KudrnatáHolka komentáře u knih

(SPOILER) Uf, těžko hodnotit... Mám z autorky pocit, že se občas snaží vyvolat emoce za každou cenu. A občas to není, prostě není dobré. Tak bezútěšná atmosféra prakticky bez špetky naděje (možná až na to moc hezké smíření na konci), jako v jejích knihách, se jen tak nezažije. A nejsem si jistá, jestli se mi to líbí a jestli to vlastně funguje. Někdy čeho je moc, toho je příliš a mysl čtenářova si sice občas libuje v takovém tom bahníčku (v kontextu téhle knihy je to možná až příliš přiléhavé), ale je fajn, když z něho může občas vybřednout na světlo, nadýchat se čerstvého vzduchu, pochopit, že ta beznaděj má někde svůj protipól.
Prohnilé maloměsto, kde jsou lidé rozsortováni na zbohatlíky hájící si své pozice za každou, i velmi přemrštěnou (v této knize podle mě určitě) cenu, a na ty "chudé", kteří se nikoliv jen vlastní vinou ocitnou na pokraji zoufalství. Všichni ví nebo tuší, ale raději mlčí. Maloměsto, do kterého se nechcete dostat, jako fakt ne.
Stejně jako v Pramenech Vltavy si autorka celkem podrobně nastudovala, co se děje s lidským tělem v různých fázích umírání, trochu to zavání (pardon) naturalismem, který v této knize vychází z úst velmi nepravděpodobné osoby, ale koneckonců, je to paní "doktorová", takže od manžela je informována.
Líčení ze strany jednoho z chlapců se mi vlastně líbilo. Byl to jiný úhel pohledu na celý případ. Místy bylo dojemné.
Sumasumárum - není to vyloženě hrozná kniha a na konci se ty hnusárny těm hnusákům celkem vymstí... Ale toho bahýnka a hnusu by příště mohlo být přeci jen méně. Všeho moc škodí.

2 02.04.2023

Dvě dějové linie, dva příběhy. I když se kapitoly střídají, přece jen se v knize rozvíjí hlavně příběh Augusty a její sestry Julie. Nutno podotknout, že Augusta je svými rodiči vlastně nepochopená, protože na rozdíl od nich má úplně jiné ambice a láká ji poznat svět.
Příběh je citlivý a emotivní, nechybí v něm drsné a velmi smutné okamžiky. Vše je vylíčeno neuvěřitelně upřímně a s osvěžující, byť někdy drsnou otevřeností. Hlavně ze strany Augusty, se kterou jsem se hodně ztotožnila. Se spoustou jejích myšlenek a obav, které třeba i vám někdy proběhly hlavou a říkali jste si, jak je to hloupé, že vás něco takového napadlo. Autorčin styl psaní mi sedl a skvělé bylo střídání tempa příběhů pomocí delších líčení, svižné přímé řeči i velmi krátkých vět, třeba i jednoslovných, které umocnily prožitek z četby.

2 29.01.2023

S povídkami to bývá tak, že některé se líbí a některé holt méně. Stejně jsem to měla i s touto povídkovou knihou. A když k tomu připočtu zvykání si na autorův styl, jednoduché knihu přečíst pro mě nebylo, ale nakonec určitě nelituji. Všechny povídky se z velké části odehrávají v jedné jihočeské vesnici a jsou mezi sebou spojeny jak lokací, tak mezilidskými vztahy jednotlivých aktérů povídek, což je velmi příjemné. Každodenní život je zde vylíčen s přehledem a znalostí prostředí, velmi věrohodně. Možná proto se některé povídky nečetly tak snadno, vztahy jsou prostě složité, ne vždy pěkné. Na druhou stranu po přečtení jiných zůstane hezký pocit, úsměv na tváři a naděje, že se ty vztahy mohou také změnit k lepšímu. Poslední povídka se trochu vymyká svým předchůdkyním, osobně bych ji považovala za takový zastřešující rámec, mapující vývoj a charakter vesnice na jednom ze stavení.

2 16.03.2021

Tak trochu symbolicky dočteno v den, kdy již bylo jasné, že Donald Trump hlavou USA podruhé nebude.
Od knihy jsem asi čekala více faktů či trochu jinou formu, nakonec se, dle mého, jedná o spíše sociologický exkurz do prostředí, ve kterém Donald Trump vyrůstal, s velkým důrazem na postavu jeho strašího bratra (otce autorky) a vztahu jejich otce k nim a k jejich sourozencům. Takže, chtíc nechtíc, se mi celou dobu hlavou honila myšlenka, možná trochu otřepaná, že za všechno můžou rodiče.
Uznávám také, že pro mnohé čtenáře nebudou asi některé příhody v knize uvedené žádnou novinkou. Pro mě byly - občas mi nad jednáním rodiny zůstával rozum stát a občas jsem se cítila dost frustrovaná.
Přes počáteční nedůvěru, kterou ve mě vzbudil autorčin styl psaní v úvodu, jsem si nakonec vlastně zvykla a nebyl-li to trhák, bylo to aspoň hodně zajímavé počtení.

2 12.11.2020

Celá knížka mi přišla spíše jako rekapitulace základních údajů o anglických svátcích, zvycích a tradicích, které jsme probírali kdysi na střední škole. To zopakování bylo sice příjemné, ale v podstatě mě v knize nic moc víc nezaujalo. Vtipnost, která byla avizovaná v anotaci, jsem hledala spíše marně a některé kapitolky mi přišly zmateně poslepované.

2 11.09.2020

Vůči žánru YA bývám docela dost skeptická, ale kniha Uvnitř mé hlavy mě zaujala a líbila se mi. Hlavně pocity a zážitky Alex byly velmi zajímavě vykresleny, taková zvláštní sonda do života psychicky nemocné dívky, kdy ta dívka dokázala být nádherně (sebe)ironická. Příliš mi nesedlo americké středoškolské prostředí a "detektivní" zápletka byla taková všelijaká, ale přesto neodolám a dávám knize plný počet bodů. :-)

2 23.05.2020

Tak šup sem další sbírku tedy! :-)

2 27.02.2020

Kniha dvou příběhů, detektivní pátrání autorky po osudu jedné polární výpravy a vyprávění o výpravě samotné. Kniha je doplněna o dobové fotografie a prameny, jako třeba fragmenty polárního deníku, které mě příjemně překvapily. Příběhy se nádherně prolínají a vytvářejí snad až napínavou atmosféru. Pro mě hodně netradiční, ale taky hodně zajímavá kniha.

2 03.11.2019

Pro mě čtivější a poutavější než Sirotčinec slečny Peregrinové. Každý z originálních a občas dost překvapivě zakončených příběhů v sobě skrývá ponaučení, hlubší myšlenku. A navíc, ta nádherná obálka :-)

2 02.04.2019

Ano, ale... Některé myšlenky krásné, líbilo se mi, že Lale působil tak, že v lidech dokázal svým přístupem udržet dobro a naději. Pak mi ale připadalo čím dál míň pravděpodobné, že by Lale vlastně tak "snadno" prokolouzl všemi krizovkami a přežil je v takových zvrácených podmínkách. Ale možná jsem jen moc velký pesimista :-) Ze začátku se četlo docela dobře. Po jazykové stránce je ale, zdá se mi, poznat, že se jedná o přepsaný scénář, jak je avizováno v autorčině poděkování. Závěr vlastního příběhu mi přišel zkratkovitý. Doslov tatérova syna byl naopak krásným završením osudu jednoho muže, který v sobě měl obrovskou vnitřní sílu.
Jen... Při slově Osvětim mi samovolně naskakuje kniha Smrt je mým řemeslem. A vím, že tu si budu pamatovat vždy.

2 08.03.2019

Skvělé zakončení celé série Poutníků. Styl Becky Chambers prostě miluji. Ono se v těch knížkách fakt nic moc extra neděje... Přesto jsou ale plné zajímavých věcí, ať už jde o pokrmy, které konzumují, odlišnosti mezi rasami, navazování vztahů mezi nimi. A skrze setkávání se a rozmluvy, když vlastně není co jiného dělat, se náhodně seznámení vesmířani přece jen mění a rozšiřují si obzory v nazírání na chápání galaxie.

1 29.01.2023

Konečně dočteno. Snad s žádnou jinou knihou jsem "nebojovala" tak dlouho, jako s touto. V knize je spousta zajímavých faktů, ale výsledků různých výzkumů a pokusů v ní na mě bylo až příliš. Chápu, že autor chtěl fakta, která v knize uvádí, předkládat čtenáři jako ověřená, ale popisy výzkumů skoro na každé druhé straně na mě byly občas trochu příliš. Musím však uznat, že jsem se dozvěděla, jaké překvapivé množství pochodů našeho těla je spánkem ovlivněno. A souzním s autorem v tom, že zahájení výuky v osm ráno je vražedně brzy.

Laskavé čtení s atmosférou černobílých filmů pro pamětníky, u kterého se člověk zasměje. Některé příběhy staví na medicínských pojmech či hantýrce, které laik nechápe, ale příběhy, které jsou srozumitelné i nám laikům, to bohatě vynahradí.

1 12.03.2021

Konečně dočteno. S touto knihou jsem se prala hodně dlouho. Příběh byl opět zajímavý, ale děj se mi zdál až zbytečně rozvleklý. Spoustu pasáží bych vypustila, hlavně v prostřední části knihy. Konec byl strhující, jen po těch zdlouhavých pasážích jsem ho zhltla tak dychtivě, že to možná byla škoda. Viděla bych to asi na 3,5 hvězdičky.

1 13.04.2020

Po hodně dlouhé době se mi do rukou dostala kniha určená pro děti a mládež a dlužno říct, že moje nedůvěra, jestli mě to vůbec bude bavit, vzala po přečtení několika prvních stránek za své. Báječně napsaná kniha, která se dotýká tématu šikany ale i toho zvláštního pouta, kterému se říká kamarádství. A také toho, že ti správní lidé vedle vás, vám dovedou ukázat, že můžete a umíte být odvážní.

1 05.11.2019

To bylo tak super, vrátit se zpět do Atticova světa. Ani nevím, proč jsem s přečtením tak otálela, ale vím, že jsem potřebovala přečíst si něco trochu oddychovějšího, což kniha, ač paradoxně s názvem Zničený, splnila.
Tahle kniha se trochu odlišuje třemi úhly pohledu vyprávění - Atticova, jeho arcidruida Owena a Granuaile. Děj se tak rozprostře do spousty destinací a rozhodně se nestíháte nudit. Jen mě maličko mrzelo, že Atticus a Granuaile nebyly v knize v rámci děje více spolu.

13.07.2024

Základní a zábavnou formou psaná příručka pro ty z nás, kteří se vyhýbají konfliktům jako čert kříži. Uvede vás do celé problematiky, vysvětlí proč se některé pochody v našem mozku odehrávají a poradí co s nimi. Oťukáte si trochu i sami sebe. Na konci je slovníček několika málo odborných pojmů, které se v knize vyskytují. No a když budete chtít do všeho zmíněného "zabřednout" trochu více a do hloubky, jistě se najdou další publikace, které vám v tom pomohou.

26.11.2023

(SPOILER) Objevování, zvědavost a radost z prozkoumávání neznámého je člověku vlastní stejně jako dýchání. Člověk se rozhoduje sám za sebe, ale některé věci ovlivnit nedokáže. To, jak se k nám budou chovat druzí, to, zda když jim budeme věřit, v to dobro v nich, že nám prostě neublíží. Ublíží, spousta z nich. A je úplně jedno, jestli to budou lidé nebo jiné bytosti z vesmíru.
Hledat smíření a útěchu v Bohu je vysvobozením. Doufáním v to, že nad námi někdo bdí. Jenže já si nemyslím, že ten někdo pak nedopustí, aby se nám nedělo nic zlého. Špatné věci se dějí, ale jsou dílem člověka, ne božím.
Tragické bylo nepochopení civilizací natolik odlišných, že přes veškerou inteligenci členů výpravy to podstatné dojde člověku až zpětně. A po bitvě je každý generál.
Nedokáži, nebo možná ani nechci, si představit utrpení Emilia Sandoze. Ztrátu bližních, ztrátu sebe sama a i té poslední útěchy, která mu zbývala a v níž věřil celou svou bytostí.
Jak často si klademe otázku, proč tohle Bůh dopustí? Jaký to má důvod? Nevím... Někdy se věci prostě stanou, a nic s nimi nenaděláte.

Delší pasáže bez přímé řeči, které jsou jen líčením děje, mi nikdy nevadily. Až v této knize, přiznávám. Styl Becky Chambers v Poutnících byl tak nějak osobnější. Ve Vrabčákovi jsem někdy měla pocit, že čtu nějakou studii. A nedokázala jsem se s hrdiny knihy tak ztotožnit.

13.11.2023

Romanťárna jako když vyšije. Občas toho cukru na mě bylo moc, ale není to vlastně špatná kniha. Pokud máte náladu na romantické a sladkobolné příběhy, tak proč ne.

26.03.2022

Nerada, Sapkowského miluju, ale tohle se fakt nepovedlo :-(

05.03.2019