kramver
komentáře u knih
Rozsypaná slova
Martin Daneš
Och! Díky Pett za tvůj komentář, bez kterého by se kniha nikdy nedostala až do mých rukou, protože bych o ní nevěděla. A to by byla převeliká škoda. Martin Daneš se s velkou pokorou a úctou přiblížil svým vypravěčským stylem jemnému humoru, který dnes už není tolik v módě, a přesto umí stále dojmout, pohladit a přiměje čtenáře k velkému úsměvu. Žel vzhledem k tématu se úsměv brzy vytratí a nahradí ho neodbytná bolest a lítost, kterou jsem si prožila již mnohokrát, a přesto se občas znovu uchýlím k četbě dalšího příběhu o nešťastně ztraceném životě v té nejkrutější době naší historie.
Chrám divů
Leslie Parry
Příběhy v Odeonkách bývají často překvapivé. Od této knihy jsem čekala něco úplně jiného, možná i díky obálce, kterou tu už pár lidí také zmiňovalo. Zvláštní, spletitý, detektivní příběh o lidech, kteří se pro svou jinakost ocitají na okraji společnosti mě zvláštním způsobem vtáhnul. Schopnost přežít, touha po vlastní identitě, utrpení, špína, krev a bolest. Ale i láska a pouto dvou sester, okamžiky, které změní běh událostí navždy i propletenec osudů, který byste nečekali. Celé by se to skvěle vyjímalo na filmovém plátně. Nepůsobí to jako reálný příběh, spíš taková pohádka pro dospělé. Hodně drsná pohádka s přesahem o svobodě, rovnosti a právu na to, být jiný. Stále nejsme tak daleko, abychom neměli vlastní chrám divů, přestože už se moc není čemu divit.
Psí park
Sofi Oksanen
Není to špatná kniha, Sofi Oksanen psát umí. Vhled do situace a vývoje na Ukrajině by byl přínosný i bez ohledu na současnou válku. Téma je neotřelé a detektivní zápletka a postupné odkrývání děje dlouhou dobu udržuje čtenářovu zvědavost. Ale jak už se tu zmínilo, od jistého momentu je to už dlouhé a pro mě i přehnaně překombinované. V závěru jsem se do čtení už trochu nutila a pak nastalo překvapení, že konec vlastně není tak úplně konec.
I když hodnotím knihu jako průměr, i v porovnání s Očistou, chystám se na další autorčiny knihy. Její ženské postavy a způsob, jakým píše, je mi blízký.
S každou padající hvězdou
Susan Elizabeth McClelland
Nejedná se o literární skvost. Příběh je popsán poměrně jednoduše a je přizpůsobený i mladším čtenářům. Ale co je rozhodující, je téma. Myslím, že zájem o to, dozvědět se, jak to funguje v KLDR stále stoupá. Možná i vlivem knih Nini Špitálníkové. Tady se setkáváme s osobním příběhem ještě dítěte, které muselo čelit hladomoru, násilí a ztrátě rodičů. Autor se i v současnosti věnuje problematice uprchlíků a věří ve sjednocení Severní a Jižní Koreje. Buďme rádi za to, kde jsem se narodili a važme si demokracie a svobody.
Sametový domov
Vesna Evans - Tvrtković
(SPOILER) TĚŽCE SE MI DÝCHALO! A nebylo to vedrem. Válka v bývalé Jugoslávii začala před 30ti lety a vyprávění Maji o přesunu rodiny ze Sarajeva do právě vzniklé České republiky, po rozpadu Československa, nemůže být v dnešních dnech aktuálnější. Tři dekády uplynuly a odehrává se opět ten samý příběh jen se to tentokrát netýká Balkánu, ale Ukrajiny. Nahlédnout pod pokličku myšlenek, pocitů a zkušeností lidí, kteří se nedobrovolně vzdali vlastní země, aby se naučili žít v té naší, určitě dokáže přispět k větší toleranci a zamyšlení. A nutno říct, že někde jsem se neubránila smíchu při četbě nešvarů, které si Češi asi ani neuvědomují. A některé se doufám, už vytratily do ztracena :-)
Dvojčata Mája a Adin dospívají v nové zemi v divokých devadesátkách a tak se brzy setkávají s dalšími vážnými problémy. Jejich okolí se postupně propadá do drogové závislosti a nečekaný zvrat v poslední třetině knihy mě naprosto uzemnil. Náhle se téma přesouvá jinam, vymění se vypravěči a prožijeme i jiný druh bolesti než ten, způsobený válkou nebo válečným násilím. Možná jsem trochu nevěřícně kroutila hlavou, že by Mája dokázala udělat takovouhle kravinu a nejspíš bych očekávala, že Vendy zareaguje přesně opačně, ale to už bych napověděla moc. Doporučuji si knihu přečíst. V dnešních dnech je to skoro nutnost.
PS: dopisy od babičky byly velmi velmi silné.
Život v Paříži, můj splněný sen
Lisa Anselmo
Hodně lidí, jak čtu zde v komentářích, bylo z knihy zklamaných. Já jsem zklamaná nebyla. Já jsem byla šťastná, že jsem nedostala další naivní romanci o tom, jak se osamělá Američanka přestěhovala do kouzelné Paříže, objevila v sobě talent na pečení, otevřela si cukrárnu, potkala chlapa svých snů, hromadu přátel a žila šťastně až do smrti.
Tak zpět, Lisa vás zavede do reality. Vypráví o svém až nezdravém vztahu s matkou, kterou miluje, ale která z ní pozvolnou manipulací, ponižováním a nespokojeností s vlastním životem, vytvoří perfekcionistku plnou obav. Lisa se neodvažuje žít vlastní život. Oboustranná závislost mezi ní a matkou jí neustále zavírá dveře. Po její smrti se rozhodne, že nadešel čas myslet na sebe. Paříž je zde dokonalá kulisa, kdo by si při přečtení názvu nepředstavil pohádku, kterou by si rád vyzkoušel. Ale realita je jiná. Lisa bojuje s francouzštinou, bytem, do kterého zatéká, osamělostí a pochybnostmi, zda udělala správné rozhodnutí. Ukazuje nám, že změna sebe samé, je dlouhodobý a bolestivý proces a tím, že se přestěhujete kamkoliv na světě, se váš život nevyřeší.
Ten příběh je reálný, Lisa je reálná - najdete ji na instagramu, na Youtube a má i svůj blog. Trochu mi chybělo, žejsem při čtení neznala její věk, víc by mi to pomohlo se do ní vžít. Držím jí palce, zaslouží si to.
Prokletí
Chuck Palahniuk
Za mě nejlepší Palahniukova kniha. Madison je 13, právě umřela a přišla do pekla. Madison je trochu oplácaná rebelka. A tak si putuje peklem a hledá odpovědi. Kritizuje dění nahoře na zemi, líčí své netradiční zazobané rodiče a vzpomíná na historky ze svého krátkého života a poněkud nečekanou smrt. Prokletí je satira, vtipná kritika současné společnosti hlavně v USA. Je to originální a vtipné dílo. Až na scénu s obryní je na Palahniuka méně zvrhlá ve srovnání s jinými jeho díly. Tahle kniha vážně stojí za přečtení.
O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky
Jean-Michel Guenassia
Možná kdybych nesrovnávala s Klubem nenapravitelných optimistů.... Kniha to špatná není, ale není vynikající... což ta již zmíněná prostě je.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Myslím, že kniha potěší spíš mladší čtenáře svým naivním humorem. Já ji četla v dětství a rozesmála mě hodně. V divadle ABC ji převedli na divadelní prkna. Neviděla jsem, ale řekla bych, že vznikla hra vhodná pro celou rodinu. Proč ne, občas je dobré se nechat pobavit něčím nezákeřným. I já si budu z knihy navždy pamatovat stupňování přídavného jména studený: studý, studší, pod nulou.
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Klub rváčů je kultovní kniha i film. Z mého pohledu je trochu jiná v porovnání s ostatními Palahniukovými knihami a pokud s tímto autorem začínáte, myslím, že je to nejlepší volba. Předvede vám v ní svou originalitu, fascinuje vás svými myšlenkami a názory, nadchne vás pro své hrdiny, ale nestačí vás znechutit svou příliš bujnou fantazií v oblasti tělních tekutin a jiných perverzit. Film se drží knižní předlohy docela věrně. Já viděla nejdřív film, pak četla knihu a obojí ve mně zanechalo hluboký dojem. Je to rozhodně jedna z autorových nejlepších knih.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Opět je to vtipné vyprávění doplněné nádhernými ilustracemi. U této knihy Ladislav poprvé navázal spolupráci s ilustrátorem, který vtiskl nakonec všem jeho knihám podobu malého uměleckého zážitku. První kniha se tak zpětně dočkala nového kabátu a všechny následující knihy už se těchto ilustrací a kvalitního papíru drží. Ladislav má knihy rád minimálně stejně jako cestování. Je to vidět a je to cítit. Tyhle knihy chcete mít v knihovně a nezůstanou jenom na ozdobu, jejich přečtení vám garantuji.
Vegetariánka
Han Kang
Zajímavé je, že není tak úplně jasné, zda za úspěchem této knihy stojí sama autorka nebo britská překladatelka. Ale to mě příliš netrápí, protože i český překlad mě velmi zasáhl. Příběh, který vychází z nelehkého postoje korejských žen ve společnosti , dokáže oslovit i evropského čtenáře. Román se posouvá v ději předáváním vypravěčské štafety. Začátek sledujeme očima manžela hlavní postavy, aby si po něm převzal slovo její švagr a v závěru její sestra. Jonghje svým rozhodnutím přestat jíst maso spustí lavinu událostí, které ovlivní život nejen její, ale i všech zúčastněných. Zatímco její tělo se stává křehčím, její mysl se zarputile vzepře navzdory submisivitě, která v ní byla vypěstována již v dětství autoritářským otcem. Kdybych byla stromem, objala bych křehkou Jonghje a stejně tak její sestru svými mohutnými větvemi. Zasypala bych je hromadou květů a zaševelila jim do ouška svým listovým, že každá bytost má právo na vlastní identitu, přání , názory a lásku.
Malý život
Hanya Yanagihara
Malý život je velká kniha na velké téma. Připravovala jsem se dlouho než jsem našla odvahu se do ní pustit. Na vánoční svátky jsem si zvolila příběh o mučivé bolesti, krutosti a sebenenávisti, ale zároveň jako protipól o obětavé, nesobecké lásce. Ustála jsem to bez slz, ale lehko mi z toho není. Ne všechno se dá napravit, zahojit a změnit. a někdy je nesnesitelná těžkost bytí mohutná a všeprostupující. Bolí to, ale je důležité takové knihy číst. Jen jsem se nedokázala napojit na záměr autorky, pojmout příběh trochu nerealisticky. Absurdní pracovní úspěchy všech přátel, jakési bezčasí, kdy nevíme, kdy se celý ten příběh odehrává, a do jisté míry i neskonalá trpělivost, laskavost a obrovská snaha Judovi pomoct tolika lidí, mě někdy rušily. Jako by proti sobě stály extrémě vykresléné dobro a zlo a v tom souboji to bylo zlo, které mělo poslední slovo.
Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o mozku a báli jste se zeptat. Jedním slovem výborný. Přímý, upřímný a otevřený rozhovor. Nevyhýbá se ani nepříjemným tématům, nepostrádá velkou dávku vtipu. Tenhle rozhovor se čte jedním dechem a nudit se u něho nebudete.
Poslední noc na Klikaté řece
John Irving
Pro mě jedna z Irvingových nejlepších knih, postava Ketchuma ve mně dlouho doznívala byť šlo o postavu vedlejší . Ne často se mi stává, že si přeji převést knihu na filmové plátno, ale u této knihy bych filmové zpracování viděla ráda. Drsní chlapíci, kteří kdysi plavili dřevo a jejichž profese časem vymizela, osudová příhoda, která ovlivní životy otce a syna a vyšle je na dlouhou pouť a nezaměnitelný Ketchum.
Doktore, šťastný a veselý!
Patrick Taylor
Když je i květnu zima pomalu jak v prosinci, tak kniha s tématem vánoc vůbec nevadí. Přeskočila jsem jeden díl, ale autor se k hlavním událostem ve zkratce často vracel, takže mi to nechybělo pro pochopení kontextu. I tentokrát jsem si čtení užila a hezky se odreagovala. Ale na chvíli se od této série odpoutám, aby toho nebylo až příliš.
Můj grónský rok
Eva Střihavková
Můj grónský rok je ještě o fous lepší než Opička na gumě a já opět nadšeně tleskám. Najít autorku, která umí psát bez patosu, zbytečného melodramatu a vyhýbá se obvyklým klišé, je tak vzácné, že objevení Evy Kollerové Střihavkové je pro mě trochu zjevení. Příběh se velmi dobře čte, vyznívá uvěřitelně ale ne obyčejně a hlavní hrdinka je prostě žena z masa a kostí. Není dokonalá, ale ani vyloženě nesympatická.
Někdo už zde podoktnul, že je kniha psaná velmi malým písmem. Ano i já se přidávám k této kritice, jelikož mám trochu víc dioptrií a chvíli jsem se s tím prala. To je spíš výtka na nakladatelství. Jinak se rozhodně těším na další knihy z pera této autorky, určitě stojí za přečtení.
Spiknutí proti Americe
Philip Roth
Velký spisovatel, to především. Zajímavá fikce, která nutí k zamyšlení, skvěle popsané situace a rodinné vztahy. Philip Roth mě opět příjemně překvapil a navnadil na další jeho knihy.
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
Vynikající, čtivá a poučná kniha, která by měla ležet na nočním stolku každého, kdo chce nahlédnout na společenské problémy více komplexně a ne jenom z pohledu své "bubliny". Mně kniha v tomhle ohledu pomohla a otevřela mi v mnohém oči. Mám tyhle sondy do české společnosti ráda, vždy mě překvapí :-)
Mít pro co žít
Richard Roper
Originální název How not to die alone by byl rozhodně trefnejší vzhledem k tématu i povolání hlavního hrdiny. Kdo četl Eleanor se má vážně skvěle, tak Andrew je její mužský protějšek. Eleanor se mi pod kůži dostala víc. Ale ani tahle kniha nepostrádá humor i na místech, kde byste ho nečekali. Zvláštní zaměstnání hlavního hrdiny ho den co den fackuje přímo do obličeje, ale Andrew je ve svém bezpečném ošunťulém světě skopojený. Se svými vláčky, imaginární rodinou a virtuálními přáteli na internetovém fóru. Ale pak zjistí, jaké by to bylo, kdyby všechno bylo doopravdy tady a teď.
Na tropický letní víkend to byla ideální knížka. Líbil se mi styl psaní, humor i to, že autor příliš netlačil na pilu. Nesnažil se mě emocionálně vyždímat jak pomeranč. Vyvažoval vážnost s lehkým humorem a mě to strašně sedělo.
