kristina6651
komentáře u knih
V pekle jsme všichni Hébert
Madla Pospíšilová Karasová
Málo kdo si uvědomuje, že se takové věci děly a možná ještě dějí. Příběh mi místy připomínal Spáče, jen hrdina "Hébert" to měl o to horší, že byl úplně na všechno sám a bez přátel, absolutně odříznutý od světa a bez neděje. Smekám před autorkou a její schopností přiblížit vše autenticky a zároveň s profesionálním odstupem, stejně tak hlavního hrdinu v obou jeho životních etapách. Tíživému tématu určitě rovněž prospěl právě tento kratší rozsah.
Líp už bylo
Jiří Sivok
Takhle nějak, obávám se, že by to asi vypadalo. Osobně mi příběh nepřipadal (až na pár fantasy prvků) ani moc nereálný. Zpočátku jsem v textu trošičku klopýtala, ovšem jakmile se příběh rozjel, nedokázala jsem přestat zatínat zuby a pěsti. Pěkně vykreslené a rozmanité všechny postavy, ne prvoplánově kladné nebo záporné a to bez ohledu na národnost: je tu nemocná stařena, ruský postižený mladík, znásilněná dívka, sadista - kanibal... navíc hlavní hrdina je chybující smrtelník. Autor také zvolil zajímavé a nečekané prostředí, které dobře zná, jen čtenář valí oči, co se v jeho oblíbené lokalitě může dít... Za mě parádní čtení.
Čuňazie
Nelly Černohorská
Potěší, podráždí, vyvolá úsměv i od srdce zasmání - Nelly Černohorská si na nic nehraje a přináší svojí hravou poezií tolik potřebné odlehčení a radost. Básně jsou navíc velmi dobře seřazené a doplněné naprosto parádními a výstižnými ilustracemi Aleše Čumy.
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Jednoznačně jedna z nejoriginálnějších knih, co jsem poslední dobou četla.
Jihočeský horor
* antologie
Kniha se mi líbila především tím, že úplně každá povídka byla originální. Nenajdete tu téma, ať jakkoli profláknuté, které by nebylo zpracované originálně (o "krtcích v Bazénu nemluvě, ti by vydali na samostatnou rasu a knihu). Absolutní špičkou antologie jsou povídky Hovořící bytost Webster a Příchozí tisíce otců, ale zajímavý pro mě byl například i snový Podsvět.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Opět autentická atmosféra, propracované postavy i zápletky. Krásně ukázáno, že se mezi lidmi najdou nejrůznější povahy, bez ohledu na národnost či politickou příslušnost. Jen v posledních kapitolách o roli Anny, jsem se trochu zarazila a musela jsem se vracet, abych její roli pochopila. I tak mi přišla už trochu navíc. Podle mě ono jedno odhalení by bohatě stačilo.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Tak tohle mi mimořádně padlo do noty. Krásně vystižené atmosféry daných časových období i Šumavy samotné, mlžné scény s ozvěnami času a osob byly skutečně působivé (sem tam jsem si vzpomněla na film Ti druzí, knihu Echo nebo seriál Akta X). Kniha měla všechny atributy, které u horroru vyhledávám, včetně zajímavých postav (nejde jen o nesourodou skupinu divně naivních lidí určenou k likvidaci, jako u Trhliny, ale o postavy logicky propracované a uvěřitelné) a konec byl též dle mého gusta: měla jsem husí kůži a bylo mi zvláštně smutno. Autorka dokáže se čtenářem skvěle zamávat...
Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
(SPOILER) Ano, v podstatě jde o příběh Vymítače Ďábla převedeného na větší skupiny lidí na obou stranách sil. Ale... styl, jakým je Sirotčinec v údolí napsán, tísnivost a instantní napětí činí z díla jednoznačnou špičku mezi hororovými knihami. Pravda, většina dětských postav je načrtnuta jen zběžně, zmiňovaná většinou pouze jménem, takže se mezi nimi čtenář může na chvíli ztratit, ale ve výsledku to vlastně jen dotváří atmosféru sirotčince, kde je každý chlapec více méně jen hladovým krkem navíc... Po parádní Sacculině si Fracassiho řadím mezi nejlepší horrorové autory vůbec.
Ďáblův hřbet
Honza Vojtíšek
Tvorbu Honzy Vojtíška a Ivana Kučery znám, každého z nich považuji za jedny z nejlepších autorů v dané zemi. Pro to jsem byla natěšená, že soustředili své síly do jedné knihy. O co víc vzrostlo mé nadšení, když jsem se dozvěděla, že půjde o historizující příběh! Je tu všechno - dusná atmosféra, napětí, syrovost středověku, příjemná stylistika, uvěřitelné postavy, nepoučitelní fanatici a hlavně originální tvorové, na které není možné jen tak zapomenout. Jestli mi doposud v domácím horroru něco chybělo, pak to byla právě tato kniha a já děkuji autorům.
Mízožravci
Petr Boček
Že je Petr Boček vynikající autor už dokázal bezpočtem povídek, že je bezvadný vypravěč zase mnoha přednášekami a příběhy (nejen) z dětství a minulosti. Na knihu podobného ražení a kvality jsem čekala už dlouho - na strašidelný a znepokojivý příběh, který by se při tom opíral o známé reálie, byl vyprávěný kultivovaným stylem, a zachoval si tajemství a strach o hrdiny až do poslední chvíle. Nesouhlasím s komentářem Rassmussena, protože oné "ploché erotiky" se v románu oproti většině knih "novodobých" autorů vyskytuje minimum, totéž platí o bezduchých vyvražďovačkách. Mízožravci jsou především napínavý a dojemný příběh o síle opravdového přátelství, čestnosti, závislosti, vůli, strachu a hlavně vzpomínání, příběh zelený jako zašlé linoleum prastaré páchnoucí kliniky…
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Jedinečná knížka, ve které dokonale splývají nostalgie ze školních lavic a současné seriálové a filmové trendy. Svižné a krátké, přitom neuspěchané, napínavé a děsivé přitom neexplicitní a bonusem jsou zajímavé a skvěle napsané postavy.
Bába Motyka
Marko Hautala
Když vidím to hodnocení, musím se ptát, zda někteří nečetli jinou knihu. Dílo takhle skvěle napsané se jen tak nevidí: neopakovatelná atmosféra, živoucí postavy, prostředí, přirovnání v popisech, náznaky a nápovědy, napětí... nechybělo mi nic. Střídání časů a postav bylo možné zjistit hned zkraje kapitoly, a těch tam zase tolik nebylo - a ani postav, aby to celé člověk neudržel v paměti a v závěru si nespojil. Mě komplikovanější příběhy baví, tenhle měl navíc něco, kvůli čemu se okamžitě vrhám na další autorovo dílo.
Ta, co jde první
Livia Llewellyn
Surreálný obří nadsvět chrlící depresivní stereotypy vytváří ideální kulisy pro ventilaci klasicky lidské a skvěle napsané hrdinky (velmi by se líbila autorce Janě Dvořáčkové). Kniha je plná alegorií na problémy naší civilizace, geniálních nápadů, surovosti či sarkasmu a skvěle funguje i bez "napojení" na mýtus Cthulhu. Ta, co jde první je skoro až osobní příběh, který musel ven. Který vznikal z vnitřního drásavého pnutí autorky. Je živelný a živoucí. Je nebezpečný a jedinečný.
Není nebe nad Mexikem
Michal Březina
V hotelu Coral odstartovala jisté slečně celkem drsná jízda. Kdybyste nevěděli, jak chutnají ponožky na kari, nebo co má za lubem mexikánsko-májská sekta, můžete to zjistit se sympatickou Klárou Konečnou. Parádní, vtipné, akční i dojemné čtivo nejen na léto.
Hrůzy v Michiganu
Pavel Bartáček
Tak slibovaných útržků indiánů se sice nedočkáme, ale v jednom kuse v téhle řezničině zůstane málokdo. Ono také co s oběťmi, když vlkodlačí prokletí je tak snadno přenosné a každý si tesáky/drápy musí hájit své teritorium? Šelmy v románu Pavla Bartáčka jsou mimořádně hladové ale i zajímavě odporné a děsivé, čehož určitě nebylo snadné docílit. Je vidět, že autor zná zvířata a dokáže se do nich vcítit a nechat je v knize promlouvat. Příběh je od začátku do konce poutavý, žádný z hrdinů není v bezpečí. Trochu může rušit pár chybně použitých slov či slovních tvarů, ovšem většina nešvarů začínajících autorů se tu prakticky nevyskytuje. Navíc má Pavel Bartáček velkou slovní zásobu i pěknou stylistiku. Těším se na další díly.
Farma zrůd
Martin Štefko
Málo kdy se setkám s hrdinou, který mě dostane na první dobrou. Kterému věřím všechny jeho vlastnosti, jeho démony, jeho povahu, pocity a vlastně každé slovo. Když si takového hrdinu dosadíte do promyšleného a drsného příběhu, je na perfektní knihu zaděláno. Psychologicky propracované jsou navíc úplně všechny postavy. Strhující děj, který hraje na nervy od první věty, je vyprávěn ve dvou časových rovinách a postupně se vrství a vyplňuje. Další přísadou jsou perfektní dialogy, návnada na příběh ženy, která se "nikdy nepřestala usmívat" pak třešničkou na dortu.
Architekt temna
Marko Hautala
Finský feeling, atmosféra, hrdinové, prostředí, příběh, napětí... této knize nechybí naprosto nic.
Polární záře
Jiří Mazurek
Dala bych 90%, protože někteří hrdinové se mi v příběhu trochu ztráceli, jednoznačně ale jde pro mě o jednu z nejlepších CZ knih za posledních pár let. Budu ráda za jakoukoli další v tomto žánru, za pokračování Záře bych se také nezlobila.
Pláč němého boha - 1. svazek
Tereza Matoušková
Na návrat do Podmoří Terezy Matouškové jsem se těšila několik let a ne marně. Autorka nabízí zcela nový příběh, mnoho velmi zajímavých a uvěřitelných postav a událostí, které se až nebezpečně podobají některým částem našich dějin. Střídání postav mi hodně vyhovovalo (přesun v prostředí je vždycky takové osvěžení). Román patří mezi náročnější fantasy, čemuž odpovídá také propracovanost celého světa a jednotlivých jeho částí.
Smrdutý kojot
Rosana Zvelebilová
Zábavné ve všech směrech. Když už si myslíte, že je to zamotané, objeví se další průser a další spojitostí, ke konci už jsem se srdečně smála, na co všechno autorka nepřijde, a jak jí to do sebe všechno pěkně zapadá. na konci mi ukápla slza, po hrdinech se mi bude stýskat, ale tak to mám i u předešlého románu autorky.
