Kůstka komentáře u knih

Příběh, kterému prostě musíte věřit, i když já sama nemůžu uvěřit tomu, že existují takoví lidé jako otec Natálie. Otec, za kterého se postaví celá jeho rodina, protože on si je dokáže neskutečně omotat kolem prstu. Věří jemu, místo strhané matky a třem dětem, kteří od něj díkybohu utekli. Ale nejhorší je, že obviněním otce to nekončí..

1 01.06.2013

Životem otřískaná ženská, která ve čtyřiceti narazí na idiota a úplně se mu podvolí, nechá si od něj líbit všechno, je v domě jak návštěva a pomocnice v domácnosti v jednom. Strašně mě celou dobu štvala, že se nedokáže vzepřít. Sice na něj pak řvala, ale co z toho, když hned potom se od něj zase nechala ukecat. Doufám, že já bych se v její situace zachovala úúúplně jinak a nejsem ten typ, co sebou nechá zametat.

1 08.05.2013

Arthura Pottera jsem si hned oblíbila a hluchoněmí rukojmí tam prostě seděli, bylo to hned zajímavější, když netušili, o čem si únosci povídají, co mají za lubem, co je čeká, mohli prostě jen sedět a doufat.. Melaniino chování mi přišlo takové nepřiměřené.. nejdřív že závidí Susan jaká je nebojácná, že ona taková nikdy nebude.. a pak jaká je najednou akční.. :)) Až se tomu uvěřit nedalo, přišlo mi to tam spíš až takové nastrčené.. Nevadí, mělo to fakt napětí. Ale pro mě je prostě pořád jednička Lincoln Rhyme, nemůžu si pomoct. :)

1 14.04.2013

Božsky odpočinková :) Určitě se to nedá srovnávat s dokonale propracovanými detektivkami, ale i tak mě to bavilo, Jaine mi byla sympatická, hlavně s tím svým věčným "doprdele!". :))

1 24.03.2013

Tak pro mě byla Divergence také rozhodně lepší. V Divergenci mě bavilo seznamování s jednotlivými frakcemi, postavami, vztahy.. Tady se spíš pořád střílelo a bodalo a křičelo bolestí a umíralo, docela silný kafe. Kolikrát jsem byla hodně zmatená, kdo je kdo a kdo kam patří, protože první díl jsem četla na podzim a podrobnosti už docela pozapomněla. I tak ale pořád dobře vymyšlený příběh a hodně napínavé.

1 15.03.2013

I když jsem film neviděla (takže to nemohu porovnat), tak mě knížka moc nezaujala. Julia tam byla pouze jako zprostředkovatel kuchařky a k Julii, hlavní postavě, jsem si žádný vztah neudělala, spíš mi byla protivná s těmi všemi svými "problémy".. Poslední kapitola byla úplně zbytečná, rozjímání nad koncem a nad smrtí.. Proč? A během celého toho příběhu jsem opravdu nedostala chuť na humra, vykostěnou kachnu nebo na želatinu, dala bych si možná tak čokoládový dort.. Aspoň na konci příběhu jsem čekala nějaký pořádný závěr, že se něco stane, že se ukáže konečně ten význam toho všeho.. a nic. Škoda.

1 09.03.2013

Za blbost člověk prostě zaplatí.. Buď dřív a nebo později.. Tohle je bohužel jeden z těch horších případů, kde hrdinka zaplatila opravdu draze.. Takže nebuďte slepí a dejte vždycky aspoň trochu na to, co vám říkají lidé, kteří vás opravdu dobře znají..

1 05.03.2013

Může obsahovat spoilery!
Nádherný příběh, konec se mi strašně líbil a vůbec se nedá srovnávat se zkráceným koncem filmu, který jsem viděla. Na konci na mě sice bylo trochu moc toho Boha od Jana Křtitele, ale pan Rochester mi to zase vynahradil. Bylo mi Jany strašlivě líto už ze začátku, kdy jí dávali všichni najevo, že není hezká, bylo mi ji líto, když ji osočovali z toho, že je lhářka, bylo mi ji líto, když ji zemřela kamarádka, se kterou se sblížila, bylo mi ji líto, když odešla z Thornfieldu bez peněz a neměla ani na kousek chleba.. I přesto ale slza neukápla, věděla jsem, že to dobře dopadne :) Prostě příběh plný emocí, kdybych si toto vytáhla u maturity, tak bych se vážně nezlobila :)

1 05.03.2013

Knížek na tohle téma je strašně moc a tahle patří spíše k těm slabším. Takový ten německý "odfláknutý" příběh. Nejím, hubnu, bože já jsem tlustá, omdlím. Znám o hodně propracovanější příběhy na tohle téma. :)

1 03.02.2013

Čekala jsem opravdu něco jiného.. Myslela jsem, že hlavním tématem ve všech povídkách bude maturitní ples.. Asi tak ve 3 se jen mihl v jedné větě, že jako teda bude no.. Čekala jsem popis maturitního plesu, komu se roztrhli šaty, kdo si šaty polil, kdo koho zmlátil.. Toho jsem se dočkala až v poslední povídce od S. Meyer, která se mi asi tak jediná trochu líbila.. Ale upíři, nadpřirozené schopnosti, posmrtný život? Achjo.

1 03.01.2013

Taková fajn oddechovka s pěknou atmosférou. Strašně mě tam bavilo to téma hudby, i když teda většinou jsem si nedokázala představit, co to vlastně Owen poslouchá za guláš. Jo a hlavně, nedusit problémy.

1 29.12.2012

Kniha plná odstrašujících příkladů, proč se drogám radši hodně velkým obloukem vyhnout. Mě to šokovalo, natož co lidi někde v 80.letech.. Jak bylo a je snadné se k něčemu takovému dostat a jak těžké a dlouhé je se z něčeho takového vyhrabat.. Většina lidí se z toho nevyhrabalo už nikdy, jak jsem viděla.. A obdivuju ty, co to dokázali a na drogu už nesáhli.. Ovšem lepší je obdivovat ty, co odolali a ani nevyzkoušeli. Dětem kolem 15ti bych doporučila přečíst povinně. Hned vás nějaké chutě přejdou. :)

1 11.11.2012

Skvělá atmosféra a to tajemno nočního Tokia mělo taky něco do sebe.. U druhý kapitoly se zrněním televize jsem měla trošku nahnáno, co se stane (aby ne, byla zrovna půlnoc a naproti posteli mám televizi), ale nakonec super. :)

1 11.11.2012

Celkem to trvalo než jsem se propracovala ke konci, ale stálo to za to. :) Konec vždycky hltám a neodtrhnu se.. Ale musim říct, že méně podrobností by neuškodilo.. třeba v postavách FBI jsem se celkem ztratila ze začátku. :D

1 11.11.2012

Nečekala jsem, že se mi Malý princ bude tak líbit. Ještě když ho mám v povinné četbě..
Knížka tenká, přečtená hned, dokonce jsem se i pousmála, zamyslela.. mělo to svoje kouzlo. :)) Malý princ byl tak nevinný, dětský.. Ovšem nevím, jestli by se zalíbila malým dětem v konkurenci s jinými příběhy v dnešní době..

1 11.11.2012

Další krásná od Sparkse, nevím kam na to chodí. :) Bulela jsem jako želva. A samozřejmě, že.. dobro vítězí nad zlem! :)

1 11.11.2012

To je radost mít něco takového v povinné četbě. :) A ještě když tam je pár mých oblíbených scének z Pelíšků. Určitě se chystám ještě na něco dalšího..

1 11.11.2012

Nádherný celoživotní příběh jedné chudé holčičky z malého ostrova.. Stránku po stránce jsem s ní prošla celým jejím životem, poznala její přátele, milence, rodiče, sourozence, dceru, vnoučata.. Až jsem nevěřila, když v jednu chvíli bylo Irini 21 a o pár stránek dál už 52.. Život letí. A na konci jsem se ani té slze neubránila..
"Protože až budete tento svět opouštět, Bůh se vás nebude ptát, kolik bohatství jste si nahrabali, kolik milenců jste měli, ale kolik jste dali lásky."

1 11.11.2012

Skvěle napsáno, nečekala jsem, že to půjde tak dobře číst, i když mi sem tam vadilo Kopfrkinglovo opakování spojeních "nekouřím, nepiji, jsem abstinent", "bílý tvrdý límec" nebo "růžolící dívka".. Ale asi to k tomu prostě patří. Pro mě jinak jedna z těch depresivních knih, člověk se nechá během chvilky úplně zmanipulovat, oběsí svou manželku, zabije děti, které dá do už obsazených rakví a nechá je spálit, poté kývne na jakýsi experiment - plynové komory za bílý Mercedes. Brrr.

První polovina knihy mě vážně bavila, smála jsem se asi tak stejně jako u Hvězd, Green tohle opravdu umí. Ale část "potom" už pro mě byla horší, vtip žádný, rozebrání stejné věci zleva a pak zase zprava, řešení nevyřešitelného a konec vlastně takový nijaký?

10.03.2014