uznávám sice, že Hrušinský byl vhodnej casting, ale scénáři a režiji něco chybí. Celá ta hloubka a "barevnost" předlohy ve filmu zkrátka chybí. Všechno je osekáno tak, že na mě ten Haškův humor zkrátka vůbec nefunguje, ale kniha si mě získala už jen tím svým začátkem. Ten je snad i vrcholem knihy, takže pokud někdo váhá nebo smýšlí stejně, jako kdysi já, možná by tomu měl dát šanci.

Doporučuji i audioknihu namluvenou Werichem. Miluji totiž, když čitatel zní tak, jako by byl součástí knihy.

18.04.2022 4.5 z 5


Nedostatečný pocit vlastní hodnoty Nedostatečný pocit vlastní hodnoty Heinz-Peter Röhr

Na tuto knihu jsem byl zvědav, protože jsem slyšel, že zde si Röhr nevypomáhá na příkldu pohádky, nýbrž na vlastní odborné praxi, což mohlo být věcnější s zajímavější. Bohužel mi to tentokrát moc nesedlo.

Určitě velmi relevantní pro člověka, který nedostatečným pocitem nízký hodnoty trpí, ale mně kniha poněkud otravovala.
Bližší mi je totiž “Když se budeš snažit a vytrváš, budeš lepší než jsi nyní” spíše než “Jsi dobrý takový, jaký jsi.” Jasně, i já citím tlak a žiji ve společnosti zaměřené na výkon, která mi furt předkládá nějaké ideály, jenže to není tak hrozné, abych si musel opakovat něco takového, když vím, že třena nejsem dostatecně disciplinovaný.
Většina lidí mi též přijde značně osobnostně nedostatečná a myšlenkový obrat stagnace je tudíž nežádoucí. Až v momentě, kdy jedinec upevní univerzálně dobré návyky, začně používat rozum, vyladí svůj charakter a bude konstantně pečovat o duši i věci veřejné, tak se stane dost dobrým takovým, jakým je, ac dokonalosti beztak nikdy nedostáhne.
Když však slyším mluvit o sebelásce nějakou obézní youtuberku s vrstvou makeupu, která neudělá ani vajíčka, tak ty kecy musím považovati jen za alibistické výmluvy.
Proto jsem asi pocítil alergickou reakci, když autor narušenému navrhuje, aby se pomocí opakovaných frází ujišťoval o vlastní hodnotě.

Chtěl jsem si zde jen odůvodnit svou čistě subjektivní nelibost z obsahu. Dokážu si to ale přebrat a knihu opravdu nelze objektivně odsoudit za tuto rovinu věci, protože kráčí v jiných vodách a pojednává o jiném fenoménu. Opravdu totiž existují lidé, kteří tím trpí.

Už jsem četl/poslouchal jiné Röhrovy knihy a všechny mají stejně vztyčné body a podobné tematické okruhy, jenž jsou oněm psychickým poruchám společné. Zdá se mi tedy, že každá další kniha čtenáře obohatí o něco méně, protože se víceméně opakuje to, co už zná.

23.01.2022 2 z 5


Boss Babiš Boss Babiš Jaroslav Kmenta

Jistě to byla mravenčí investigativní práce a je třeba, aby ji někdo vykonal. Za to panu Kmentovi ze srdce děkuji a dávám 5/5. Vhledem ale k oblastech, v nichž se to pohybuje, to pro mne nebylo moc uchopitelné a zábavné. Dokážu číst Aristotela s porozuměním, ale tyhle obchodní záležitosti nechápu a často jsem ty hromady jmen a dat prostě vypouštěl. Je však pravda, že jsem tuto práci poslouchal jako audioknihu a dělal během toho i jiné věci. Přirozeně jsem tomu tedy nevěnoval takovou pozornost, kterou si to žádá. Současně si myslím, že kdybych se to rozhodl číst, tak bych to buď odložil a nebo se do toho nutil. Rudý Zeman je mnohem přívětivější, zábavnější a zajímavější (kvůli té psychologické rovině, do které musel autor proniknout).

Přesto si myslím, že Kmenta předestřel mnoho faktů, které nelze ignorovat. Občas mi to už ani nepřijde divné. Zdá se totiž jako normální stav věcí, že premiér lže a krade, že prezident Zeman kouká na dětský porno, pochlebuje Rusku a setrvává na postu, i když není schopen vykonávat funkci a rozhodují za něj pochybná individua jakými jsou Mynář a Nejedlý. Člověk občas potřebuje dostat facku. Projít si nějakou komplexní analýzu, která ho vytrhne z letargie. Pak se musím ptát: "Kde to jsme, že takovej zločinec i po tom všem může nadále vládnout zemi?" On však vládne z vůle lidu. Lidu, který je z nedostatku soudnosti naprosto nekompetentní přispívat svým dílem k běhu demokracie. Ta totiž klade na každého jedince nároky, které většina lidí zkrátka nenaplňuje. V samotném závěru pak Kmenta velmi lidsky reflektuje českou společnost. To jsou pasáž, která stojí za to.

Ač jsem tedy nebyl z těch kauz dvakrát moudrý, tak něco jsem pochytil a minimálně je Babiš těžce nedůvěryhodný (což ale víme už od začátky - však je to STBák). Pokud nemá člověk zkratované myšlení, tak musí po tom všem vidět, že je to křivej a hamižnej rozkladnej živel. Člověk na jeho pozici má ohromnou šanci s věcmi hýbat a může se zasluhovat o společné dobro. On dělá pravý opak, zasluhuje se jen o vlastní dobro na úkor druhých. To z něj dělá vlastizrádce, ač se to teda zdaleka nedotýká jen vlasti. Dokud však budou vládnout podobná individua, tak to tady lepší nebude.
Nemluvě o tom, že jsou před námi krize, k nimž se bude nutno postavit čelem a od takových to nelze očekávat.

16.01.2022 3 z 5


Misantrop Misantrop Molière (p)

Skvělá hra, jejíž postavy jsou živoucí, dialogy mezi nimi jsou přestřelkami a Moliérovu práce s jazykem mě příjemně stimulovala.

19.09.2021 5 z 5


Ženský Ženský Charles Bukowski

Je to dobrá kniha, ale bohužel jen dobrá. Protagonista Chinaski (literární obdoba Bukiho samého) chlastá, chodí na dostihy, mluví s různými lidmi, čte živému publiku své básně a šuká nejrůznější ženský. Konec je stejný jako začátek. Nedojde tam k žádnému příběhovému oblouku. Protagonista zůstává po celou dobu stejným. Jednotlivé ženy splývají do jedné. Protože autor nikterak neprokreslil jejich charakter a vždy jim věnoval pár stránek, tak mi neutkvěly v paměti a později se mi pletla jména a ztratil trochu přehled. Ono to však nevadí, protože stejně o nic nejde, jelikož děj k ničemu nespěje.
I proto bych "Ženy" nedoporučil pro vstup do autorova díla. Podle mě je důležité pochopit jeho dětství (Jelito), ale mojí oblíbenou Bukiho knihou je Škvár, za nejho nejšťavnatější věc, páč se jedná o perfektní extrakt jeho stylu a každá stránka bavila. U Ženy jsou poměrně repetetivní, takže nejsou tak poutavé a úderné a Jelito ke konci vyzní do prázdna.

Ač byl Charles Bukowski rozesranej chlap, kterej si nedokázal udržet zdravej vztah a získat tak pro sebe něco lepšího, tak mně osobně je ten balvan s citem sympatickej a rád si počtu o jeho životě. Baví mě jeho buranství, dokáže mě rozesmát. Líbí se mi, jak ve své knize hodnotí jiné autory. Vždyť tenhle vochlasta napsal povídku, kde s doutníkem v hubě skočí do ringu k boxerovi Hemingwayovi a sundá ho.
Mimo to však Charles knihu dokázal protkat pasážemi k zamyšlení, pasážemi, které jsou jeho tvrdými pravdami. Je vidno, že částečně upřímně a částečně idealizovaně zaznamenával své životní zkušenosti (sám to přizná v jednom dialogu) a já stále nacházím důvody, proč se k tomuto autorovi vracet.

10.08.2021 3 z 5