KláraH. komentáře u knih
A mně se to líbilo moc. Pomohlo mi to pochopit spoustu věcí, o nichž jsem neměla ani tušení. A utvrdilo mě to v tom, že na to, co totalita dokáže a jak chladnokrevná dokáže být, nesmíme zapomínat. Za každý takový román, byť fiktivní, náleží jakémukoli autorovi dík. A Kateřině Tučkové obzvlášť - za její mravenčí práci s archivními materiály, které v předchozích knihách autorky obdivovala i moje babička historička. Tohle by se jí hodně líbilo, bez ohledu na to, že se jedná o fikci.
V knize mám několik aha momentů a přestože jako drsný racionalista rozhodně neholduji nadpřirozeným jevům, tak nějak mi tady vůbec nevadily. Ta hodnota osvěty o tématu čtivou a nenudící formou je pro mě naprosto nevyčíslitelná.
Tak tohle je velký peklo. A ta ambivalence - nelze jinak než dát všechny hvězdy, ale jak se mi to v jádru příčí!
Vůbec nechápu, jak to sakra mohl Orwell už tehdy vědět?
Tato kniha by měla být povinnou četbou všude na světě (a ve vybraných zemích obzvláště). Takovou nadčasovost snad vidím pouze u Karla Čapka.
Děkuji Davidovi Novotnému za fenomenální namluvení audioknihy. Uváděl mě více než týden do hluboké deprese cestou do a z práce. Ale i tak to stalo za to.
Karin Lednická má svůj osobitý a velmi rozpoznatelný styl. Zatímco u beletrie (byť vycházející z pravdy) mi ten styl lehce vadil, tady to sedlo jak... Mnohokrát mi kniha vyhnala slzy do očí.
Je hrozné, že to je jeden z mnoha příkladů hrůz druhé světové války a ještě hroznější, že historie se opakuje, byť o pár set km dál. Nejsem tak naivní, abych si myslela, že teď by to bylo významně jiné. A právě proto je potřeba podobné případy sdílet.
Ráno vstanu, pohled mi ulpí na obálce, kouknu ven, venku hnusně. Ještě u prvních stran během snídaně si říkám, jak je ta kniha asi preceňovaná. Ale pak to chytne spád, že se nestačím divit.
A tak když v devět večer povídám dětem místo pohádky, co čtu, a že jsem napnutá, protože mi chybí 50 stránek do konce a ony mi o 20min později přijdou říct, že nemůžou usnout napětím, jak to skončí, říkám si, jak jsem byla ráno naivní.
Je vidět, že knihu napsal někdo, kdo velmi souzní s prostředím, které popisuje. Je neuvěřitelné, jak zajímavě dokáže podat detaily, Kyiny kresby jako by přede mnou tančily a viděla jsem každý tah. Nevěřila bych, že mě to tak chytne. Fandila jsem jí od začátku až do konce a záviděla jí racky šlapající po jejích nohou, krahujce na prahu a tylandsie povlávající ve větru. A to by kniha měla umět.
Moje první kniha od autorky a po dlouhé době detektivka, díky které se možná k žánru i vrátím! Mně se to líbilo moc. Trefný popis zcela běžných civilních situací a pocitů, prostě že života. Vražda se stala, ale skoro mi to připomínalo moderně pojatou a do současnosti zasaženou lehce cynickou Agathu Christie - žádné zbytečně brutální detaily, a narozdíl od ní i napínavý děj. To bylo velmi osvěžující a proto mě to tak bavilo.
Jo! Vtipné, osvěžující, romantické. Několikrát jsem se opravdu nahlas a od plic zasmála, toto je kniha tohoto žánru podle mého gusta. Jen ten konec nemusel být tak hrk krk. Čekala jsem, že se něco stane, ale klidně tomu mohla autorka věnovat o 30 stránek víc a trochu to propracovat. Aby se všechno podělalo a zase samo od sebe zničehonic spravilo během posledních 20 stran, to bylo i na mě trochu moc.
Jen detail - obálka za mě nesouhlasí. Má to být obr s čokoládovou kráskou malého vzrůstu...
Přečteno za jedno odpoledne a večer. Hrozně mě to bavilo, stejně jako následující "My" a chci další díl. Svému muži jsem to popsala jako "gay soft porno psané ženami ženám". A to jsem nikdy zádné neviděla. Ale děsně mě to bavilo!
Málokterému autorovi se povede vykreslit reálie tak sugestivně. Stává se to, leč zřídka, a tato kniha je jedním z krásných případů. Když se píše o horách, jste prostě v horách. Když v ponurém děcáku, dýchá na vás chlad i za bývalého majitele zámečku. A když v Řecku, všechno je prosluněné a voňavé, skoro jako 4D zážitek. Jako Moravanka s řeckými spolužáky jsem některé malé střípky navnímala, ale zdaleka ne plný rozměr. A co víc - můj muž z Čech netušil, že se něco takového dělo! A to je už zase další rozměr...
Rozhodně mi to rozšířilo obzory.
Byť drsňáci, kniha krásně popisuje křehkost a citlivost všech členů skupiny. Huba plná keců, ale mrak životních mouder. Úplně vidím ty předsudky, které bych sama měla... U každého jinak, ale stejně - ty postavy jsou až archetypální. Ale Johannes, ten mě dojímal logicky nejvíc. Jeho vztah s dcerou je vyprávěn tak pravdivě, až to bolí. Ale tak jako hezky. Špatně se to popisuje, ale krásně čte.
Ještěže ten ČRo máme, po neúspěšném začtení se do Procesu jsem si řekla, že audio dám. A první polovina byla fakt peklo největší, chtělo se mi rvát si vlasy zoufalstvím. Ale pak jsem z té knihy začala pociťovat takové lehce zvrácené zalíbení, to jsem tedy opravdu nečekala. Na konci už jsem se vysloveně smála nahlas a smekala klobouk nad Kafkovým mistrovstvím popsat malichernost lidské malosti a schopnost otočit každičkou myšlenku. Když si človek připočte téměř stoletou nadčasovost a chytne se dostatečně za nos, musí ho to bavit. Říkám si, zda se Orwell nemohl inspirovat...
Uff, tak to bylo hustý peklo!
Překvapivě čtivý a sugestivní popis plíživé ztráty původně odhodlané sebejistoty a následně exponenciálně se zrychlující smrti vlastní hodnoty. Ještěže za kniha není delší, víc bych toho neunesla. Jedno odpoledne stačilo. I tak ale děkuji za rozšíření obzorů.
Těch Nene a naopak Wow efektů tam je několik. Jedním z těch wow je třeba: "Vězení není jen prostor. Vězení je i čas. Ačkoliv má člověk absolutní volnost pohybu, vzpomínky ho umějí držet v nehybnosti"
Pěkné to bylo. Nejprve mi trvalo se začíst, ale pak jsem ji louskla za jedno odpoledne. Krásný poetický jazyk, úsměv skoro po celou dobu a na konci "skleněný voči". Možná bylo té jednoduchosti a zkratkovitosti trochu hodně, ale vlastně to ani tak nevadilo. Konec dobrý, všechno dobré. Pohladila.
Krása! Trýznivý příběh, který lze tématem i spádem klidně přirovnat k úžasné Haně, ačkoliv by za toto přirovnání autorka asi nebyla ráda. Chvílemi mě mrazilo, až se mi nechtělo číst dál, ale nešlo to odložit. Přečteno velmi rychle, Zuzaně a jejímu vyvolenému jsem obrovsky moc fandila, a ikdyž to dopadlo jak to dopadlo, vše bylo pochopitelné a konec mi připadal adekvátní a vůbec ne neukončený. Vždycky když si uvědomím, že podobných případů a křivd byly tisíce, jsem ráda, že ta doba je pryč.
Martine, děkuju vám za ten syrově smutnej nadhled. Je mi líto, že se mi Vaše kniha nehodí do letošní Čtenářské výzvy, měla by tam být. Od Vánoc jsem se na ni koukala na nočním stolku a čekala, až přijde ta správná chvíle. Je ode mě trochu divný, že přišla až s invazí, ale vlastně to bylo přesně to pravý ořechový - vážný, ale laskavý, bezvýchodný, ale s nadějí. Sedlo si to jako zadek na hrnec a já za to moc děkuju, takový by mělo být poslání knih.
Hmmm, za mě lepší než první díl, ikdyž do "wow" to má pro mě stále rezervy. Příběhy nejsou prvoplánovitě černobílé, což je fajn. Chápu vlastně všechny a kdo jsem, abych soudila chování postav. V té době nežiju a tedy nevím, jak bych se sama zachovala. Ta dilemata jsou velmi pěkně vykreslena. Některé příběhy jsou hlubší, ikdyž mnohé naopak fatálně povrchové, ale třeba se dočkám v příštím díle.
Celou dobu jsem si říkala, jak je hrozné číst o období, kdy víte, co přijde pak a je vám z toho sakra ouzko. Podobné pocity jsem měla např. i u Zuzanina dechu.
Kniha pro mě skončila naprosto nečekaně a tedy ji považuji za neukončenou, a tedy ano, lousknu i další díl (až bude)
2 dny to trvalo. Od sobotního rána do nedělní půlnoci. Nešlo skoro přestat. Slzy cyničky sice byly jen na samém konci, ale smutek z podobných "nenaplněných" příběhů, jichž musely být stovky, tisíce a mnohem mnohem víc, ve mě vždy dlouho zůstává. Krásná kniha, překvapivě svižná a ač historicky podložená, nutící mě dohledávat dál a dál. Obálka neobálka, zajímá mě obsah a hodnocení. A teď ani nemůžu jinak, než hodnotit stejně vysoko.
Kniha, která mě rozbrečela na prvních třech stranách, netušila jsem ani, že je to možné! Není v mých silách popsat, kolik otázek ve mě kniha zanechala. Krásný příběh k hlubokému přemýšlení, s vysokými morálními hodnotami. Nic, co bych napsala, nebude úplné.
Autorský komentář v mé knize bohužel není. Ale moc ráda bych si ho přečetla.
Tak tohle mě bavilo (méně mě už ale baví přemýšlení nad tím, co to o mě vypovídá...) Vulgární..ano, agresivní..ano, urážlivé a nekorektní..ano, drásavé..ano, nabité erotikou..ano.
V normálním životě mi takoví machos připadají hrozní, pohrdám jimi, nebaví mě, ale toto, to byla jízda, která mě zajímala od začátku do konce i s tím obrovským klišé "bohatý právník a stážistka", kdy jsem ráno vstala a HNED zapnula čtečku, abych mohla číst dál. Za mě je tato kniha zatím top od Whitney G., ostatní mě tak nebavily.
Hmmmm, jako dobrý! Moje první detektivka po cca 3 letech, a to jenom proto, že nezačíná mordem. Vtipná, má spád, ze života, někdy drsná, chvílemi až nerealistická, ale nebylo to vůbec špatné. Nejvíc ale oceňuji ty hefty, u kterých jsem se fakt nahlas smála. Takže pokud se bude konat můj comeback do detektivních světa, asi jsem si nemohla vybrat lépe a autorovi za to díky.
Na začátku jsem si říkala "šmarjá, já se snad nezačtu", ale pak to chytlo taaaaakovej švuňk! Autorka umí ve čtenáři vyvolat pocity, jako by byl sám Eleanor a zároveň si říkáte "ne, nedělej to, to je fakt špatně". Dojem je mocný a hluboký, rozhodně to tedy není prostoduchá kniha. U Eleanor to je jasné, ale i Raymonda mi bylo líto a hrozně jsem mu fandila, aby to nevzdával, čekala jsem na romantický happyend, který ale je na mě, abych si jej domyslela. Já ho tam mám a basta.