Knižní střípky komentáře u knih
Musím říci že tento 3.díl byl pro mě prozatím z celé série nejslabší. Nicméně to bylo hlavně asi proto, že mě prostředí cirkusáků a různých varietních umělců nijak extra nezajímá. Neříkám, že tam nebyly určité zajímavé momenty z této oblasti, ale není to prostě můj šálek kávy. Ale bylo to součástí série, kterou mám ráda, tak jsem to prostě překousla, protože jsem chtěla vědět, co dál čeká Audrey s Thomasem. A Thomas je stále můj velký miláček, Audrey mi v tomto díle místy trochu lezla na nervy, ale dalo se to přežít.
Tato série je primárně určená mladým a tak k ní i já přistupuji. Jsou tam věci, které mi chybí, ale v rámci cílovky je to naprosto v pořádku. Úplně nejraději mám to historické pozadí, které ve všech třech dílech je perfektně zachycené, a samozřejmě všechno to pitvání, které já prostě miluju, a to bylo obsaženo i v tomto dílu, z tohoto úhlu pohledu jsem tedy spokojená.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Krásný příběh plný magie, kouzel a tajemství na vás dýchne skvělou atmosférou a milými ilustracemi. Věřím tomu, že malí čtenáři budou nadšeni. Já nadšená jsem (a to již dávno nejsem cílovka) a potřebuji akutně další díl. Chcete-li zažít skvělé dobrodružství, vydejte se do ČAROHVOZDU, zklamáni rozhodně nebudete.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
I když má kniha něco kolem 200 stran, povedlo se autorce do ní vložit vše potřebné, aniž by měl čtenář pocit, že děj jen tak klouže po povrchu. Místy prosvítal jemný humor, místy závažné téma, bylo to takové tragikomické čtení, jak už tak někdy píše život sám.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Pan Balson má ve mně oddanou fanynku již od dob jeho první knihy Bývali jsme bratři, pak přišla Dvojčata paní Karoliny a do třetice s Houslistkou si definitivně získal mé srdce, kecám, zamilovala jsem se již při Bratrech :-). Pokud máte rádi příběhy z druhé světové války a zároveň se rádi čas od času podíváte do soudní síně, vřele doporučuji tvorbu tohoto autora. Všechny jeho příběhy jsou sice do jisté míry fikcí, ale historické pozadí je reálné a hlavně velice dobře a precizně vykreslené. Ano, prosím, mám jeho knihy moc ráda, pokud jste to náhodou ještě nepochopili. Zkuste je, čeká vás nádherný čtenářský zážitek.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Šumava v této knize není vůbec vykreslená malebně. V této knize nic není příjemné, je to zde učiněná bezradnost, šedivost, zmar, atmosféra je tak hutná, že by se dala krájet. Jo, bylo to ke konci už hodně překombinované, ale nevadilo mi to, byla jsem ráda, že kniha ještě pokračuje.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Bylo to milé a vtipné vyprávění, jaké píše život sám. Ale pod vší tou ztřeštěností prosvítala i vážnější témata. Náhled do vztahu s tak velkým věkovým rozdílem byl velice zajímavý. Chápala jsem rodiče Šárky, proč z toho nebyli moc nadšení, zároveň jsem chápala i Šárku, srdci holt neporučíš.
Nic tam nedrhlo, vtipné situace byly vtipné, nejednalo se o žádný trapnohumor na sílu, hodně mě kromě hlavních protagonistů bavila i Marušky rodina.
Mám vždy velkou radost, když objevím novou českou spisovatelku či spisovatele, kteří mě baví. A Terezku si tímto přidávám na seznam spisovatelek, jejichž tvorbu budu nadále bedlivě sledovat.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Poslech audioknihy
Agathin životopis jsem za svůj život četla již několikrát a konečně jsem se dočkala i audioknihy. Jakou já měla radost, když jsem zjistila, že u OneHotBook se načítá tento skvost, radost level milion!
Co vám mám psát? Teď to bude znít mimořádně úchylně, ale bylo to více než 29 hodin absolutní slasti. Pokud jsem vás ještě nenalákala, tak když nyní napíšu, že audioverzi namluvila pyšná princezna, tak už musíte být lapeni stoprocentně.
Tvorba Agathy Christie je pozoruhodná a mimořádná, a to samé se dá říci i o jejím životě. Na životopise začala pracovat roku 1950 a dokončila jej roku 1965, vyjít směl až po její smrti.
Někdo mu vyčítá nudnost a zdlouhavost, já ten pocit nikdy neměla. Pokud obdivujete tuto dámu stejně jako já, musí to být pro vás fascinující čtení. Agatha měla úžasný smysl pro humor, takový ten suchý, mírně sarkastický, který je znát ve všech jejích detektivkách, a když se nám rozhodla povyprávět příběh svého života, tak i zde je znát její nezaměnitelný rukopis.
Pokud se chcete dozvědět, jaké měla dětství, co ji utvářelo, v jaké rodině vyrůstala, co ji přivedlo ke psaní, pohled na její dvě manželství, na rodičovství a na všechny důležité milníky v jejím životě, Vlastní životopis nemůžete vynechat. Byť jsem tuto knihu četla v minulosti již několikrát, stejně jsem poslouchala se zatajeným dechem, královsky jsem se bavila, ale byla jsem místy i dojatá. Za svůj život jsem přečetla již mraky životopisů, ale tento je za mě jednoznačně nejlepší.
S největší pravděpodobností vám nebude nikdo sympatický, to zase byla partička. Ale u thrillerů či psychothrillerů mi to vůbec nevadí, spíše naopak, z pokřivených charakterů se totiž dají vytřískat skvělé zápletky.
Sice z předchozích setkání s autorčinou tvorbou již vím, že není radno jí cokoliv věřit, dá se říci, že jsem se stejně nechala nachytat. Pachatel mi sice bleskl hlavou, ale odhodila jsem tu myšlenku jako nesmyslnou. Nu, byla to chyba.
Bylo to tak krásně zašmodrchané, přesně takové knihy v tomto žánru mám moc ráda. A samozřejmě, že to bylo místy překombinované, ale tak dobře, že jsem si to užívala na maximum.
4,5 hvězdičky
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
ĎÁBLOVY DVEŘE nás vrátily do halloweenské noci roku 1982, čili do událostí, jenž předcházely prvnímu dílu Sídlo hrůzy. My víme z jedničky, že rodiče Sarah a Chloe onu noc z domu Perronových utekli. Z náznaků jsme věděli, že se tam stalo něco hrozného, a nyní se tedy dozvídáme, jak to všechno bylo. V podstatě je to takový prequel. Kdybych to věděla, možná bych pořadí čtení obrátila, ale co už nadělám. Každopádně to bylo skvělé, temné, děsivé, jo, taková má duchařina být. Nemusíte se klepat strachy po celou dobu čtení, ale takový ten všudypřítomný nepříjemný pocit v zátylku mít budete. A to je přesně to, co já od duchařiny chci. Na plný počet to sice nebylo, ale bylo to setsakra dobré.
DĚSY LEIGH HARKEROVÉ je 9.díl ze série Strašidelných domů, kde se díly dají opravdu číst na přeskáčku.
Samozřejmě i zde máme strašidelný dům a ženskou hlavní hrdinku, vlastně dokonce dvě. Ale pozor! Tady to vše bude trochu jinak, cca do sté strany to není nic moc, docela zmatek a chaos, ale pak přijde určitý zvrat, který mě opravdu velice mile potěšil. A pak najednou příběh dostal úplně jiný rozměr. Já vám záměrně nebudu nic blíže říkat, protože tady tato Darcy je opravdu trochu jiná. A jiná v tom lepším slova smyslu. Nicméně zas a opět zde nebylo nic ani trochu strašidelného. A kdyby zde nebyl ten jiný úhel pohledu, tak by to bylo úplně o ničem. Tudíž i přes všechnu tu jinakost dávám jen 2,5 hvězdičky.
Není to jenom příběh jednoho muže, je to příběh našeho kraje, který díky své pohnuté historii je nepřebernou studnicí podobných příběhů. Dvory jsou sice fiktivní vesnicí, ale všichni víme, že takových vesnic, které musely být vylidněny kvůli těžbě černého uhlí, bylo více. Kromě všech výše zmíněných témat mě velice mile potěšilo, že zde autorka díky jedné postavě zakomponovala ještě jedno velice vážné téma, prozrazovat však nebudu. Já jsem spokojená, příběh tady od nás mě vždy potěší .
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Chválím, bavila jsem se, bylo mi s knihou hezky, pokud hledáte nějakou pohodovou odpočinkovou četbu na léto k vodě, S DUŠÍ LVICE mohu s klidným svědomím doporučit.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Myšlenkové pochody Vincenta, jak stále přemýšlel nad tím, proč se mu toto děje a v čem je jiný oproti spolužákům, bylo velice bolavé čtení. Ale to samozřejmě není nic proti tomu, co musí zažívat samo dítě, které je šikaně vystaveno. Myslím si, že by si tuto knihu měli přečíst děti, jejich rodiče i učitelé, a potom o ní hodně mluvit. Protože i kdyby pouze jedno jediné dítě bylo díky této knize ušetřeno takovému zážitku, tak to za to stojí. Každému takovému malému Vincentovi přeji kamarádku Jasmínu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ je součástí platinové kolekce, která vyšla u příležitosti 100.narozenin DISNEY. Na výběr v této edici jsou ještě příběhy AUTA, STAR WARS a MARVEL.
Krásné ilustrace, pěkný příběh.
DISNEY 100 POHÁDEK je soubor krátkých jednostránkových příběhů z produkce této legendární společnosti. Ideální na případné seznámení dětí s tímto kouzelným světem a ony samy si pak vyberou své favority.
Bryndzovy detektivky/thrillery jsou pro mě zárukou velice čtivého a rychlého čtení, nejinak tomu bylo i u čtvrtého dílu ze série s Kate a Tristanem. Včera pozdě večer jsem začala s pár stránkami a dnes jsem skončila. Extrémně čtivé, střídala jsem klasickou četbu s poslechem audioknihy, která byla skvěle namluvená panem Martinem Stránským.
Tento případ je pro Kate zatěžkávací zkouškou, neboť jí připomeneme temné období, kdy propadla alkoholu a do hledáčku sociálky se dostala i ona sama se svým synem...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
HOSPODYNI a NEHODU si zařazuji do škatulky psychothrillerů, které jsou v podstatě zábavné. Najdou se samozřejmě v tomto žánru i kousky, ze kterých se mi ježí chlupy a mám husinu komplet všude, ale tyto dva k nim patřit nebudou. Oba dva psychothrillery byly extrémně čtivé, jelikož měly do tří set stránek, tak žádná hluchá místa zde nebyla, nic se zbytečně nenatahovalo, svištělo to, mělo to grády. Byly zde sice zápletky, které nebyly nic extra novodobého, dost věcí se dalo odhadnout, na druhou stranu se objevila i určitá překvapení, hlavně tedy v NEHODĚ.
HOSPODYNI a NEHODU si zařazuji do škatulky psychothrillerů, které jsou v podstatě zábavné. Najdou se samozřejmě v tomto žánru i kousky, ze kterých se mi ježí chlupy a mám husinu komplet všude, ale tyto dva k nim patřit nebudou.
Oba dva psychothrillery byly extrémně čtivé, jelikož měly do tří set stránek, tak žádná hluchá místa zde nebyla, nic se zbytečně nenatahovalo, svištělo to, mělo to grády.
Byly zde sice zápletky, které nebyly nic extra novodobého, dost věcí se dalo odhadnout, na druhou stranu se objevila i určitá překvapení, hlavně tedy v NEHODĚ.
Nikdy neodolám knize, která se točí kolem knih. Toto sice nebyl úplně TOP kousek, ale líbil se mi, moc hezky se to četlo. Asi úplně nejvíce se mi tam líbilo zachycení běžného života v poválečném Německu, i samotná snaha děvčat o navrácení bývalé slávy jejich knihkupectví. Nebude to žádný nezapomenutelný kousek, ale příjemné a zajímavé čtení to bylo.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Pokud hledáte nějakou nenáročnou oddechovku, která si tak pomalu a v klidu plyne, ÚTĚK NA VENKOV bude ideální knížkou.