kniznistranky komentáře u knih
Bylo to něco úžasnýho! Po prvních pár stránkách jsem si nejdřív nebyla moc jistá, jestli mě to bude bavit ale jak stránky pomalu ubíhaly, bylo to čím dál tím lepší a lepší. Fůra napětí, akce, tajemství... bezvadně promyšlené, originální a čtivé! Už teď mám jasno, že další díl si určitě koupím a nemůžu se dočkat, až se pustím do čtení. Ještě teď jsem z toho unesená. :) Moc moc moc DOPORUČUJU!!!
Vyšetřovatelská dvojice Tomáš Vyskočil a Honza Richter před sebou mají další případ. Do nemocnice byl přivezen muž. Opilý, podchlazený a krátce na to umírá. Shodou okolností to byl známý jednoho z policejních techniků, kterému kamarádova smrt nedá spát. Své podezření svěří Tomášovi a ten se okamžitě spolu s Honzou pouští do vyšetřování. Aby toho nebylo málo, v kolečku zamotaných událostí a nejasných informací se komplikuje i Tomášova situace doma. Všechno nasvědčuje tomu, že vyřešení tohoto na první pohled banálního případu bude těžší, než by kdo tušil.
(...)
Tereza Bartošová zasadila děj knihy do rodné Příbrami, která je známá svými uranovými doly. Jedná se už o druhou detektivku, kdy je název knihy vypůjčený z balady v Erbenově Kytici - Dceřina kletba. Začalo to Vodníkem, pokračuje Dceřinou kletbou a kdo ví, jakou baladu si Tereza Bartošová vezme na paškál příště. Prozatím si pojďme rozebrat zpracování této.
Celou recenzi i s mini-rozhovorem s autorkou najdete na Českých detektivkách: https://www.forendors.cz/p/a6ed4a77b78b26ec2be474efeaaba0d1
“Můj otec je spisovatel." Kolik dívek a žen může tuto větu v Česku prohlásit? Kristýna ano! Její otec navíc píše hodně brutální, bizarní horory, které osloví jen velmi malý okruh čtenářů. Většina se nad nimi šklebí znechucením, zděšením a opovrhuje příběhy plnými zvrácených zvěrstev. Kristýna má svého tátu moc ráda a zdrtí ji, když o něj nečekaně přijde. Kterou milující dceru by také brzký odchod táty nezasáhl? Odešel ale opravdu nadobro?
Čtrnácté Zrnko temnoty, které svým rozsahem patří mezi ta delší v této edici. Zrnka jsou jako jednohubky. Malá a přesto tolik různorodá - záleží na jejich tvůrci. V Programu nosferatu máme v hororových příbězích poměrně hojně vyskytující se hlavní postavu spisovatele, který má zálibu v temných hororových příbězích a chtěl by být českým Stephenem Kingem. Autor tu popisuje těžkou práci na prosazení se a dostání do povědomí čtenářů, ale tím hlavním prvkem je tu vztah otce a dcery. Kristýna má svého otce moc ráda a chce mu pomoci za každou cenu, i když to nemusí být správné rozhodnutí.
V každém hororovém příběhu by se mělo objevit nějaké to zlo a tady tomu není jinak. Čtenář si v tomto případě nebude úplně okusovat nehty hrůzou, ale kdo ví, jestli se třeba na svůj notebook ležící na pracovním stole nebude po přečtení Programu nosferatu dívat jinak. Právě zapojení tohoto obyčejného přístroje do děje může působit banálně, ale zároveň i velmi osvěžujícím prvkem mezi všemi těmi krvelačnými monstry, zabijáky a zvrácenými alkoholiky, kterých je v podobných příbězích vždycky plno.
Nenáročné, čtivé, osvěžující námět. Další Zrnko, které se povedlo.
Kniha, která nesedne všem, ale nabízí mnoho.
Pietro je malý kluk, jehož rodiče milovali hory, vzali se na horách a v každodenním koloběhu mezi prací a rodinou přemýšlejí, jak se do hor zase vrátit. Léta tráví Pietro s matkou v malé horské vesnici, kde se seznámí se svým nejlepším přítelem Brunem a společně bloudí po horách a užívají si nespoutaný dětský život. Pietrův otec přijíždí vždy v srpnu, aby bral svého syna s jeho kamarádem na výšlapy do hor a zdolávají vrcholy.
Román tohoto typu nesedne všem. Je to pozvolné čtení. Žádná velká akce, napětí, dechberoucí scény, jak je tomu zvykem v dnešní literatuře. Nic takového! Osm hor je kniha pro pomalé čtení a vychutnávání si vět. Přemýšlení nad skrytými věcmi, dumání nad životem, přátelstvím, životními rozhodnutími.
V první řadě je to příběh o přátelství dvou chlapců. Každý pochází z úplně jiné sociální vrstvy, stylu života i rodinného zázemí, ale tam někde v horách, v malé vesničce v italských Alpách, si k sobě najdou cestu. Jako malí chlapci provádějí lumpárny u potoka, jako dospívající k sobě ztrácejí cestu, aby ji pak v dospělosti opět našli. Jejich životy se střetávají, prolínají, oddalují a opět střetávají. Jeden cestuje, druhý buduje... Co je ale nakonec to správné?
Psychologický román Osm hor nabízí spoustu otázek a zároveň klidné čtivé vyprávění jak už na dlouhé zimní večery, tak i na všední dny v kterékoli fázi roku. Italský autor Paolo Cognetti v tomto krátkém románu popisuje několik desetiletí budovaného přátelství, sílu a krásu hor a přírody, rozdílnost dvou pohledů na život a svět a mnoho dalšího. Tak jako si někteří lidé vyberou výstup na horu Sumeru, jiní musejí obejít okruh osmi hor.
Sbírka jedenácti velmi krátkých povídek pohybujících se někde na hranici podivnosti a bizarnosti, všemožných témat a žánrů. Všechny jsou čtivé a velmi dobře napsané. Pobavíte se u nich, odpočinete si u nich a za chvíli máte přečteno. Malý formát se vleze do kapsy a jako čtení na cesty ideální a splní svůj účel. I přes prapodivné postavy a zápletky, svědčící o autorově velké představivosti a fantazii, se mezi řádky objevují narážky na důležitá společenská témata dodávající povídkám mnohdy větší rozměr.
Praha roku 2069. Nové technologie, neony osvětlující červeň pražských střech a společnost prolezlá korupcí a zločiny. Centrum Prahy je obehnané Zdí a jeho vztahy s vnějšími sektory města jsou napjaté. Situace dojde až do bodu, kdy všemi otřese bestiální vražda. Kriminalistka Sanda Šemberová se ujímá vyšetřování a spolu s čínským detektivem z e-policie se pouští do rozplétání nebezpečných informací k dopadení vraha.
(...)
Tato sci-fi detektivka není žádným oddechovým čtivem. Při čtení je třeba vnímat text pozorně. Jde sice o Prahu, která by měla být českému čtenáři důvěrně známá, ve světě Zresetuj mě se však objevuje spousta nových věcí, politických rozmíšek a podstatných historických událostí, které zahýbaly se společností a pro děj jsou podstatné.
(...)
Velké doporučení milovníkům sci-fi a těm, kteří chtějí zkusit detektivku v modernějším kabátku než jsou ty klasické od Agathy Christie.
(Celou recenzi včetně mini-rozhovoru s autorem najdete na: https://www.forendors.cz/p/bf4e9e976acc8f61b80b54a9181973be)
Kenna Rowenová je propuštěna z vězení a netouží po ničem jiném, než setkat se se svou pětiletou dcerou a poznat ji. Jenomže událost, kvůli které skončila ve vězení, ji zároveň zpřetrhala veškeré vztahy s lidmi. Vidět dceru se stane přáním, které se jí nejspíš nikdy nesplní... Další příběh z pera Colleen Hoover, který chytí za srdce. Plný beznaděje, zármutku, bolesti a vyrovnáváním se s minulostí.
Jednou za čas, když si chci nějakou změnu po Colleen sáhnu. Dostanu přesně to, co od jejich knih čekám - silný příběh, hromadu emocí a v rámci možností dobrý konec. Stejně jako všechny předchozí knihy, i tato spadá mezi skvěle napsané, čtivé a emotivní záležitosti. Je to jedna z hodně mála autorek romantických knih, která mě baví číst a nemám u ní na každé straně pocit, že mi odumírají mozkové buňky.
Život Kenny není vůbec jednoduchý, ale snaží se bojovat o svou dceru jak jen to je v jejích silách. Řadím mezi top knihy od autorky, které jsem četla.
Od událostí druhého dílu této série uběhly dva roky. Městečko Medvědín zasáhne na začátku obsáhlého třetího dílu vichřice, která zahýbe kartami osudu a zároveň nás naplno vtáhne do akce! Backman ani v závěrečném díle nikoho nešetří - a čtenáře už vůbec ne - a nemilosrdně sází jeden zvrat za druhým. Kdo ví, kteří šťastlivci se dožijí konce...
Bylo to dlouhé. To je asi první věc, která mě ve spojitosti s Vítězi napadá. Naštěstí začátek byl plný akce a zapojení přírodní katastrofy do rozehraných bojů a osudů obyvatel Medvědína bylo napínavé sledovat. Bylo tu méně politiky než ve druhém díle a celkově děj ubíhal rychleji.
Nedá se toho říct moc, aby člověk neprozradil víc, než by chtěl. Zakončení celé Medvědínské série dopadlo na výbornou a za sebe hodnotím jako nejlepší díl. Místy si budete napětím netrpělivě okusovat nehty, jindy zase hledat kapesník a proklínat autora do sedmého kolene a ještě dál. Číst Vítěze je jako setkat se se starými známými a po celou dobu vědět, že ne všichni se dočkají svého šťastného konce. Autor navíc dopředu často informuje, co se bude dít, budete to vědět, ale ani tento fakt vás předem nepřipraví na to, co nakonec přijde.
Konec byl... náročný! Silný. Emotivní. A taky mě pěkně naštval! Ale jiný konec si asi po tom všem ani nedovedu představit. Takové konce dělají knihy výjimečnými - a přesně taková je celá série Medvědín. Vyzbrojte se pevnými nervy, zásobujte se kapesníky a běžte tohle severské městečko navštívit. Nebudete litovat!
Sbírka dvou novel, které spojuje prostředí venkova, farmy, rodinných vztahů a dramat a tísnivé atmosféry hlavně u posledních stran.
KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE
První novela začíná skoro až romantickou idylkou zamilované mladé dvojice, která má chvíli po svatbě. Všechno ukazuje na růžovou budoucnost s vyhlídkou na velkou šťastnou rodinu. Jenže, tak by to u hororu přece nešlo! Zvědavost vládne světu, proto se šestnáctiletá Sally Ann při prozkoumávání okolních pozemků neubrání nostalgické zvědavosti a zamíří si to rovnou do podzemních chodeb...
Moc se mi líbila atmosféra, i když mě zezačátku dost mátlo, když autorka najednou začala psát o riflích, teniskách a telefonech, protože z příběhu jsem měla od samého počátku pocit, že děj je zasazen do hodně vzdálené minulosti. Postupem čtení jsem zjistila, že autorka tak zkrátka píše a jejím příběhům to dodává tajemnější nádech. Prostředí podzemních chodeb a jejich černočerné tmy je tak dobře popsané, až běhá mráz po zádech z představy, že by měl člověk v takovém prostředí strávit byť jen pár minut. Skvělá práce.
KRÁSA JE...
Zůstáváme v prostředí venkova, farmy a dvou mladých zamilovaných lidí. Ani tady jim sluníčková budoucnost moc nepřeje. Poté, co se Fern s Harrym přistěhují zpět na rodinnou farmu, začnou ji dávat do pořádku a přečkají v ní první zimu, věci se začnou komplikovat. S touto první dějovou linkou se střídá druhá, o několik let později, kde je hlavní aktérkou Martha. Starší žena, kterou každý zná. Rozumu moc nepobrala a ke vší smůle ji chybí i nos. Ta pravá jízda nastává, když spolu obě linky začnou souviset, jedna druhou doplňovat a ukazovat svá tajemství.
Jedním slovem - SPOKOJENOST! Na první pohled opět jednoduchá zápletka a přesto z ní autorka zvládla vyždímat všechno co se jen dalo. Napínavé. S každou další stránkou čekáte, co se bude dít dál. Velkou část novely autorka drží svá tajemství pod pokličkou a jen opatrně, v malých dávkách, je servíruje čtenáři. Poslední věty mě donutily k nevěřícnému pousmání a myšlence: Tak to se povedlo!
AUDIOKNIHA
Začátek Velké francouzské revoluce obrátí sestrám Hermíně a Stefanii život naruby. Šlechta prchá z Francie do ciziny a ony s jejich grand-mère nejsou výjimkou. Kdo ví, kam až daleko do neznáma je kočár zaveze...
Ke knize jsem se dostala díky výzvě a vlastně i díky audiotéce, kde je součástí balíčku volně dostupných knih pro členy klubu, spolu se všemi díly. Ale nepředbíhejme! Moc jsem si o knize nezjišťovala. Mlhavě jsem zaznamenala, že je z pera české autorky, která mi byla od doslechu povědomá a že půjde nejspíš o historický román díky kočáru na obálce. Neměla jsem žádná očekávání a tak jsem byla napůl smířená s tím, že jelikož historické romány aktivně nevyhledávám, je možné, že mi příběh nesedne. Ach jak jsem se to mýlila!
Příběh je to jednoduchý, odpočinkový, zasazený do historického období počátku francouzské revoluce - o které jsem shodou okolností nedávno četla i v knize Sapiens, která mi nabídla trochu toho společensko-historického pozadí dějin a věděla jsem tak, v jaké že to době se příběh odehrává. Autorka Hana Marie Körnerová vypráví příběh sester, které v průběhu útěku z Francie zažívají spoustu zapeklitých situací, tajemství, nesnází a společenských faux pas. Nechybí dobrodružství, romantická linka a sympatická hlavní hrdinka, která je prý moc chytrá, moc sebevědomá a moc samostatná, což se k dívce absolutně nehodí. No... k dívce na konci 18. století možná ne, ale mě tahle hrdinka sedla náramně! Příběh jsem navíc poslouchala jako audioknihu a přednes Dagmar Čárové vás vtáhne do děje téměř okamžitě.
Neodpustím si připomenutí série Bridgertonových, protože ty mě při poslechu této knihy tak nějak automaticky prolétli hlavou. V jistém ohledu bych Kočár doporučila právě fanouškům Bridgertonových. Kočár do neznáma má podobně chytlavý náboj, čtivost a odpočinete si u něj, ale není to žádná červená knihovna. Romantika tu je, ale decentní. Za mě zkrátka skvělá historická romantická oddechovka! Těším se na další díly, které si nenechám ujít.
Parta čtyř mužů se spolu s kapitánem lodi vydává na širé moře rybařit. Plánovaný poklidný výlet na moře se však záhy změní v boj o život.
Krátký svižný horor na jedno odpoledne. S tvorbou Philipa Fracassiho jsem se už seznámila v jeho povídkové sbírce "Hleď, prázdnota" a autor mi svým stylem a nápady padnul do noty, takže ani tuto novelku jsem nemohla minout. Při čtení Sacculiny jsem si vzpomněla na klasiku Stařec a moře od Hemingwaye. Děj je sice úplně jiný a navíc u Sacculiny jde o horor, ale ten boj s tvory z oceánu, rybaření a nakonec i boj o život, mi tuhle klasiku zkrátka připomněl...
Jak už jsem psala, příběh je krátký, svižný, napínavý. Jak se jednou zakousnete do příběhu, těžko se budete odtrhávat. Líbil se mi námět, divokost nespoutaného moře a jeho tajemných hrůz a čtivý text byl už jen třešničkou na pomyslném dortu. Užito a těším se na další Fracassiho tvorbu, kterou nakladatelství Gnóm! vydá.
Další díl Bridgertonových, tentokrát o velice chytré Eloise, která je ve svých devětadvaceti stále neprovdaná a je považovaná za starou pannu. Celá série je maximálně odpočinková a nenáročná, jako dělaná na dny, kdy nechcete přemýšlet nad ničím, nebo nemáte zrovna dostatečnou mozkovou kapacitu na složitější a zamotané příběhy.
Eloise jsem si oblíbila už v předchozích dílech (i v seriálu). Její temperament a osobnost mě moc bavili a těšila jsem se na tento pátý díl, který je celý o ní. Možná jsem čekala kapku víc, než jsem nakonec dostala, i když zapeklité vztahy mezi sirem Phillipem a jeho dětmi dodaly příběhu šmrnc. Druhý díl - Vikomt, který mě miloval - u mě ale zatím pořád co se děje týče vede.
Není moc co dál psát. Je to více méně pořád na jedno brdo, ale já si Bridgertonovi vždycky šetřím na chvíle, kdy mi čtení moc nejde, nebo nemám náladu na nic složitého a chci si prostě jen přečíst něco naprosto nenáročného a odpočinout si - a to tato série vždycky splní na jedničku. Žádné převratné dílo to není a ani to od této série nelze očekávat.
Přemýšlím, jak popsat pocity, které ve mě tato novela vyvolala. Je to těžké popsat. Prvních asi padesát stran jsem byla doslova ztracená (za to si ale můžu sama). Moc jsem se neorientovala v ději, v tom, jak ten prapodivný svět a město Obsidie funguje, co jsou zač lidé, kteří v něm žijí a jaký úkol má hlavní hrdinka Alex v tom všem, co se v knize odehrává.
Mýtus Cthulhu a Lovecraft jsou pro mě zatím pořád velkou neznámou. Možná i proto mi trvalo tak dlouho, než jsem se v příběhu zorientovala (musím dohnat mezery a toho Lovecrafta si konečně přečíst!). Když opomenu děj, který bych nejspíš nezvládla smysluplně popsat ani kdybych se sebevíc snažila, autorka ve mě svými popisy vyvolala několik nepříjemných pocitů: ze začátku to byla deprese, neznámo a zoufalství. Taková svým způsobem i bezmoc a prázdnota světa a města, o kterém Livia Llewellyn píše. Fascinuje mě, jak dokázala něco takového vymyslet a popsat. V doslovu jsem se dozvěděla, že autorka tuto novelu napsala, když její život nebyl růžový, nebyla spokojená se svou prací a potácela se sama na pomezí bezmoci. Hodně ze svých tehdejších pocitů promítla do hlavní hrdinky Alex a je to znát. Některé části jsou syrové a chvílemi i zamotané, jako bychom nahlíželi do samovolného nesmyslného plynutí myšlenek člověka, který ztratil sám sebe a zase se hledá.
Rozhodně zajímavý kousek. Doporučuju jen číst v klidu, když plně vnímáte text a nejste unavení - minimálně ze začátku se to hodí, než si zvyknete na styl psaní a lehkou depresi mezi řádky. Já jsem knihu rozečítala během pracovního týdne, když jsem byla unavená a často jsem se musela vracet a číst některé části znovu. V knize je navíc playlist sestavený samotnou autorkou, který na mě působil podobně depresivně jako kniha, ale dokonale k ní sedí!
Billy Halleck je tlustý advokát, který měl smůlu. Při nepozorné jízdě autem srazí starou cikánku a následně musí čelit kletbě, kterou vyřkne ženin otec: "Zhubni". Zdánlivě nevinné slovo se rázem stane Billyho noční můrou, která ho může stát život...
Přemýšlím, jak tuto knihu shrnout a co se mi na ní líbilo a co ne. Vlastně mám tak nějak pocit, že mě čtení vlastně nijak hlouběji nezasáhlo. Jako by mnou příběh tak nějak prošel s tím, že dobrý a všechno si zase plynulo dál. Něco malinko mi tam chybělo. Možná nějaký ten "wow efekt", nebo lepší konec, který byl tentokrát opravdu hodně předvídatelný.
Na druhou stranu, opět se potvrdil Kingův vypravěčský um. Děj, a hlavně celý námět, mě držel v napětí, co přijde dál. Zakomponovat do celého příběhu kočovnou romskou tlupu a kletby, to považuju za skvělý tah a za mě to dodalo celému příběhu na atraktivitě. Bylo to zase něco trochu jiného.
Je pravda, že první polovina byla poklidnější, jak bývá u Kinga zvykem, ale ta druhá byla ve stylu: z nuly na sto za pár vteřin a najednou všechno jde skoro samo. V tomhle se nějak nemůžu rozhodnou jak mi to sedlo nebo nesedlo. Líbilo se mi, jak chytře to autor nakonec vymyslel, i když post hlavního hrdiny ke konci tak trochu možná přebírá někdo jiný... Závěr byl ale až moc očividný a akorát se potvrdily mé domněnky, jak to celé skončí.
Příjemné, čtivé, skvělý námět, ale nic, z čeho si čtenář sedne na zadek.
Odjakživa zbožňuju vlkodlaky! Když jsem byla v pubertě, tak bylo upírů a vlkodlaků všude plno. A pak se po nich najednou slehla zem, jak to tak většinou bývá s každým hitem. Když jsem zahlédla, že má tento vlkodlačí horor vycházet, neodolala jsem. Těší mě, že to není žádnej "na oko" horůrek, ale opravdu krvavý horor, kde krev nelítostně teče proudem, končetiny lítají na všechny strany a akcí je to přímo nabité.
Jedná se o prvotinu českého autora, který tuto knihu původně napsal jako povídku pro svého syna. Až při pobytu v nemocnici přišel nápad povídku rozpracovat do celé knihy. Skvělý počin a díky za to!
Celá kniha je zasazena do Michiganu na konci 19. století, které je skvěle popsané. Opravdu jsem i z toho stylu psaní cítila takový ten starý vypravěčský jazyk klasických autorů té doby. Tohle bylo moc dobře zvládnuté a sedlo mi to. Vlkodlaci jsou tu popsáni jako nelítostná vraždící monstra, o kterých vyprávějí staré indiánské legendy. Líbilo se mi, že se autor vyhnul těm starým ohraným klišé spojených s těmito tvory a vymyslel si, řekněme, "svoje pravidla". Originální a v mnoha ohledech i reálně a logicky vysvětlené. Moc se mi líbil podrobný popis proměny na vlkodlaka. Bolest, kterou při tom hrdina v knize prožívá, autor popsal hodně věrohodně a je znát, že se v této části inspiroval svým pobytem v nemocnici, jak sám uvádí. Mnoha věcí a akčních scén je tu popsaná velmi dobře, napínavě a čtenáře to drží u čtení a chce vědět víc.
Další věcí, na kterou se krom postav, děje a atmosféry při čtení vždycky - zejména u začínajících autorů - zaměřuju, jsou dialogy. Dobře napsaný a realistický dialog je dle mého strašně těžké napsat tak, aby za něco stál a něco čtenáři o postavách i ději řekl. Tady jsem některé dialogy doslova hltala, hlavně když šlo o zmiňování detailů o vlčích mužích a jejich proměně. Našla se tu i sem tam místa, která byla pomalejší, kdy čtenář měl příležitost trochu popadnout dech, než přijde další akční jízda a vraždění nevinných.
Když to shrnu, jsem spokojená. Parádní rozjezd plánované trilogie, ale myslím, že by tato kniha mohla klidně fungovat i jako samostatný jeden díl bez pokračování. Líbila se mi atmosféra a hlavně promyšlenost a propletenost osudů všech postav v knize. Parádní krvavý vlkodlačí horor. Těším se na pokračování a na další várku chlupatých vlkodlačích monster, protože těch není nikdy dost!
A málem bych zapomněla! Kniha je plná úžasných ilustrací od Martina Vinše, jehož perokresby dodávají knize šmrnc a chlupatým monstrům život. Krása a pastva pro oči!
Bezkonkurečně nejlepší díl z celé série a hned za ním ten první! Nedovedu si představit lepší zakončení série!
Tento díl mě v mnohém překvapil. Předem se omlouvám za sentiment, ale asi se bez něj při hodnocení této knihy neobejdu. Je to silné, drsné, pravdivé. Když čte pozorný čtenář mezi řádky, najde tu tolik úžasných a pravdivých myšlenek. Věcí, nad kterými se může skoro na každé straně hlouběji zamyslet. Nad kterými by se dalo diskutovat hodiny. Stačí jedna věta! A zjistíte, že místo, abyste pokračovali ve čtení zíráte z okna autobusu na ubíhající krajinu a místo polí si představujete duny písku a celým svým duchem jste v příběhu, ne v realitě, aniž byste si to uvědomovali. Až tak na mě tato kniha zapůsobila!
Pojďme si tuto sérii nějak shrnout. První díl byl úžasný už když jsem ho před těma několika lety, když vyšel, četla prvně. Bylo to něčím jiné. Drsný svět. Škola, která cvičí a vychovává zabijáky... Celé to mělo své kouzlo. Ten svět byl prostě úžasně vystavěný, až reálně... Druhý díl, ten byl maličko jiný. Asi by se dalo říct, že by mohl někoho zklamat, protože je jiný než ten první. Je tu víc fantastiky, víc magie a dalo by se říct i víry. Ve druhém díle se to začíná ubírat trochu jinou cestou, než se u prvního dílu zdálo. Třetí v pořadí, ten mi sedl asi ze všech čtyř nejméně. Nějak mi to nepřišlo tolik dobré jako ty předchozí a byla jsem zvědavá, jestli tento čtvrtý celou sérii v mých očích pohřbí a nebo ji vynese do nebes. Jsem ráda, že se stalo to druhé!
Nebe po bouřila mě šokovalo a chytlo hned od samého začátku! Každá stránka, každý kousek skládačky, který se odkrýval a zapadal do celého příběhu jedné učenky, strážce duší a krkavce. Bylo to kouzelné a zároveň drsné. Bylo to chvílemi zdrcující a v další nadějeplné. Bylo to... prostě geniální! Těžko se popisují pocity po dočtení takhle úžasné knihy, která se mě dotkla skoro každým svým písmenkem. Ty myšlenky byly neskutečné. Poselství, kterým autorka na konci završí celou tu dlouhou cestu... Uff. Pořád nemůžu najít ta správná slova a to jsem měla během čtení tolik myšlenek, o které jsem měla potřebu se se všemi kolem neustále dělit a rozebírat je hlouběji.
Kromě úžasných myšlenek jsou tu i charakterní a propracované postavy. Každá je jiná, každá bojuje se svými vlastními démony a zkouškami, se kterými se musí vypořádat. Nikdo není dokonalý. Jsou to všechno silné postavy, za které budete skoro až dýchat. Budete bojovat za svobodu s Učenci a Domorodci. Budete potit krev na cvičištích a v bojích o města s Válečníky. Budete velet vojskům a chránit lid Impéria... Je tu toho moc, nedá se to všechno popsat pár slovy!
Rozhodně doporučuju celou sérii. Je to silné kvalitní čtení, i když chvílemi to možná budete chtít odložit. Pořád je to ale v porovnání s tím co vychází dnes, hodně dobré čtivo! Ten svět vás vtáhne, zakousne se do vás a nepustí vás! Znovu začnete vnímat svět až po dočtení a vůbec se vám nebude chtít do reality vracet. Minimálně mě ne!
Krádež vzácného tisku. Únos malého chlapce. Sebevražda mladé dívky.
První tři věty anotace, které mě okamžitě nalákaly ke čtení dalšího příběhu nekromanta Benedikta. Děj začíná tam, kde Pozdravy záhrobí končí a hezky navázal na další díl.
Těžko se mi hledají slova, protože tohle bylo skvělé! První díl byl fajn rozjezd, ale tohle bylo lepší, chytlavější, zajímavější děj. Také už jsem věděla alespoň přibližně co čekat, i když ten konec?! Ale nepředbíhejme...
Čtivost se ani jedné z autorčiných knih nedá upřít. Hned se čtenář dostane do děje, který hezky plyne. Dialogy jsou reálné a nejednou i vtipné, což se mi moc líbilo. Stejně jak tomu bylo i u prvního dílu, není to úplně horor, u kterého byste si okusovali nehty a v noci nemohli usnout. Řekla bych, že tohle je zkrátka a dobře pro každého. Klidně jako příjemná oddechovka pro čtenáře hororů, ale i pro ty, co se nebojí rádi, ale chtějí zkusit nějakou tu duchařinku. Sympatický hlavní hrdina, čtivý text, poutavý děj... V tomhle díle je toho tolik skvělého a nového!
Líbilo se mi to moc! Nemám co vytknout. Jednička byla v porovnání s Ozvěnami malinko slabší, ale oba díly jsou skvělé! Moc se těším na další pokračování, protože bez něho si to nedovedu představit. Benedikta jsem si moc oblíbila. V tomto díle ještě o něco víc a jsem moc zvědavá co bude dál.
Konec ten byl... wow! Nevím jak jinak to popsat. Tohle jsem nečekala a posledních asi 50 stran, to byla jízda! Nemám slov. Maximální spokojenost a natěšenost na pokračování!
Nejdřív jsem byla trochu zklamaná. Od Colleen jsem už zvyklá na jistou kvalitu a tohle bylo slabší. I když jsem věděla, že tomu tak bude, překvapilo mě, jak moc. Četlo se to ale moc hezky, to prostě Colleen umí a tato kniha jen potvrzuje, že i ten pověstný nákupní seznam bych od ní s nadšením přečetla.
Jak to u autorky bývá, ani v téhle knize tomu neni jinak a řeší se tu další vážnější téma, dokonce hned několik témat. Upřímně, to hlavní, kolem čeho se příběh točí, mě zas až tolik nezasáhlo. Zvláštní rodina, kde vztahy mezi jednotlivými členy domácnosti nejsou zrovna ukázkové. Všichni bydlí v bývalém kostele a celé to v sobě nese zvláštní atmosféru. Divnější knihu o divnější rodině jsem snad ještě nečetla. První polovina byla dost průměrná. Konec to hodne vylepšil a ta další vážná věc, která se tu mihne, mě zasáhla jako čtenáře víc. Celkově o něco lepší průměr. V porovnání s autorčinýma dalšíma knihama trochu kvalitativní propadák.
Ale na odlehčení, jako odpočinkové čtivo, super.
Právě jsem dočetla. Ke druhému dílu jsem se dostala nějaké čtyři měsíce po přečtení prvního - a to bylo dobře! Kdybych druhý díl četla hned po prvním, bylo by to opravdu to samé akorát jinýma očima. Takhle, s odstupem času, můžu říct, že lepší dobu jsem si vybrat nemohla. Hlavní linku jsem si sice pořád pamatovala, ale takové ty detaily kolem už moc ne. Ty mi Holderům pohled znova připomněl a celé to mělo své kouzlo. Návrat za starými známými nebo něco takového. Vzpomínám si, že u 'Bez naděje' mi zezačátku moc nesedlo to prostředí střední školy. To se v tomto pokračování už nekonalo. Celé to bylo vyprávěno z pohledu Holdera a zároveň se příběhem prolínaly jeho deníkové zápisky... Budu se opakovat, ale mělo to kouzlo! Zhltla jsem to jako vždy v podstatě hned. I když šlo o převyprávění příběhu očima jiného hrdiny, bavilo mě to moc. Doporučuju nečíst díly hned po sobě, ale proložit si to i jiným čtivem a po čase, až se trochu rozmlží detaily, se k příběhu Sky a Holdera zase vrátit a připomenout si jejich příběh.
Většinou odolám knihám, které jsou všemi vychvalované a doporučované, ale tohle mě lákalo stále víc a víc...
Příběh je to jednoduchý, prostý, nenáročný, odpočinkový... a nevím, kolik synonym pro to samé bych ještě našla. Vyvíjí se podle očekávání a podle očekávání i dopadne, ale moc jsem si u čtení odpočinula. Ideální letní dovolenkové čtení. První polovinu knihy jsem se smála skoro pořád. Dialogy mezi postavami byly skvělé, chytlavé, zajímavé. Líbilo se mi to moc. Druhá polovina už byla vážnější, řekla bych místy až dramatická a taky romantická. Milostné scény tu samozřejmě byly dle očekávání, ale jejich popisy byly i přesto decentní. Ač tato kniha poprvé vyšla už před více jak deseti lety, myslím, že s popisy milostných scén může konkurovat kde jaké současné vyzdvihované romantické knize, kde je to všechno tak nějak bez elegance a pořád dokolečka. Já jsem s knihou spokojená. Nic, co by člověka úplně uchvátilo, chybky to má, ale dokonale si u toho člověk odpočine a vypne mozek.