knizni.taurus komentáře u knih
(SPOILER) Za knihu děkuji @nakladatelstvi_prah :)
Když jsem se rozhodla se do knihy pustit, nevěděla jsem, jak to nakonec dopadne. Nejsem zastánce ani jedné strany královské mince (ani po dočtení). Ale co nám teda princ Harry chce svou knihou sdělit? Jeho příběh ze svého pohledu se všemi pocity.
První část knihy je vyprávění zlomeného chlapce, který přišel o matku a co to v něm všechno spustilo. V rodině, kde se na emoce příliš nehraje, neustále vás konfrontují média, to pro malého kluka nemohlo být vůbec snadné. Je to psáno tak, jako by vám to vyprávěl přesně ten 10 letý chlapec. Potom se dostáváme do období puberty a užívání drog, alkoholu atd. Tahle část byla na pohlavek. Co ale musím zmínit, že mi přišlo, že v dětství hodně prožíval takový ten komplex druhorozeného. Měla jsem pocit, že i kdyby se nenarodil do královské rodiny, tak by mu pořád bylo zatěžko být ten druhý (a slovo náhradník je ze začátku velmi omíláno). Ale Harry, každý kdo má sourozence ví, že ten vztah je jak na horské dráze a i běžní sourozenci se dokážou chovat jak pitomečci. :D
Pak nastala fáze armády a musím říct, že tady mi byl velmi sympatický. Hodně cestoval, přemýšlel o životě a o tom, co chce pro svět udělat (protože ty možnosti má). Soucítila jsem s ním, když mu paparazzi ničili jeho kariéru v armádě. Našel si vášeň a někdo se mu ji neustále snažil brát.
Část s Meghan ale už byla jiná. Už to nebyl ten Harry, který objevuje svět a sám sebe. Stal se z něho ten, který měl za to, že jsou všichni proti němu. Vykresloval všechny situace tak, že zlí byli všichni ostatní. Ale opravdu tomu tak bylo? Fakt byl tak svatý a jeho rodina tak nefunkční?
Celkově si myslím, že to je kniha o jeho boji. O boji s paparazzi. Věřím, že život v bublině by si nikdo neužíval, že by se musel řídit protokoly a chápu, proč chtěl utéct. Na druhou stranu mi ale přišlo, že chtěl jen to nejlepší z toho balíčku královský původ a to špatné už si s sebou nebrat. Ale všechno má své pro a proti. A každý (bez ohledu na původ) se musí pro něco rozhodnout. Čtení to ale bylo zajímavé (i když občas příliš detailní).
Věřím, že Knižní sérii Strašidelné domy od Darcy Coates téměř všichni berete jako oddechovou duchařinu. Tento díl je další v této sérii a jak se tak postupně brouzdám těmito díly, tak už ničím extra nepřekvapí. Autorka tak trochu kopíruje samu sebe, ale zase proč ne, když to vychází. :D
Typické pro autorčin styl psaní jsou krátké kapitoly, které jsou svižně napsané. Ani tady v tomto díle o to ochuzení nejste, a tak než se nadějete už otáčíte poslední stránku.
Co se týká hlavních postav, tak tady byla jedna drobnost, která mě zaujala. Tou drobností je totiž předchozí zkušenost hlavní hrdinky se spiritualismem díky tomu, že je dcerou spiritistů. Jakmile se ale odstěhuje od rodičů, tak se zapřísahala, že do svého života už nikdy nevpustí pověrčivost. Očividně ke k tomu ideální koupit dům, o kterém se říká, že v něm straší a přesvědčit se na vlastní pěst, že duchové nejsou. :D
Každopádně její nechuť k přiznání existence něčeho nadpřirozeného vedla k neustálému omílání pokusů o racionální vysvětlení (někdy to ani nebylo dostatečně logické) podivných vjemů, které se stávaly v jejím domě, což po nějaké době přišlo trochu otravné. Potřebu je vysvětlit chápu, ale vážně chce nějaká žena sama zůstat v opuštěném domě v lese daleko od města, ve kterém slyší kroky na půdě, bezdůvodné vrzání houpacího křesla nebo když se objeví krvavé otisky na zdech jen proto, že si nechce přiznat, že se tam děje něco podivného? :D
Konečný verdikt: za mě to bylo fajn. Napětí se postupně stupňovalo, historie domu byla moc zajímavá i když vyústění příběhu mi přišlo trochu na hraně s nepřirozeností a romantická linka byla takové klišé. Čtení jsem si nicméně užila, ilustrace krásně doplnily příběh a o hlavní postavy jsem neměla nijak zvláštní strach, protože mám takový pocit, že ty její postavy přežijí i Armageddon. :D
Po konci druhého dílu jsem nemohla udělat jinak, než začít další díl, protože na konci klasika zvrat jak vrata :D. Nicméně kdybych jen tušila, že dostanu tak dramatický začátek třetího dílu, že se mi málem zastaví srdce a budu muset číst až do 1 do rána, kdy jsem se dostala ke klidnější části, asi bych se čtením počkala na další den. :D
Každopádně už jsem zjistila jeden problém této série. Její délka začíná být taková, že si nepamatujete v jakých dílech se různé situace odehrály, protože tuhle recenzi píšu když už jsem začala číst další díl a prostě to tak pořád nějak plyne, tak mi pár věci už vypadlo z hlavy. Nebude to tedy úplně ucelená "recenze", protože mi toho dost splývalo nebo se tam pořád něco mění (aneb něco si tam ústřední postavy myslí, že vyřešili a pak zas to je jinak, ale to po čase taky už neplatí a tak pořád dokola), že jsem nestihla asi zachytit vše. :D
Ale tady je několik poznatků, co se v tomto díle děje:
- Poppy zažívá jeden šok za druhým, pořád se snaží přijít na kloub tomu, kým vlastně je. Miluju ten její vývoj od odevzdané Panny až k bojovnici, kterou se stala.
- Spousta dlouhých explicitních sexuálních scén - nebylo by ale zas tak špatné jich trochu ubrat :D
- Až moc zamilovaných řečiček, někdy to bylo až únavné. No tak, všichni víme, že se milujete, ale máte i důležité věci na práci. :D
- Kieran - do toho se tady zamilujete, pokud se už nestalo
- Zvrat na konci, u kterého mi naskočila husí kůže. Nutnost mít u sebe další díl - klasika
Jako takhle miluju tuhle sérii, i když začínám mít nějaké výhrady na rozdíl od prvního a druhého dílu. Rozuzlení nejsme o moc blíže. Sérii je asi třeba číst tak, že na nic nespěcháte. Vše tady plyne pomaleji, protože Poppy se neustále na něco ptá, pořád někdo něco vysvětluje (ať už o historii, o proroctví, o vztahu s vlkodlaky atd.). V případě, že se tam děje nějaká akce, tak jste jak na trní, protože trvá, než se to zase zklidní. :D
Kniha vypráví stejný příběh jako Bez naděje, jen z pohledu Holdera. Určitě neříkám, že je tato kniha zbytečná (to fakt ne!), ale mám k ni určitá ALE. Protože už jsem příběh znala, tak ačkoliv je sám o sobě hodně silný, už na mě tak nezapůsobil jako když jsem jej četla poprvé. Veškeré emoce jsem prožila hlavně při čtení Bez naděje, a tak jsem tady brečela jen jedinkrát (což je u Colleen co říct) a kniha už ve mě nezpůsobila takový citový mišmaš.
ALE co na téhle knize bylo naprosto dokonalé, byly myšlenky Holdera vůči jeho sestře Les. Veškeré chybějící dílečky z prvního dílu tady byly vysvětleny a tak obě knihy tvoří ucelený příběh. V knize pořád je co nového objevovat, jen to hlavní už víte předem.
Postavy Sky a Holdera, které Colleen napsala jsou skvělé, neskutečně sympatické a ačkoliv je jim okolo 17-18 let, tak se chovají přesně tak, jak ten příběh potřeboval.
Hodnocení čtivosti úplně přehlédnu, protože je to Colleen a ta píše skvěle.
Na závěr bych asi doporučila si knihu přečíst až po nějakém čase co dočtete Bez naděje. Já knihu četla půl roku poté a ten děj tak nebyl úplně okoukaný a hodně mě bavil.
Konečně jsem se dostala k (pře)čtení (ehm, teprve prvního dílu) Pána prstenů. Já ty filmy zbožňuju, i když jsem se k nim dostala poměrně pozdě. A co bych byla za fanouška knihomola, kdybych se tedy nepustila i do přečtení knih.
Upřímně, ze začátku jsem si myslela, že se do příběhu nezačtu, ale hodně mi pomohlo, že jsem už příběh znala (i když to v určitých věcech bylo i škoda). ALE....
Po jazykové stránce se Pán prstenů řadí k nejlepším knihám. Tolkien používá hodně rozmanité výrazy, vše popisuje velkolepě a do největších podrobností, takže když příběh čtete, tak si tu krajinu dokážete s přehledem představit. Chvíli mi trvalo než jsem si na styl psaní zvykla, ale pak mě to chytlo a už nepustilo. Každopádně knihu nedoporučuji těm, kdo nemá rád tyhle zdlouhavé popisy prostředí v knihách a určitě se nejedná o oddechovku, kterou si půjdete přečíst těsně před spaním. Aspoň já jsem se na knihu musela dost soustředit a nelituju ani jedné stránky.
Co se týká samotného příběhu, asi jej nemusím zdlouhavě opisovat... Řeknu jen, že ten svět je naprosto dokonale propracovaný, nádherně jsou tady vyobrazeny různé národy, jejich tradice a jazyk. Za tenhle vymyšlený svět má Tolkien můj neskonalý obdiv.
A co se mi neskutečně líbilo, byly básně a písně, které knihu provázely a tím ji naprosto ozvláštnily.
Já téhle knize nemám co vytknout a už se těším až se vrhnu na další díly.
Tak jo! Tohle je moje první přečtená kniha s LGBT tematikou a nemohla jsem si vybrat líp (aspoň myslím :)). Čekala jsem nějakou pěknou, vtipnou a milou romantickou linku se (snad) sympatickými postavami. A to se splnilo.
Ta knížka je strašně MILÁ, lehce otravná (no jo, sama vím jaké dramata jsem prožívala v 16 :D) a neskutečně vtipná (z tohohle hlediska byl taky fakt super Benův nejlepší kamarád Dylan). Celkově jsem se s touhle knihou přenesla zpátky do svých 16 let.
Jinak kniha byla neskutečně čtivá (fakt mi sedl styl psaní obou autorů, takže se určitě pustím do jejich dalších knih), je psána s lehkostí, takže děj ubíhá rychle a hlavně jsem se u spousty pasáži fakt nasmála (což jsou obrovské + body). Jo a taky za konec! Ten byl podle mě skvělý
Tahle knížka sedne určitě všem, kteří hledají nějakou milou knížku, která dokáže vykouzlit úsměv na tváři a nečekají žádné velké zvraty.
Poslední díl Kroniky pozůstalých je opět velmi čtivý a jak už to bývá v závěrečném dílu není nouzi o akci, která byla zejména na konci knihy. Jen škoda, že závěrečná bitva je opravdu krátká, ale popsána je dokonale.
Je zde spoustu intrik, které hlavní hrdinové během příběhu odhalují, spřádají plány a tak romantická linka jde v tomhle díle trochu stranou, což ale neznamená, že se občas nějaké ty útržky neobjeví. Ta romantická linka je v celé sérii totiž napsána skvěle. Je nenucená, milá a pomalu se rozvíjející, zkrátka je uvěřitelná.
Závěr se může zdát mírně otevřený, ale čtenář dostane spoustu indicií, jak se děj bude vyvíjet a je jen na něm, jak s tím naloží. Co se týče milostného trojúhelníku, za mě osobně to autorka vyřešila jediným možným způsobem, aby každá romantická duše byla spokojená. :)
Celá série byla skvělá. Je vystavěná zejména na romantické lince (což jsem velmi vítala a nejspíš jsem i proto s celou touhle sérii začala), takže bude určitě vyhovovat všem, kteří ji v knize vyhledávají a přesto touží po lehké fantasy. A jako bonus, ty obálky jsou krásné. Já se rozhodně pustím i do autorčiny další série.
Ve druhém díle je mnohem méně akce, než v prvním, ale já jsem si užívala dokonalý popis nového prostředí Vendy, zde žijících lidí a veškerých i méně podstatných detailů.
Hodně se tady dozvídáme o Kadenovi (kterého jsem si oblíbila asi nejvíce), který to nemá příliš jednoduché, protože balancuje mezi věrnosti k Vendě a Komizarovi a lásce k Lie.
Hlavní hrdinka byla občas až nesympatická, ale kdo by jí to mohl mít za zlé vzhledem k věznění v cizí zemi. Takže tohle za mě asi dobrý :D
Druhý díl, ač to byl díl vycpávkový, mě i tak hodně bavil a na konci autorka perfektně naláká na třetí závěrečný díl.
* Kniha je psána zejména z pohledu Lii, ale také z pohledu zabijáka a prince, což mě bavilo ještě víc.
* Příběh plyne poměrně pomalu (mě to dost vyhovuje, lépe se člověk vžije do děje a člověk tak prožívá vše s hlavní hrdinkou), je tady skvěle propracovaný nový svět s vlastní historií, tradicemi a různými jazyky.
* Autorka si skvěle pohrála s postavami zabijáka a prince - dokonale Vás zmate a do poslední chvíle si nejste jisti kdo je kdo.
Falešný polibek je kniha, ve které nechybí odvážná hlavní hrdinka, správná dávka napětí, plno překvapeni a velmi krásná, uvěřitelná a pomalu se rozvíjející se romantická linka.
Lidé jsou přesvědčení, že manželství končí, když se láska vytratí. Když zloba nahradí štěstí. Když pohrdání nahradí rozkoš. Jenže Graham a já se na sebe nezlobíme. Jen prostě nejsme ti samí lidé, kterými jsme bývali. - Colleen Hoover
Měla bych říct dopředu, že tato recenze nebude úplně objektivní, protože já prostě knížky od Colleen miluju! :D Ze začátku jsem měla strach, protože jsem nevěděla, jestli téma manželství bude to pravé pro mě, ALE ... !
Podle mého názoru Colleen píše skvěle. Její romány jsou neskutečně čtivé a hlavně mám chuť knihu vždycky dočíst co nejdříve, protože jsem jak na trní z toho, jak příběh končí.
Během čtení jsem byla se svými emocemi jako na horské dráze. Jak je u jejích knih zvykem, tak i tady si pro nás připravila hodně emocionální kousek! Někdy jsem měla chuť brečet (a taky že jo), jindy jsem se jen usmívala nad dokonalostí tohohle páru a jindy jsem prostě jen doufala.
Hlavní postavy jsou vlastně sympatické. Jeden velký plusový bod je GRAHAM. Já se do něj zamilovala na začátku knihy a na konci jsem do něj byla zamilovaná snad ještě víc. Quinn jsem možná chtěla nějakou tu chvíli uškrtit, ale většinu času jsem ji chápala a jen doufala pro ni v lepší zítřky.
To nejlepší v nás bych určitě doporučila hlavně starším čtenářkám, neboť minimálně téma manželství (si myslím) pro ně bude reálnější.
Tyto knihy právě patří mezi ty, u kterých bych si příběh chtěla přečíst znova poprvé.
Když se Kráska vydá na lov Zvířete... Aneb jak jsem začala sbírat retellingy na Krásku a Zvíře :)).
Hlavní hrdinka Jeva mi sedla, byla sympatická, odvážná a bojovná. Co mám na téhle pohádce nejraději je (samozřejmě) ten pomalu se vyvíjející vztah mezi Kráskou a Zvířetem a v téhle knize byl popsán pěkně. Ale... Celá kniha byla taková fajn. Do knihy jsem se ze začátku nemohla začíst (možná i kvůli delším kapitolám, které jsou z pohledu Jevy). Děj se v některých místech opravdu táhne a přišlo mi, že autorka celou knihu psala tak nějak monotónně a celý děj prostě pomalu plynul.
Co se mi hodně líbilo, byly myšlenkové pochody Zvířete. A taky konec knihy. Já byla s koncem spokojená, protože mi k těm postavám hodně sedl. I když mohl být ten konec delší.
Já tuhle knihu vlastně můžu doporučit (pokud máte rádi Krásku a Zvíře), ale lepší je, když od ní nečekáte nic velkého. Je to taková oddechová kniha, ve které bylo trochu moc jednotvárnosti.
Tuhle knihu jsem si vybrala (přiznávám se) převážně kvůli obálky, protože podle mě je dokonalá. Vyzařuje z ní klid, pohoda a útulnost. Navíc anotace toho o knize moc neřekne, jen nastíní, kde se příběh bude odehrávat a čemu je tam věnována pozornost, a to tedy samotnému hygge a dánskému způsobu života.
Tahle kniha se určitě řadí k těm, u kterých budete při čtení dobře naladění. A taky zde najdete spoustu tipů, co navštívit v Kodani a u čtení budete mít chuť Dánsko hned navštívit.
Celý příběh je oddechový, vtipný, milý a romantický, a i když tušíte (pokud si v tomhle žánru holdujete stejně jako já) jak to skončí, tak vás bude bavit samotný příběh.
Postavy jsou velmi sympatické a velmi mě bavily přestřelky mezi Kate a vzteklou liškou :)). A i když je tahle kniha doprovázena spoustou klišé romantických knih, tak mě příběh moc bavil.
Jo! A určitě doporučuji si na tuhle knížku udělat čas. Fakt! Uvařte si kávu, čaj nebo třeba horkou čokoládu, zabalte se doma do deky a jen se začtěte do téhle hrozně milé knížky. Já se určitě pustím i do dalších dílů téhle série.
Já jsem téhle knize propadla hlavně díky velké reklamě a taky díky skvělé obálce (mám ráda tyhle jednoduché obálky a paperback byl super). A kniha vypadala hodně sympaticky z hlediska daného žánru a tak.
Celkově čtu ráda tyhle oddechové (erotické) romány, takže jsem měla určitá očekávání co se knihy týče... a více méně je kniha také splnila. Teda jen ohledně té erotiky nijak zvlášť.
Celý příběh se odehrává na zhruba 200 stránkách, takže jsem Jeho Banán zhltla za večer :D. Knížka je superčtivá, má hodně sympatické postavy (já osobně mám strašně ráda čtení o těhle roztomile nešikovných ženách a mužském komplexu ji pak ochraňovat) a je vtipná.
V knize je spousta dvojsmyslů, spousta banánů, ale podle mě by to také uneslo méně zvláštních výrazu pro ženské partie. :D Děj plyne rychle (někdy až moc), ale co se mi líbilo byl před-konec (:D), protože konec byl klišé (ale to asi všichni čekáme). A jako plus vždycky beru, když se děj vypráví nejen z pohledu jedné hlavní postavy, ale můžu se podívat, co se honí v hlavě i tomu druhému. :)
Celkově byla kniha fajn a pokud člověk hledá vyloženě knihu na relax a pro zasmání, tak určitě může sáhnout po téhle a nebude zklamán. Nicméně, jsem od knihy asi čekala trochu víc, ale i tak to byla příjemná oddechovka.
Knihy českých autorů nevyhledávám nijak zvlášť, ale ani se jim nebráním. No a za mě to byla bomba.
Co mě zaujalo ještě před přečtením první strany byly dvě věci. Tou první bylo propletení historie a současnosti, tedy takový fantasy prvek a tou druhou bylo prostředí Lomné, které je mi hodně blízké. To fantasy propojení s historickou částí bylo za mě moc pěkné, časové linky se hezky doplňovaly a hodně se mi zamlouval ten kontrast rozdílné doby. Romantická linka byla milá, taková opravdová a vlastně i trochu smutná.
Každopádně to co se stane ve 13 kapitole pro mě byl pro mě šok a a zůstala jsem s pusou dokořán (i když možná kdybych četla anotace, tak by mě to překvapilo méně :D). Bylo skvělé, že se autorka věnovala i závažnějším tématům.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů - současnost je vyprávěna Jasmínou a strasti doby minulé zase Joachimem. Musím říct, že obě hlavní postavy mi sedly. Jejich vzájemná podpora byla opravdu kouzelná, přestože si Joachim nesl velký šrám na srdci a Jasmína se musela vyrovnat se zákeřným strašákem, tak oba svůj osud nakonec vzali do svých rukou.
Celkově mi příběh přišel hodně lidský, odvážný a zajímavý. Je to příběh o hledání sama sebe, vyrovnání se s jakýmikoli problémy, o přátelství, lásce, strastech současných i minulých atd.
Jazyk je tady moc pěkný. Nenajdete tady jen češtinu, ale i nářečí a pár polských slovíček. Mluva byla přizpůsobena dané době, což bylo hodně příjemné. Jsem ráda, že to nebylo jen odvyprávěno bez této přidané hodnoty.
Za mě to bylo skvělé. Takový příběh ze života s kouskem magie v podobě cestování časem. :)
Po skončení prvního dílu jsem se nemohla dočkat dalšího a s přečtením tohoto dílu se zase těším na další a další. Obvykle nejsem až tak velký fanoušek sérií, protože to čekání na další díly je otravné :D, ale tady ráda udělám výjimku. Zamilovala jsem se do tohohle světa.
Druhý díl navazuje přesně tam, kde končí první díl a moc mě baví, že je to tady psáno tak, že vždycky navazujeme tam, kde jsme kapitolu skončily a žádné velké skoky v ději se tam nedějí. No a oceňuji to hlavně proto, že občas jsem zmatená, když se vypráví o tom co se kdysi stalo, nebo v tom množství postav, kdo co představuje. :D
Řekla bych, že pokud nikam nespěcháte v rozuzlení příběhu, tak si knihu užijete. Tady se všechno odtajňuje postupně, dozvídáme se toho hodně nového o tradicích, o historii atd. Díky vnitřnímu monologu hrdinky, která si (i ostatním) klade spoustu otázek, tak vás příběh udržuje ve čtení a pořád zjišťujete něco co jste ještě nevěděli. :)
Kniha není nabitá akcí od začátku do konce, ale tady mě baví ta chemie mezi hlavními hrdiny, to poutu mezi Casteelem a Kieranem, reakce lidí na Poppy se kterými se ona dostane do styku, ta plynulost děje.
Taky je tahle série vystavěna na romantické lince, je tady i dost peprných scén i když už ve třetině knihy jsem řvala na Poppy: ,no tak mu odpusť, buďte kruci spolu, všichni víme, že to chcete. :D Ale i tak mi přišlo hodně sympatické, že autorka opravdu nechala volný průběh emocím Poppy a netlačila na pilu. Navíc jejich dobírání si toho druhého bylo hodně zábavné. :)
Na konci je klasicky mega zvrat, takže doporučuju hned začít číst další díl.
Než jsem začala Kopíráka číst, tak jsem slyšela spoustu negativních, ale i opěvujících recenzí. A jak to dopadlo u mě?
Co se týká samotného tématu, za mě to bylo něco co v dnešní době baví. Spousta lidí se zajímá o opravdové zločiny (včetně mě :)) a tím, že tady vrah kopíruje nejznámější vrahy tak je to něco, co láká. Nápad zajímavý, provedení takového nápadu těžší. Autorka za mě přišla s něčím originálním, ale v kabátku něčeho co známe. Kopírák totiž doslova kopíruje známé vrahy, proto mi to přijde jak kdybyste si sepsali pár vražd a spojili to jednou vyšetřovací skupinou, která je jak vystřižená ze seriálu. :D Popisy vražd byly ale skvěle popsány, dost explicitně a dopodrobna (za to plus body).
Kniha je rozdělena do krátkých kapitol a tak se to čte rychle. Nicméně to nemá takový spád, aby vás to vtáhlo do děje s tím, že nemůžete přestat číst. To ale může souviset i s překladem, který trochu pokulhával - divný slovosled a špatně přeložená slova, to vše působilo rušivě. Občas to na sebe totiž ani nenavazovalo. Co mě ale bavilo, bylo vyprávění z pohledů různých lidí, ať už naší hlavní hrdinky, vyšetřovatelů, vraha.. jen tedy ta forma vyprávění byla občas zmatená, než jste se zorientovali, kdo zrovna příběh vypráví.
A co postavy tohoto vražedného příběhu? No ať už (hlavní) vyšetřovatelé nebo jen hlavní a vedlejší postavy, tady působí emočně hodně nestabilně. V rámci tématu jsem toho dost odpustila, ale občasné chování postav šlo až do vod nelogičnosti. Jo a taky tady najdeme i spoustu klišé, včetně suspendovaného detektiva, nespravedlivě obviněné a pár zamilovaných troubů, kteří jsou schopni pro lásku udělat cokoliv.
Epilog to každopádně úplně zabil. Myslím, že by to mohlo mít pokračování, jen nevím zda by knize více neslušel standalone. Kdo je vrah, jsem si myslela už v polovině knihy a měla jsem pravdu. Tohle bylo za mě trochu předvídatelné. Nevím, jestli je to nejděsivější thriller, ale rozhodně je to hodně nechutný thriller. :D Kopíráka nehaním, ale ani mě svým zpracováním nevystřelil na Měsíc, jak jsem podle některých recenzních čekala. Takový zlatý střed :)
No, z knihy mám rozporuplné pocity. Nebo vlastně ne. Mě to nebavilo. Jako takhle, kdyby to byla kniha, kterou bych měla doma, ani bych ji nedočetla a už by si hledala nový domov.
Není ale lepší začít pozitivy? Sice jich moc není, ale aspoň nebudu negativní hned ze startu. :D Bod 1: příběh je zasazen do Berlína, což u německých autorek, které se ženou spíše do Ameriky, mi přišlo moc fajn. Bod 2: probírá se tam důležité téma, které kdyby bylo lépe uchopeno a víc se na to zaměřilo, tak to mohlo pro mou čtecí krizi, kterou mi kniha způsobila, mnohem lépe. Tak a jdeme na ty mínusy :/
Samotný příběh hlavních postav mi přišel fádní a nemohla jsem se do knihy vůbec začíst ani po stránce 150. Kniha mě vůbec nevtáhla do děje, k postavám jsem si nevytvořila vztah a přišlo mi to takové bez emocí. Napsané hrozně povrchně, což mělo za následek mou nulovou sympatii k postavám. Hodně jsem se tedy přemlouvala, abych s příběhem pokračovala. Za polovinou se v knize začne aspoň něco málo dít, ale celkový dojem to u mě nezachránilo.
Charakter postav mi bohužel taky vůbec nesedl. Lia se chovala za mě často nelogicky a do všeho se šťourala a Noah měl zase spasitelský komplex. Taky mi přišlo, jak kdyby se autorka snažila o nějakou charakterovou předlohu, která by měla dokonale sedět k daným problémům postav, ale to jim právě dost ubíralo na uvěřitelnosti a hlavně zajímavosti.
U německých autorek jsem zvyklá na něco jiného. Bohužel, tohle byl za mě průměr, asi i míň. Mě tahle kniha prostě neoslovila a dalších dílů se moje čtecí já nedočká. Jo a v knize je hromada překlepů obálka moc pěkná, ale možná se mělo mrknout ještě na obsah.
Romantikou napěchovaná fantasy. Takhle by se dal popsat 1. díl série Žár těla a ohně. Pokud tedy hledáte hodně čtivou a návykovou fantasy, ve které je alfa a omega romantická linka, tak tady je jeden boží tip. A co mě teda na knize tak uchvátilo?
1. Dokonalá romantická linka
Díky tomu, že nám ji tady autorka naservírovala hned během prvních pár stran, tak se stala největším tahounem zejména v první části knihy, kde nebylo tolik akce. Chemie mezi hlavními postavami byla setsakramentsky dobrá. Bavili mě přestřelky mezi Serou a Nyktosem, které byly vtipné, trefné a k postavám perfektně sedly. Díky tomu, že hlavním hrdinům je tady kolem dvacítky, tak taky není nouze o spicy scény, které byl dost detailně popsány.
2. Se skvělou romantikou jdou ruku v ruce zajímavé hlavní postavy
Sera byla všechno možné, ale nudná nebyla. Bavila mě svou drzou povahou, to že si nenechala nic líbit a to že to nebyla žádná křehká slečinka, která potřebuje zachránit. Její bojovnost, přímočarost, upřímnost a přemýšlivost byly osvěžující. Jako fakt, hrdinka, která nad důsledky přemýšlela (i když byla častokrát zbrklá), mi imponovala. Nyktos byl dost sexy, tajemný, hodně laskavý, sarkastický a i dost majetnický. Nebudu lhát, tyhle mužské protagonisty si umím lehce zamilovat. :D
3. Výborné vedlejší postavy
Charakterově mi sedly i vedlejší postavy. To jak každý byl něčím jiný, tak vás žádný nenudil. Pokud to byl záporák, tak vás fakt dokázal vytočit a ty hodné jste si lehce oblíbili. Skvěle napsané charaktery.
4. Propracovaný fantasy svět
Svět ve kterém se příběh odehrává byl zajímavý a hlavně promyšlený. Dopodrobna popsána každá oblast, ve které jsme se zrovna nacházeli tak lehce podnítila vaši představivost. Skvěle vymyšlená zápletka, která nebyla vytvořená na sílu a dávala smysl.
5. Prvně představení, potom akce
Do poloviny knihy vás autorka bude seznamovat se světem, který vymyslela. Od druhé poloviny knihy se ve čtení ani nezastavíte, protože se tam toho děje tolik, že nestíháte skoro držet krok. Za mě hodně dobrý :D
6. Drakeni
Tahle stvoření byla skvělá, na ty se těšte.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce :) @humbook
Hm. Tohle napsat bude oříšek. Takhle.. ono existují lidé, kteří si recenze nechávají projít hlavou, utřídí si myšlenky a pak ji pěkně sepíšou. A pak jsou tady lidi jako já. Lidi, kteří vyfotí fotku k recenzi, myslí si, že mají hrubý nástin recenze (rozuměj tomu jako poznámky ze čtení) a ono ejhle.. poznámky nejsou, hotová recenze už vůbec ne. :D
A tak vám sepíšu pár bodů, jak se vlastně po téměř měsíci po přečtení téhle krásky ohledně ní cítím. Bubny prosím já si většinu už ani nepamatuju .
Ale tak pojďme na ty zmíněné body, které mi utkvěly v paměti:
1. hlavní hrdinka June tady hodně řeší sebelásku a tedy hlavně její nedostatek - tohle za mě bylo moc pěkně vyobrazené ve vztahu k jí samé i k tomu, jak se na její problém tvářili přátelé
2. příběh nabízí spoustu pevného přátelství a jedno milostné dobývání (musím se přiznat, že Mason má teda trpělivost extra třídu, ale jako čtenářce mi to neustále odmítání rande přišlo občas zdlouhavé)
3. Mason je miláček jako v prvním díle, dozvídáme se tady víc o něm a jeho vztahu s jeho rodinou, což byl příjemný bonus
4. celkově to ve mě zanechalo milý dojem, příjemné pocity a vědomí toho, že ten příběh za nějaký ten čas asi zapomenu :D
Suma sumárum: oddechovka jako vyšitá, která nabídne i pohled na to, jak vás můžou vnímat ostatní, když vy sami sebe nemilujete do posledního detailu.
3,5/5 hvězdiček (je to lepší než průměr, ale vzhledem k tomu, že většina mi v paměti ani neutkvěla, tak hodnotím takto)
Za knihu děkuji @knihydobrovsky a @sberatelka.knih za zaslání k recenzi. :)
Netradiční námět, extrémní čtivost a skvělé postavy.
Tato kniha ukrývá něco zvláštního. Ten nápad reinkarnace tady dává knize další rozměr. Ačkoliv byste si mohli myslet (zejména asi díky obálce), že se jedná o čistě erotický román, tak to není pravda. Hned když jsem knihu otevřela, tak jsem měla pocit, že mi zlomí srdce. A tak trochu jsem měla pravdu. Za mě je to skvěle napsané romantické (heavy) contemporary obohaceno mystery prvkem s nádechem erotiky, které milostný trojúhelník popisuje v úplně jiném směru (no není to klasický milostný trojúhelník).
Transcendence vás seznámí s velmi rozmanitými postavami. Swayze je za mě skvělá, je vtipná, drzá, milující a obětavá. Na to, že vlastně žije díky vzpomínkám několik životů, si udržuje celkem zdravý rozum. :D Dvě přítomné mužské postavy byly hrozně sympatické a jak už to v milostných trojúhelníkách je, občas nevíte kam se přiklonit. Je libo drsňák s motorkou, který vám vaří, pere, uklízí, každý den se vás ptá jak se máte, nezapomene na jediný detail vašeho života a je bůh se*u? :D Ok, to zní dost zidealizovaně, ale proč ne. Nebo radši trochu ztracený profesor anatomie s malou dcerkou, který vás učaruje svým vtipem, charisma a neutuchající láskou ke své první lásce, která zemřela příliš brzo a k manželce, která zemřela při porodu?
Celý příběh se vyvíjel tak, že postupně do sebe zapadaly všechny dílky skládačky. Najdete tady několik pasáží z pohledu profesora Nathaniela a výlety do jeho minulosti. Četlo se to opravdu dobře a kniha k vám dokázala přenést emoce hlavních postav. Při čtení jsem se smála, byla jsem smutná, zvědavá, zmatená, frustrovaná i zamilovaná. Stejně jako Swayze, Nate nebo Griffin.
Jo, na další díl se těším. Potřebuju vědět, jak to bude dál. Konec mě totiž šokoval. :D Knihu bych doporučila všem melancholickým duším nebo těm, kdo hledají neobvykle příběhy.