Koka
komentáře u knih
Tvůj stín / Muž, který zapomněl, že má ženu / Velice zvláštní vražda v Malajsii / Hvězdný třpyt
Jeffery Deaver
Komentuji pouze Velice zvláštní vraždu:
V tento studený deštivý den jsem se přenesla do horké Malajsie ke "kombinovanému" vyšetřování vraždy muže, kterého mnozí měli důvod nemít rádi. Samotný kriminální čin a jeho vyšetřování - nic moc, ale mimořádně se mi líbilo, jak autorka do děje skvěle zakomponovala reálné geopolitické podmínky života a obchodování v daném regionu (přátelské nepřátelství mezi Singapurem a Malajsií), ekologické zločiny pacháné těžařskými společnostmi na Borneu, rozdílný naturel asijských rodin z různých regionů a Evropanům docela nepochopitelné zvláštnosti jejich vztahů.
Zkušený kriminalista a vedle něj začínající, poněkud naivní mladý pomocník - to je už dost obehraná písnička; jejich spolupráce byla na celém příběhu nejméně uvěřitelná. Ale dočetla jsem to a ten melodramatický závěr mne ani moc nerozladil.
Myšlení jako vášeň
Rudolf Zahradník
Rozhovor s prof. Zahradníkem vznikal v roce 1998, když už měl za sebou všechny zásadní vrcholy svého úžasně bohatého života a mohl zpětně hodnotit lidi, události, politické režimy v komplexním pohledu. Rudolfa Zahradníka považuji za jednu z posledních velkých postav československé vědy, za člověka s charakterem, vášní pro zvolený obor a s pevným občanským postojem.
Epizody jeho života jsou výmluvným svědectvím toho, jak poválečná generace nadšených českých přírodovědců - matematiků, fyziků, chemiků, biologů - na jedné straně dosahovala úžasné úspěchy i v mezinárodním kontextu, na straně druhé jak byli ve svém vědeckém bádání omezováni komunistickou ideologií, masově rozšířeným udavačstvím a kariérizmem a rovněž zastaralým technickým vybavením, které je značně brzdilo, ale současně i nutilo vynalézat nové, originální cesty řešení.
S trpkostí Rudolf Zahradník mluví i o tom, jak se nenaplnily předpoklady, že polistopadová česká společnost pochopí a náležitě podpoří význam přírodních věd pro vývoj společnosti i pro ekonomiku státu, i o tom, jaké boje musel ve funkci prezidenta Akademie věd svádět s českou vládou o rozpočet a vlastně o zachování AV vůbec (zajimavé jsou epizody s Václavem Klausem). Byl trpce zklamaný z klesající úrovně studentů vysokých škol ("Fakt, že je i dnes ještě možné projít některé fakulty ležérním způsobem, to je jedna z ostud České republiky." - s. 80), a to ještě nevěděl nic o tom, jak to vypadá na "plzeňských právech" a podobných obskurních tzv. vzdělávacích institucích.
Na jeho povaze a vyznávaných hodnotách se hodně podepsalo rodinné zázemí a také jeho příslušnost ke slavné Dvojce - skautskému oddílu vedeného J. Foglarem. Zaujmou zde popisy některých až drsných aktivit Foglarových skautů - ty děti se z překážek a těžkostí nehroutily, ale naopak zocelovaly.
(Nejen) zájemcům o přírodní vědy doporučuji.
Sedmá funkce jazyka
Laurent Binet
Takový literární patchwork. Příběh je posešívaný z naprosto nesourodých prvků - od komplikovaných a laiku nesrozumitelných sémiotických teorií a soubojů filozofických tezí přes analýzy politických machinací až po drby ze života reálných předních franc. intelektuálů, politiků a gigolů a ještě dál - až po "pokleslé" dobrodružné žánry (muži v černém :), od přiznaných vykrádaček námětů Umberta Eca jako pocty jeho géniu (včetně přímého zakomponování jeho osoby a jeho autentických výroků do děje) až po "výpujčku" postav a epizod ze snad nejslavnějšího univerzitního románu - Hostujících profesorů Davida Lodgea. Kupodivu - táto slátanina krásně drží a dovede pobavit.
Obrazy francouzské politické scény sice zřejmě do důsledku vychutná pouze francouzský čtenář, ale intriky prezidentských kandidátů, jména franc. i sovětských politiků, dozvuky osmašedesátého ještě v osmdesátkách - to vše je zorientovanému čtenáři blízké. Bavila jsem se náramně: kapitola 14 se mi promítla jako scéna ze slavného filmu Šakal; epizody příběhu odehrávající se v americkém univerzitním kampusu výstižně zobrazují stav a nálady na amerických univerzitách té doby (zejména míru drogové závislosti studentů i vyučujících).
V závěru příběhu došlo i na prognostickou zmínku o jednom mimořádně nadaném "černém studentovi z Havaje", který by se mohl stát možná až senátorem (že se stane doopravdy prezidentem USA, to si ještě v 80. letech opravdu nikdo nedovedl vyfantazírovat).
Obdivuji autora pro jeho mimořádnou sečtělost a schopnost kombinovat autentické citáty vědeckých děl, politických proklamací, publicistických článků s vlastní fantazií.
Překládat tuto knihu musel být heroický výkon. O to více mne mrzí, že redakce to už nedotáhla do formy odpovídající kvalitě obsahu - korektury jsou nedotažené (jakoby ten náročný text korektora časem už tak unavoval, že čím vyšší číslo stránky, tím více neopravených překlepů), mnohé italsky či anglicky pronesené věty jsou v jazykových vysvětlivkách na konci knihy přeložené, ale nechápu, proč pouze některé. Proč ne všechny?
Za zmínku ještě stojí "česká stopa" v příběhu - Ivan Lendl.
Hlavou státu z Boží milosti
Petr Bahník
Tolik psychopatů, násilníků, syfilitiků na evropských trůnech, královské manželky umírající jak na běžícím pásu, následníci trůnu, kteří se intronizace nedožijí, intriky sourozenců a samozřejmě války, boje, zabíjení. Výstižný a smutný přehled dějin a "pílířů" naší země.
Kniha vyžaduje předem poučeného čtenáře, ale současně je napsaná dostatečně "populárně", aby zaujala i laika.
Osud jednoho Čecha
Ilona Borská
Paní Borská byla taková investigativní žurnalistka své doby. Při tvorbě svých reportáží se setkala s mnoha zajímavými lidmi a s ojedinělými příběhy, které jen díky ní a jejímu zpracování do rozsáhlé beletristické podoby nejsou zapomenuté. Životní příběh Františka Hodíka je jedním z nich. Vlastně jen ten jeho nesmyslně tragický konec jej dělá výjimečným nad jiné podobné příběhy českých učitelů, kteří museli zažívat těžké doby nesnadného studia, museli jít učit, kam jim to "umístěnka" přikázala, museli být oporami celých vesnických komunit.
Nejvíce mne zaujal dramatický popis záboru Sudet a chaotického odchodu původních obyvatel do českého vnitrozemí, naprosto nepřipraveného přijmout své spoluobčany, jako i odmítavý a pohrdavý postoj mnoha lidí vůči uprchlíkům, kteří jim "ujídali" (jak je to podobné dnešku!)
Brutální vraždy na konci války, které už neměly žádný jiný smysl, než zuřivou mstu nacistů, byly ještě okořeněné rabováním. Velmi mne zaujala scéna na samém konci knihy: "... kapsy naruby, okradený jako všichni ostatní, kteří toho dne padli. Nejlépe pochodil esesák, co šacoval Giorga Di Lottiho - Ital nosil těžké zlaté hodinky, ještě z Bagdádu."
A tak si říkám, že pravděpodobně do dnešních dnů nějaká spořádaná německá rodina jako oko v hlavě opatruje hodnotné orientální zlaté hodinky, které si dědeček přinesl z války a vydával je za odměnu za své služby vlasti. Ale ty hodinky vědí, jak to bylo doopravdy!
Delacroix - román malíře hrdiny
Pierre Courthion
Román napsaný s podobnou vyumělkovaností a patosem, jakými se vyznačovalo i malířovo dílo. Dobře vystižená atmosféra doby a společenské postavení "prorežimního" malíře. Na knize mne zaujala ještě jiná - neliterární - záležitost: kniha byla (což je divné) tištěna v tehdejší NDR. A přesto, že soudruzi z endéer v sazbě českého textu udělali hodně chyb, musím uznat, že je vytištěna na tom nejkvalitnějším papíru, jaký sem kdy měla v ruce.
Láska a smrt
Siegfried Obermeier
Všichni, co se pohoršují nad hříšností dnešního světa, by měli nakouknout do doby, kdy se odehrává Villonův život. Kláštery, mocenská politika, univerzitní studium, život chudiny, duchovenstva i život šlechty - to všechno bylo "semeniště hříchu" a hříšník, který to měl z první ruky, o tom napsal nesmrtelné verše. Jeho závěť / Závěť je dědičstvím, ze kterého se můžeme radovat i po staletích.
Lži
Françoise Mallet-Joris
Autorka se doslova opájela detailním popisem postav, prostředí, nemocí, což hodně natahovalo objem textu, ale výrazně ochuzovalo dynamiku děje. Těch čekatelů na dědictví je hodně, ale hlad po moci drží hlavního představitele při životě. Příběh měl potenciál nabrat kriminální příchuť, to se nestalo, zůstalo "jen" u rodinného dramatu.
Zády k sobě
Julia Franck
Strašně kruté. Četla jsem to na přeskáčku, prostřídávala s jinými knihami, protože na jeden zátah to nešlo. Už ten úvod s detailním popisem úklidu napovídal, že půjde o něco patologického, a žel, to se i splnilo. Napsané je to mistrně, působivě; myslím, že předchozí nízká ohodnocení jsou názorem na depresivní vyznění příběhu a ne na špatné autorčino "spisovatelství". Naopak - autorka má mimořádnou schopnost psát tak, že ty postavy doslova "vidíte".
Slepí pasažéři
Martin Andersen Nexö
Drsné příběhy lidí z nejspodnějších vrstev tehdejší dánské společnosti. Některé příbehy mají kriminální linku, sem tam zazní i humoristický tón, všechny působí velmi autenticky a autobiograficky. Našly by se zde i skvělé náměty na filmové zpracování.
Jsem velmi překvapená, že tak letitá a zajímavá kniha zde dosud nemá žádnou odezvu. Doporučuji.
Muž s modrými kruhy
Fred Vargas (p)
Nepochopitelné, nesrozumitelné. V celém příběhu jsem narazila na jedinou větu, která mne opravdu zaujala, a sice že niť, aby se pak při šití nezauzlila a nekroutila, se má do jehly navlékat "po cívce" - vypadá to na užitečnou praktickou radu, ale stejně si neumím představit, co se tím myslí.
Myslím, že této autorce se budu zdaleka vyhýbat.
Prohra
Dragoslav Mihailović
Mimořádně drsný příběh, plný krutosti i lítosti, nenávisti i lásky. Jugoslávské emigranty ve Švédsku pro mne vždy představoval pouze slavný Zlatan I., a vůbec by mi nenapadlo, že jich tam bylo již v 60. letech hodně a že šlo mnohokrát o spodinu s kriminální minulostí, což je i případ vypraveče z této knihy. Detaily boxerských zápasů mne moc nebavily, ale protože box hraje v příběhu docela významnou roli, bylo třeba se tím textem prokousat.
Nejmrazivější - z dnešního pohledu - je závěr příběhu (napsaného cca v roce 1968), v němž hlavní postava - ve snaze vykoupit se z hříchů svého života - touží po tom, aby byla válka a on mohl prokázat své hrdinství a lásku k rodnému srbskému městu v Jugoslávii. Autor, když to psal, jistě netušil, jak se to mnoha Jugoslávcům již brzo splní. I on se toho dožil (a možná i tomu napomáhal? Kdoví.)
Cesta
Stanislaw Dygat
Příběh o tom, že nikdo nemá svůj život jenom ve vlastních rukách. Nejvýstižněji to charakterizuje citát z knihy:
"Odedávna se filosofové, básníci a často i lidé docela průměrní jako bankovní úředníci, autoři didaktických románů nebo magistrátní zaměstnanci zamýšlejí nad tím, co je štěstí. Bylo už o tom formulováno mnoho myšlenek, tezí a definicí a téměř všechny byly absolutně zbanalizovány, takže lze těžko mluvit o štěstí, aniž by se člověk nezesměšnil."
Podobizna
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Hluboký ponor do tvůrčího procesu, do umělecké i komerční stránky výtvarného umění. Obdivuhodné a pořád aktuální.
Dubliňané
James Joyce
Drobné a ponejvíce nevýznamné epizody z fádního a poměrně omezeného života obyvatel Dublinu - dětí, mladíků, dospěláků (z těch jde hlavně o neúspěšné zkrachovance, zoufalce) ze začátku 20. století. Z většiny příběhů prosvítá výrazný sociálně-kritický tón. Překvapivé jsou i motivy technického rozvoje, např. počínajícího motorizmu v povídce Po závodě. Z ní je i nadčasový postřeh: "Rychlý pohyb prostorem člověka povznáší, stejně tak věhlas, stejně tak peníze."
Večery u krbu
Ondřej Neff
Hodně zajímavá, ovšem velice chaoticky napsaná kniha. Přitom by bylo stačilo rozdílným typem písma odlišit, kdy je vypravěčem Vladimír N. a kdy Ondřej N. Někdy jsem jenom z kontextu a nějaké zmínky o jiném člověku či prožité události dovedla pochopit, kdo právě popisuje své zážitky či názory. Kdo by čekal podrobnou a zasvěcenou (auto-) biografii slavného autora, byl by zklamán - jde pouze o dílčí příhody a z celé knihy docela nápadně vykukuje, že zážitky a události před rokem 1948 jsou popsané mnohem intenzivněji; doba po neslavném "převratu" - i když byla v tvorbě VN mimořádně plodná - už není předmětem tak podrobných vzpomínek. Mnohé zážitky a postřehy mne mimořádně zaujaly: jednak celoživotně nevyjasněná historie života manželky V.N. a matky O.N. (kteří se údajně nikdy nedozvěděli detaily jejího života před sňatkem s V.N. ani důvod jejích několika předchozích příjmení), ale líbila se mi hlavně epizoda popisující doslova převratnou historickou událost - jak student ženevského gymnázia Vladimír N. seděl v kině (na jednom z prvních promítání) a v tom bylo promítání přerušeno vystoupením člověka, který vzrušeně oznámil, že právě přišla zpráva, že první člověk na světě - Lindbergh - přeletěl oceán. Zajímavé jsou i pasáže věnované pražskému kulturnímu životu v době první republiky a rovněž všeobecný odpor a jenom útrpné strpění pádu monarchie a vzniku republiky ze strany spisovatelových předků.
...jen na pár dnů
Zlatko Radvan
Pozoruhodné! Autorova schopnost literární reflexe vlastních zdravotních potíží, příběhů jiných pacientů a prostředí psychiatrické léčebny je opravdu obdivuhodná. Kniha mne inspirovala k vyhledávání dalších informací o Z. R. a díky tomu jsem narazila na jeho velmi zajímavé fotografie - rovněž plné citu a osobitého pohledu, jako je i tento text.
Coventry na útěku
Sue Townsend
Po velice slibném rozjezdu se příběh zvrhnul v přepjatou grotesku, ale v závěru jsem - díky několika málo tučně vysázeným slovům - pochopila, o co autorce šlo: knihu psala v době, kdy se britské ženy začaly osamostatňovat, přemýšlely a některé i konaly autonomně, přestávaly být tak totálně závislé na svých manželích a podřízené předurčené sociální roli. ST se v příběhu vypořádala i s pokrytectvím vládnoucích politiků a stereotypy názorů venkovanů na Londýňany a obráceně. Našla jsem zde vysloveně vtipné a výstižné epizody, ale také pasáže, ve kterých to autorka přehnala. Šlo však o krátké a rychlé čtení, a tak nelituji.
Dům u nemocnice
Valja Stýblová
Takové miloučké, naivňoučké o venkovské "popelce", která byla houževnatá, bezelstná a pilná. Dnes by takový typ dívky jistě nešel na zdravotní školu.
Kritik
Peter May
Exhibiční představení ve prospěch francouzského vinařství a prezentace autorových znalostí o pěstování vinné révy, odrůdách, zpracování hroznů a zejména o strašlivé obchodní politice při prodeji vín do USA. Kritik, který uděluje respektovaná hodnocení vínům a tím je komerčně zvýhodňuje či poškozuje - taková postava je v různých variantách protagonistou asi vícero detektivek, a i zde působí docela uvěřitelně. Méně uvěřitelně na mne působila postava neoficiálního detektiva, který - samozřejmě, bez toho by to nešlo - musí snášet a přetrumfnout omezenost státní forenzní laboratoře ... no, pohádka. Kniha je produktem velkovýroby, kterou je tento autor proslulý, a tak jsem ani nebyla plytkostí dialogů či epizod překvapena.
