Koka komentáře u knih

Po dlouhé době zařazuji nějakou knihu do rubriky "nedočteno".

Zajímavé, místy vtipné. Psaní jde (šlo) tomu studentovi podstatně lépe, než žití. Možná, až bude mít "nažito" i něco více, než jen chlastání, záškoláctví a tápání, snad napíše i nějaký zajímavější příběh - stylistické schopnosti na to má.

4 23.01.2024

Divný příběh. Taková moderní verze románu Malé ženy. Jistě jej jinak vnímají náctileté čtenářky, zcela jinak jej vnímám já. Sestry Penderwickovy jsou zde vykreslené jako docela bystré, inteligentní a myšlenkově zdatné dívky (a to i ta "divná" - nejmenší, čtyřletá), respektující svého otce a jeho "pokyny", proto nedovedu pochopit, že celá zápletka jejich prázdnivého příběhu se točí kolem toho, že dívky - ani jednotlivě, ani jako soudržná parta - nejsou schopny pochopit a dodržovat velmi jednoduché a v USA běžně rozšířené a posvátné pravidlo - zákaz vstupu na cizí pozemek.
Na jedné straně je autorka vykresluje jako hodné, slušné dívky, vzdělané a citlivé, s fantazií a rozhledem, ale přitom všechny epizody knihy se točí kolem toho, že jasný, hlasitý a jednoznačný zákaz zas a znova porušují, překračují, ignorují. Tento protimluv příběhu mne docela dráždil, ale knihu jsem dočetla, abych věděla, co dávám číst naší čtenářce z "cílové skupiny". (Snad si z té jejich nepochopitelné rebélie nevezme příklad.)

4 16.01.2024

Jeden z mnoha literárních příběhů, které si berou na paškál provoz sirotčinců a velmi častou snahu jejich provozovatelů obohati se a trýznit své bezmocné svěřence. (I z případů z našeho regionu se zdá, že majitele různých "pečovatelských domů" nadále často vede touha po zisku v kombinaci s ponižováním a ubližováním klientům - v tom je tento knižní příběh nadčasový.)
Příběh Nanynky a Málinky je místy dětsky jednoduchý, překvapily mne však některá docela drsná místa, třeba pestrá paleta tvrdých výhrůžek fyzickou likvidací zákeřné Klotyldy.
Titulní hrdinky byly poněkud pohádkově odvážné a chytré, lhářka Pondělníčková opravdu velmi uvěřitelná - jakoby si autorka vzala námět z nějakého reálného dobového příběhu, kde "systém" selhává a o šťastný konec se postarají až indiviuální zásahy hodných lidí.

3 14.01.2024

Omar Chajjám je u nás všeobecne vnímaný ako autor poetických i sarkastických štvorverší a milovník vína. Kniha uzbeckého autora však z nemnohých dostupných úlomkov Chajjámovho diela z mnohých dobových prameňov z 11. storočia predstavuje slávneho perzského básnika predovšetkým ako učenca, vedca, matematika a astrológa, ktorý do tých dnes preslávených štvorverší (tu vo vtipných prekladoch Ľuba Feldeka) vkladal hlavne výsmech, iróniu či svoje povzdychy nad hlúposťou a obmedzenosťou okolia.
Autorovi sa zdatne podarilo vykresliť ten priepastný konflikt medzi povinnou, nariadenou a štátom (i udavačmi) kontrolovanou vierou v Alaha a vedeckým bádaním, ktoré potrebuje byť nespútané a slobodomyseľné.
Páčilo sa mi, ako Iljasov časovo zasadil príbeh dlhého a konfliktného Chajjámovho života do tej doby, v knihe vykreslil i mocenské boje vtedajších vládcov Perzie a okolia, ich vzostupy a pády, stálé intrigy, miešanie národov, zvyky a štýl vtedajšieho života.
Kniha je plná mien nám neznámých arabských učencov (poznala som z nich iba meno Avicenna) a ukazuje, aké obrovské myšlienkové bohatstvo, množstvo vynálezov a poznatkov vzišlo z vtedajšieho arabského sveta, a aké len mohlo vzísť - nebyť udúšajúcej muslimskej viery.

4 12.01.2024

Dnes bychom stav hlavní postavy této knihy nazvali "postraumatický šok". To, co zažila ve varšavském ghettu, na útěku v lesích a v četných koncentrácích, ji ani ve svobodné Francii neopouští. Postavy rodičů a manžela, kteří se z koncentráku nevrátili, ji na každém kroku provázejí, radí a komentují. Je ve světě ztracená a všechny pokusy o zakotvení selhávají.
Příběh začíná jako snová báseň, ale končí poněkud banálně a uboze - nejen dějem, ale i stylem podání.
Poutavé, no tíživé čtení.

3 30.12.2023

Sborník určený Františku Janouchovi k narozeninám obsahuje životopis jubilanta, vyznání a laudatia jeho přátel a kolegů, některé ukázky jeho bohaté a nesmlouvavé korespondence. V nedlouhé samostatné kapitolce jsem však našla ten nejdramatičtější příběh ženy, jaký jsem snad kdy četla - příběh jeho manželky Ady Kolmanové. Pokud by někoho zajímala tragická ukázka toho, co bylo možné zažít (a přežít!) v Sovětském svazu v 30. až 50. letech 20. století, tak výmluvnější příklad asi nenajde. Opravdový životopis paní Kolmanové Janouchové předčí všechny beletrie, jaké se jen kdy na téma "žena v soukolí totality" zrodily.

3 13.12.2023

Ojedinělý případ kombinace detektivky, historického románu, love story a společenské analýzy české společnosti v letech Protektorátu. Zdařilé, poutavé, místy poněkud překombinované, ale v zásadě přijatelné.
Zvrácenost vražedných praktik si nezadá s nejnechutnějšími severskými krimi, popis slavného "boje o rozhlas" působí velmi autenticky, včetně zobrazení převlékačů kabátů a budovatelů příštích kariér "za zásluhy" (= pořizování písemného seznamu obránců pro příští využití). Jen ta hrdinná tanečnice mi nějak nesedla, ale celkový příznivý dojem z příběhu mi nedovedla pokazit.

17 11.12.2023

Texty primárně určené pro ústní podání, na pódiu doplněné gesty, dikcí, mimikou, najednou přepisem na papír hodně ztratily z toho původního vyznění. Ale stejně se zde najdou mnohé "veliké pravdy", vtipné a moudré postřehy, výroky hodné citace, originální pointy.
Staněk je sice oproti Čermánkovi vulgárnější, jadrnější, útočnější, silně nekorektní vůči ženám, menšinám, atd., ale také jsou jeho "příhody" více zakotvené v době, kdy vznikly, což je místy činí - z dnešního pohledu - již méně aktuální resp. pro dnešního a budoucího čtenáře nesrozumitelné.
Některé epizody tak odvěje čas, ale myslím, že mnohé bude možné číst a pobavit se nimi i po letech.

3 01.12.2023

Dokud jsem to četla jako "reálný příbeh, který by se mohl někomu stát", hrozně mi všechny postavy lezly na nervy a nejvíc autor tou svojí neschopností zvládnout napsání dopisu tak, jak se píšou dopisy mezi blízkými lidmi.
Ale když jsem zakrátko přijala názor, že jde vlastně o přepjatou grotesku, místy až parodii, v níž chtěl Oz vylíčit různorodé typy aktérů, kteří nedovedou být ani spolu ani bez sebe, a stav izraelské společnosti v 70. letech, pak se mi to už četlo dobře a rychle. Zejména komunikace mezi právnickou kanceláří a klientem byla skvělá!
Jakkoliv je mi líto, že dílo tohoto autora je už navždy uzavřeno, jsem vlastně ráda, že se nedožil dnešních dnů a událostí, které v knize předvídal.

10 20.11.2023

Spomienky Ľudmily Šimonovičovej - Dvořákovej, publikujúcej pod menom Zuzka Zguriška, ma nesmierne zaujali. Čítala som ich síce v češtině, takže textu chýbal pôvodný kolorit, taký typický pre diela tejto spisovateľky, preslávenej záujmom o jediný írečitý región. Jej spomienky sú - samozrejme - selektívne, vyzdvihla, čo sa hodilo, zamlčala, čo bolo treba zamlčať, ale aj tak - je to skvelý dokument o dobe, veď prežila skoro celé 20. storočie!
Podobne ako v spomienkovej knihe Janka Blaha Zo skalického rínku sa aj v Zguriškiných spomienkach nečakane objavujú obdivné a pochvalné spomienky na Vlada Clementisa, ktorý pritom - v dobe vzniku a vydania oboch kníh - bol doslova exkomunikovaný zo slovenských dejín! Žeby to bolo cenzorom uniklo? V každom prípade knihu odporúčam záujemcom o obdobie zrodu Československa, 1. republiky a Slovenského štátu (niektoré podmienky personálnych výmen medzi Protektorátom Čechy a Morava a Slovenským štátom boli pre mňa veľmi prekvapujúce!), ale hlavne pre myjavských rodákov by to malo byť "povinné čítanie".

8 05.11.2023

Velice silné, obdivuhodné myšlenky. Statečný muž.

8 02.11.2023

Autorčin opulentní styl tady doslova překypěl. Příběh autistického děcka a naprosto nechápajícího (a pro čtenáře nepochopitelného) okolí, snůška vyšinutých postav. Tristní obrázek maďarského školství v 50. letech 20. století - mlácení a fackování dětí za každou neposlušnost, učitelčiny návštěvy v domácnostech žáků - doslova přepadovky zkoumající, zda je v rodině uklizeno a navařeno, zasedání různých výborů a komisí rozhodujících o tom, které dítě může chodit do jakého kroužku, vydírání "nemravného" otce jedné žákyně mravnou a jedinou nechybující učitelkou ....
Nevěřila jsem vlastním očím, že tento příběh - dle autorčiných slov v doslovu - napsala pro své 10-12-leté žákyně, které tehdy - jako učitelka experimentální školy při pedagogickém "výzkumném ústavu" učila.

2 25.10.2023

Kniha mi strukturou i obsahem hodně připomínala Staromódní příběh Magdy Szabó, ovšem na rozdíl od díla maďarské klasičky je Tiché rodostrom v mnoha částech chaotický, nedopovězený, některé dílčí dějové linky, kterými autorka čtenáře napíná, nevyústí nikam. Nesmírně mě však zaujaly kapitoly pojednávající o prvorepublikové Bratislavě a o zrodu lékárny, kterou jsem léta navštěvovala! Překvapily mne také kapitoly o návštěve Anglie a Skotska, které sice byly na základní příběh jaksi uměle naroubované a působily, jako by to byly vytržené stránky z nějakého cestopisu a omylem zařazené do rodinné ságy, ale svými vtipnými i sarkastickými postřehy na adresu Američanů, Skotů a Novozélanďanů byly osvěžující.
Největším hendikepem je absence jazykové korektury textu knihy, kterou vydavatel odflákl anebo vůbec neudělal.
I přesto jsem to přečetla za jediný den, protože ty rodinné trampoty autorčiných příbuzných díky její autorské dovednosti skvěle ilustrovaly mnohé dějinné události a zvraty našeho regionu (rozpad Rakousko-Uherska, vznik Československa a těžkosti nové republiky, vznik Slovenského štátu, okolnosti, za jakých mohla podnikat samostatná emancipovaná žena atd.)
Doporučuji.

3 22.10.2023

Příjemné překvapení. Příběh ze "sociálně vyloučené lokality" mne zaujal, působí svěže, neotřele, v podstatně je tragický, ale ne smutný.
I výhrady by se našly - předně: některé rozumářské úvahy 15-leté vypravěčky vyznívají nepřiměřené jejímu věku, pak je v textu několik logických chybek a navíc - minimálně na dvou místech patrně došlo ke krácení původního textu, zřejmě se něco vypustilo a další text pak nebyl správně, logicky navázán.
Když si však uvědomím, že je to autorčin "samizdat", tak musím konstatovat, že spisovatelka - asi z nouze, pro nezájem oficiálních vydavatelstev - si sama vydala knihu, která o dlouhé míle předčí většinu soudobé české tvorby vydávané i renomovanými vydavateli. Netuctový příběh vhodně doplňuje opravdu netuctová, invenční obálka.

7 06.10.2023

Nejvíce mne zaujalo to využití dramatické řecké historie (od antiky přes nacistickou okupaci až po fašistický převrat a "vládu plukovníků" v 70. letech) v jinak poněkud nadsazeném příběhu. Zvyky a tradice uzavřeného ostrovního společenství, jižanská nálož vášnivé lásky a ještě vášnivější a vražedné nenávisti, kontrast řeckého tradičního, rurálního života a evropského liberálního postoje - to vše se v jinak zajímavě vystavěném příbehu dalo najít.

3 01.10.2023

Kniha totálně zbourala mé (vysněné) představy o Mileně Jesenské. Nevěděla jsem o ní nic, a tak jsem se (nevím proč) domnívala, že to byla jakási éterická bytost, Kafkova múza, která iniciovala zrod mnoha jeho pozoruhodných děl. Omyl! Franz Kafka byl v jejím hektickém životě jenom malou, krátkou a (pro ni) nevýznamnou epizodou.
Za strašný životný osud však nepovažuji jenom ten Milenin, ale zejméma ten, kterým prošla její dcera - pozdější autorka této knihy. Narodit se do tak nefunkční "rodiny", muset ve věku 9 - 10 let po Praze shánět mámě drogy a chodit pro ni půjčovat peníze, nikdy v životě nevidět svoji mámu přišít knoflík nebo uvařit jakékoliv jídlo anebo dělat nějaké domácí práce či starat se o domácí rozpočet, ale přitom absolvovat s maminkou čtyři filmová představení denně, být zapojena do kolportace ilegálních tiskovin, snášet pořád se měnící strýčky v mámině ložnici - to nutně muselo tu Janu poznamenat tak, že jejímu opravdu rozháranému a asociálnímu životu - jak je uvedeno v doslovu - se ani nelze divit.
Mimořádně mne zaujaly dvě epizody: šokující zážitky Janina otce - architekta Jaromíra Krejcara z jeho pobytu v SSSR, které jeho i Milenu vyléčily z obdivu ke komunizmu. A pak informace o tom, jaké politické antagonizmy panovaly i mezi vezeňkyněmi v nacistickém koncentráku Rawensbrück - i když všem šlo o život a byly pro nacisty jenom odpad, tak i tam se dokázaly striktně dělit na komunistky a ne-/antikomunistky a "oslazovat" si vzájemně své bídné životy.
Při vstřebávání šokujících, nečekaných informací jsem se jednou u knihy i dobře zasmála, když Milenin manžel, Janin táta Jaromír, po návratu ze SSSR vyprávěl své neuvěřitelné zážitky. Cituji alespoň jeden (operní umění je mi blízké :))
" ... vyprávěl o opeře, která byla provozována v Moskvě a ve které vystupoval Stalin a Molotov (oba tenoři) a která se nedohrála, protože po výsměšné reakci obecenstva byli jak její tvůrci tak i hlavní představitelé zatčeni pro znevažování vlády sovětů - jenomže za několik dní měla opera reprízu a nikdo si už nedovolil ani se ušklíbnout, natož nahlas zasmát. A tak na jevišti pěl Stalin s Molotovem a v hledišti seděli užaslí diváci, naplnění strachem, údivem a nejistotou."

6 29.09.2023

Příběhy z prostředí židovské komunity, jejich tradic plných příkazů, zákazů, omezení, zvláštních "provozních" pravidel v oblasti soukromého i veřejného života, jsou pro mne čtenářsky přítažlivé a svou nepochopitelností i zajímavé. Zejména díla Isaaca Singera a Chaima Potoka z prostředí amerických židů mne kdysi pro toto téma navnadily, ale Noah Gordon se jim žel nevyrovná. Každopádně mi však tento příběh potvrdil, že víru, vyznávané náboženství lze měnit podle potřeby, stačí jen chtít, a že židovství - na rozdíl od katolicismu - do svých řad jen tak nikoho nepřijme, naopak - snaží se to případným přeběhlíkům všemožně znesnadnit, a tím i vyzkoušet opravdovost jejich odhodlání. Právě proto mě dějová linka Leslie nejvíce zaujala.
Český překlad považuji za nepovedený, neboť si nemyslím, že by židovský rabín nebo příslušníci židovské náboženské obce při každém povzdechu, údivu, lamentování vzývali Ježíše Krista. Netuším sice, jak znějí příslušné pasáže v originální angličtině, ale myslím, že český překladatel měl zvolit jiná slova údivu či pobouření, než zvolání "ježíšukriste", "prokristapána" a podobně.

4 27.09.2023

Ta zdejší anotace je nějak nadstandardně dlouhá ...

Fantazijní prvky, sarkasmus, zvlášní humor, bohatý jazyk, pár soudobých bulharských reálií, ale hlavně originalita, nezaměnitelnost stylu a myšlenek. Jedna z knih, která - ať už se čtenáři zalíbí, nebo ne - rozhodně nesplyne s mnoha dalšími.

3 23.09.2023