KláraH. komentáře u knih
Za mě dobrý! Tenhle typ humoru já můžu. Suchej, až se práší a nikoliv úplně přímočarej.
Smála jsem se na celý kupé, a to mi v momentální situaci ke štěstí stačilo. Linka s otcem možná trochu nadbytečná, ale vlastně proč ne.
Toto není můj šálek čaje, bohužel. Vilnost za každou cenu až na sílu, ač detektivka se zázrakem zajímavá. Ale už těch prapodivných spin-off příběhů poslepovaných k sobě bylo na mě prostě už moc a každý pes jiná ves.
Pane Škvorecký, omlouvám se.
Kolik hvězdiček se dává něčemu, co vás drásá tak, že si připadáte jako mentální masochista?
Velmi podrobná a zajímavá, názory rozhodně neotřelá sonda do světa, který neznám. Ale jako matku teenagerů mě to dost vyděsilo, ten rozptyl věku začátků s drogami od 8-42 let je neuvěřitelný. Smutno mi bylo, ale i tak děkuji za trochu jiný pohled nutící k přemýšlení.
Byť drsňáci, kniha krásně popisuje křehkost a citlivost všech členů skupiny. Huba plná keců, ale mrak životních mouder. Úplně vidím ty předsudky, které bych sama měla... U každého jinak, ale stejně - ty postavy jsou až archetypální. Ale Johannes, ten mě dojímal logicky nejvíc. Jeho vztah s dcerou je vyprávěn tak pravdivě, až to bolí. Ale tak jako hezky. Špatně se to popisuje, ale krásně čte.
Aaaaach, stejné aaaaach jako u Písně moře... To je prostě nádhera!
Omlouvám se autorkám za první horší hodnocení, ale tohle bylo až moc jednoduché. V podstatě mi to přišlo, jako když někdo vlastními slovy povídá, jak se dal s někým dohromady. Přitom jsem si několikrát říkala "aha, tak teď, teď přijde konečně nějaká ta zápletka!" A ono nic. Přitom možnosti by byly - Dan (tam byl aspoň náznak), Patrik, obě mámy... Ale nic. Princip situace - okamžitě vyřešeno.
Za mě promarněná příležitost a je to škoda, protože jinak se kniha čte s lehkostí.
A ano, obálka je hezká.
Rozhodně jedna z těch lepších knih a opravdu se mi líbila, ačkoliv úplné ovace to u mě nejsou. Některá z autorek má dar sugestivního popisu, to hodnotím velmi pozitivně, měla jsem chvílemi pocit, jako by se ty vločky snášely na tvář i mně a umět toto ve čtenáři vyvolat, to je umění.
Kasper je za mě vykreslen zbytečně hystericky. Melodrama fajn, ale totální drama queen je možná zbytečně moc. Co mě osobně rozčilovalo nejvíc, byli prakticky všichni dospělí. Matka dávající za vinu Kasperovi rozchod s otcem? Matka odcházející od Erika jen tak? Erikův otec mi připadal jako člověk benefitující jen a pouze ze slávy syna - proč je vykreslen tak, že se stará prakticky až ve chvíli, kdy mu něco nevyhovuje? No a otec Kaspera "no comment". Kdo je v tomto příběhu nějaký normální dospělý? A hlavně - proč je tomu tak? Koncept sami proti všem, proč?
Tohle mi vadilo moc. Zasazovala bych se o trochu vyváženosti.
Aaaaach! To bylo krásný!
Obdivuju, když někdo umí v člověku vyvolat takové pocity, byť jsou třeba smutné. Přesto - každý jeden (jedna) z hlavních postav je na metál. Příběhy osobní odvahy, překonávání sebe sama a láska, bože tolik lásky za každým jedním z nich, byť je každá jiná. Konec by si moje romantické já umělo představit jiný než "Cože? Už? Proč?", ale vlastně nevadí. Právem oceňovaná kniha.
Emoce. Ryzí a čistá, přenášející se. Ale krásně.
Mám slzy v očích ještě teď.
Škoda, nechala jsem se nalákat recenzí na super příběh, který se ale tak nějak nekoná. Kresby dechberoucí, ale to je bohužel tak všechno. Škoda, jak už někdo napsal níže - škoda toho nevyužitého potenciálu.
Škoda. Ne toho, že je kniha rozdělená, ale toho, že jako by ztratila "drive". Málo všeho - mořského světa, interakce, akce, rodiny... Jako dobrý, ale kvalit předchozích dílů bohužel nedosahuje. Jako by se autorka vyčerpala...
Nádherný poetický jazyk a neotřelý sloh v kombinaci s naprosto šokujícím syrovým příběhem. Rozhodně zajímavý počin, který bych ale nenazvala hezkým nebo dokonce příjemným čtením. Až do scény se lžičkou to šlo, ale po ní už se mi ani nechtělo dál s knihou setrvávat, ale zvědavost mi nedala. Přes množství explicitních zážitků se jedná o zajímavé lyrické vyprávění, jehož hlubší smysl mi sice poněkud unikl, ale po stránce jazykových obratů to byla hotová symfonie.
Z každé strany na mě dýchaly reálie Ruska. Absurdita, pokrytectví, zbabělost s tím něco udělat a vlastně především neúcta k životu, ať už vlastnímu anebo cizímu.
Chápu, proč je to zřejmě výborná divadelní hra - postav je mnoho a není jednoduché se v nich orientovat.
Ještěže ten ČRo máme, po neúspěšném začtení se do Procesu jsem si řekla, že audio dám. A první polovina byla fakt peklo největší, chtělo se mi rvát si vlasy zoufalstvím. Ale pak jsem z té knihy začala pociťovat takové lehce zvrácené zalíbení, to jsem tedy opravdu nečekala. Na konci už jsem se vysloveně smála nahlas a smekala klobouk nad Kafkovým mistrovstvím popsat malichernost lidské malosti a schopnost otočit každičkou myšlenku. Když si človek připočte téměř stoletou nadčasovost a chytne se dostatečně za nos, musí ho to bavit. Říkám si, zda se Orwell nemohl inspirovat...
Nepřišlo mi to vůbec špatné, dokud nepřišla naprosto zhulená poslední kapitola. Jako proč? Připomnělo mi to film "Vzhůru hleď", kde konec byl totálně mimo mísu. Jinak ale hezký vystižen střet a vnímání každé z generací, to bylo skutečně ze života.
Já se autorce velmi omlouvám, ale k ovacím se tentokrát bohužel nepřidám. A to mám její knihy opravdu ráda a u té předchozí jsem psala, že zraje jako víno a že se moc těším na další počin. Ale tohle mi bohužel hodně nesedlo... Kniha je zbytečně rozvláčná a naopak tam, kde by mohla jít víc do detailu nebo rozpracování, tam prostě nejde (máma, Boris, coming-out před spolužáky...). Úvah kurzívou je opravdu hodně, někdy ke škodě příběhu. Ladu v úplném závěru při promluvě do duše nechápu vůbec.
A to vše korunováno nebývale velkým počtem pravopisných chyb, což mi k autorce nesedí.
Ale ať nekončím negativně, oceňuji naučná okénka, jak o sexuálních menšinách, tak o mracích a ano, ilustrace jsou jedním slovem nádherné!
Krásný příběh hate-love. Edwardova upřímnost byla odzbrojující. Člověk si velmi dobře uvědomí, jak těžká a nepochopitelná doba to z pohledu sexuálních menšin musela být.
Kniha je napsána krásným jazykem, krásně se čte, až prožívá. Co mi ale vadilo, je velmi krátké časové okno. Tahle spalující intenzivní láska se odehrává během jediného týdne. Brockovu linku jsem tak úplně nepochopila. A - konec je neuvěřitelně rychlý, byť logický, tak velmi smutný. A úplný konec - kéž by to byl začátek další knihy...
To byla jedna z nejsmutnějších a zároveň emocionálně nejbrutálnějších knih, co jsem kdy četla, resp. tady spíš poslouchala skvělého Matouše Rumla.
Poslouchali jsme s dětmi a nikdo ani nedutal. Zároveň nemáme odvahu na další díly, jakkoliv jsme za tuto knihu vděčni. Tomu se říká opravdová ambivalence.
No páni, nečekala jsem, že se TAK nasměju! A zejména proto hodnotím tak vysoko. Protože zápletka je jinak trochu slabší a problémy za mě měly být lépe "vypointované", aby nepůsobily tak malicherně, což jim zbytečně ubírá na vážnosti.
Popravdě - čekala jsem, že se sejdou až po 10 letech na tý pláži, jak si slíbili...
Ne. Tohle drhlo. Mám ráda knihy autorky, ale tady jako by se vyčerpala. Chyb je o něco (velmi málo) méně, ale ten děj - zápletka se vyčerpala v první polovině knihy a pak už se jen natahovalo a natahovalo. Jména anglická, ale výrazivo rýže moravské (dom, rifle, líbu...).
A - je skutečně vyvrcholením příběhu návštěva rodičů?
Za mě škoda.